havranice přečtené 137

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1991, J. R. R. Tolkien

Knihu jsem četla poprvé až jako dospělá, četla jsem ji jako první knihu od Tolkiena, na Pána prstenu se teprve chystám. Do Hobita jsem se pustila i proto, že mám ve zvyku přečíst nejdříve knihy, které se chystám doporučit svým dětem. Začátek knihy se mi docela líbil, ale pak mě to poměrně dlouho nudilo. Prostě putovali, u toho rozvleklé popisy krajiny... Popisy krajiny mně v některých knihách nevadí, pokud jsou prostě takové, že na to moje představivost stačí a skutečně to ve mně vzbouzí ten obraz, protože těm geografickým popisům porozumím - tady to tak někdy bylo, někdy ne, a když ne, působilo to na mě rušivě. Pořád jsem čekala, jestli se děj nějak víc rozvine, ale bohužel první 3 čtvrtiny knihy se uspokojení z četby moc nedostavovalo, v podstatě v každé fázi by mi bylo jedno, kdybych knihu nedočetla - nevznikalo ve mně žádné napětí dozvědět se, jak příběh bude pokračovat. Celé mi to přišlo trochu stereotypní a takové lineární - hobit s trpaslíky jdou, narazí na nějaké tvory ze Středozemě, udá se nějaký střet, oni ho vyřeší a jdou dál - a né vždy mi ty střety a setkání přišly až tak zajímavé. Chyběl mi taky nějaký přesah, poučení, myšlenky. Trpaslíci neměli nijak prokreslenou osobnost - prostě 13 trpaslíků, nešlo k nim získat nějaký individuálnější vztah, Hobit byl na tom o malinko lépe, ale celé ty 3 čtvrtiny také nic moc. Výjímkou byla kapitola o setkání s Glumem, ta byla super, Glum tam byl plastický. Také mi přišlo, jako kdybych v kapitole s Glumem vnímala příběh zblízka, kdežto ty jiné kapitoly byly, jako bych se koukala a pozorovala příběh z větší dáli. Takže jak se stalo, že nakonec 4 hvězdičky? No, někde v té poslední čtvrtině jsem asi přestala očekávat něco, co mi tato kniha nemohla dát a začala vnímat to, co mi dát může - začalo na mě působit kouzlo Středozemě, celé to prostředí, a začala jsem mít vztah ke všem těm tvorům a rasám. No a v poslední čtvrtině jsem se také dočkala i nějakého uspokojivého vyvrcholení, myšlenky, přesahu a poučení. Skončilo to způsobem, který ve mně vyvolal pocit celistvosti knihy, kniha ve mně nakonec zanechala hřejivý pocit, a také vzniklo pouto ke Středozemi, jejím tvorům, a chuť dál číst Tolkiena. Po knize jsem měla pocit, že jsem to dobrodružství prošla s Bilbem a užívala jsem si ten konec - přijde mi prostě dobře napsaný. Ohledně toho, jestli a kdy to doporučím svým dětem jsem ale trochu v rozpacích - příběh je vlastně jednoduchý a byl by fajn už pro dítě cca 7 či 8 leté, ale mně tedy ten styl jazyka moc jednoduchý nepřišel - z tohoto pohledu bych to viděla až tak nejdřív od 11 let. Některé děti by se tím podle mě prostě nemusely prokousat a kniha by mohla skončit nedočtená - zvlášť u mladších holčiček nevím, jestli by je ten styl dobrodružství chytl natolik, aby se přenesly přes ty popisy a rozvláčnost. U kluků bych to viděla nadějněji - přeci jen skřeti, drak, poklad, boje atd. - to kluky táhne víc.... celý text

