havranice
přečtené 137
Z pohádkové postýlky
2015,
Jiří Žáček
Kniha mě v knihkupectví zaujala tím, že některé pohádky jsou veršované. Těch veršovaných je 6 z celkem asi 25 pohádek (veršované jsou - Jak šlo vejce na vandr, O řepě, Hrnečku vař, Zlatá rybka, Polévka ze sekery, Popelka). Ty veršované jsou skutečně pěkné, líbí se mně a i je vyžadují opakovaně děti . Ty ostatní mě ale spíše mírně zklamaly - jsou to všechno takové ty nejznámější klasické pohádky, plus pár asi jakoby nových - a připadají mi zformulované tak nějak nedobře, podprůměrně, nečtu je ráda, něco mě zvláště na některých z nich rozčiluje. Často jsou mírně pozměněné, ale ne moc. Ani děti (4,6,10) je moc nevyhledávají. Nějak ten jazyk, kterým jsou napsané, nevnímám jako malebný, nebo já nevím....Na jednu stranu nejsou dlouhé, čímž by je člověk měl tendenci číst těm nejmenším, na stranu druhou jsou tam obraty a slova, kterým malé děti nerozumí. Obrázky tam sice jsou, ale ne moc a nijak nedokumentují dobře příběh a vlastně se mi ani moc nelíbí (i když v jiných knihách mám ilustrace Borna ráda). Takže člověk by obsahem a délkou řekl pro děti od 3 let, ale právě že ten text je takový, že vnímám, že 4,5 letá dcera často v polovině ztratí pozornost a soustředěnost, což se u jiných knih vůbec neděje. No a syn (6) se zas nudí, protože jsou jakoby napsány primitivně a tak nějak až moc repetitivně - opakují se v nich pasáže, což mívají děti rády, ale tady to zjevně nějak neberou až tak pozitivně a i mě to trochu otravuje. Koupě ale nelituji kvůli těm veršovaným - ty se líbí všem a fakt se povedly. Jako základní knihu, ze které se bude dětem číst Sůl nad zlato, Červená Karkulka, nebo Perníková chaloupka bych to ale nedoporučila - na to je většina jiných knih, které mi prošly rukama, lepší.... celý text
Harry Potter a princ dvojí krve
2005,
J. K. Rowling (p)
Při pátém dílu jsem se do HP už beznadějně hluboce ponořila a tak jsem šestý díl přečetla velkou rychlostí a často při velké unavě, jelikož jsem kvůli četbě chodila pozdě spát. Je proto možné, že únava znemožnila hlubší emocionální prožitky - díl se mi jako ostatně všechny ostatní díly také líbil, ale přišel mi slabší než díl pátý, který je pro mě zatím úplně nejlepším z celé série. Tento mi přišel zajímavý a četla jsem také jedním dechem, ale přišlo mi to tak nějak jako sled událostí, které musí být odvyprávěny, abychom toho dost pochopili, a aby se pak mohl odehrávat závěr v dílu sedmém. Nebylo tady tolik momentů, které by ve mně tak hluboce zůstaly, jako momenty z dílu pátého. Konec jsem neprožila emocionálně vůbec, protože postavě, která zradila, jsem věřila i poté, co zradila, a tudíž jsem stále očekávala, že postava, která zemřela, určitě nezemřela doopravdy, a že se ukáže, že vše je jinak. To, že se tak nestalo, mě zanechalo ve zmatku. Harryho posedlost Malfoyem mě docela nudila a trochu otravovala. Citová vzplanutí mi zde přišla mnohem méně dobře vykreslená než v díle pátém, který mi v tom přišel geniální. Zde mi vznik nových vztahů nepřišel vykreslen tak přesvědčivě, přišlo mi to trochu uspěchané a emocionálně jsem v tom tolik nebyla. Časté dost explicitní líbačky po chodbách Bradavic mi přišly pro daný příběh v něčem jakoby trochu možná nehodící se, platoničtější rovina citových vztahů v pátém díle byla mnohem podmanivější a sedělo mi to tam víc. Ale jasně - jsou už starší. Vzpomínky na malého a mladého Voldemorta mě bavily a ta rovina, že Harry o něm musí