Hanny přečtené 265

Vraní dívka 2014, Erik Axl Sund

Vraní dívku jsem tedy ani omylem nepřečetla jedním dechem - dokonce se nějak stalo, že asi na 70. straně jsem knížku na delší dobu odložila a pak jsem si těch 70 stran musela přečíst znovu, abych byla trochu v obraze. Kniha mě záměrně mátla přeskakováním v čase, místech i lidech (tři základní ukazatelé orientace člověka, mimochodem). Vadilo mi, že na začátku kapitoly (úseku knihy nazvané nějakým místem z děje) trvalo kolikrát na můj vkus velmi dlouho, než jsme zjistili, o které z těch žen se zrovna mluví, těžko se mi orientovalo v časové linii... a ty místa se švédským názvem mi to taky neulehčily :D Prostě jsem tím chtěla říct, že bych to nevyprávěla od začátku do konce, to by ztratilo z napětí, ale zkusila bych to lépe poslepovat. Dál bych sundala tu nálepku o silných povahách, je zbytečná. Podle mě tam není nic tak naturalisticky vylíčeno, aby se mi zvedal žaludek, spíš je vše v náznacích, někdy větších, jindy více přímočarých. Milenium od Larssona mi přišlo podané drsnější formou. Jako jednoznačně je tohle tematicky pro silnější nátury, ale s tím se prostě počítá, většinou lidi vědí alespoň bazální motiv knihy, do které se pouštějí. Nechci se opakovat, ale taky mi to nedá - Severský knížky a filmy jsou prostě všeobecně pro silné povahy, pro mě z toho plyne ponaučení - Neber si za muže Seveřana, jsou tam samí úchylové :D Larsson, Nesbo, jestli neviděli film Zlo, tak se na něj nekoukejte :) - ten je pro nejsilnější povahy, po něm se mi chtělo zvracet ještě dva dny a nejsem si úplně jistá, jestli nelituju, že jsem ho viděla.... ale to jsem odbočila. Čekala jsem asi něco jiného. Další díl si přečtu.... celý text

Racek 2005, Anton Pavlovič Čechov

Čechov by měl Klusovi líbat ruce, jak to tady tak čtu :D No jo, mě taky nalákal Klus :) Šla jsem na to jako detektiv... tak jsem ho poslouchala, říkala si, že to je podezřelý ty ruský jména v písničkách... pak jsem je googlila... a vyšel mi Racek od Čechova.... a pak! jsem si vzpomněla na verš "duše je racek, létá u jezera"....aha! aha!. .. a řekla jsem si, že jsem fakt dobrá, dočetla jsem se, že Tomáš Klus učinkoval dlouhou dobu v divadelní hře Racek - všecko to sedělo, prsy se mi dmuly pýchou.... a pak mi docvaklo, že celý album se jmenuje Racek a kdybych nebyla takovej trol, došlo by mi to dávno a o dost snadnější cestou :)))))))))))) Ono to žádné tajemství není :D Jinak ta divadelní hra se mi líbí. Nikdy jsem ji neviděla, jen teď přečetla. Má zajímavý postavy, nad kterýma mě to nutí přemýšlet. Jsou tam velké city, propletené vztahy, alkohol, smrt, ale i znuděnost, nadhozené téma venkov vs. město, chudoba vs. bohatství... ale mně osobně se nejvíce líbí ta psychologie podivným způsobem smýšlejících lidí. No, já ještě budu asi chvíli přemýšlet. Nejvíc mi vadila Arkadinová, tý bych kolikrát jednu flákla. Některých mi bylo líto.... no, prostě vyvolalo to emoce a to je to, co tak od knih očekávám :)... celý text

Memento 2004, Radek John

Knížka se mi líbila. Příběh gradoval spolu s Michalovou závislostí, která byla velice hezky vylíčená. Fuj, ty zvředovatělý nohy jsem až cejtila v pokoji, jak jsem se do toho vžila.... Knihy i filmy o drogách jsou sice zajímavý, ale vždycky smutný. Ono to ani jinak nejde. Já jen nevím, jestli na ty postavy (feťáky) mám bejt naštvaná nebo mi jich má být líto. Tyhle pocity se mi při četní/sledování filmů střídají.... celý text

Poslední chirurg 2013, Michael Palmer

Čekala jsem víc... Možná vlastně míň :) Míň "akce", míň klišé, míň očekávaných zvratů... ne, ne, Palmer si mě do svých spárů prozatím nezískal...

