Hesonit
přečtené 166
Zakázané slovo: Povídky o alternativní historii
2017,
* antologie
Zakázané slovo, pečlivá antologie vítězných povídek soutěže Tovaryši kalamáře 2017, pořádané nakladatelstvím Gorgona. Od Václava Dvořáčka, autora povídky Gálí, bych si v budoucnu ráda přečetla i něco rozsáhlejšího. Tato povíkda ze souboru vyčnívá, je velmi silná, zpracovává téma migrace, války, hodnoty lidského života a válečných zločinů. Ocenila jsem vtip a interpretaci dějin Velké Moravy v povídce Mira Švercela Primus inter pares. Velmi pěkně je zpracovaná i postava vědmy v povídce Anežky Melounové Křístkové Kdo sedí na dvou židlích. Knihu bych nedopučila lidem, kteří očekávají vypointované povídky s hlubokým obsahem a přidanou hodnotou. Naopak ti, kteří se sami snaží něco psát, by v knize mohli najít afirmace vlastních literárnch schopností anebo pošťouch ke zdokonalení se. :-)... celý text
Projekt Gilgameš
2019,
Štěpán Kučera
Spíš než obsah a myšlenku oceňuji vypravěčský styl a lehký humor trefných hodnotících dovětků.
Letopisy Vukogvazdské družiny – svazek čtvrtý
2018,
Jan Kravčík
A dál? To bylo první, co mě napadlo po dočtení poslední strany. Bohatý slovník, skvělá stylistika, vtip, napětí, trochu té romantiky, žádné párání se s postavami. Obzvláště poslední příběh "Za Rageburk" je skvělý. Dá se říct, že celá série zraje jako víno. Kéž by byl i svazek pátý!... celý text
Jeden plus jedna
2016,
Jojo Moyes
Jde o romantický příběh, pakliže začátky vztahů bereme jako romantické. V žádném případě ale nejde o přiblble romantický příběh. Charaktery a psychologie postav jsou pěkně vykresleny, strasti, jimiž procházejí jsou velmi realistické. Jediné, co mě praštilo do oka, a to může být pouze věc překladu a nikoliv autora, byl až vulgární slovník u koupelnové scény, který mi ke stylu vyprávění nesedl. Napsat knihu s tímto vyzněním a nesklouznout do klišé a trapnosti je kumšt.... celý text
Eva
2016,
Wm. Paul Young (p)
Křesťanská misionářská kniha. Když autor napsal, že na ni 40 let studoval, přemýšlel a žil..., bylo mi ho líto. Měla jsem z knihy pocit jako z časopisu Strážní věž. Navíc mě rozesmutňovala snaha ohromit čtenáře znalostí několika hebrejských slov, nijak originální nebo spíš údiv vzbuzující reinterpretace biblických mýtů o Stvoření, urputnost, s jakou tam autor napasoval Jana Křtitele atd... A pokud jde o děj, jde o duchovní probuzení spočívající na mohutných traumatech. Mnohem víc by mě zajímalo, jak by všechny ty řeči o lásce a Bohu zpracovával spokojený člověk, který miluje své blízké a je s nimi tak rád, že nemá potřebu hledat útěchu jinde... Nicméně jsem přesvědčena, že věřící křesťan nebo člověk, který má ke křesťanství blízko, nalezne v knize afirmace svého přesvědčení.... celý text
Stylem vyprávění se Marťan neliší od Artemis, dokonce nechybí identické otázky, jimiž se autor obrací na čtenáře, typu: "Vzpomínáte?" Co mi bylo líto, že i když jde o dva odlišné typy hrdinů (zde vědec, v Artemis samorost) jsou svým způsobem vyjadřování naprosto stejní. K mému překvapení se mi líbil Marťan víc jako film, který vynechal toliko putování k MAV Aresu 4 a je chudší jen o několik málo vysvětlujících detailů. Matt Damon, zdá se mi, dodal svému hrdinovi charisma, které z knižní předlohy není patrné. Navíc film nevyznívá tak naivně stran lidské obětavosti. S rozčilením jsem si uvědomila, jaký strašný bordel po astronoutech zůstává nejen v zemských oceánech, ve volném Vesmíru, ale i na samotné planětě Mars (či kdekoliv, kam se dostanou)... Zkrátka, lidstvo hnojí všude, kam vleze, nebo kudy prochází. Andy Weir je dobrý, pečlivý autor, ale míjíme se. Milovníci vesmírných sci-fi si knihu jistě užijí.... celý text
