Hanka_Bohmova
přečtené 1601
Loretánské světlo
2008,
Václav Renč
Modlitba-meditace, tak blízká v porozumění pro lidské bolesti a touhy, tak zářivá v okouzlení plností toho, co je nám přislíbeno. Oroduj za nás v tom údolí, kde stálý průvan hučí (vždy něco bere, něco nese vstříc), kde každým novým nálezem jsme chudší o jeden sen, jenž čekal mnohem víc; kde každá nová tvář je hvězda spadlá dřív, než k nám dálkou došel její svit; kde lásky prchavé jsou zaklínadla, jež příval smrti touží zastavit.... celý text
Šagrénová kůže / Usmířený Melmoth / Červená hospoda / Neznámé arcidílo / Massimilla Doniová / Petr Grassou
1960,
Honoré de Balzac
Lužinova obrana / Pozvání na popravu
1990,
Vladimir Nabokov
Mám pocit, že v předchozích komentářích bylo napsáno vše podstatné. Přidám krátkou ukázku, která pro mě předznamenává celý zbytek Lužinovy obrany: "Teprve v dubnu o velikonočních prázdninách přišel ten den pro Lužina nevyhnutelný, den, kdy světlo náhle pohaslo, jako kdyby někdo otočil vypínačem, a v hluboké tmě dopadlo jasné světlo pouze na jediné, novorozené kouzlo, na třpytivý ostrůvek, souzený mu pro celý jeho život. Štěstí, jež pevně uchopil, se zastavilo; ten dubnový den znehybněl navěky a kdesi v úplně jiné rovině pokračoval běh dalších dní, městské jaro, venkovské léto, jejichž mlhavým prouděním zůstal on téměř nedotčen." Pozvání na popravu, děsivě absurdní šaškárna, snaha zmocnit se člověka do poslední nitky, přivlastnit si ho ve jménu dobra společnosti, jeho vlastního dobra.... celý text
Jákobův pokoj
2005,
Virginia Woolf
Mám ráda Virginii Woolfovou, i když prvních dvacet stránek je vždycky boj, pokaždé znovu se musím učit ji číst, ponořit se do útržků plynoucího textu: "Pak někdy šachy; nebo výstava obrazů na Bond Street, nebo dlouhá cesta domů a pak na procházku s Bonamym, pochoduje a přemítá, hlavu mírně zakloněnou, svět jako podívaná, časný měsíc nad věžičkami si přichází pro chválu, racci létají vysoko, Nelson na svém sloupu obhlíží obzor a svět je naše loď." Dva prvky mi během čtení vyvstávaly: Ztráty, především ženy jako nositelky ztrát, toho, co bylo a již není, toho, co mohlo být, ale neuskutečnilo se. A ženy v mužském vesmíru, muži jako ti, kdo definují prostor, ženy někde ve vakuu mezi mužskými částicemi, méně jasné, čekající, bojující o svou vlastní cestu, vztahující se: "Pomyslela si, že řekl sice málo, zato si za tím stál. Pomyslela si, jak jsou ti mladíci důstojní a rezervovaní a jak jsou nevědomí a jak tiše by mohl člověk sedět vedle Jákoba a jen se na něj dívat. A jak by se choval jako dítě, až by večer unavený přišel domů, myslela si, a jak by byl zároveň majestátní; možná trošku arogantní. Ale já bych se nedala, pomyslela si. (...) Možná pohlížejí do očí vzdálených hrdinů a místo mezi námi zaujímají napůl opovržlivě, pomyslela si (chvěla se přitom jako struna, na kterou se hraje a která praskne). Nicméně milují ticho a krásně mluví, každé slovo z nich vychází jako přesně vystřižený kotouček, ne takový žvatlavý tok drobných hladkých mincí, jaký vypouštějí z úst dívky; a pohybují se cílevědomě, jako by věděli, jak dlouho se mají zdržet a kam jít dál... "... celý text
Odpůrce
1992,
Romano Guardini
V kratičkém textu mě velmi oslovila úvaha o podstatě pokušení Božího Syna a jeho "boje" se satanem.