co nejvíce poznat, aby byl na boj s ním připraven, mi přišla dobrá. Tento díl mě nezanechal tak naplněnou jako díly předchozí, více se u mě prožitek držel na povrchu, pořád jsem očekávala, že se to nějak rozvine, což se pro mě úplně nestalo, pak byl ve mně ten zmatek na závěr - no celé to na mě opravdu působilo jako vysvětlující prolog před posledním dílem, což nebylo špatné, ale chybělo mi tam i něco dalšího. Také humoru nebylo tolik a když, tak nebyl tak brilantně vypointovaný. Uvidíme, co se bude odehrávat dál.... celý text
Harry Potter a Fénixův řád
2004,
J. K. Rowling (p)
Knihy Harryho Pottera čtu až jako dospělá matka třech dětí, abych věděla, v jakém věku jim který díl dát ke čtení. Svět Harryho jsem si velmi oblíbila, vztah k celému tomu světu se ale tímto dílem ještě citelněji prohloubil, nějak to vše sedlo hlouběji do duše. Tento díl zatím asi vnímám jako nejlepší z těch prvních pěti. Zatímco mě u prvního dílu napadalo, že chápu, proč někdo říká, že je to stylisticky pouze průměrné, tady už mám jednoznačně dojem nejen skvělého příběhu, ale i stylistické kvality, prostě miluju i to, jak je to napsané. Příběh mi kupodivu nepřipadá až tak temnější oproti předchozím dílům, ale důvod, proč zvažuji, že je to pro 10 ti letou dceru ještě brzo, je v psychologické a emoční propracovanosti příběhu. Ta mě tady fakt dostávala - atmosféra, emoce, psychologie postav a vztahů je tady podle mě mistrně vykreslena a mám dojem, že k pochopení a užití si všeho, co se tu odehrává, je potřeba mít hlubší zkušenosti s životem než má desetileté dítě. Viděla bych to ideálně tak pro věk 13- 15 let, ale to asi nevydržíme. Je to až u tohohle dílu, kdy se mi při čtení knihy i po jejím dočtení o Harrym Potterovi permanentně zdálo - prostě všechny sny, které jsem si ráno pamatovala, se nějak odehrávaly v tomto světě. Nejsem si jistá, že se mi to u nějaké jiné knihy dělo, takže myslím, že to asi proniklo fakt někam hluboko. Líbí se mi moc, jak je zde popsána první láska - myslím, že je průběh toho, co se v Harrym děje, popsán velmi realisticky, prostě tak, jak to opravdu v tomto věku často bývá. Líbí se mi, že Harry je fajn kluk,ale prožívá stejně jako ostatní soupeřivost, žárlivost, závist, nenávist, pochybnosti o svém charakteru (třeba když on sám se nestane prefektem - to je skvělé místo). Celá kniha je vlastně mimo jiné docela psychologické drama, ale v pravidelných intervalech dostanete dávku naprosto suprového humoru, který mi svou laskavostí a zároveň úžasnou vypointovaností dělal strašně dobře. Oslovovalo mě toho strašně moc - že se Snapem to není vše tak jednoznačné, že se Harry musel konfrontovat s tím, že asi i jeho rodiče nebyli úplně dokonalí, jak byl Harry frustrován z Brumbálova chování vůči němu, dále ta skoro politická rovina s Umbridgeovou - to mi připomínalo současnost, jak všude roste kontrola (mělo to v těchto místech skoro charakter politického thrileru), dále ten pocit spojenectví v řádu a v Brumbálově armádě - a vše vykresleno mistrně. Skvělou novou postavou je Lenka Střelenka a některé momenty mezí ní a Harrym jsou popsány s úžasnou jemností a dojemností. Skoro žádné momenty, které mě v knize zasáhly, nejsou vlastně pořádně ve filmu - to byl fakt slabý odvar. Jinak už úplně chápu, proč lidé říkají, že když čtou Harryho Pottera, mají pocit, jakoby se vraceli "domů". Také jsem takové vjemy měla. Byl to až tento díl, ve kterém ze mě zmizel dojem, že čtu dětskou literaturu.... celý text
