honajz přečtené 496

Padaly roušky 1986, Ivan Slavík

Budu se opakovat, protože platí to, co jsem psal u Červen jde písčinami. Vždycky, když se někde píše o nějakém spisovateli jako katolickém nebo křesťanském autorovi beletrie, tak se napálím. Stalo se mi to u Bernanose, ale i některých československých autorů. A tady je to to samé v bleděmodrém - samá depka, žádná naděje. Kniha se věnuje nešťastným osudům lidí za války. I zde z toho občas vykoukne sem tam zajímavý náběh na atmosférickou povídku, ale vše je zabito podřízeností depresi, pocitu marnosti, vše je na prd.... celý text

Červen jde písčinami 1946, Jan Ryba

Vždycky, když se někde píše o nějakém spisovateli jako katolickém nebo křesťanském autorovi beletrie, tak se napálím. Stalo se mi to u Bernanose, ale i některých československých autorů. A tady je to to samé v bleděmodrém - samá depka, žádná naděje. Kniha se věnuje mužům a jejich nešťastným vztahům se ženami. Občas z toho vykoukne sem tam zajímavý náběh na atmosférickou povídku, ale vše je zabito podřízeností depresi, pocitu marnosti, vše je na prd a ani ti rodiče nepomůžou.... celý text

Jak zničit církev 2020, David Novák

Tohle je pro věřící - a troufám si říct, že nejen pro ně - kniha, kterou po dočtení je potřeba začít číst znovu a znovu, pořád dokola. V tuším dvaceti kapitolách jsou zde všechny podstatné chyby, na kterých nás ten zlý utáhne jak na vařené nudli, aniž bychom si to uvědomili. Sice je to psané pro protestantské prostředí, ale platnost je natolik nadčasová, že si knihu mohou vzít za svou i katolíci (a jak jsem psal, nejen věřící, ale i lidé nevěřící zde najdou mnohá zamyšlení pro to, jak žijí svůj život a jestli v něm náhodou nedělají právě ony "drobné" chyby, kdy sami sebe omlouvají, aniž by dokázali vidět chybu u sebe). Vadilo mi jen několik překlepů a pravopisných chyb, občas ne dobrá stylizace věty, ale popravdě o tom v tomto případě vůbec nejde, gró knihy leží jinde. Musím také vyzdvihnout skvělý nápad s těmi čertími packami na každé stránce knihy, přesně tam, kde knihu držíte při čtení vy - hned si čtenář uvědomuje, že on tedy rozhodně není rovněž svatý a že text knihy mluví k němu, nikoliv někomu z jeho okolí.... celý text

Môj život 1990, Boris Leonidovič Pasternak

Hodně špatně se mi to četlo. Nevím, jestli jde o vinu překladatele, nebo už to takhle zmateně a těžce napsal samotný Pasternak, ale některé, i krátké věty, jsem si musel přečíst víckrát, a stejně jsem měl často problém pochopit smysl. A to se slovenštinou skutečně problém nemám. Jinak kniha mate názvem, Pasternak zde moc o svém životě nemluví, jen o tom, jaké osobnosti v životě potkal, takže by se kniha měla jmenovat spíše Koho jsem v životě potkal. Občas to trochu zavání až nutností se chlubit, viz jeho "setkání" s Tolstým, když měl Pasternak devět let. Ale o Pasternakově životě se toho moc nedozvíme, třeba o jeho obrácení se k pravoslaví a důvodech tohoto obrácení, nebo o podnětech jeho tvorby, což je podle mne škoda, zajímalo by mě to daleko víc.... celý text

Uvnitř banánu 2021, Pavel Klusák

Úžasná kniha. Přesně podle anotace na obálce řadou příběhů ne zrovna úspěšných muzikantů a ne zrovna obyčejných lidí se postupem času z toho vyloupne jakési ponaučení, že ne vždy jde o úspěch, ale často o radost z tvorby, jedno, co na to kdo říká. Pobavily mě povídky na téma českého showbyznysu, nebo jak u nás vzniká cenami ověnčený autor, jak si akce vyžádá reakci, a potěšilo mne, že ani sebe autor nebere příliš vážně a strefuje se i do sebe. Čte se to skoro samo, ten laskavý humor s nadhledem je mi velmi sympatický, tohle byl takhle při Poutníku v Cafe Fra moc dobrý kauf.... celý text

Dívka na neděli 2020, Pip Drysdale

Přišlo mi, že to napsala holka, která zrovna dokončila nějakým pokoutným způsobem kurz tvůrčího psaní. Celé je to strašně průhledné, ta holka se chová jak rozmazlený fracek a sama neví, co chce, ale zachtělo se jí mstít. Takhle by lidstvo asi brzy vymřelo. To Umění války se sem dvakrát moc nehodí.... celý text

