haki34 přečtené 2015

Co neodvál ani čas 2018, Hana Marie Körnerová (p)

aaaa, tak po mnohých nadšených komentářích já musím dolůů (což mě štve, protože jsem knihu chtěla na Ježíška ;)) namlsal mě první díl - Stanice odložených lásek a chtěla jsem si dát nějakou dobrou oddechovku...věřila jsem, že i pokračování bude super...ale ouha...hlavně za díl druhý beru hvězdy dolů...najednou je Laděna pryč, HMK se nám snaží podstrčit Ilonu, která je v prvním díle zmíněna jen okrajově...a z takového normálního života, poměrně uvěřitelného, z příběhu s dobrou atmoškou se stává jedno slzavé údolí...Holky sice nepláčou, ale setkají se u povodně, dozvídáme se, že Kamila si prošla rakovinou, kdy sice neměla žádné vyhlídky, ale zvládla to (a to mě naštvalo dvakrát - to nelze psát bez toho, aby někoho skolila nemoc ?? nejlépe rakovina ?? a když už píšu o rakovině, proč jen naznačuju ??? čeho rakovinu měla Kamila ? ha ? autorka napsala pouze "anaplastický karcinom"...ale čeho ??? jelikož jsem od fachu, hned mě napadla štítná žláza...ale co ostatní čtenářky ? asi to vzaly tak, že chuděrka má rakovinu..nebo googlily ?? a dále vše kolem jen v náznacích..nějaká léčba, nějaké otoky, nějaké operace...čeho ?? proč ?? no jo, jsem hnidopich..).a asi autorka nešla do detailu, protože nechtěla psát knížku o rakovině, ale o tom, jak osud vyliskal naše staré známé..takže dobře, Kamila se vylízala z neurčité rakoviny, na další rakovinu umřela Mirka, Janeckého první žena, která jim naházela pár klacků pod nohy...a aby toho těžkého nebylo málo, na Ilončině příběhu nám ukázala další rány egyptské - muž manipulátor a tyran, dcera feťačka...ale to by nebyla HMK, aby nakonec ze všeho nevykřesala happy end... No, nečetlo se to špatně...dobře vycibřený styl oddechové literatury pro ženy...jen nechápu, proč musela holky vykoupat snad ve všem, co šlo..co je odpočinkového na tom číst jak někdo dostává na frak...abych s nimi soucitila ??...a proč už opustila Laděnu a nacpala tam Ilonu...a navíc mě štvala ta povrchnost celého příběhu... já jsem zklamaná...a dávám 3 dobré *...... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

posloucháno jako audiokniha...a jestli mám "porovnávat" - i když to bytostně nesnáším, prozatím mi přišla od Mornštejnové nejslabší... v průběhu poslechu jsem si říkala, že možná by mě čtení ani nezaujalo...namluveno hezky, nicméně příběh byl, aspoň pro mě, koncentrovanou depresí, což bylo ještě zvýrazněno hudebním doprovodem a klavírním podmazem, který mi svou molovostí a místy až "psychedeličností" vadil... K samotnému příběhu - postavy mi ničím nebyly blízké...nezískaly sympatie, ani odpor..byly mi fuk..navíc byly poměrně ploché a odfláknuté..(zatvrdilý komunista Svatopluk - vůbec jsem z něj neměla ten pocit, vůbec nebyl uvěřitelný..Svatoplukova tvrdá matka, Doubravka, Eva...) celý příběh mě také moc nezaujal, pár momentů sice bylo překvapivých (možná jsem při tom pečení a upravování fotek nedávala pozor) - třeba že Bohdana vůbec nemluví, k tomu jsem jaksi došla až v posledí třetině poslechu - myslela jsem, že je jen tichá a málomluvná...ne až tak doslovně.. Blančin příběh i samotná postava byly napřesdržku, příběh jejich egocentrických a zoufalých rodičů Evy a Svatopluka rovněž. Pak, asi že jsem od fochu, nemám ráda takové to nekonkrétní - "Eva onemocněla, nález pokročilý, nedá se nic dělat..." co jí vlastně bylo ?? rakovina ?? a pomalu , bez jakékoliv léčby odcházela 2 roky ??, no moc mi to nedávalo smysl... Toxické vztahy, ukázáno, jak se věci dít nemají, ale dějí se...a skorohappyend na závěr - už chybělo jen to, aby Bohdana promluvila... Nebyla špatná, ale ani skvělá...hodnotím pouze 3 hvězdami a poslech doporučuji. Asi už letos více hodnocení nestihnu, takže čtenářský (a poslední měsíc i poslechový) rok zakončuji dobrým u paní Mornštejnové...... celý text