O Květušce a její zahrádce
2012,
František Hrubín
Je to opravdu mimořádně krásně veršované, rýmy hladce plynou, verše mě samy naváděly na intonaci při předčítání, byla to zvukomalebná radost. Dětem (4,6,10) se to také líbilo docela hodně, čtyřletá dcera už významy těch veršů docela obstojně chytala (i když ne vše), šestiletý syn tomu rozuměl už zcela, řekla bych tedy, že je to vhodné tak od 5ti let. Myslím, že podobné věci děti jazykově rozvíjí, jejich cit pro češtinu a krásu našeho jazyka vůbec. I příběh je smysluplný, malebný, poetický, trochu je to lyrické, ale ne moc - má to dostatečný děj. Přijde mi to docela jako poklad dětské literatury. Mě v dětství tato kniha minula, jsem ráda, že pro své děti jsem ji objevila. Určitě jsme ji nečetli naposledy.... celý text
Jakub a Jáchym zachránci
2003,
Jørgen Clevin
Tuto knihu jsem zakoupila pro 4 letou dceru. Věkově to sedělo (na rozdíl od prvního dílu - ten je vhodný pro mladší). Přečetly jsme ji za 45 minut. Opět krásné ilustrace, opět interaktivnost, kniha se dítěte na hodně věcí ptá ( otázky jsou volené povedeně), dcera nadšeně odpovídala. Příběh a věty poněkud zkratkovitější. Celkově je tato série povedená, poměrně jedinečná a oba díly mohu doporučit. Update: Dcera (4,5 roku) se ke knize opakovaně vrací, opakovaně to chce číst, fakt si to oblíbila. Ráda odpovídá na všechny ty otázky, ráda tam hraje ty komunikativní hry. Zvedám hodnocení ze čtyř na pět hvězdiček.... celý text
Jakub a Jáchym
1999,
Jørgen Clevin
Knihu jsem koupila po pročtení recenzí pro 4 letou dceru. Je přečtená za 20 min - takže to fakt není nadlouho. Dceři se líbila, ale je už na ni velká. Ideálně bych tuto knihu viděla pro věkovou kategorii 2 až 3 roky - tam tato kniha zazáří. Je fakt interaktivní, kniha se dětí ptá na různé věci, vtáhne je, něco naučí. Příběh je jednoduchoučký. Opravdu krásné ilustrace.... celý text
Hravouka
2016,
Tereza Vostradovská
Na netu jsem se dívala na všechny ukázky v knize, které jsem našla a bylo jich tam dost, líbilo se mi to, ale "naživo"je to teda ještě mnohem lepší - na netu jsem si totiž nevšimla, že jsou tam u obrázků larev, brouků, ptáků, motýlů, bylin atd.čísla a vše je v popiscích dole pojmenováno, takže vzdělávací hodnota knihy fakt velká, více, než se mi zdálo z netu. Malá to teprve dostane, takže ještě nevím, jak na knihu bude reagovat dítě, ale mně připadá kniha fakt dobrá. Update: Čtyřletá dcera nadšená, umí v knize vše pojmenovat, chce se k ní často vracet, hodně se z ní naučila.... celý text
Velká kniha drobné havěti
2016,
Yuval Zommer
Asi bych knihu hodnotila výš, kdybych neměla srovnání s v něčem podobnou knihou od české autorky - Hravouka. Co tedy knize vytýkám? Je tam třeba stránka o motýlech, ale nejsou tam žádní reální, na kterých by se mohlo dítě naučit, jak vypadá třeba otakárek fenyklový, ale jsou tam prostě různobarevně namalovaní zcela neurčití, v realitě neexistující, motýli. Stránka o broucích - nakresleno spousta brouků, ale žádný popis k nim, tedy se nedozvíte, pokud se v broucích sami nevyznáte, co to je. Housenky a mnohonožky - prostě nakresleny různobarevné, v realitě neodpovídající povětšinou žádným skutečně existujícím a jestli ano, nejsou tam žádné popisky, takže ze stránky plné mnohonožek se vlastně dozvíte asi jednu obecnou větu o nich. Textu velmi málo, sem tam docela podařená vypíchnutá informace ( třebaže šneci dolními tykadly čichají, horními vidí), ale někdy je i to