Kvak a Žbluňk jsou kamarádi 2007, Arnold Lobel

Všechny knihy o Kvakovi a Žbluňkovi jsou super. Dá se číst dětěm od 3 let - sice nepochopí všechny pointy a roviny humoru, ale pochopí dost. Kniha je psaná velmi jednoduchýn jazykem, v krátkých větách, každý příběh je tak na 5 min.max., přitom to ale fakt má styl, pointu, humor, poučení. Má to v sobě také velkou laskavost. Je to jakoby vícevrstevné - dítě to ve 3 letech pochopí nějak a stačí mu to ke štěstí a pobavení, v 5ti letech to pochopí ještě trochu víc a v dospělosti ještě jinak. Což je na tak jednoduchoučké a krátké příběhy prostě super. Když knihu čtu, je chytlavá pro všechny mé děti - 3,5,a 9 let - všechny rády poslouchají, všechny je to osloví a pobaví. Není to žádná těžká filozofie, ale mnoho psychologických fenoménů v lidském životě je tam ukázáno velmi trefně a vtipně (když se někdo bojí, že něco bude trapné, a nechce, aby si toho někdo všiml, začne se chovat právě tak, že to tu pozornost vzbudí..., nebo naše snaha mít pevnou vůli a nepřejídat se a absurdity, které to mohou provázet..., nebo obsese z toho, dělat si přesný plán a pak ho plnit). Miluju také tu krátkost příběhu - při únavě je to super a pokud má člověk naopak trochu energie, může dát celou knihu na jeden zátah. Jsou to také nepřekonatelné knihy jako první čtení pro prvňáčky - fráze se tam opakují, text je velmi předvídatelný, takže dítě rychle získává dobrý pocit, že mu to čtení jde.Vřele doporučuju!... celý text

Štěně Solo 1980, Hugo van Lawick

Tuto knihu jsem četla cca v 11 letech a byla jsem z ní úplně unešená. Je tam skvěle popsáno chování psů hyenovitých ve smečce- pravidla, hierarchie, vše zasazeno do příběhu- protože autor tu smečku dlouho a dlouho pozoroval. Skvělá kniha.... celý text

Skellig 2008, David Almond

Je to pěkná kniha, přečteno jedním dechem, kniha není dlouhá. Jsou tam moc pěkné vztahové momenty a vůbec různé momenty, které zanechají dojem. Trochu mi nesedla nejednoznačnost postavy Skelliga, přišel mi někdy dost sebestředný a nevděčný a v celkovém vyznění knihy a v tom, že je to kniha pro děti, mně ta nejednoznačnost, zda je to dobrá postava či ne, nějak rušila. Dcera to četla v 8 letech a kniha se jí také líbila. Celkově určitě doporučuju, ale dá se žít i bez přečtení této knihy.... celý text

Popoupo aneb Podivuhodná pouť pouští 1996, Zuzana Holasová

Krásná kniha, poutavá, dobrý příběh, poučení, hodnoty, myšlenkový přesah. Dcera ji četla v 8 letech a moc se jí libila.

Daleká cesta za domovem 1986, Richard Adams

To je vám tak nádherná a čtivá kniha. Je psaná nesmírně krásným jazykem, jsou tam nádherné slovní obraty, metafory, přirovnání. Doporučuju nevzdat to na začátku - prvních 30 stran jsem měla pocit, že je to sice docela ok, ale nějaká bomba to není a proč bych si vlastně měla číst o králících..ale pak to přišlo! Naprosto úžasně jsem u knihy zrelaxovala a přitom zároveň je tam toho tolik na přemýšlení. To, že je to o králících mi pak přišlo úplně geniální. Autor toho o králících musel hodně nastudovat, protože i když jsou polidštění, zároveň si zachovávají svůj králičí způsob života (strava, nory, rozmnožování) a ten je teda vylíčen fantasticky detailně - budete mít pocit, že králíkům fakt rozumíte. Příběh je krásný sám o sobě, nesmírně dobrodružný, plný prokreslených charakterů, které vám přirostou k srdci, a navíc vše dopadne tak, jak má. Je to celý skvěle vykreslený králičí svět a kultura - historie, mytologie, zvyky, jazyk... Krásně srozumitelně je tam ukázáno fungování totalitních režimů. Nezapomenutelně a zároveň geniálně jednoduše a nepřekombinovaně je tu ukázáno, co různé typy režimů udělají s psychologií skupiny i jednotlivce. Celou knihou se pro mě mimo jiné prolíná nesmírně aktuální téma- a sice jaká omezení svobody je člověk ochoten přijmout ve jménu bezpečnosti či pohodlí ( v době rostoucího terorismu nesmírně aktuální). Je to nádherná nadčasová kniha. Četla jsem ji až jako dospělá. Nechápu, jaktože jsem o ní takovou dobu vůbec nevěděla. Doporučila bych ji pro děti cca od 12 let.... celý text