Ve tmě jsme všichni stejní 2021, Julia Heaberlin

Něco málo mi tam chybělo k dokonalosti, možná se nám až moc nabízel jeden člověk jako pachatel, až zcela jasně odváděl pozornost, možná i to tříštění vyprávění a poněkud nerozumná jednání všech tří žen, nevím. Ale příběh zaujme hned od začátku a přijde mi, jako bych v těch vedrech Texasu byl a prožíval to s nimi.... celý text

Tajná kapitola 2021, Genevieve Cogman

Ono se to čte dobře, to jo, má to spád, pořád se něco děje, ale přijde mi to spíš jako taková adventura, kde musíte do další lokace postoupit až po vyřešení nějakého úkolu. S tou Vídní si šlo rozhodně vyhrát líp, i s tou organizací, klidně bych byl pro nějaké nekorektní hlášky. Na úniky na poslední chvíli už jsem si zvykl, asi to k žánru trochu patří. Ti vyděrači mi přišli hodně chabě načrtnutí.... celý text

Smrtící slovo 2021, Genevieve Cogman

Jako bohaté na fantazii to je a uličky alternativní Paříže jsou vykresleny skvěle, jen mi přijde, že se někdy padouši chovají poněkud nelogicky, někdy to Irene projde jen tak tak, a ten závěrečný souboj byl takový... prostě divný.... celý text

Sám s Bohem 2016, Richard Wurmbrand

Těžko hodnotit knížku, která vznikala během dlouhých let v komunistickém žaláři, na samotce, v mysli autora. Ale pokud odhlédnu od této determinující skutečnosti, pak jsou jednotlivá "kázání" spíše volným tokem myšlenek na určité téma, jehož se ne vždy drží. Každé "kázání" - na rovinu - obsahuje spoustu balastu, ale pak je v něm jako diamant v popelu nějaká ta historka, příhoda nebo historická zajímavost plus jedna skutečně skvěla myšlenka. Jen se k ní dočíst. Ne vždy je to o víře, ne vždy je to o Bohu, ale stejně jde o silnou knihu a myslím, že mnohý si v ní to své najde. A některé úvahy jsou skutečně velmi zajímavé, např. o odpuštění zvláště v rámci toho, jak se komunisté nejen v Rumunsku chovali, že žádný hřích není moc velký, aby se nedal Bohem odpustit, nebo jaká je míra laskavosti vůči druhým, a kde jsou hranice.... celý text

Velikán prostoty - svatý Šarbel Makchlúf 2016, Libor Rösner

Hodnocení odráží jen můj subjektivní pocit, nijak nemá nic společného se sv. Šarbelem. Přišla mi ta kniha prostě až moc oslavná. Jsou v ní prvky, které mi přišly nepochopitelné, jako že se třeba odmítl setkat naposledy se svou matkou těsně před její smrtí. Přišlo mi to prostě necitlivé, nakolik se snažil oprostit od své rodiny, zpřetrhat pouta jen kvůli cestě k Bohu (kvůli cestě, ne Bohu samotnému). Nebo jsem si říkal, bodejť by neměl problémy se žaludkem, když nic nejedl. Asi ještě pořád smýšlím moc materialisticky. Také mi vadilo, že se v knize pořád mluví o východním mnišství, když přitom jde o katolického mnicha, ne pravoslavného. Jinak kniha končí na cca 50. stránce smrtí sv. Šarbela, pak už jen následují soupisy zázraků a nakonec je to celé dokonce o nějakém jiném pánovi a fotografii, která v knize ani není, a o údajných poselstvích sv. Šarbela, které po smrti tomuto pánovi sděluje. Ale no tak, bylo mi najednou, jako bych četl něco od Blawatské. Vlastně na mne kniha působila protikladně k tomu, co zamýšlela - nabídla mi pohled na mnišský život, který mi přišel tak zaměřený na sebe a svou cestu k Bohu, až zapomněl na obyčejné a prosté lidi a Bohem stvořený svět kolem nás. Třeba chápu, že ženy nesměly do kláštera, že je sv. Šarbel odmítal kvůli pokušení byť i jen koutkem oka spatřit, ale sorry, mně to přijde jako útěk před světem a neschopnost se svým pokušením bojovat takříkajíc tváří v tvář. Duchovně mi to nedalo vůbec nic, omlouvám se.... celý text