Artemis je psána stejným jazykem jako Marťan. Oceňuji, že autor věrohodně převyprávěl příběh v ich formě z pohledu ženy a že do něj propašoval řadu informací o fyzice, chemii, vesmírných letech, skafandrech apod., a to zcela přirozeným způsobem. Děj je lehce předvídatelný, a pokud má někdo rád za hlavní hrdiny inteligentní grázlíky, určitě si příběh užije víc než já.... celý text
Dívka, která upíjela měsíc
2018,
Kelly Barnhill
Poeticky psaný příběh pro dívky 10+, odhaduji. Děj plyne, čtenáře znervózňuje, jak hlavní postavy zapomínají a nemohou si vzpomenout. Příběh graduje, ale místo velkého dramatického finále se ozve pšouk. Je to samá láska, láska a zas jen láska, nedělená, násobená. Kdybych byla dítě, líbilo by se mi to, v dospělosti… je to hezky napsaná nuda. Avizované srovnání s Malým princem mi připadá nadnesené.... celý text
Pí na nebesích
2000,
John D. Barrow
Pro mě náročná kniha nejsouc zažranec do matematiky, i tak v mnohém obohacující. Zdá se, že nejlepší filozofové se rekrutují z matematiků (fyziků a chemiků). Před každou kapitolou je skvělý citát. Historka o Kurtu Gödelovi mě vyloženě bavila.... celý text
Paní jezera
2012,
Andrzej Sapkowski
Co k tomu říct? Korektor by za všechny ty překlepy zasloužil… Nakladatelství za to, že to ani v letošním dotisku u osm let starého překladu neopravilo, by zasloužilo snad ještě víc. Očekávání velkého grand finále se nenaplnilo. Už od poloviny předchozího dílu - Věže vlaštovky, konkrétně od parodické jízdy na klepáčovi, převládl pocit, že autor je placen od stránky, nikoliv za dílo. Forma, již Sapkowski zvolil pro poslední díl ságy, mě neoslovila. Hledání pravdy o legendě ve snech, neustálé přeskakování v čase a ději... Ano, pár vynikajících postřehů, vtipů a gagů tu bylo, a dokonce mé české srdce zajásalo, když se objevila parafráze slavného výroku ve znění: „Toho bohdá nebude, aby nilfgaardský maršál z boje utíkal.“ Nicméně snaha popasovat se s povídkou Něco končí, něco začíná byla nakonec křeč ze všech největší, i když pana Andrzeje chápu, chápu, že chtěl překvapit.... celý text
Krev elfů
2011,
Andrzej Sapkowski
Krev elfů se odehrává dva roky po povídce Něco více z Meče osudu. Příběh sleduje několik rovin: politikaření, vztah Geralta s Ciri a Ciri s Yennefer. Samo sebou nechybí další staří známí, kteří potěší i pobaví. Miluji pasáže, v nichž jde o Chaos, skvělé jsou rozhovory s pubertální Ciri, báječně je popsán vědecký zápal ignorující reálné nebezpeční. Vtipné, trefné, emotivní, chytré. Jen mi bylo líto zaklínačů, když je poučovala jistá čarodějka o dospívajících dívkách, až moc se snažila, aby si připadali hloupě. Bylo mi hloupě za ni. Ale tak to u Sapkowského knih je, každá, i ta sebesympatičtější postava, je někdy nesympatická a štvoucí. Těší mě, že jde o pentalogii, a nemusím se s příběhem na tomto místě rozloučit.... celý text
