HanaNov přečtené 240

Cilčina cesta 2019, Heather Morris

Je to čtivý příběh, fascinující, šokující, ale to jsou vpodstatě všechny s touto tematikou. Literárně už to tak uchvacující není - neurazí, nenadchne. Cilka měla až neuvěřitelné štěstí v neštěstí, nevím, nakolik se autorka ve svém vyprávění odchýlila od reality a kolik si toho domyslela. Závěr každopádně jako z červené knihovny...... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Pro mě je Listopád obrovské překvapení a jsem nadšená! Po vlažnějších recenzích jsem nevěděla, co čekat, o to víc mě kniha chytila. Autorka je skvělá vypravěčka s obrovským citem pro jazyk, to ostatně předvádí ve všech svých knihách. Osobně jsem se bála vybraného časového rámce a zamýšlenou prací s ním, nicméně právě to bylo na knize to nejgeniálnější. Manipulace s historickými událostmi a vedení dějové linky "co by - kdyby", mě opravdu citlivě zasáhlo - zvlášť když se jedná o období, které nám je tak blízko. Já jako vrstevník Magdy/Lenky (také mi v roce 1989 byly 4 roky) jsem příběh prožívala hodně citlivě - ta představa, že bychom žili jinak, pro mě byla naprosto šokující. Klíčové myšlenky příběhu, odsouzení bez soudu, odebrání dítěte z rodiny a jeho výchova spojená s absolutním vymytím mozku, odstraňování nepohodlných, atd. atd., to všechno je pro mě něco absolutně nepředstavitelného a zrůdného. Cenzurované dopisy z vězení svíravé pocity ještě násobily. Vůbec mi nevadilo, že bylo od začátku jasné, jak se dvě vyprávěcí linky protnou, ale mrzelo mě, že se ani na konci neobjevilo žádné pozitivní zablýsknutí a příběh tak končí vpodstatě beznadějně. Skvělá kniha!... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Jako.. Uff.. Tohle se snad ani nedá komentovat, jak šílená/ obludná/ nepředstavitelná/ morálně odporná je samotná hlavní myšlenka. Děsivý rozměr tomu dodá její uchopení, tedy naprosto nezúčastněný až odtažitý vyprávěcí styl, který veškeré dění jakoby absolutně nezávisle dokumentuje. Bez šance je kniha, která vás pohltí, ale nejen to - udělá mnohem víc, ona vás doslova sežere, protože o ní musíte neustále přemýšlet, zdají se vám o ní sny, nedokážete ji vyhnat z hlavy.. Já osobně jsem si musela dávat velké přestávky, abych příběh byla schopná strávit, a to si připadám jako poměrně ostřílená z různých hororů, thrillerů a detektivek. Jenže tohle je jiné. Tady neteče krev proudem, není tu "padouch, který za všechno může". A právě to vás zasáhne na nejcitlivějším místě, protože ta zrůdnost, nechutnost a děsivost je v celém systému, jeho morálce, psychice a odlidštěnosti. Občas jsem měla až fyzický pocit nevolnosti, bylo mi zle, nemohla jsem uvěřit, že to opravdu čtu. A kapitola s popisem rozpojování mě rozsekala úplně, v tu chvíli jsem myslela, že budu zvracet.. (Byť na druhou stranu je geniálně napsaná) Fandila jsem úplně všem rozpojencům a nechápala svět, ve kterém se toto může dít, svět, ve kterém jsou všichni tak pokřivení, svět, kde se páchá nejodpornější zlo ve jménu jakéhosi práva? Každopádně kniha je mistrně napsaná, šokuje už jen tím, jak věcně všechny zrůdnosti podává. Osobně si říkám, jestli vůbec budu mít odvahu pustit se do dalšího dílu, až vyjde......??... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Tak Hotýlek u mě rozhodně nezabodoval, z mého pohledu je to nejslabší knížka Aleny Mornštajnové. Autorka používá stejné schéma, které v ostatních knihách tak dobře funguje, nicméně tento rámec není naplněn dostatečně chytlavým obsahem (aspoň pro mě), příběh je nemastný neslaný, nemá spád a vlastně ani nepřekvapí. Množství postav znemožňuje hlubší poznání (a pochopení) alespoň některé z nich a nedovoluje ztotožnit se s postavou, fandit jí. Stejně tak matoucí je plynutí času. Alena Mornštajnová opět ukazuje brilantnost v používání jazyka, je skvělou vypravěčkou složitého příběhu, nicméně za mě se Hotýlek po obsahové stránce s ostatními knihami nemůže srovnávat.... celý text