Růže pro Algernon
2000,
Daniel Keyes
Mňe moc nesejde jesli se stanu slavný. Jenom chci bít chitrí jako ostatňí lidi abich moch mýt moc přátel kerí mňe budou mýt ráďi. Kdišje človjek chitrí múže mýt hodňe přítelú sekerími povídá a nigdy neňí pořát jen osamjelí. Ač je Charlieho představa zářné budoucnosti velmi skromná, tohoto krotkého štěstí se mu nedostane. Zato se mu dostane spousty prožitků, po kterých nijak netoužil. A přece nakonec dokáže využít svých nabytých schopností, aby vykonal něco skutečně smysluplného a přetrvávajícího. Je to smutná kniha, ale ne beznadějná.... celý text
Přervaný život - Deníky z let 1941–1943
2005,
Etty Hillesum
Milá Etty, nádherná Etty, tolik let už mě svádíš jít ještě o krok dál, ještě o kousek dál, zbavit se další porce strachu o sebe... (listopad '41) Bože, vezmi mě za ruku, půjdu poslušně s tebou a nebudu se příliš vzpírat... Mám ráda teplo a bezpečí, ale nebudu se zdráhat před chladem, povede-li mě tak tvá ruka. Když se tě budu držet, půjdu kamkoli a zkusím se přestat bát. Všude se budu snažit vyzařovat něco z lásky, z té skutečné lásky k lidem, kterou v sobě cítím. Pojmem "láska k lidem" se však člověk nesmí příliš ohánět. Jeden nikdy neví, jestli ji skutečně má. Nechci ze sebe dělat nic zvláštního, jen se chci pokusit rozvinout se podle svých možností. Někdy si myslím, že toužím po ústraní kláštera. Zřejmě se ale o svůj růst budu muset snažit mezi lidmi na tomto světě... Nevím, jestli dokážu být ostatním dobrým přítelem. A jestli to kvůli svému založení nedokážu, musím si toho být plně vědoma. Člověk si nesmí nic namlouvat. Je třeba zachovat si zdravý úsudek. Měřítkem může být člověk pouze sám sobě. (červenec '42) Dnes v noci se mi poprvé stalo, že jsem se převalovala ve tmě s pálícíma očima a hlavou mi táhly obrazy lidského utrpení. Něco ti slíbím, můj Bože, jen takovou maličkost... Chci ti pomoct, Bože, abys mě neopustil, ale nedokážu se k ničemu předem zavázat. Jen tohle jediné je mi stále víc jasné: že nemusíš pomáhat ty nám, ale že my musíme pomáhat tobě, a tím nakonec sami sobě. To je to jediné, na čem záleží: zachránit v sobě kousek tebe, Bože. (říjen '42) Když jsem ve Westerborku v noci ležela na své pryčně uprostřed pochrupujících, ze spaní mluvících, tajně plačících a převalujících se žen a dívek, které ve dne tolikrát opakovaly: "Nechceme myslet", "nechceme nic cítit, jinak se zblázníme", často jsem byla nesmírně dojatá, ležela jsem s očima otevřenýma a znovu jsem si v duchu promítala přemíru událostí a dojmů příliš dlouhého dne a uvažovala jsem: Dopřej mi být myslícím srdcem tohoto bloku. Chci jím být. Chci být myslícím srdcem celého koncentráku.... celý text
Umírat v nitru
2009,
Robert Silverberg
Skvělá, stejně jako když jsem ji četla poprvé na gymplu. Jedna z těch knih, u nichž se častokrát přistihnu, že už zase nečtu - protože přemýšlím nad něčím, co mě zrovna k textu napadlo.... celý text
Tajemství Frontenaků
1993,
François Mauriac
Láska v různých podobách, útěky a odpovědnost, závazky falešné i ty nejskutečnější. Několikát mi to připomnělo mého oblíbeného G. Greena, ale jazyk je poetický a něžnější. "Do strašného pořádku světa vnáší láska svůj nádherný rozvrat."... celý text
Romance pro křídlovku
1998,
František Hrubín
To je taková krása! už dnes je mne víc o hrůzu, s níž jednou lidé uvidí šílený negativ svého díla, už dnes je mne víc o město, jež se octne jen na vteřinu a samo v nitru slunce a vyjde s ňadry upálenými, bez klína, už dnes je mne víc o ty nejzoufalejší, pro něž budoucnost vždycky bude dar nad veškeré lidské síly ... Navždy mne bude víc o tu noc, kdy jsem tě vyvolával z měsíčných par a popel na žhavém srdci chtěl držet tvar něčeho, co už není, zatímco tys žila a žiješ, ne přízrak, ne stín, jenž vstává z már, ne bludička, ne bysta náměsíčně bílá, ale láska, jež v krvi žil a cév divoce tepá.... celý text
Kdo se bojí Virginie Woolfové?