Drákulův host 1995, Bram Stoker

z knihovny...a nemůžu se zbavit dojmu, jak kdybych už některé povídky četla...(neexistuje nějaká verze Draculy, kde jsou i tyto povídky ??) každopádně - moc teda nezaujaly...kromě Soudcova domu, který byl jiná liga, bych všem dala kolem 2*...tak nějak bez šťávy, postavy jednají naprosto nelogicky. Jak může autor o někom nasat, že je hodný a dobrosrdečný (američan v povídce "Indiánská žena") a zároveń ho nechat zabít kotě a smát se utrpení druhých ? a nechat ho sadisticky se vyžívat v mučících nástrojích ?? nedává smysl...omdlévající ženy se nchávají dobrovolně tahat do mučíren, aby omdlévaly ještě více....ehm. 2* Doupě bílého červa už byla totální slátanina, postavy přitažené za vlasy, každý zúčastněný v podstatě divný, nepochopila jsem ty jejich "souboje vůle" - proč, kdyžy mě někdo neustále ohrožuje, polezu k němu do domu ?? nebo si ho pozvu na čaj ?? souvis s Bílým červem to už nemělo vůbec, postava černocha Oolongy byla zbytečná...jen jsem nevěřícně kroutila hlavou..1* s velkým přimhouřením očí.... Dráculův host byla taková průměrá povídka s dobře napsanou pochmurnou atmosférou..ale dle "pravidla" hororů postava na noc míří vstříc zimě, nečasu, bouři, aby se mohla ztratit a vynořit se nejlépe na hřbitově, jak jinak, že ?? a samozřejmě mu tam něco ohlodá krk...a domyslete si víc...3* Soudcův dům byla pěkná duchařina, takový ten "neuvěřitelný příběh". Děsivá atmosféra, děsivý konec, podtext osudovosti. Ta se mi líbila tuze, 4* takže průměr za 3* (díky Soudcově hostu..) a doslov, zmíněný v anotaci, v mé knize chyběl..takže jsem si Bramovy myšlenky a pohnutky, vedoucí k napsání těchto dílek , nemohla vychutnat... Spíše nedoporučuji ;) P.S. k jednotlivým povídkám jsem se vyjádřila i přímo u nich...HOWGH !... celý text

Zpěvník Tři sestry - Písničky k táboráku a do hospody 2020, kolektiv autorů

podstromečková pro manžela...jako správný sesterský fanoušek zkoušel spoustu písní podle sluchu, taky podle akordů na netu, tak teď má originál ;) známé i méně známé texty doplněny fotkami a krátkými "pokecy" vážoucími se ke kontrétním songům (třeba okolnosti vzniku, nebo vzpomínky hudebníků...) co ruší, jsou vsuvky reklam na Starou kovárnu a podobně...chápu že Sestry musí z něčeho žít, ale reklam je i tak všude dost. Navíc - moc jsem nevěřila předmluvě o tom, jak je štvalo, že lidi si jejich písničky nemají podle čeho zahrát...spíše než péči o fanouška opět v tom vidím byznys :P ale...mám je ráda, buď jak buď, 4* si zaslouží....další podle přehrávek :P... celý text

Vlak osamělého muže 2018, Mika Waltari

Poslucháno jako audiokniha...Mika Waltari cestuje a zprostředkovává dojmy z cesty..sice na začátku vyráží plný očekávání a nadšení, pak postupně převládá typická wlatariovská melancholie, ba až deprese...úzkostné noci, světlejší dny...a cím dál na východ a jih jede, tím nálada klesá...(mimo jiné ho neoslovila také Praha, kde na 2 hodinky odběhl z vlaku poznat kousek nočního centra)...zkrátka - všude dobře, doma nejlíp ;) podáno Mikovsky, atmosféra hmatatelná, taková jednohubka, akorát vystačila k obalení řízků a přípravě bramborové kaše...(myslím, že Mika by si taky dal ;))... celý text