Děti z Bullerbynu 2009, Astrid Lindgren

Vím, že se dětem kniha líbí, ale já jako dospělá ji na rozdíl od jiných knih, které dětem čtu, vnímám prostě jako prázdnou nudu. S vypětím všech sil jsem dceři přečetla první část, k té další už jsem se nebyla schopná přinutit a řekla jsem dceři, že si to může dočíst, až se sama naučí číst. Já vím, že jsou tam pěkná přátelství těch dětí, že je asi pěkná právě ta milá všednost a běžná malá dětská dobrodružství, která spolu tak pospolitě prožívají - to vše bych měla ráda, ale mně tam prostě chybí nějaká hlubší myšlenka, přesah, nebo alespoň více propracované příběhy a zápletky. Mně to vše vyznívá strašně ploše typu - sáňkovali jsme, byla u toho sranda a taky jsme někdy spadli, konec ....Ale dceři se to líbilo. Mě to nezaujalo právě ani v mém dětství - holky o tom mluvily ve škole, tak jsem to zkusila (byla jsem nadšený čtenář), ale jako jednu z mála knih jsem to ani tehdy nedočetla..... celý text

Birlibán 2008, Eduard Petiška

Krásná kniha. V dětství neuvěřitelně podněcovala moji fantazii - představovala jsem si ty různé vesničky, hrála si na to s panáčky...Teď jako dospělá jsem to četla své dceři i synovi vždy v jejich 5ti letech a nesmírně se jim to líbilo. Dcera si pak Birlibána přečetla podruhé sama, když se naučila číst - motivovalo jí to ke čtení. Je to dobrodružné, milé, plné morálních hodnot krásně a nenásilně zasazených do příběhu. Skvělá kniha pro děti ve věku 5 až 8 let.... celý text

Kristýnčina postýlka aneb Příběhy pro celou rodinu 2006, Pavel Dolejší

Opravdu nesmírně povedená kniha, je v ní vše to, co čekám od knihy pro děti - je poutavá, probouzí fantazii, je dobře napsaná a je v ní opravdu spousta morálních a životních poučení, která tam ale nepůsobí uměle. Hlavní hrdinka má spoustu charakterových neduhů, často se jí nepovede jednat správně a ze správných motivů a večer se pak vždy octne v jiném světě, kde zblízka zakouší tuto špatnost v její nahosti a se všemi důsledky, které to pak pro každého má, a toto porozumění v ní pak probouzí touhu jednat správně. Kniha učí děti rozpoznávat zlo v mnoha podobách a jeho důsledky a vede děti k lásce k dobru. Dcera četla již 2x (je jí 8 let) a moc se jí to líbilo. Doporučuju pro věk 8 až 11 let.... celý text

On mne vede 2015, Walter Ciszek

Vynikající kniha, nemohla jsem se odtrhnout. Velmi autentické, autor si na nic nehraje, popisuje svá mnohá selhání, kdy zdaleka ne vždy v tlaku při výsleších KGB obstál. Autor ze sebe nedělá nikoho výjimečného, popisuje své vnitřní myšlenky a stavy, díky kterým se s ním každý z nás může ztotožnit. Díky tomu pak pro mě bylo dobře pochopitelné, které postoje a zkušenosti víry vedly postupně k jeho zpevnění a k získání větší míry vnitřní svobody ve všech těch hrůzách, kterými musel projít. Pomohly mu úplně obyčejné jednoduché pravdy, které se jen naučil více a více skutečně vnitřně žít. Díky knize je pro mě představitelnější, že pro každého člověka je v době krize a pronásledování dostupná možnost vnitřně se k tomu obstojně postavit, nezbláznit se a se ctí tím projít. Kniha je velmi sympaticky psaná z pozice obyčejného chybujícího člověka, ne z pozice duchovního superhrdiny.... celý text