Síla jména 2009, Kallistos (Timothy) Ware

Sice tenká knížka, ale obsahem velmi nabitá. Autor rozebírá Ježíšovu modlitbu neboli modlitbu srdce, známou spíše jen v pravoslavném prostředí, skutečně dopodrobna. Postupuje od nejobecnějších věcí (jak se modlit, kdy se modlit, jestli to jde při práci) ke složitějším (jak se skutečně modlit po celý den, jednotlivé struktury modlitby, symbolika) až po nejsložitější (ovládání dechu, objevení svého srdce - jež má v pravoslaví poněkud širší význam, až k vidění světla). Vše je podáno jednoduše, stručně a jasně, s radami i pro běžný, praktický život, neboť ne každý může být mnichem na hoře Athos, věcně a srozumitelně. U některých vět či odstavců se mi často stávalo, že jsem je musel nechal chvíli v sobě dozrát, domyslet, přijmout.... celý text

Frankové, Římané, feudalismus a nauka 2017, Joannis Savvas Romanidis

Hodně silná kniha. A autor si často ani nebere servítky a říká věci na plnou pusu. Své tvrzení, že nedošlo k žádnému rozdělení na západní a východní církev, má dobře ozdrojované, ačkoliv tím staví na hlavu dosavadní slepě předávané báchorky právě o tom západu a o zániku Říma. Historický exkurs je podrobný a v podstatě poutavý jako detektivka. Hodně zajímavé je povídání o filioque s řadou dalších podrobností, a i věroučné povídání o srdci a dělení na Boha nespatřeného a Boží neviditelné energie zaujme, nakolik jde pro pravoslavné věřící nejspíše jen o opakování. Celkově velmi podnětná kniha s mnoha přesahy, včetně onoho do duchovního života každého člověka.... celý text

Ikona – Okno do věčnosti 2018, Leonid Alexandrovič Uspenskij

Z valné části souhlasím s komentářem uživatele Bloney. Těšil jsem se rovněž na jakýsi rozbor jednotlivých fází vzniku (psaní) ikony, něco o modlitbě do ní vepsané, o jednotlivých prvcích takové ikony, o historii ikon včetně Byzance a Rubleva, o červených koutcích, ale často i přes neuvěřitelné množství informací jsem nakonec zjistil, že zas vím hodně málo nebo stejně jako předtím.... celý text

O modlitbě 2021, John Bunyan

Tolik řečí, a přitom je to vše jen opakování toho, co slyšíme i při katolických kázáních na toto téma, jistě určitým způsobem pravd, ale podaných oním povrchně školitelským stylem, ba dokonce i se "soptěním síry" sem tam, pokud se člověk nechová, jak má. Přišlo mi, že to mnoha slovy říká jen ony banální a nekonkrétní poučky o modlitbě, bez vztahu ke každodenním situacím a možnostem. Jakýsi ideální stav, na který málokdo z nás má. Chyběl mi v tom osobnější a niternější přístup, něco ze sebe, ostatně i nějaký nadhled by se hodil, protože nejsme všichni svatí. Je to zkrátka taková dogmatika - sice precizní, ale bez života a bez sepjetí s reálným životem.... celý text

Chlap kousl psa: Lidé v roce 2021 2021, František Koukolík

Samozřejmě oceňuji erudovanost, znalosti a vzdělanost autora. Ale čtení této knihy je podobné, jako byste s někým v příjemný podvečer stáli v polích, vlasy vám jemně províval vánek, kolem švitořili ptáci, v pozadí zurčel potůček – a do toho vám začal ten někdo povídat, že ty červánky tvoří takové a makové vlny, jaké frekvence, co přesně tvoří z vědeckého pohledu klas, že vaše emoce jsou vlastně jen soubor neuronových přenosů a něco jako pocit krásy se dá vědecky nejen definovat, ale lehce navodit znovu i v laboratorních podmínkách, pokud víme, které části mozku stimulovat, a že zpěv ptáků je jen oznamování území, kde pták žije, jaké bakterie obsahuje voda... atd. Pokud je to pro vás zajímavá a přínosná představa, pak vás tato kniha bude bavit. V opačném případě se raději běžte pokochat tou přírodou. Věda totiž umí vysvětlit naprosto vše - zážitky klinicky zemřelých (i když v kapitole v této knize tomu věnované mi přišlo, že autor jen mlží), husí kůži při poslechu pěkné hudby, snad i intuici (i když o té mám pocit žádná kapitola v knize nebyla).... celý text