Farmaceutka 1992, Amálie Kutinová

Z knihovny...(dočteno před Vánoci, zapoměla jsem zapsat..:D) Holky nám trochu vyrostly, Málinka se svými ideály jde do práce...v začátcích mě došlova štvala svým přístupem, naivitou, submisivností..chápu, že byla ráda, že je zaměstnaná, ale makat bez volna , jen za byt a "stravu", týdny zavřená v izolaci, horší než COVID ;)) naštěstí po rozmluvě s laborantem procitá a dupne si na lékárníka Ptáka pěkně ostře, za což smekám, na Málinku nevídaná odvaha ;) Bavili mě její dobrodružství s Jedlinkou, návraty k rodině...její první láska až na věky věků byla taková naivní, Málinkovská...ale člověk jí to nemůže nepřát ;) Gabra se nám taky zklidnila, ale pořád má svou jiskru, odvahu, držku držkatou... Doporučuji !!! a holky se staly definitivně mými oblíbenkyněmi :))... celý text

Príbeh Tracy Beakerovej 2005, Jacqueline Wilson

Podstromčeková (mojej dcéry :)) tak mi nedalo a prečítala som si..moje zoznámenie s Tracy..Kniha nebola veselá..skôr smutno-veselá...o hľadaní šťastia...a vyrovnávaní sa s realitou tak , ako to desaťročné dievatká v detskom domove asi môžu robiť...snami, písaním životopisu, vyvádzaním..konflikty a priateľstvá..túžba po "mekáči" vllastnej narodeninovej torte...ale hlavne po krásnej, bohatej a úspešnej mame, ktorá jedného dňa príde.. Tracine kresbičky a hlavne listy Kam nemali chybu :) bolo to iné a zaujímavé. Pohľad z druhej strany..a rada si prečítam i ďalšie zo série :)... celý text

Gabra a Málinka: Povedené dcerky 1946, Amálie Kutinová

První díl série, čtu jako 4. :D což ale vůbec nevadí, možná o to víc se mi líbil..autorka nás jakoby opatrně uvádí do světa dcerek..ani Gabřiny vylomeniny nejsou tak drsné, jak v dalších dílech...svým jemným přístupem obrousila hrany, které jsem pociťovala v následujících dílech... Pořád jsou tam všelijaká ale - třeba je divné,že by pan řídící Tauber své dcery neučil spisovné češtině ?? nebo byla Gabra tak rezistentní ? Nebo při popisech zejména Gabřina chování - "stála a křičela" - půlku situací prokřičí pěkně po valašsku - ve srovnání s Málinkou působí opravdu jak urvaná z řetězu...až nepochopitelným způsobem. Málinka je zas velmi citlivá a bojácná. Nejhezčí kapitola, dokládající blzký vztah obou sester byla o Málinčině nemoci (myslím "Málinka stůně"), to jsem pomalu i zaslzela.. Překvapil švagr Fanoušek, který se, dle knížky, více než nevěstě věnoval vylomeninám s malými švagrovými...(ale takhle to bylo zřejmě napsáno pro čtenáře ;)) a i roztržka Fanouska a Valči, díky které málem sešlo ze svatby, byla taková "jak z telenovely" - vlastně se nic nestalo, ale dohádáme se a já udělám něco natruc... Rodiče dcerek - blíže zmíněna snad jen maminka, o které se ale dovíme jen, že holky má moc ráda a pořád pracuje..o tatínkovi ani tolik.. Takže - hlavně dcery a jejich dobrodružství... Povedené, laskavé, milé...a zajímavé valašským nářečím, ve kterém se odehrává asi půlka knihy, vlastně všechny dialogy a přímé řeči ;) Doporučuji !!!... celý text

Staří námořníci 1985, Jorge Amado

Knihobudková...první příběh za 2*, druhý za 4*, takže průměr ;) S Amadem se znám dlouho...od gymplu, kdy mě navnadil Pastýry noci...pak jsem přečetla Donu Flor...a s Mulatkou Gabrielou si po letech fakt nejsem jistá, koukám že četla, ale vybavit si děj... ;)) Námořníci kolísali někde mezi...první novela je volný pád přímo mezi bahijskou "spodinu", Amadovy malé lidičky, opilce, šejdíře, tuláky noci...V kratičké novele nám byl jen velmi lehce nastíněn život hlavního mrtvého hrdiny Jáchyma O°Vejvody...a to až tak lehce, že s ním nešlo sympatizovat...ano, vím, jaké postavičky si bere Amado za své nejdůležitější, ale fandit úředníkovi, který utekl z domu a dál už se jen ku*vil a chlastal a hrál, proč ??? nesyympatická osoba...má, co chtěl...a rodina ?? dcera Vanda, snažící se obstarat otci důstojný pohřeb, měla moje větší sympatie..samotná "pointa" s mrtvolou pařící v baru a nakonec usínající v náručí oceánu, mě fakt nedostala...takže Amado, sorry jako. Druhá, rozsáhlejší novela, která se moři věnovala více, jak trefně píše Skip - prostřednictvím brazilského "barona Prášila" už poskytla Amadovi prostor rozehrát své vypravěčské umění, vtáhnout nás do teplé bahijské noci, plné vášně, lásky, nenávisti, spletí citů a lží...to už byl panečku jiný koncertík...dobrodružství kapitána Vasca se četlo velmi dobře (opět nemohu než souhlasits MayB2 - zdržovala jen vypravěčova linka, jeho problémy se sdílenou milenkou mě fakt nezajímaly...) a závěr překvapil ;) Amado v slušné formě...doporučuji !... celý text