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Krásná knížka plná citu. Jednoznačně originální způsob podání, kdy vypravěčkou je smrt sama. Kontrast války a čistoty dětské duše, která mnohé nechápe a vnímá to po svém, až postupem času všemu přichází na kloub. Líbí se mi, že čtení, slova a knihy mají v ději své opodstatnění, že díky nim dochází k důležitým zvratům a mění osudy. Stmelují důležité postavy. Tak trochu jiný pohled na 2. světovou válku. Nádherné slovní obraty a věty, které by vytrženy z kontextu dávaly pramalý význam, ale takhle dokonale vyjadřují děj i emocionální zabarvení situace. Kéž bych tak mistrně vládla slovům jako Markus Zusak. Mrzí mě, že jsem si během čtení některé krásné věty nepřepsala. Asi si to budu muset jednou celé přečíst znovu :)... celý text

Mrtvá v knihovně 2009, Agatha Christie

Čtivé, ale ne tak moc, že bych chodila s knihou v ruce od rána do večera. V průběhu čtení jsem si vzpomněla, že jsem kdysi viděla film se slečnou Marplovou... Tak jsem si na csfd našla, že to byla zrovna Mrtvá v knihovně, že jsem film hodnotila. Myslíte si, že jsem si pamatovala, kdo je vrah? Ani omylem. Naštěstí mě moje krátká paměť nepřipravila o napětí z rozuzlení :) Navíc tam nebyl žádný zahradník ;)... celý text

Digitální pevnost 2005, Dan Brown

Knížka mě bavila, stránky mi ubíhaly jako na závodě.... Rozhodně jsem si to užila. Jediná věc, co mi vadila - bylo to předvídatelné. Nemůžu říct, že jsem od začátku věděla, co se stane a jak to dopadne, ale tak 10-20 stran předtím, než se to stalo/jim něco došlo, jsem to prostě věděla dřív a tím pádem mi tam chyběl ten "waw moment", nějaký to překvápko, co by mě posadilo na zadek. Browna mám ráda, je to už nějaká doba, jsem od něj nějaké knihy četla... ale brzy si hodlám přečíst další.... celý text

Výchova dívek v Čechách 1997, Michal Viewegh

Ještě jsem od něj nic nečetla, tohle bylo moje první setkání s Vieweghem. Četlo se to snadno, samo. Zpočátku jsem uvítala jeho styl, jeho prokládání textu citáty, úvahami i promluvami ke čtenářům - cítila jsem se součástí děje :) Nicméně po nějakých 150 stránkách už mě to rušilo, protože toho bylo až moc. Příběh samotný je tak trochu stylistickou stránkou odsunut do pozadí.... celkově to byly příjemné chvilky strávené s Oskarem a Beátou, ale co, bylo, to stačilo :) Ale Viewegha si ještě určitě přečtu.... celý text

Netopýr 2013, Jo Nesbø

Dobrý. Dobrý je za tři. Prokousávala jsem se 1. polovinou asi tak celé léto, abych potom sfoukla 2. polovinu za cca 3 dny. Začátek pro měl byl nezábavný, nedokázala jsem u něj udržet pozornost.... tak nějak nemastné, neslané... nutila jsem samu sebe to dočíst.... když jsme se přehoupli přes tu polovinu, četla jsem rychleji a s větším zaujetím a úplně poslední stránky jsem zhltla coby dup. Tohle mě jednoznačně nepřesvědčilo, abych se hned vrhala na dalšího "Holyho". Četla jsem Sněhuláka a ten mě zajímal celkově víc, určitě jsem se do něj nemusela nutit. Takže si teď dám od Nesba pauzu a pak zkusím, co budu říkat na Doktora Proktora :)... celý text

Dívka, která kopla do vosího hnízda 2010, Stieg Larsson

Dívka, která si hrála s ohněm 2009, Stieg Larsson

Úchvatné, jedním dechem, nešlo jinak než plynuje přejístna poslední díl.