slabší. Někdy pěkné obrázky, kde je skvěle vidět, jak hmyz stavbou těla napodobuje větvičku či list - to je docela pěkné. Asi bych ale znova nekoupila. Ale malá to teprve dostane, takže ještě nevím, jak na knihu bude reagovat dítě, možná že se kniha přes mnou vnímané nedostatky nakonec osvědčí. Update: Poté, co dcera knihu dostala (ke 4. narozeninám) ji hodnotím ještě níže, na její otázky " a jak se jmenuje tenhle brouček", " a jak se jmenuje tenhle motýlek", nebylo co odpovídat, protože tam prostě nejsou namalované v realitě existující druhy. Hodnotných informací málo, kniha za chvilku přečtená, nebyl zcela žádný důvod se k ní vracet. Mohu srovnat s knihou Hravouka - velké nadšení dcery mnoho večerů a dcera se z toho naučila poznat spoustu brouků, ptáků, květin........a zahořela zájmem o podobné knihy.... celý text
Příběhy kouzelného stromu
2004,
Enid Blyton
Kniha mi připadá opravdu dost slabá z více důvodů. Já se ke knize dostala až jako dospělá při předčítání čerstvě šestiletému synovi. Četli jsme nejdřív první díl - tam zpočátku super, podněcovalo to hodně fantazii, pak to ale postupně bylo velmi repetitivní, ploché, přeplácané, ke konci už dojem, že je to prostě vlastně kravina. Druhý díl už byl jenom takový, strašná splácanina všeho možného, ale úplně ploché, velmi placaté dialogy působící dojmem, že je vymýšlelo desetileté dítě. Nulová psychologie postav. Nevím, jestli je to špatným překladem, ale kniha mi přišla i stylisticky opravdu velmi podprůměrná. Většina vět byly jednoduché krátké věty, souvětí jsem měla dojem, že je tam málokdy, ale na druhou stranu obsahovaly věty hodně významově málo známých slov, které se tam vůbec nehodily a působily divně. Synovi se první díl líbil, chtěla jsem mu udělat radost a koupila druhý díl (byť já se na něj moc netěšila), těšil se na něj, ale vlastně se hodně v příběhu ztrácel, a po dočtení kapitoly mi často nebyl schopen převyprávět její obsah, čemuž jsem se vůbec nedivila, protože mně se ten text a příběh v něm také špatně vnímal. Čteme jinak často knihy určené starším dětem a syn je chápe úplně v pohodě. V knize je spousta situací taková, že je může pochopit až mnohem starší dítě, přitom je ale v jiné poloze zas kniha vlastně docela primitivní, a tato nevyrovnanost mi dost vadila. Četla jsem to nerada, jsem šťastná, že to mám za sebou. Celou dobu jsem měla dojem, jakoby knihu sepsalo tak dvanáctileté dítě, které vrší nápad za nápadem, aby tam toho bylo co nejvíc, ale je to amatérské a stylisticky nevyzrálé. Dvě hvězdičky za to, že tu ideu kouzelného stromu, na němž každou chvíli nahoře přistane nějaká nová země, si děti oblíbily a podnítilo to v nich fantazii. Vysoké hodnocení knihy mě opravdu překvapuje.... celý text
Neználek ve Slunečním městě
1973,
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Četli jsme to synovi hned po přečtení prvního dílu Neználka, syn byl nadšený, že existuje pokračování. Synovi v době četby bylo skoro 6 let a věkově to sedlo, i když druhý díl Neználka bude jistě zajímavý pro děti až tak do 9 let. Druhý díl je hlubší než první, v příbězích jsou hlubší emoce, zápletky, hlubší psychologie. Je tam více morálních poučení a přesahu, což se mi líbilo. Velmi pěkný je začátek - Neználek, aby mohl mít kouzelnou hůlku, musí nezištně udělat 3 dobré skutky, ale nesmí to být právě kvůli té hůlce - je to podobný princip jako u Ivánka v Mrazíkovi a je to tu moc pěkně zpracované. Pak také když Neználek