Zločin na Zlenicích hradě L.P. 1318 1984, Radovan Šimáček

posloucháno jako audiokniha u tvorby cukroví - a audioverzi vřele doporučuji ! moc příjemně načteno... i když historie není mojí silnou stánkou, protože ve jménech a letech se ztrácím, zpočátku mě vyděsila spousta jmen, figurujících ve Zlenickém případu..a taky souvislosti s panovníkem, válkami..ale rychle jsem pochopila, že tohle se jen tak šustne kolem, ať jsme trochu v obraze a dále se budeme věnovat prozaicky vraždě a samozřejmě mezilidským vztahům...a je úplně jedno, jestli je rok 1318 a nebo 2020, některé věci se ani lety nemění...žárlivost, hamižnost, lež, vražda.. (kdo klame, ten krade a kdo krade, může i zabít...asi znáte, že ??) případ má zápletku jako z Agathy Christie - mrtvola za zavřenými dveřmi, klíče jen jedny, a ty měla oběť...vše vypadá na sebevraždu....ale jen chvilku...zaujal název funkce vyšetřovatele - "popravčí" - pod tím pojmem jsem si spíše představila kata... a pak se ke slovu dostává "popravčího" kmotřenec pověřený prozkoumáním a vyřešením záhady, kamarád mladého Jana Zlenického - Petr Ptáček...vyluštění hodné malých šedých buňěk Sherlocka Holmese, použita taky byla finta "šáhnout na zvíře" (uvažovala jsem, kdeže jsem to jen v poslední době četla - ejhle, "U veliké lžíce"použili taky !!) a nakonec celý velmi zapletitý motiv rozpletou a vraha odhalí..respektive, ve finále se přizná sám... Velmi příjemná historická detektivka, dobře načteno, můžu jen doporučit a poctivých 5hvězd....... celý text

Doktorská knížka 2 2000, Vladimír Jiránek

nalezena v práci na inspekčáku :D tak mi zpříjemnila oběd... povedla se... a u zubaře si pokaždé vzpomenu na kresbičku pacientka na křesle, zubař stojí nad ním s vrtačkou a : "řekněte hurá ! " a ještě jeden : 2 dámy na kongrese : ten váš ještě souloží ? můj už jenom publikuje... a spousta dalších :) doporučuji i nelékařům/nezdravotníkům :)... celý text

Malý koncert 1963, František Hrubín

nalezena v knihobudce...některé zaujaly, některé méně..celkově se mi "začítalo" těžce...proto můžu hodnotit jen jako dobré...jistě si své čtenáře najde...