Zvon 2021, Neal Shusterman

Zakončení série mě trochu zklamalo, i když... Nebudu teď vychvalovat klady, protože těch je (stejně jako v celé sérii) opravdu moc, protože Neal Shusterman prostě umí - jeho styl je svěží, nápad, motivy, myšlenky, postavy, to všechno je parádní, práce se čtenářem excelentní. Citra, Rowan, Greyson, Faraday, Randová - skvělý vývoj charakterů (hlavně teda Randová opravdu super!) ALE: V tomto díle mi pár věcí vadilo, proto nedávám plný počet. 1. Goddard jako takový. Vadilo mi už jeho samotné "zmrtvýchvstání" v předchozím dílu, nicméně zde se profiloval do naprostého šílence bez jakékoli přínosné myšlenky, a to mi hodně kazilo dojem. 2. Nimbus. To je prostě blamáž na důvěřivého čtenáře. Tím, že Nimbus vytváří vlastní kopie, které jsou schopné tvůrčího osobitého myšlení, to mi naprosto zbortilo pravidla tohoto světa a vlastně pošlapalo důvěryhodnost hlavní teze o jakémsi "mozku lidstva". Navíc mi Nimbus občas lezl na nervy (už jen tím, jak ovládal Greysona). 3. Změna žánru na jakési sci-fi. Linka s kolonizací vesmíru mi nesedla, vůbec tam nemusela být. 4. Samotná podstata cechu smrtek. Tím, že jsme se dozvěděli, jak vlastně vznikl cech smrtek, tak mi z té časové posloupnosti událostí vyšlo, že smrtky zakladatelky byly dřív než Nimbus nabyl vědomí (jinak by ona pojistka nemohla vzniknout)...? Každopádně série je to skvělá, je to něco úplně jiného, nese to v sobě velké myšlenky a zajímavé otazníky, takže netřeba řešit drobnosti:)... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

UF, ještě se z toho konce vzpamatovávám.. V duchu pláču, křičím, nadávám, vztekám se, protože takhle to přece nemůže být?? Vměstnat tolik emocí do několika posledních stran je opravdu mistrovské - závěr knihy je strhující, dechberoucí, prostě famózní (i když takový závěr prostě nechci přijmout!!) Kniha mě pohltila ještě víc než první díl, je plná zvratů, děj absolutně není možné jakkoli předvídat. Bavilo mě sledovat, jak se jednotlivé charaktery a vzájemné vztahy vyvíjí (v některých případech až trochu šokujícím směrem). Užívala jsem si všechny smrtky, protože jsou tak osobité a živoucí, že mám ten pocit, jako bych je znala, jako bych si na jejich róby mohla sáhnout. Držela jsem pěsti starým známým, byla jsem nadšená i z nových postav a z rozvinutí některých charakterů, které v prvním díle nedostaly tolik prostoru, přitom jsou pro děj důležité: z Xenokrata se vyklubal docela snesitelný chlapík a k Ayn se radši nevyjadřovat, protože ta se pro mě stala asi nejzajímavější postavou. Oproti prvnímu dílu mě moc nenadchly pasáže Nimbových úvah, které byly občas natolik abstraktní, až jsem se v nich ztrácela. Jednu hvězdu v konečném hodnocení ubírám kvůli oživení Goddarda, které je z mého pohledu úplně nesmyslné a i v onom futuristickém světě technicky nemožné. Nemám ráda zmrtvýchvstání "definitivně" zabitých padouchů a celé vylíčení toho, jak Ayn Goddarda zachránila - to je fakt hodně neuvěřitelná divočina. Proč to muselo být takhle nepravděpodobně? Copak nestačilo, aby měl Goddard nějakého logického a dostatečně fanatického pokračovatele? Každopádně hned beru do ruky poslední díl, protože takhle to přece skončit nemůže...... celý text

