Hanka_Bohmova
přečtené 1601
Marnotratný Otec
2007,
Amedeo Cencini
Kniha je záznamem přednášky, která věnuje určitý prostor tématu paměti v duchovním životě, i proto jsem po ní sáhla. Zapamatovávat si, uchovávat v srdci, rozpomínat se, promýšlet minulé, hledat vzorce, souvislosti, významy, interpretovat a reinterpretovat - můj denní chleba. Nějaké užitečné náhledy jsem pro sebe našla.... celý text
Encyklopedie Jiřího Suchého, svazek 9 - Divadlo 1959-1962
2002,
Jiří Suchý
Jonáš a tingltangl a Člověk z půdy - dodatečně se omlouvám spolucestujícím ve vlaku za výbuchy smíchu. Texty a písničky mezi tím mě nijak zvlášt nezaujaly. Pokud jde o Člověka z půdy, moc ráda poslouchám nahrávku s Milošem Kopeckým, tohle představení obohatilo naši rodinnou hláškovou spižírnu o řadu oblíbených kousků, například: Může-li měk-kýš vůbec něco tvrd-dit. Již se tetelím! Jo ty máš konexe! Nechceš kávu? Co budeme mít potom? - Potomky! Když potom, tak potomky. Kdyby předtím... tak taky potomky. To už je taková nedůslednost. Šupiny mi spadly z očí - prosím, šupiny, nechte kolovat! Pracovat?! A dáte mi na to nějaký lidi?... celý text
Opráski sčeskí historje 2
2014,
Jaz
Na obálce sice píšou, že je to pro inteleguáňi, ale pochopila jsem to i já. Kosmos a Wichrtle jsou moji nej: "Takže kontakdňí fizule nesabrali... Tag uš sbívaj ěnom čočki..."... celý text
Peer Gynt
2012,
Henrik Ibsen
Mimo sebe? Ne, tady zatraceně je každý jenom sebou sám! A jenom sám se dnes a denně ubírá cestou sem a tam. Uzavřen v sudu svého já, ponořen do své vlastní šťávy, zazátkován svým vlastním já, zatáhne se tu v studni svojí hlavy. Bolesti druhého si nikdo nevšímá, myšlenky druhého tu nikdo nevnímá. Jen sami v sobě zvykli jsme si žít na samém kraji můstku málem - a kdo by císařem či králem moh právě tady být než Gynt?! Bylo to pro mě náročné čtení - emocionálně náročné. "Jen samé slupky." Je nás na světě přes sedm miliard a jak moc se vzájemně potřebujeme. "Co jeden zapomněl - to druhý nese dál. Co jeden ztratil - druhý uschoval." Doufejme.... celý text
Cestou touhy
2007,
John Eldredge
Touha mi vždycky byla základní orientací, touha a bolest vyjadřující rozpor mezi "je" a "mělo by být". Mám-li milovat, být pro druhé, hledat spravedlnost, být věrná sama sobě... i v těch nej-nej-nejlepších případech neustále narážím na propastnou neschopnost a nedostatečnost, na prázdná, nenaplnitelná místa odkazující někam dál k onomu "mělo by být". Dobře, co s tím? Jsem v nepořádku já, chci příliš mnoho? Mám "dostat rozum" a dožít v celkové anestezii? Nebo to lze vyřešit prostě zvýšením kvantity? Je v nepořádku mé vnímání reality, nebo realita samotná? Mám ji odmítnout a vystavět si v hlavě vlastní svět? Nefunguje to, nic z toho nefunguje. Nevymyslela jsem nic upřímnějšího a smysluplnějšího než hrát dál tuhle šipkovanou, byť znamená trvající bolest a stálou námahu nutnou k uchovávání neslučitelného. Protože já vážně věřím, že moje otázky mají odpověď, že šipky vedou k cíli a že "mělo by být" je odjakživa v plánu (jenom ještě nenapsali na nástěnku přesný termín ;-)). "Řekněme si to na rovinu: na našich životech není nic, co by stálo za optání. Naše naděje nikoho nevzrušují, v nikom nevyvolávají zvědavost. Ne že bychom žádné naděje neměli. Máme naději, že až letos zaplatíme daně, zbude nám na letní dovolenou. Doufáme, že nám děti nerozmlátí auto. Doufáme, že se náš tým dostane do Ligy mistrů. Doufáme, že nás nezradí zdraví - a tak dále.... Pro současné křesťany je typická "posvěcená rezignace". Není divu, že se nás nikdo neptá. Vy snad toužíte po životě nějakého křesťana, kterého znáte?"... celý text
1089 a další parádní čísla: Matematická dobrodružství
2006,