promění jednoho chlapečka v osla, je moc pěkně popsáno, jak ho trápí svědomí, a jak to svědomí nejde přehlušit a zatlačit, ale hlásí se různými způsoby o slovo. Míst s takovýmto morálním přesahem je tam více a je to tam pěkně literárně zpracováno pro danou věkovou kategorii dětí. To na knize velmi oceňuji. I ve druhém díle pokračuje jakoby linie "verneovka pro nejmenší" , s popisem různých vynálezů, tady ale dané mechanismy a jejich popisy byly mimo možnost úplného pochopení takto malými dětmi, ale to nemusí vadit. Na čtení před spaním už na mě ty kapitoly byly trochu delší než vnímám jako optimum - většina trvala 20 minut. Příběhy mi stejně jako v prvním díle přišly malinko rozvláčnější než mi bylo milé a místy mě to trochu dráždilo. Skryté komunistické ideologie je tam už více než v prvním díle (tam já ji nevnímala asi v ničem), ale je to "čitelné" jen pro dospělého, pro dítě to podle mě vůbec není v té poloze, že by ho to pro tu ideologii nějak vychovávalo. Prostě ve Slunečním městě se "buduje a vyvíjí a pracuje", což není nic specificky komunistického ani špatného, ale dospělý člověk v tom ty minulé časy ucítí. Nejvíc komunistické mi přišlo to, že lidé tam pracuji zdarma a každý si vše bere v obchodech také zdarma a spořádaně dle svých potřeb - to fakt je utopie - pokud by s tím někdo měl problém, může to dětem okomentovat a vysvětlit, že takhle to může být v pohádkách, ale v realitě by to nikdy nefungovalo. Ale není to tam pořád nějak omíláno, není to podle mě to, co dětem utkví. Pak tam jsou příběhy, které asi mají být kritikou západní kultury a umění - větroplaši místo krásné harmonické hudby dělají hudbu co nejhroznější a celé umění je jen o tom, aby to bylo co nejošklivější, nejdekadentnější a nejvíc šokující. Mně ale tohle přišlo jako skvělá kritika v dnešní době "moderního umění" - které je přesně takové a já se v tom případě s tou kritikou, kterou zde předkládá Neználkova kniha, plně ztotožňuji. Kniha se mi celkově líbila, synovi také, k tomu, aby to ale byla úplně srdeční záležitost, něco chybělo. Nicméně celkově doporučuji.... celý text
Neználkovy příhody
1996,
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Neználka jsem četla před nějakou dobou svému synovi (když mu bylo 5 let) a nyní jsem ji předčítala šestileté dceři a syn, kterému je nyní 8 si to také rád znovu celé poslechl. Věkově to zcela sedlo. Příběh je pěkný, malebný, dětsky vtipný, klučičí a holčičí zároveň, objevují se v něm různorodé charaktery, které jsou pěkně vykresleny.Bylo to někdy i poučné ohledně techniky či fyzikálních zákonů - dělá to místy dojem takové verneovky pro nejmenší. Příjemná byla délka kapitol - byly všechny přibližně stejně dlouhé a přečetla jsem je za cca 10 až 15 min., což je na večerní čtení ideální délka. Líbilo se mi, jak je kniha pěkně genderově stereotypní - a to způsobem zcela vhodným pro daný věk. V záplavě absurdních moderních ideologií je myslím dobré, když děti mohou vnímat, že holky jsou holky a kluci jsou kluci, že mezi nimi prostě jsou nějaké rozdíly, a že jeden doplňuje druhého. Komunistickou ideologii jsem v prvním díle v ničem nezaznamenala. Celkově určitě mohu knihu doporučit. Pro věk 6-7 let je to naprosto vynikající dětská kniha.... celý text
Evangelium podle Jóba
2017,
Daniel Pastirčák
Opravdu super, hluboké, poctivé, je to inspirativní sonda do knihy Job. Přináší vhled do problematiky zla a utrpení v našich životech. Opravdu to stojí za přečtení.