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

Wow! Pro mě trochu pomalejší rozjezd, ale pak to jelo jako drak! Těším na další díly Milenia, ačkoliv mi připadá tahle kniha svým způsobem docela ukončená... vůbec netuším, o čem další knihy jsou (ani u téhle jsem toho moc o ději nevěděla). Paráda.... celý text

Šťastné a veselé... 2006, * antologie

Divná směsice pro mě povětšinou průměrných povídek, které se nutně nemusejí odehrávat na Vánoce... a tím pádem je prakticky vzato nic tematicky nespojuje. Tak třeba další várka bude lepší, podle zdejšího hodnocení to tak vypadá....... celý text

Čaroděj na severu 2009, John Flanagan

Další z příjemných úniků do světa fantazie za doprovodu Willa, Halta a jiných starých známých. Dokonce jsem se tady dočkala i toho sněhu, když v reálným světě mi chybí :) Jen mi vadí ty otevřené konce, obzvlášť když to dočtu v sobotu večer a v neděli mají v knihovně zavřeno.... celý text

Deník 2002, James Patterson

Záhadně jsem se dostala k této knize - zůstala jsem trčet na X hodin někde, kde jsem netušila, že budu muset být, tudíž jsem se nezásobila svými rozečtenými knihami... a musela si vybrat z toho mála, co mi bylo nabídnuto. Sáhla jsem po tomhle - pro mě neznámý autor a trocha romantiky v daném rozpoložení nemůže uškodit. Inu, neuškodilo, ale že by to něco zvlášť přineslo, se taky říct nedá. Strávila jsem nad tím bezmála 3 hodiny, vžila jsem se do příběhu, který byl velmi čtivě napsán... ale na rozdíl od jiných čtenářů mi slza neukápla. Bylo to na mě až přespříliš překypující láskou a neštěstím a osudem a všemi možnými věcmi, které v knihách nevyhledávám. Příště raději sáhnu po nějaké autorově detektivce, které jsou v komentářích zmiňovány.... Ale jak tady tak dumám nad tím kometářem, tak musím uznat, že si asi ten příběh zapamatuju. Zajímavé bylo žonglování s pěti míčky a líbilo se mi rčení (nebo co to vlastně je) ve smyslu - lepší jeden dnešek než dva zítřky. P.S. Když tady jsou teď akutální ty soutěže o nejlepší obálku, nemůžu si pomoct a musím ještě zmínit následující :D Čtu to v nějakém zdejším souboru kníh "Nejlepší světové čtení", kde k tomu jsou další tři knihy (Wilbur Smith, Brian Haig a Nicholas Sparks)... je tu malý obrázek obálky, kde je pláž a moře, taková obyčejná, ale příjemná obálka. A tady teď koukám na tu zmalovanou blonďatou paní na obale a tak si říkám, že mít to takový přebal - nikdy bych po téhle knize nesáhla. P.P.S. Jak tady tak googlím ty obaly, tak to vypadá, že jsem četla nějakou zkrácenou verzi :D Zkrácené verze mi vadí už svou podstatou, ale tohle si číst znovu rozhodne nechci.... celý text

Pravidla hubnutí 2014, Bob Harper

Boba mám ráda. Knížka by byla fajn, ale těsně předtím jsem četla poslední knížku od Jillian - Ovládněte svůj metabolismus, a tím pádem se prostě nevyhnu srovnání. Ta Bobova je podle mě určená širší mase lidí (hlavně mase širší v pase - rýmuju :D), udává základní pravidla zdravého životního stylu jednoduchým způsobem, skutečně pro každého. Recepty jsem jen projela a zkusila asi jeden, ale vypadaly lákavěji než ty od Jill, tak až se k tomu někdy dostanu, vyzkouším další. Ale informace mi nepřipadaly dotažené do konce, Bob čerpal spíš ze svých zkušeností než z vědecky podložených studií (narozdíl od Jill) - což se může někomu zdát jako výhoda, někomu jako nevýhoda. Já preferuju věděčtější přístup, v této knize jsem se toho mnoho nového nedozvěděla, narozdíl od Jillian, která na mě vytasila např. hormon Ghrelin, o kterém jsem dosud neslyšela... Bob píše čtivě, jako by k vám promlouval, má tam pěkné přehledné tabulky, myslím, že účel knihy splnil :)... celý text