David Acheson
Knihu jsem otvírala s otázkou: Co udělalo víc jak 6 let "mateřské" s mým mozkem?! :) Hurá, důkaz toho půvabného úvodního triku jsem zvládla. S napraveným sebevědomím jsem se začetla do zbytku, expresní jízda místy důvěrně známá, občas vzrušujícím způsobem nová. Něco jako číst Vraždu Rogera Ackroyda. Poprvé a počtvrté zároveň. Do půl druhé ráno. Odložit to nemůžete. Možná na pár minut, jen co by do googlu zadal "Perron tree". Paráda. Zíív.... celý text
Plná slávy
1993,
Bruce Marshall
Moc milá kniha, přitom neuhýbavá. Velmi obyčejná, plná neokázalé moudrosti a neokázalého dobra. A samozřejmě humoru, bez kterého je dobrý život asi nemyslitelný. "Ale což není společenská slušnost, která zatracuje opilství a smilstvo skoro stejně přísně jako církev Boží, není tato společenská slušnost největším hříchem ze všech, protože vydává zdání za pravdu?" "Jak spolu kráčeli po ulici, řekl dr. Gillespie, že je statečnější od něho ukazovat se na ulici s otcem Smithem, než od otce Smitha ukazovat se na ulici s ním, protože nikoho ani nenapadne, že by on mohl obrátit otce Smitha. Otec Smith se zeptal, je-li ta poznámka míněna jako poklona nebo pohana, a oba se dali do smíchu, jsouce šťastni, že se mohou spojit ve veselosti, ne-li v modlitbě."... celý text
Blues pro bláznivou holku
1990,
Václav Hrabě
Krásný, krásný, krásný. "Láska je bolest z probuzení" Chci víc bolesti v tomhle analgetickým světě, kde je tak snadný usnout. SMYSL VAŠEHO ŽIVOTA "MLADÍ PŘÁTELÉ" (JAK POTVRDÍ SPĚŠNĚ I KLASIKOVÉ) JE JASNÝ JAKO FACKA - PARDON! ZPĚT! JAKO DEN: "ŠPEKBUŘT! KOVERKOT! KVARTÝR A PENZE!" Ostatně "život vás naučí Hošánci!"... celý text
Oko chiméry
1995,
Zdeněk Volný
To jsem četla, když mi bylo 14 (a ne jednou). Co si vzpomínám, bylo to vynikající. :) Dneska už jsem trochu náročnější, některé části děje bych klidně oželela a přála bych si to celkově umírněnější, ale to, co mě fascinovalo jako holku, je tu pořád - nádherný, pestrý mimozemský prales, tak živě popsaný, že mi jeho obraz nevymizel z hlavy celých dvacet let.... celý text
Úchvatná! - Odhalte tajemství ženské duše
2010,
John Eldredge
Zvláštní. Tenhle komentář jsem začala psát asi ve čtvrtině knížky - a přepsala jsem ho od té doby nejméně desetkrát! :o) Ano, stále se mi kniha zdá zbytečně dlouhá, zoufala jsem si ze všeho toho opakování již opakovaného a z "příběhů ze života". To fakt není nic pro mne. Nejprve jsem se prokousávala starým známým (první text z Bible, který jsem ještě jako ne-věřící děvčátko poznala, byly verše z Písně písní :o))), navíc podaným poněkud otravnou formou. Později to bylo snesitelnější. Místy úplně cizí. A místy, k mému překvapení, to začalo být velmi osobní: "Stáváme se ženami, které se spojily s Bohem, aby mohly do tohoto pokřiveného světa vnášet život - aby mohly dávat, milovat, zvát ostatní k tomu, aby se stali takovými, jakými je Bůh chtěl mít." Někde v těchto místech jsem přestala číst a začala jsem mluvit s Bohem. A tak by to mělo být, že? :o) Oceňuji, že se kniha úspěšně vyhýbá pseudorovnici "vyzdvihovat ženu = shazovat muže", jejíž důsledky upřímně nesnáším. Tohle je týmová práce, nikoli souboj. Pánové, buďte tím, čím máte být, a pomůžete nám být tím, čím máme být my. A vice versa, dámy. Nečekejme, až začnou ti ostatní. Neznám mnoho krásnějších příkladů win-win strategie.... celý text
Velký rozvod nebe a pekla
2013,
C. S. Lewis (p)
Velmi podnětná knížečka, kromě jiných zajímavých myšlenek i několik trefných variací na téma "zatvrzelé srdce". "Co bych tu dělal, neprosím se nikoho o milost. Jsem slušný člověk, a kdyby tu byla nějaká spravedlnost, tak jsem tady už měl být dávno. Můžeš jim to vyřídit!"... celý text