Nekonečný příběh
2001,
Michael Ende
Knihu jsem četla až jako dospělá a líbila se mi moc. Je to velmi kvalitně napsaná fantasy- jak jazykově, tak strukturou příběhu a myšlenkově. Pokud jste viděli jen onen známý film - tak zfilmována je jen polovina knihy, druhá polovina je ovšem neméně zajímavá, i když jiná. Jediné slabší místo pro mě byl v knize právě začátek té druhé půlky, kdy mě Bastienovo putování ve Fantázii chvíli nebavilo, ale to byly snad jen tři kapitoly a pak už to zase bylo super. V knize je mnoho pravdivých principů ohledně toho, jak lidé reagují na svá vnitřní zranění - např.když je někdo často v dětství outsiderem a navíc mu chybí láska a zájem rodičů, tak pak nemusí zvládnout touhu být slavný a mocný a může mít nakročeno k tomu stát se ne zrovna dobrým člověkem - a zastavit ho třeba může to, když ho někdo mateřskou láskou dosytí - pak mu může dojít, že to hledání slávy a moci byla jen slepá cesta, která v jeho srdci měla vykompenzovat deficity, které může opravdově zahojit jen něco docela jiného. A pokud se takové uzdravení a pochopení udá, tak ten člověk může pomoct k uzdravení i dalším. Je to podle mě o zrání osobnosti - o cestách k tomu zrání, které leckdy nemusí být přímé, ale hodně klikaté, nakonec se ale v knize poskládají ve srozumitelný Bastianův přerod. Tak třeba i o tomhle tato kniha je, kromě toho, že je to také super fantasy dobrodružný příběh....Je to podle mě z hlediska myšlenek, hutnosti a hloubky příběhu mnohem vyšší level než třeba Hobbit, který je také o putování a vypořádávání se s tím, co se na cestě objeví. Knihu jsem četla také proto, abych ji znala dříve, než ji dám svým dětem. Po jejím přečtení mi přišlo, že pro mou 9ti letou dceru to přeci jen ještě není. Určitě by si to užila a rozuměla by tomu dostatečně na to, aby to četla ráda, ale přijde mi, že mnoho rovin by jí v tomto věku ještě uteklo, a to by byla škoda. Vidím to tak nejdřív na 11 let.... celý text
Děvčátko Momo a ukradený čas
2005,
Michael Ende
Naprosto fantastická kniha, četla jsem ji jako dospělá - chtěla jsem ji přečíst dřív, než ji dám dceři, abych věděla, o čem je. I pro mě jako dospělou to byla v podstatě zcela plnohodnotná literatura - skvěle se četla, příběh neměl hluchá či nezábavná místa, děj plynul konstantním tempem a ten myšlenkový přesah! V knize je geniálně zakomponována spousta velmi důležitých myšlenek, které vyplývají přirozeně z příběhu a které jsou podány tak skvěle, že se vryjí a nezapomenete je. Kniha vám živě a opravdu nezapomenutelně vykreslí před očima, jak prázdný může být úspěch a sláva, jak to může zničit veškerou životní radost a jak to vás i váš život může totálně vyprázdnit, ne naplnit. A hlavně je kniha o čase - jak ten, kdo vše dělá uspěchaně, aby čas ušetřil, nakonec čas právě ztrácí a s ním i svůj život, své radosti, své vztahy - a nejvíc na to doplácejí