Dobrodružství pavouka Čendy 2014, Pavel Čech

Čteno 3,5 letému synovi a 7mi leté dceři. U obou úspěch. I pro syna byl už příběh zcela srozumitelný a pro dceru stále zcela dostatečně zajímavý a krásný, nepřipadal jí jako pro "prťata". Krásné ilustrace, příběh má hloubku, atmosféru, dojemnost, a díky prvkům jako zloděj, bagr, demolice domu, natahování na klíček a prasknutí pérka, povolování matičky aj.- tak díky těmto prvkům se zvyšuje atraktivita příběhu i pro chlapečky. Aspoň totiž u nás jak v příběhu není žádný bagr.... Mně jako dospělé se příběh také moc líbí a hlavně se mi dobře předčítá - to mi nepřijde vůbec samozřejmé, je spousta krásných knih, které se mi ale předčítají nahlas nějak špatně a kostrbatě.... celý text

O zahradě 2012, Pavel Čech

Opravdu krásná kniha, máte pocit, že v ruce držíte výtvarné umělecké dílo, je to skutečně hluboký zážitek, ilustrace jsou krásné, snové, zároveň dostatečně konkrétní, zároveň i s trochou abstrakce, výrazně podporují atmosféru knihy a fantazii, opravdu ten text díky ilustracím prožíváte hluboko. Čteno se sedmiletou dcerou, moc se jí to líbilo, to tajemství zahrady, to napětí, jestli vše, co se o ní povídá, se ukáže jako pravda nebo ne. Kdybych nebyla na kvalitu knih Pavla Čecha upozorněna kamarádkou a jen tak knihu prolistovala v knihkupectví, pravděpodobně bych se bála, že je to pro dítě moc lyrické, příběhu je v tom málo a to výtvarné krásno bych se bála, že by samo o sobě nemuselo dětskou duši uspokojit. Ale to by byl mylný povrchní vjem při pouhém rychlém prolistování. Příběh je hluboký a funguje na dětskou duši aspoň u nás výborně. Líbí se mi existenciální prvky, které v knize jsou a které asi zvláště u dospělých budou působit bolavě smutné nostalgické pocity - plynutí času, stárnutí, nemožnost vrátit se do dětských let a znovu tím dítětem být - u mě to čtení nezůstalo bez slz. Dcera tam tohle také vnímala, určitý moment jí rozesmutněl, ale ne nadmíru. Celkově její dětská duše byla tím koncem knihy potěšena - její nejpodstatnější touha a otázka nebyla zklamána, ale byla zodpovězena a naplněna. Vnímám knihu jako pro děti velmi vhodnou, v mnoha směrech dětskou duši rozvíjející, a zároveň dospělý má pocit, že je to kniha zrovna tak pro něj.... celý text