Sestry Makiokovy 1977, Džuničiró Tanizaki

Nalezena v knihobudce. Velká radost, dlouho jsem se na ni chystala...pak jsem ji otevřela a prvních několik desítek stran se divila, cože je na tomto pomalu plynoucím románu tak zajímavé...a jak plynula stránka za stránkou, pochopila jsem..autorovi se povedlo zapojit mě do dějě...se sestrami jsem dýchala, spala, jedla, oblékala se. A pouto sílilo nenápadně, a litovala jsem, že s každou přečtenou stránkou se blížím konci..jak já jen budu bez těch 4sester dál existovat ? velmi jsem si je oblíbila..každá jiná, a přeci svá, a rodinná pouta mezi nimi byly nezvykle silné...kolik věcí bylo mezi nimi nevřčeno, kolik naopak řečeno a stejně vztahy zůstávaly silné a hezké... těšila se na večerní chvilky klidu s knížkou v posteli po kuchynském předvánočním maratonu...pak jsem si vychutnala číšku rýžového vína, poslechla hudbu, potěšila se pohledem na taneční číslo..(virtuálně samozřejmě) Džuničiró Tanizaki je právem oceňovaný autor. Odhlédnouc od stylu psaní, ráda jsem se ponořila do japonské historie období před a v průběhu druhé světové války. Setkání moderního světa, pronikání evropské módy, zvyků a kontrast japonských tradic. Velmi zaujal systém domlouvání sňatků, průběh miai. Dále systém organizace rodin - hlavní a vedlejší dům, rozhodování, porady přes dopisy, telefony, starší sestra zodpovědná i za ty mladší (zejména co se týká nalezení vhodného ženicha..), a za pověst rodiny... Na to, jak pečlivě byly některé věci organizovány, mě překvapovalo, když třeba Itaniová zavolala že jim to vyhovuje dnes večer a schůzka byla třeba svolána takto narychlo..nebo návštěva, kdy nápadník "šel kolem, tak se stavil načaj". Třeba i Teinosukeho návštěvy potenciálního švagra, kdy si zašel obhlédnout jeho dům, a když už tam byl, tak zaklepal a vešel, mi přišly dost odvážné...naopak, v jiném případě třeba několik týdnů dotyčného prověřovali soukromým detektivem a podobně... Také překvapilo zdravotnictví - liknavost a váhavost a možná i nedostatečná odbornost nejvíce ukázána na případu fotografa Itakury a sněti v noze (já jsem dle popisu spíše usuzovala na trombózu, dokonce budil dojem akutnho cévního uzávěru nohy), kdy ho vůbec neanalgetizovali, chodili kolem něj, čekalo se na souhlas rodičů s výkonem a podobně...nebo při nemoci Taeko, kdy ležela dehydratovaná s úplavicí a čas na infuze "ještě nenastal" a byla potřeba velké diplomacie, využití kontaktů a historických známostí, aby jí sestry zařídily překlad do nemocnice a náležté ošetření (a v nemocnici měla soukromý pokoj, kde se o ni starala najatá ošetřovatelka, která nemocné i vařila jídlo - v dnešní době nepředstavitelný systém :))). Líbily se mi tradiční výlety sester kochat se kvetoucími sakurami...a aby nebyla nouze i o nějaké to drama, zažijeme s nimi v Kjótu i bleskovou povodeň, kdy nejmladší Taeko je přímo ohrožená na životě. No, co budu dál vykládat - oblíbila jsem si je všechny, i jejich rodiny..nejvíce snad Sačiko a Teinosukeho - vedlejší, druhý dům. Nejstarší sestra Curuko a její manžel Tacu ototiž působili ne moc vlídně - upracovaní, Tacuo živí rodinu s 6dětmi a Curuko se snaží zvládnout blázinec v domácnosti, šetří, kde se dá...není divu, že dvě mladší - Jukiko a Taeko rebelují a uchylují se k Sačiko... Konec románu mi přišel takový...ani ne uspěchaný...spíše...příběh klidně běžel dál, jenom my už jsme nebyli jeho součástí, prostě jsme z vlaku na jedn zastávce vystoupili...a já bych ráda pokračovala dál :) klidně bych o sestrách četla donekonečna... a určitě si od autora přečtu i něco dalšího :) líbila se mi moc, řadím na čestné místo do knihovny. HOWGH !... celý text

Škola Malého stromu 2000, Forrest Carter (p)

posloucháno jako audiokniha...(což možná nebyla úplně dobrá volba - již zmiňovaná hudba mi osobně nesedla - navozovala těžce mollovou atmosféru, melancholii a natahovala prostor mez dějěm..) v mezidobí poslechu jsem proletěla komenty a životopis autora - což taky nebyla dobrá volba, jako ostatní jsem vnímala ten kontrast...a text na mě také začal působit jako prvoplánovitě napsaný s cílem zaútočit lidem na city...ale povedlo se mu to, frajerovi...také Malý Strom i na mě působil neskutečně zraleji než na 5 let, ani indiánské díě nemohlo být tako posunuté o několik let napřed...představa 5letého prcka, pálícího whisky, nebo 8letého kluka, pracujícího po farmách, když mu umřeli staří rodiče.... souhlasím s tím, že knížka obsahuje spoustu zajímavých myšlenek..spoustu zajímavých detailů z života Čerokíu...(pokud, jak také píše víc lidí už přede mnou, jsou pravdivé) a dojímavý závěr.. každopádně, zajímavá knížka...navzdory všem ale..navzdory autorovi. a aj kdyby ji psal na efekt, dle čtenářské odezvy se mu to povedlo...váhám mezi dobrou a velmi dobrou...a protože jsem cíťa, dávám nakonec víc. Howgh !!!... celý text