Živá voda z Turzovky 2009, Karel Židlický

Když tohle je těžké hodnotit. Pokud někdo není s Turzovkou a událostmi zde blíže obeznámen, asi mu knížka bude připadat značně nevěrohodná. Třeba tím, že i po ukončení zjevení Panna Maria s panem Židlickým nadále rozmlouvá, jedno, kde se on zrovna nachází, třeba ve vlaku. Spousta sděleni je obecného rázu, jaká si člověk přečte v kancionálu, pokud se začte do celé té úvodní části a nemá jej jenom pro písně ke mši. Některá jsou zase moc konkrétní (A pochval toho a tam toho, že to dělá dobře a bude odměněn.) a prostě mi to neštymuje. Ale pokud má někdo k Turzovce velmi, velmi blízký vztah, jistě ho kniha osloví zcela jinak a najde v ní něco, co já žel ne.... celý text

Trpká zkouška 2021, Evelyn Waugh

Velmi zajímavý dokument z doby před 50 lety, který je o to zajímavější, nakolik koreluje s dnešní dobou, kdy se opět zavádějí drobné změny u mše, kdy se opět chystá jakási synoda o naslouchání a angažovanosti a zapojení místo Boha, víry a modliteb a kdy se opět bojuje proti tradiční mši svaté. Kniha sice působí poněkud neuspořádaně, nejde přímo jen o výměnu dopisů mezi Waughem a kardinálem, ale jsou zde i pastýřské listy, různé vsuvky, prohlášení apod. Celkový dojem ale působí skoro jako detektivka (ostatně i na Agathu Christie dojde), kdy dojde nakonec k nešťastnému odhalení a katarzi celého dříve nastoleného problému. Smutné katarzi vzhledem k dnešní situaci, jak už jsem se zmínil. Vůbec, ta možnost porovnat tehdejší argumenty, sliby a ujišťování s reálnou situací o 50 let později, je asi to nejzajímavější, co kniha nadčasově přináší.... celý text

Bůh je, já jsem ho potkal - Je jiný svět 1992, André Frossard

V podstatě jde o dvě knihy: Bůh je, já jsem ho potkal je kniha napsaná daleko dříve, než vznikla kniha Je jiný svět. Zatímco ta první se věnuje dětství a dospívání autora a samotné konverzi je věnovaná jen krátká závěrečná část, druhá se věnuje jeho zralosti, hledání místa ve světě, manželství a zatčení Němci za odbojovou činnost. První kniha je psaná skoro až hravým, jemně vtipným a poetickým stylem, druhá zvážní a některé texty jsou natolik hutné, že je třeba si je znovu a znovu přečíst, aby čtenář pochopil - často brilantní - myšlenku. Ani v jedné knize ze sebe autor nedělá hrdinu a naopak otevřeně píše o svých záporných vlastnostech, aby mj. vynikla ona velká láska Boha k člověku. Číst se to nedá naráz, ale po kouskách - stále je v knize co objevovat. Citát z knihy: „Ptají se mne, co vám ta víra dává? Co se změnilo v životě uzdraveného slepce? Co přináší hudba hluchému, kterému se otevřely uši?“... celý text

Kniha o tichu 2020, Josef Formánek

Nakonec mě to zkamalo. Začátek - celá ta úvodní úvaha - je skvělý a navnadí na něco, co nepřijde. Kniha není o konverzi, o nalezení sebe a objevení jiného světa. Rozpadá se na historky dvou přátel, nevěřícího a věřícího. Přičemž věřící posmetal historky všude kolem sebe, a pak sepsal i historky toho nevěřícího. Postupně to přestává být o víře, a když už jsem dvacet stran pročítal podrobné popisy bordelů v USA, posraných tlustých indiánek, smějících se kurev, honění apod., přestalo mě to bavit. Doufal jsem, že jde o nějaký záměr a v závěru z toho vypadne nějaké rozuzlení, ale ne, i tam se píše o chlastu (ne autora, různých lidí kolem a historek z toho vyplývajících), ta jadrná mluva sice ano, snaží se být jako že ze života, ale neznám moc lidí, kteří jsou až tak sprostí, nu a protkáno je to vzpomínkami na rodiče a kamarády. Pár úvah o tichu tam sice nakonec je, ale přišly mi povrchní, jako od kavárenského intelektuála, který se něčeho dotkl a chce tím být zajímavý. Ale každého cesta k Bohu je jiná, takže sem zapisuju jen svůj subjektivní dojem z knihy, bez jakéhokoliv dalšího hodnocení autora. Třeba věděl, co chce říct, a chyba je na mé straně, že mne to velké moudro minulo. (Mimochodem, dočetl jsem současně s touto knihou také další dvě: vzpomínky muzikanta Sahuly, a těm se tahle kniha podobala daleko víc, než knize konvertity Frossarda také o jeho obrácení k Bohu. Což mi přišlo samo o sobě hodně zvláštní.)... celý text