2008,
Edward Albee
Silné a, jak píše Atuin, bolestné. "Všichni seškrabáváme nálepky, holubičko..."
Přátelství je víc než láska
2013,
José Tolentino Mendonca
Zrada! :) Knihu jsem si půjčila kvůli názvu, těšila jsem se, jak se báječně "pohádám". A ono ne. Ve skutečnosti se žádné sestavování žebříčků nekoná. Ve skutečnosti je to vcelku rozumná kniha o přátelství a věcech více či méně souvisejících. V originále se to totiž jmenuje "Žádná cesta nebude dlouhá", což je odkaz na japonské přísloví o přátelství. A já se táži - Kdo vymyslel tak zavádějící český název a postaral se mi o zážitek klasické frustrační kompozice?!! :D Výhrady mám. Na mnoha místech textu by mohlo být "přátelství" nahrazeno obyčejnou náklonností, důvěrností (vznikající mezi lidmi spolužijícími), anebo i láskou erotickou, a nic by se neztatilo. Občas mi z toho čišela kocovina, úzkostlivost, jako by autor psal z pohnutek negativních, nikoli z radosti, z vášně. Samotná motivace - máme-li problém s pojmy, raději ho řešme zkoumáním původní hloubky významů než kopnutím si do lásky erotické a přechodem na "bezpečnou" terminologii přátelství. (Ostatně, jak dlouho zůstane v éře facebooku "přátelství" bezpečným pojmem?) Tím se ochuzujeme, odřezáváme se od porozumění velké části tradice a zbavujeme se skutečností, které přátelství nikdy vyjádřit nedokáže - uchvácení, ponoření jednoho do druhého, klíčová úloha těla, které tu konečně nestojí stranou jako chudý příbuzný (pár století keců výhradně o přátelství, a zruší nám manželství jako svátost! ;)), plodnost, výlučnost... jakási bezstarostnost, marnotratnost a ten pohled stále výš, kdy i "všechno a navždy" je ještě příliš málo. Toto vše s takovou lehkostí, "samo od sebe", k prožitku stačí jednoduchý hormonální koktejl a všichni víme, o čem se mluví. Je prožitek hlubokého přátelství skutečně stejně dostupný? Zdá se mi, že právě tendence erotické lásky překračovat meze autora trochu stresuje. Necítím se kompetentní přít se s ním; co já vím o jeho bojích? Ale mě taková krotkost neuspokojuje. Držet se při zemi, nešílet, neočekávat nesmírně víc - to jsem ochotna snášet nanejvýš dočasně na zemi, neberte mi naději pro nebe :) (P. S.: Aby bylo jasno, rozhodně nemám v úmyslu znevažovat téma knihy a urážet tak ty, jejichž přátelství se těším. Jsem ochotná napsat obhajobu přátelství na pět normostran vlastní krví!)... celý text