Údolí mrtvých 2018, Tim Weaver

Údolí mrtvých není vpodstatě v ničem objevné, není tam nic, u čeho bych si řekla "wau" a za pár týdnů pravděpodobně ani nebudu vědět, o čem bylo, přesto je to kniha, která až neuvěřitelně baví a v některých momentech i překvapí. Co se týče příběhu, je to zajímavě našroubované spojení několika rádoby nespojitelných linií, mně by osobně bohatě stačila linka s unášením a vražděním dívek, která je sama o sobě nosná dost. Zapojení ruské mafie u mě funguje jako naprosto rušivé, zbytečné a prvoplánové (ale podotýkám, že nemám ráda příběhy, kde je v pozadí příběhu organizovaný zločin). Vraha ostřílený čtenář uhodne přibližně v polovině knihy (tím spíš, že David svými myšlenkovými pochody dává čtenáři poměrně jasné nápovědy a indicie, které si vnímavý čtenář prostě propojí). Nicméně řemeslně je to velmi povedená detektivka s několika zásadními zvraty, i když ony klíčové šokující scény už tu někde jinde byly. Jsem ráda, že se autor nevyžívá v krvavých scénách a litry krve netečou proudem, i když by k tomu vrah-chirurg mohl směřovat. David je sympaťák, postavy jsou opravdické, jejich jednání je uvěřitelné a hlavně jsou lidské, protože chybují. Moc se mi líbily reálie a popisy Údolí mrtvých, které doslova obživlo před očima a dokázalo ve mně vytvořit dusivou atmosféru (tleskám o to víc, že nejsem fanda popisů:-) Oceňuji také jazykovou stránku, protože je to lahoda pro oko, když se jednou za čas objeví kniha bez prostoduchých dialogů a hrubek v každé druhé větě. Za mě tedy 4*, přece jen to není něco, co by mi v hlavě víc utkvělo, ale v daný okamžik je to příjemná kniha, kterou nechcete odložit.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Tak tohle je pro mě jako zjevení.. Vůbec jsem nevěděla, o čem to bude, Smrtka se mi dostala do ruky vlastně náhodou (a ještě jsem se rozmýšlela, jestli si ji z té knihovny vůbec vzít). Nicméně po prvních stranách bylo jasné, že tohle nejde jen tak odložit. Smrtka mě naprosto překvapila a skoro bych řekla, že odrovnala. Příběh je moc dobrý, představa samotného světa bez smrti je skvělá a autor s ní navíc geniálně pracuje. Postavy jsou uvěřitelné, lidské, dobře prokreslené a já se těším, jak se budou vyvíjet dál. Smrtky jsou prostě wau, každá jiná, naprosto originální a charakterově výrazné osobnosti. Co se týče děje, tak je nepředvídatelný, dokonce jsem byla několikrát opravdu překvapená zvratem v ději, a to se mi často nestává. Způsob vyprávění je velmi čtivý a poutavý a velmi oceňuji začlenění deníkových záznamů vybraných smrtek, které přinášejí zajímavé myšlenky a náměty k uvažování. Tleskám a doufám, že další díly budou mít minimálně stejnou úroveň:)... celý text

Žena mého života 2019, Tim Weaver

Moje první příjemné setkání s Davidem Rakerem... Když se to vezme kolem a kolem, tak ten příběh stojí absolutně na vodě, tohle je tak vycucané z prstu a naprosto nereálné, že to snad ani nemůže být myšleno jako kostra příběhu. Všechno, co je tu od samého počátku složitě vykonstruované, by se v reálu zřítilo jako domeček z karet už hned v okamžiku, kdy by ona neznámá žena přišla na stanici, ale buďme velkorysí a berme to s nadhledem:) Příběh má spád, je to svižné vyprávění s mnoha zvraty, navíc psané čtivým stylem, David je sympaťák a mě to prostě (kupodivu) bavilo:)) Oceňuji střídání vypravěčů (Davida i pachatele), které dohromady nádherně spojí příběh a jeho motivaci. I když mě to opravdu bavilo, víc jak 3* dát prostě nemůžu, protože příběh samotný je kompletně úplně mimo realitu.... celý text

Playground 2016, Lars Kepler

Rozhodně zajímavé téma, ale druhá část mě nebavila, některé pasáže jsem přeskakovala. Celkově občas zbytečně brutální, v některých (nejen časových) návaznostech lehce zmatené, vysvětlení nedostatečné a mírně přitažené za vlasy. Na druhou stranu moc pěkně vykreslené postavy, se kterými jsem se dokázala ztotožnit, kterým jsem věřila a chápala jejich rozhodování a jednání.... celý text