Bouřková sezóna
2014,
Andrzej Sapkowski
Bouřková sezóna je časově zasazená před povídkové Poslední přání, před cestu do Wyzimy, proto by jí milovníci časové posloupnosti měli začít. Geralt z Rivie je snad nejhezčí jméno, jaké autor vymyslel. Často mi jména osob a míst připadají velmi nelibozvučná, komplikovaná nebo s nejasnou výslovností. Je to autorský záměr? Snad. I když možná jen odráží autorovu zálibu v jazycích. Samotná Bouřková sezóna potvrzuje Sapkowského kritický pohled na (naši) společnost, staví nás před paradox, že zaklínač má lidi chránit před zrůdami, ale ty největší zrůdy se nachází mezi lidmi samými. Příběh nepostrádá vtip, ironii ani sarkasmus, kritiku stereotypního myšlení, podlézavosti, intrikánství a zneužívání druhých, a to naprosto bez skrupulí. Geralt, který se nepoddává marnivosti a hrabivosti, jehož myšlení je schopné analýzy bez podléhání volbě „menšího zla“, je příjemně jiný než ostatní postavy, zosobňuje rytířský ideál bez jakéhokoliv patosu a nezranitelného nebo přemrštěného superhrdinství.... celý text
Poslední přání
1999,
Andrzej Sapkowski
Poslední přání má na rozdíl od Meče osudu intermezza, která knihu stmelují a poskytují jí jakýsi rámec. Vsuvky pod názvy Hlas rozumu (1-7) často tvoří úvod k následující povídce. Je-li Geralt nazván „řezníkem z Blavikenu“ následuje povídka o Blavikenu, hovoří-li se o setkání s Yennefer následuje povídka o tomto setkání apod. Tímto způsobem Sapkowski docílil v povídkové knize téměř románového efektu, což už se v Meči osudu neopakuje. Sapkowského styl je chytrý, vtipný, napínavý, propracovaný. Určitě mu více sluší širší – románový – rámec než povídkový. Smůlou je, pokud jste viděli seriál, ať už polský nebo od Netflixu, který z řady povídek vychází, že přijdete o momenty překvapení, neb se filmové zpracovaní sujetu dosti drží a liší se jen v detailech, přesto se vloudí tolikrát již položená otázka: Proč si scénáristé myslí, že jsou chytřejší než autor? Trpí stejnými pocity jako řada čtenářů, kteří mají pocit, že je v díle nevyužitý potenciál, že kdyby to autor napsal tak či tak, bylo by to lepší?... celý text
Epos o Gilgamešovi
2018,
neznámý - neuveden
Parádně zpracovaná monografie o nejvýznamnější starověké literární památce z oblasti Mezopotámie od našich předních odborníků. Obzvláště texty Blahoslava Hrušky se čtou samy (s. 240): "Výuka byla přístupná jenom vybraným chlapcům z rodin, v nichž písařské povolání a kněžské poslání přecházelo z generace na generaci. Přesto se ve třídách vyskytovaly i černé ovce, jimž se učitelovi oblíbenci, dávní "šprti", vysmívali: Tvá ústa se k sumerštině nehodí! Když píšeme, jsi zabedněný, když sumersky se mluví, jsi hlupák němý, vždyť správně nevyslovíš nic!" A pak, že se lidé vyvíjejí. Ha ha ha! Obzvláště sumerské básně o Bilgamesvi na mě zanechaly dojem a upoutal mě jejich zvláštní vtip. Např. Bilgames o zapadlé odpalovací kouli: "Kuličko moje, moc jsem si tě neužil, ty moje paličko, teď už nemohu hrát!" Nebo když si Bilgames posteskne, že si z vlastní blbosti kýtou poničil hradby ve skladbě Bilgames a nebeský býk (s.294): "Jak mohl jsem jen zničit hradbu, co ještě dále pokazím?" Myslím, že takové "stesky" představovaly humorné prvky, nadsázku, přiblížení velkých hrdinů obyčejným lidem.... celý text