Luisa a Lotka 2004, Erich Kästner

Knihu jsem právě dočetla, četla jsem ji své 7,5 leté dceři. Já sama jsem ji v dětství neznala. Dcera byla z knihy nadšená, příběh naplno prožívala, lituje, že jsme ji už dočetly, hned plánovala, že ji budeme číst znova. Příběh je moc pěkný - o jednovaječných dvojčatech, co o sobě nevědí, na táboře se náhodně potkají a zjistí že jsou sestry. Jedna žije s matkou, druhá s otcem, protože rodiče se rozvedli záhy po jejich narození. Rozhodnou se, že se vymění. Příběh končí šťastně, maminka a tatínek se dají zase dohromady, což si obě moc přejí. Kniha není nijak příliš dlouhá, i kapitoly mají příjemnou délku. I když dcera čte už pěkně, přeci jen mi přišlo, že to na samostatné čtení není - ztrácela se v tom. Některé výrazové prostředky v knize mi přišly pro dítě velmi složité, různé věci byly vyjadřovány narážkami a náznaky, které dítě kolem 8 let (kniha je určena od 8 let) nemůže chápat. Někdy text plynul pěkně, ale místy alespoň pro mě velmi kostrbatě a nepřehledně, mnohé pasáže se mi prostě nečetly vůbec dobře. Na spoustě míst se pomocí různých složitějších výrazových prostředků odkrývají vnitřní motivace jednotlivých hrdinů, bez mého komentáře a bez toho, že by dcera měla možnost se ihned ptát, by spoustu věcí pochopila jinak a následně by se ztrácela v dalším ději. Pro samostatné čtení dítětem bych to doporučila až tak od 10 let. Kniha rozvod rozhodně nebagatelizuje a postavy rodičů neidealizuje. Velmi živě a dost dramaticky dává nahlédnout do toho, jaké následky má taková situace pro děti. V tomto ohledu se mi na knize líbilo, že je velmi reálná a dítě o fenoménu rozvodu velmi reálně poučí. Čtyři hvězdičky dávám kvůli pro mě ne úplně hladkému plynutí textu.... celý text

Garpíškoviny aneb Bibi a čtyři kočky 2010, Barbara Nesvadbová
ztráta času

Nejhorší kniha pro děti, která se mi dostala do rukou. Už je to pár let, tak nevím, jestli si děj pamatuji přesně, ale vím, že jsem se fakt zhrozila. Přišlo mi to jakoby vulgární, zcela pro děti nevhodné, takový nějaký často sexualizovaný podtext a jakoby vtipy, hlavní postava tuším otěhotněla s nějakým pánem, který se dál v ději nevyskytoval a dál vztah nijak nepokračoval (což nebylo nijak vysvětlováno ani komentováno) a takové věci tam byly jen tak mimochodem, pak tuším snad nějaký mladý pes tam měl milostný vztah se starší kočkou a poněkud hrubě tam bylo okomentováno to, že ta kočka je vlastně už stará a neplodná , do toho se tam řešila homosexualita ve stylu "láska je láska" - přeskakovala jsem některé stránky, takže možná mi v něčem unikl přesný kontext, ale ten vjem jsem měla opravdu velmi velmi špatný. Nikdy bych to dětem nedala do ruky.... celý text

Dobrodružství králíčka Petra 2010, Beatrix Potter

Kniha je to krásná, křídový papír, je velká, na každé straně krásné ilustrace, dost vhodná jako pěkný dárek. Bylo to mé první seznámení se s Beatrix Potter. Nejdřív jsem knihu přečetla sama a trochu mě překvapilo, že tak slavné příběhy jsou ale ve skutečnosti dost jednoduché a na první přečtení mi přišly jakoby bez hlubší myšlenky či nějaké originality či podnětnosti. Prostě králiček by neměl chodit do zahrady pana Gregora, ale jde tam, je tam skoro chycen, ale nakonec vyvázne a vrátí se domu - nic víc, nic míň - ve více příbězích se opakuje v obměnách tento podobný motiv. Nejdřív mi to na tak slavnou autorku přišlo jakoby málo. Ale když jsem knížku začla číst opakovaně dětem (3 a 7 let), získala si mě. Teď v ní vnímám takové pěkné kouzlo. Je tam atmosféra venkova, domáckosti, takové určité pozitivní prostoty, je to ale i trochu napínavé, a zároveň takové zdravě realistické a nesentimentální. Hned na první straně se dozvíme, že tatínek králíčka Petra měl nedávno nehodu - a sice že z něj paní Gregorová udělala paštiku. Děti tenhle moment fakt zarazil - byla to směsice vážnějších pocitů a zároveň to vnímaly trochu srandovně a trochu právě zase ne. Teď se u toho vždy jakoby pousmějí a zároveň pokývají hlavičkama, jakože takový je holt život... Něco mi v tom přijde zdravého a příběhy jsem si oblíbila. Akorát tedy první 3 příběhy jsou krátké - cca na 15 minut čtení a pochopitelné cca od 3 let, ale poslední příběh - o panu Todovi je hodně dlouhý - cca 45 minut čtení a je poměrně o dost složitější (řekla bych, že je vhodnější pro starší - tak od 4 či 5 let). Příběh o panu Todovi je také hodně nesentimentální - prostě o nenávisti. Ale dobrý, děti u toho ani nedýchaly napětím. Sedmileté dceři se kniha líbí také, ráda si její čtení několikrát poslechla, ale první tři příběhy už jsou pro ni přeci jen jednoduché a po páté už je slyšet nechce. Nejvhodnější je kniha myslím od 3 do 5 let.... celý text