Hostitel 2017, Robin Cook

Zavzpomínání na náctiletá léta, kdy jsem s Cookem začínala. A ono je to fakt dobré! Moc dobré! Lékařská tematika mě vždycky bavila, jen je to občas na můj vkus poměrně velká konspirace, ale vlastně, co my víme... Každopádně Hostitel se četl úplně sám, i když jsem nepochopila, proč ten název. Má to spád, nápad, akci, příjemné postavy, kterým můžeme věřit. Závěr je trochu deus ex machina, ale to autorovi odpouštím:)... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Mě tahle série baví a jsem ochotná jí prominout i některé menší či větší nedostatky. Když to srovnám třeba s vychvalovaným Labyrintem, tak ten jsem měla problém vůbec dočíst, tohle je mi bližší i co se týče vypravěčského stylu. Tenhle svět je natolik originální, že mě opravdu vtáhl do příběhu. Zajímá mě, jak se to bude vyvíjet dál, protože nějak nedokážu všechna tajemství, která spolu na 100 % souvisí, odhadnout - ať se snažím, jak se snažím. Přijde mi to hodně zamotané a komplikované a pevně doufám, že se záhady, tajemství, podivnosti a nesrovnalosti v dalším díle uspokojivě vysvětlí - a snad bude vysvětlení lépší než se dostalo onomu heslu "Jeho jméno vládne". Já jsem to prostě nepochopila, pro mě toto dostatečně vysvětlené nebylo, protože proč by mělo vládnout Fajovo jméno, když on nebyl vyvolený a zemřel brzy, resp. setkání se zlem nepřežil? Proč by měl mít nějaké následovníky? Každopádně se těším na další díl! Doufejme, že se to nezvrhne v nějakou romanci, kdy Ilan nebude vědět, jestli Kapitána nebo Vargase:-D Vargasovi bych v tomto ohledu fandila mnohem víc...:)... celý text

Zrcadlový muž 2020, Lars Kepler

Série s Joonou Linnou mě opravdu baví, zápletky jsou originální, neokoukané, překvapivé. Postavy jsou uvěřitelné, dobře prokreslené, děj přináší spoustu zvratů a námětů k přemýšlení. Taky jsem byla ráda, že konečně zmizel natahovaný příběh Jurka Waltera, jeho tisíce podob a ještě k tomu banda podivných přisluhovačů. Ano, Zrcadlový muž je moc dobře promyšlený, napínavý, originální, ale stejně ubírám jednu hvězdu, protože tato série je s každým dalším dílem stále víc brutální. Stejný problém už jsem měla u Lovce králíků, ale tady je to zase o další krůček posunuté a trochu mě děsí, kam se popis zvrácených scén a násilí může dostat. Copak by nešlo ubrat? Věznění a týrání mladých žen OK, jejich trestání, zabíjení OK, všechno je to v rámci nějaké zvrácené představy světa. Ale proč tak obsáhlé a detailní popisy toho všeho? Víc krve nedělá víc napětí, to se dá udělat i jinak, lépe, v náznacích a přitom s mnohem větší působivostí.. Každopádně jestli jsem pochopila úplný závěr - teda anagram Artur K. Jewel - tak se v dalším díle opět dočkáme stínu Jurka Waltera? To snad ne!... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Tak tohle je opravdu originální, o to víc to potěší, když vezmeme v potaz, že je to české! Svět sklenařů mě baví, i když první část knihy jsem neustále lovila ve slovníčku, co které slovo znamená. A popravdě je to opravdu zajímavá představa, když je fantaskní svět postavený na reálicích současného (v budoucnosti zničeného a nefunkčního) světa. Svou podstatou mi Naslouchač připomněl dvojici knih Eon-Eona, tak se těším, kam se děj bude ubírat. Jsem zvědavá a napnutá, co za tím vším je, pořád přemýšlím nad tajemstvím nasterey a myslím si, že vysvětlení bude úplně jednoduché a ne tak nadpozemské, jak se to tváří. Jen doufám, že se v dalších dílech nestane z této série červená knihovna, protože vztahová linka mezi Ilan, Vargasem a Kapitánem se doslova nabízí... Tak hurá na další díl!... celý text

Vražedná léčba 2015, James Dashner

Uf, dorazila jsem to. Nevím proč, ale do posledního dílu série jsem se musela trochu nutit. Přišlo mi to hodně předvídatelné, na můj vkus příliš mnoho bojů a bitek, málo nových nápadů a zvratů. Děj se opět vpodstatě opakoval, jen se změněnými kulisami. Postrádala jsem větší prokreslení charakterů - prožila jsem s hlavními hrdiny tři díly, ale stále jsou pro mě velkou záhadou. Série se uzavřela, ale co vlastně vím o Minhovi, Thomasovi, Brendě a Terese kromě toho, že jsou inteligentní, houževnatí a ničeho se nezaleknou? Potěšil mě návrat do labyrintu, to byla povedená myšlenka, ale čekala jsem lepší propracovanost, provázanost a lepší vysvětlení hlavních myšlenek a událostí. Na konci zbylo ještě příliš mnoho otazníků..... celý text