Ovládněte svůj metabolismus 2013, Jillian Michaels

Přečteno jedním dechem za dva dny. Klobouk dolů před Jillian, že dokázala takhle proniknout do tajů lidského metabolismu. Už sám o sobě fakt, že prakticky vše, co řekne, má podložené nějakou studií (viz rozsáhlý rejstřík vzadu), ukazuje, kolik tomu musela obětovat času a energie. Přiučila jsem se pár novým věcem (hormon Ghrelin? co to krucinál je? :D), dokázala ten metabolickej mišmaš zjednodušit a vypíchnout esenciální infromace pro běžného, průměrně inteligentního člověka. Píše krásně lidsky a všechno několikrát zopakuje, takže se to i dobře pamatuje. Nicméně můj plán je projít to ještě jednou kousek po kousku, pomaleji se štítky a u zajímavých věcí, která bych chtěla vyzkoušet nebo na které si mám dát pozor, si nalepit značku :) .... pro Jillian jedno velké "waw". - Jillian stále opakuje "svinstvo" - docela by mě zajímalo, které slovo tam je v originále :)... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Nevím proč, ale neodeslal se mi komentář - a to jsem si s ním dala tolik práce :) Píšu znovu: Knihu Sněhulák jsem byla nucena na chvíli odložit cca před půlkou (na dny až týdny), vrátit se k ní mi dalo trochu zabrat, splývaly mi starší oběti, norská jména tomu zmatku ještě přidala, ale po chvíli jsem se do děje opět dostala a hltala jsem každé slovo až do konce. Zloducha jsem odhalila o pár řádků rychleji než Hole, posledních sto stran byl finiš jak má být... Byl to můj první Nesbo a těším se na dalšího. "Co je horší? Připravit o život člověka, který chce žít, nebo nedopřát smrt člověku, který chce zemřít?" - puntíčkářská vložka: nemoc, která je zmíněna, není Berechtěvova (nebo co to bylo za zkomoleninu), ale Bechtěrevova ;)... celý text

Kouzlo sebeuskutečnění - Harry Potter v nás 2012, Mathias Jung

Zajímavá kniha, po jejímž přečtení jsem ještě více přesvědčená a o brilantnosti a inteligenci J. K. Rowling. Dočetla jsem se o postavách z Harryho Pottera ve zcela jiném pohledu, o odkazech na jinou, starší literaturu, o spojitostech a nespojitostech s historickými momenty... část informací, co se v knize dozvíme, nejsou nové, spojitosti jsou některé zjevné, ty běžně vzdělaného člověka napadnou, některé jsou odhaleny autorem a některé si tam autor našel, protože šťourat sea šťourat, až si tam něco vysnít, i když to tam není, je podle mě prostě autorova práce jakožto psychoterapeuta. Připadalo mi, že kapitoly nepůsobí jako celky, ale roztříštěně, že je změť myšlenek naházená pod kapitolu a ne vždy jejich poskládání dává úplně smysl. Ale možná jsem jen hloupá a měla bych si to přečíst znovu, ale až za pár let, až budu moudřejší :)... celý text

Rok v Provenci 2013, Peter Mayle

Koupila jsem knížku mamce k Vánocům - obě si přejeme jet na dovolenou do Provence, kochat se levandulovými polemi s dobrým vínem v ruce a plným břichem francouzských specialit... Koupila jsem zatím 1 díl a po přečtení je mi nad míru jasné, že u něj nezůstane. Číst knihu mě naplňovalo čím dál tím větší touhou odjet do Provence zrovna, nehledě na to, že chodím do práce a že prostředek prosince. Je lehce napsaná, je čtivá, přestože žádná velká zápletka se "kupodivu" nekoná, je vtipnmá, je kouzelná - když ji čtete, ten pocit, co vyvolá, je jen kousek od skutečného zažití popisovaného... Jediné, co mě zpočátku rozčilovalo, byla spousta francouzských slov a vět, kterým jsem někdy nerozuměla. Postupně jsem si zvykla, nejspíš to dokreslovalo atmosféru celé knihy... P.S. Dovolená už je tak napůl naplánovaná :)... celý text