O nejbohatším vrabci na světě 2006, Eduard Petiška

Moc pěkná knížka, byla oblíbená u mé dcery a teď je to nejoblíbenější kniha u mého čerstvě 3-letého syna. Je dobře pochopitelná cca od 2,5 let, ale má sedmiletá dcera se u ní také nenudí a ráda se k ní občas vrátí. Je tam pěkné poučení - vrabeček Rozcuchánek se nechce dělit o nalezené jídlo, chce si všechno sníst sám, ale vyvine se to tak, že díky tomu skončí sám, bez kamarádů. Je mu smutno a uvědomí si, že je důležitější mít kamarády než být bohatý. Poučení pěkně vyplyne samo z příběhu a díky tomu je pro děti velmi dobře pochopitelné. Do příběhu je zakomponován vláček a vagonky, což zvyšuje atraktivitu pro chlapečky. Je to napsáno pěkně a citlivě pro danou věkovou kategorii. Na každé straně je příběh bohatě doprovázen obrázky, díky nimž je příběh pro malé děti ještě pochopitelnější.... celý text

Bůh chodí po světě vždycky inkognito 2010, Laurent Gounelle

Kniha je nesmírně čtivá, pro mě od začátku až do konce, nemohla jsem se odtrhnout. Je v ní jakoby poučný psychologický návod, jak se vymanit z pocitů strachu z ostatních lidí, z toho lišit se, říct svůj názor, nesouhlasit, vyjádřit se a být sám sebou, jak překonat z dětství vrytý pocit vlastní méněcennosti, jak získat větší vnitřní svobodu ve vztahu k druhým a tím s nimi nakonec navázat skutečný autentický vztah. Záměr čtenáře psychologicky poučit a předat rady je z knihy pro mě trošičku rušivě a prvoplánověji cítit, ale i přes tuto účelovost je to vynikajícím způsobem vyprávěný román.Jako psychoterapeut mohu říct, že psychologické principy, které jsou do knihy románově zakomponovány tak, aby je každý pochopil a mohl zkusit aplikovat, jsou reálné a v praxi tak fungují. Pro mě sice tyto principy díky mé profesy byly možná až příliš známé a vysvětlovány příliš polopaticky a pro mě již neobjevně, ale tomu, pro koho to není denní chléb to právě může dobře posloužit a inspirovat v řešení vlastních problémů. I přesto mě kniha nesmírně bavila, má spád, napětí, těšíte se na každou další stránku, navíc kniha nepostrádá rozumnou hodnotovou orientaci.Pro mě byl děj možná až příliš předvídatelný, včetně psychologických rad co hlavní hrdina dostával, a včetně konce, který mě napadl již v polovině, ale přesto mě děj velmi bavil, vtáhl, hlavnímu hrdinovi jsem fandila, jeho osobnostní posuny a boje s ním naplno prožívala. Kniha má happyend, řekla bych, že až příliš jednoznačný,trochu pohádkový, což ji v očích některých může snižovat, ale mě se vlastně líbí, že se autor nesnažil o intelektuálně složitý a nejednoznačný konec, kterým by uspokojil své ego, ale nebál se čtenáře prostě potěšit koncem dobrým, byť se tím vystavil riziku, že konec bude některými pokládán za možná trochu kýčovitý. Já myslím, že je prostě pěkné dovolit si v románu potěšit happyendem. V životě máme nedobrých a nepohádkových konců až až.... celý text