děti. Skvěle také kniha vykresluje častou prázdnotu moderních hraček, které si hrají vlastně sami, a tak zabíjejí dětskou fantazii, schopnost hrát si, být spolu, a nakonec to vede k prázdné nudě a podrážděnosti. V knize jsou krásné prokreslené charaktery, kniha svižně plyne, za mě prostě nemám co vytknout. Jen si lámu hlavu, pro jak staré dítě to ideálně je. Určitě je to velmi vhodná četba pro dospělé, dětem se kniha určitě bude líbit cca od 8 let, i ji pochopí, ale spíš jde o to, v jakém věku je nejlepší aby se setkaly s těmi tématy, co kniha řeší - to možná až trochu později - v 10, možná 12 letech? Četla jsem i Nekonečný příběh - ten je také úplně super, ale asi kdyby moje děti mohly číst jen jednu z nich, tak bych chtěla, aby četly právě Momo. Je to skvost.... celý text
Vzhůru na kouzelný strom
2003,
Enid Blyton
Na netu jsem si všimla, že knihu shání spousta lidí a že má dobré recenze, tak jsem ji začala pro své děti shánět, i když jsem ji sama ze svého dětství neznala. Nakonec jsem ji sehnala v jednom zahraničním e-shopu, který měl i sekci knih v češtině. Knihu jsem předčítala svým 3 dětem - 9, 5 a 3 roky. 3 letá z toho ještě nic neměla, na ni to bylo složité, ale obě starší děti byly nadšené a na večerní čtení se dost těšily. Kniha v nich probouzela fantazii, docela často se nějak k tématu kouzelného stromu vracely, třeba v lese si hrály na to, že nějaký hledají a představovaly si, že je to ten či tamten. To téma kouzelného stromu bych řekla, že je fakt vtáhlo. Mně se kniha líbila tak v první třetině, pak jsem už byla ale rozpačitější a rozpačitější. Postavy jsou v knize úplně placaté, ale fakt úplně - nemají žádnou hloubku, žádnou psychologii, není naprosto nic specifického, co bych o komkoli ze třech sourozenců (Toma, Evy a Terezy) mohla říct. Ani jejich vzájemné vztahy nejsou nijak vykreslené. Kniha je prostě postavena na akci - na tom, co se děje když jdou na kouzelný strom. V knize jsem nenalezla žádné hlubší myšlenky, přesah, poučení. Knize bych to odpustila, kdybych ji vnímala alespoň jako kvalitně dobrodružnou, byť by to bylo to jediné - klidně bych ji i tak dala 5 hvězdiček. Ale podle mě i ty příběhy postupně ztrácely dech a v poslední tak čtvrtině už jsem to vnímala téměř jako nesnesitelnou slátaninu - dobrodružství v druhé půlce knihy už byla strašně překombinovaná, přišlo mi to jako vršení jednoho nepropracovaného nápadu za druhým, bez jakéhokoliv prokreslení a hloubky, že z toho na mě padala nuda a chuť to mít za sebou. Přišlo mi, že i děti pak už trochu ztrácely zájem. Kniha v nich na začátku vzbudila ohromnou vlnu fantazie, což pak nějakou dobu žilo vlastním životem, ale ke konci to už prostě ztrácelo dech. Nelituju, že jsem knihu, byť docela draze, koupila, za to bouřlivé probuzení dětské fantazie na počátku jí patří dík, ale druhý a třetí díl už určitě shánět nebudu.... celý text