Strašná nádhera 2012, Halina Pawlowská

Posloucháno jako audiokniha...oddechovka od Haliny, která ale umí i lépe ;) takže jen za dobře.. A ať nejsem až tak stručná - Halina jede v obvyklých tématech - láska, muži, rodina, zvířátka, dělá si legraci ze život a hlavně sama ze sebe..ale, jak jsem napsala, umí lépe ;)... celý text

Jacqueline Bouvierová Kennedyová Onassisová 2015, Barbara Leaming

Knihobudková...a i se tam hezky vrátí zpět. Dle anotace citlivě napsaná - co tím myslí ? bezbřehou Jackiinu obhajobu ? v první části - od mládí do dospělosti poměrně ploše vykreslená osoba, nic bližšího se o ní de facto nedozvíme... Pasáž manželky JFK podána popisem obětavé světice,pronásledované novináři, která měla za muže notorického kurevníka, ale strašně ho milovala a chtěla mu pomáhat,a i pomáhala v kariéře i s udržováním rodinného krbu, jak jen mohla...Jackie bez chyb.. a pak třetí část - vdova + paní Onassisová, kde se zdůrazňuje její utrpení a posttraumatický stresový syndrom... Vše propletené notnou dávkou politiky, zákulisných vztahů a informací. Četla se mi špatně..informace z textu se vstřebávaly rovněž špatně. Jak kráká havran - NEVER MORE.... celý text

Zabiják Anders a jeho přátelé 2017, Jonas Jonasson

posloucháno jako audiokniha (izolace, vařit je potřeba...a jako podmaz při úpravě fotek..) ...a i když jsem se několikrát od srdce zasmála, několikrát i v textu ztratila (protože mě to jaksi nebavilo, co si budeme nalhávat) , většinu času jsem se, autor promine, nudila....děj mi přišel zbytečně vatózně natahovaný... ještěže se při té audioknize dá dělat spousta užitečných věcí ;) nejvíc se mi asi líbil závěr s vánočním skřítkem..a jak psal Ivan F předemnou Haleluja a hosana ! a zabijáku, číst (a poslouchat taky) tě už raději nikdy nebudu....... celý text

3x soudce Ti 1974, Robert van Gulik

posloucháno jako audiokniha...podrobně u jednotlivých dílů...

Básníci a vražda 2005, Robert van Gulik

Posloucháno jako audiokniha. Exotické prostředí, opuštěný chrám s liškou, liščí dívka Šafrán, básníci a akademici - prostředí stvořené pro temná tajemství...Soudce Ti tentokrát případ zvládl i bez svých pomocníků..a skvěle, jako vždy..i když básnířka vytáhla ve finále eso z rukávu ;) z detaihlů vyzdvihnu skvělý byrokratický systém - když soudce pátrá v soudních materiálech, není problém nacházet rodiny dle jména, příslušnosti k cechům, platbě příspěvků, daní...vše pečlivě zapsáno a seřazeno v příslušných svitcích...... celý text

Příběhy z kovářovic komína 2017, Tomáš Holíček

Knihu jsem zatím přečetla já...a protože v izolaci je Mikuláš náročnější, Čerta letos dostali děti v knížce..ano , Otíka :) takže jsem zvědavá, jak se bude líbi jim... Na první pohled vás dostanou ilustrace Veroniky Renčkové...a pak ...pak najdete ty malé stopy ve sněhu...čí ? nooo, kde je oheň, tam bude i čert :) A kde je kovárna, tam bude určitě i kovář ! a to kovář, který kromě kování taky peče bábovky, stará se o zvířátka v lese...má pejska, a už taky domácího čerta... A právě při péči o Otíka se dozvíme vše - jak to vlastně v takové kovárně vypadá v běžném dni..a i tu bábovku se péct naučíme ;) Ano, místy v textu cítit lehké zaváhání - ale je to autorův první kousek, a více než nějaké škobrtnutí cítit tu lásku, s kterou je knížka napsaná. Konec na můj vkus taky tak nějak "rychle ukončený"...celkově však velmi pěkná a lidská pohádka, kouzelné ilustrace, všude kolem cítíte to teplo ohně, vůni slaninky, slyšíte praskání polen, za okny sněží a ... a ráda si přečtu i pokračování Otíkových dobrodružství mezi lidmi ;) Doporučuji !!!... celý text