Spáleniště: Zkouška 2014, James Dashner

Je pravda, že děj tohoto dílu vpodstatě kopíruje to, co fungovalo v díle prvním. Jedinou změnou je, že místo Labyrintu zde máme Spáleniště, ale jinak je to skoro totéž, včetně závěrečné bitvy s monstry. Ale - mě osobně Spáleniště možná bavilo o trochu víc než Labyrint, protože se konečně začaly více formovat charaktery postav a v jejich smýšlení a motivacích se začaly objevovat velké zvraty. A to se mi líbí. Několik postav (nejen starých známých, ale i těch nových) mě opravdu baví a oceňuji, že žádný charakter nelze zařadit do nějaké určité krabičky "ten zlý" nebo "ten hodný". Takhle to v této sérii nefunguje, každá postava má v sobě trochu dobrého i trochu zlého a právě proto jsou postavy tak živoucí a uvěřitelné. Vrhnu se do posledního dílu a jsem zvědavá, jak se vše vyvine. A taky doufám v nějaké vysvětlení, protože zatím toho moc nevím:) Co? Proč? Jak? A hlavně - je tedy ZLOSIN dobrý nebo ne? Labyrint je povedená série, která je tolik jiná..... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

Po dlouhé době kniha, která mě opravdu zaujala. Baví mě příběhy, u kterých nevím, na čem jsem, a tenhle je přesně takový od první do poslední věty! Moc mě bavily deníkové záznamy, protože z toho až mrazilo, wau! Jednu hvězdičku ubírám, protože je na textu hrozně znát, že autorka píše červenou knihovnu. Na mě je tam až příliš (a zbytečně moc) sexuálních scén a erotiky, takže jsem si občas říkala, jestli jsem ještě pořád ve správném žánru:)... celý text

Dar 2019, Louise Jensen

Neurazí, nenadchne, ale úplně špatný Dar není a své čtenáře si určitě najde. První polovina mě moc nebavila, ale pak to nabralo na obrátkách a finále bylo napínavé a překvapivé. Téma je netuctové, to se musí nechat, pro mě ale možná právě samotné téma darovaného srdce bylo ve finále zbytečné. Úplně stejně se k rozplétání podobného případu mohla hlavní hrdinka dostat i jinou (uvěřitelnější) cestou. Sem tam nějaké nejasnosti a nelogičnosti, sem tam až hmatatelná snaha o napínání čtenáře a budování thrillerové atmosféry, která se ale lehce míjela účinkem, protože takový "čajíček" na protřelého čtenáře nemůže zapůsobit. Každopádně v celkovém dojmu se z toho všeho vyklubalo poměrně zajímavé a ne rozhodně zbytečné počtení.... celý text

Dokonalá manželka 2020, J. P. Delaney (p)

Předchozí knihy jsem doslova zhltla, ale do Dokonalé manželky jsem se nemohla vůbec začíst a když jsem si k tomu sedla, vůbec mě to nebavilo. Nevím, čím to je, nápad je zajímavý, čtenář celou dobu neví, na čem je, hodně překvapivý je i hlavní vypravěč (celou dobu jsem si lámala hlavu, kdo to vlastně příběh vypráví a na konci mi spadla čelist), ale přesto všechno jsem se musela donutit, abych knihu neodložila. Popravdě jsem chtěla dát dvě hvězdy, ale konec byl povedený, takže trošku vylepšil skóre.... celý text

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Tatér z Osvětimi je velmi čtivá a navzdory tematice "příjemná" kniha. Příběh lásky v pekle, pravdivý silný příběh, který je ale čtenáři naservírovaný jakoby lehce odtažitě - možná to ale v takovém případě jinak nejde? Osoby, události, děsivé skutky, to vše je popsáno tak nějak v mlze a nepůsobí to až tak hrozivě. Co se týče samotného příběhu, kdybych nevěděla, že je to realita, že je podle pravdivé události, asi bych tomu nevěřila, protože to prostě neuvěřitelné je! Opravdu někdo přežil tolik hrůzy, tolikrát se vyhnul jisté smrti a měl tolikrát štěstí v okamžicích, kdy jiní ho neměli ani špetku? SPOILER: Nejvíc mi nešel do hlavy incident, kdy Laleho přištihli při krádeži - opravdu by ho na místě nezastřelili? Opravdu by ho nechali vyjít z trestného bloku a vrátili by ho na své původní působiště se všemi výhodami, když byl nahraditelný vpodstatě kýmkoli? Jak jsem již řekla, příběh je to čtivý a strhující (ještě aby nebyl), ale protože jsem četla Hanu, nemohu dát plný počet..... celý text