honajz přečtené 498

Koho vypijou lišky 2013, Lidmila Kábrtová

Souhlas s komentáři nefernefer a Brutus Necrogur. Formálně dokonalé dílko, sdělením plytké antikomunistické cosi. Jak píše Brutus Necrogur, taky jsem prožil dětství za socíku a také jsem je nevnímal jako dobu temna a útlaku. Tihleti hrdinové 30 let po pádu komunismu jsou mi poněkud nesympatičtí, asi jako by někdo v roce 1918 varoval ve své knize statečně před Habsburky. I těch padesát slov mohlo vyjádřit hlubší myšlenky a hlubší příběh, spousty dalších a zajímavějších aktivit, ale nejsou zde.... celý text

Ódinn. Mýtus, oběť, iniciace 2017, Jan Kozák

Nesdílím nadšení předchozích komentujících. Kniha mi přišla psaná stylem: Zde máme uživatele jménem honajz, když se do něho řízne, teče z něho červená tekutina, pravděpodobně krev. Krev symbolizuje oběť, a tak může mít honajz něco společného s obětními obřady. V některých chvílích honajz chodí po horách. Hory symbolizují majestátnost, a tak si možná myslí, že patří k božskému pantheonu. Honajz má dvě ruce a dvě nohy, což jsou symbolická čísla vztahující se... To už je jedno k čemu. Prostě mi připadalo, jako kdybych četl záznam z pitevny, se všemi možnostmi a variantami všeho, co se našlo, ale podobně jako by nikdo neměl představu o honajzovi, těžko si udělá obecnější představu o Ódinnovi. Doporučuji k tomuto tématu spíše R. I. Page: Severské mýty.... celý text

Cesta svatého Vojtěcha 1997, Jaroslav Durych

Nevím. Osobně mi to přišlo jako amatérský a naivní pokus o jakousi středověkou mluvu a středověkou ornamentální kroniku, až se v těch slovních ozdobičkách člověk ztrácel. Navíc je tam pár faktických a historických chyb (někdy převzatých spíše z lidové zbožnosti než dějepisných knih), takže o to více to vypadá jako nadšenecké dílko obecního učitele pro místní sbor věřících, než historické dílo.... celý text

Deník (1959–1974) 2003, Pavel Juráček

Juráček si nebere servítky - a vlastně ani sám neví, proč by měl. Přímý v životě i v denících. Závislák, který se občas jen lituje, ale pokud jde o lidi a stav země kolem sebe, má to v hlavě srovnané. Ty deníky se čtou jako napínavá detektivka, navíc nabízejí i hodně zajímavých úvah týkajících se tvorby, umění a filmu. A potěší i velmi plastické popisy tehdejší Prahy, kdy centrum ještě bylo pro obyčejné lidi a obyvatele.... celý text

Slavík na zahradní brance 1978, Michail Michajlovič Prišvin

Asi jsem čekal něco víc. Ano, jde skutečně o črty, a to mnohdy tak narychlo načrtnuté, že přemýšlím, co autor chtěl říci. Třeba jedna črta je o tom, že něco leží na poli. Možná je to kámen. Autor se ale nepodívá. Závěr zní, že na poli by každopádně nic ležet nemělo. A tak to jde dál, stovky drobných „kreseb“, u nichž si však často nedokážu vybavit náladu, pocit, sdělení. Jsou zde i krátké povídky nebo příběhy, a také ty trpí nedořečeností, chybějící pointou, soustředěním. Moje očekávání byla, že ony črty budou o přírodě s předáním nějakého pocitu, výjimečného okamžiku, zajímavosti, minipříběhem, s jistou náladou. Ale dostal jsem narychlo sepsané drobnosti, které sem tam se mírně blíží mému očekávání, ale musím přiznat, že mne moc nezaujaly a kolikrát jsem si spíš říkal, a co vlastně chtěl autor říci?... celý text

Měsíční pahorek v dlani 1987, Henri Bosco

Nutno říci, že i když je příběh vyprávěn chronologicky, často asi bude mít čtenář pocit, že něco důležitého přeskočil. Inu, není tomu tak. Boscův styl psaní je zvláštní a těžko popsatelný. Sice popisuje děj, místa, lidi a nechybějí rozhovory, ale je to podobné, jako když jdete po městě a zachytíte od nějaké dvojice, která jde souběžně s vámi, jen sem tam nějaké úryvky jejího rozhovoru, a teprve z něj si skládáte celkový obraz. Navíc toto je kniha zasvěcovací, takže ve chvíli, kdy opustíme malebný francouzský venkov a přistaneme na ostrově v divoké řece s polorozpadlým domem, začíná fáze hledání, cesty a případného nacházení. Souvisí to v mnohém s tím, nakolik čtenář sám souzní s přírodou a její divokostí. A nakolik kus té přírody a divokosti dokáže pojmenovat v sobě. Pak je kniha skutečně vynikajícím průvodcem, rádcem a společníkem.... celý text

Obr jménem Drobeček 1997, Pavel Šrut

S Paulem Bunyanem jsem se poprvé setkal při překladu knížek o Tolkienovi a o tom, odkud bral inspirace. Do té doby jsem skutečně nic netušil o této folklórní postavě z 19. století, známé díky dřevorubeckým povídačkám (obdobě rybářské latiny) ze severní Ameriky a Kanady. Obr Drobeček sloužil jako částečná inspirace pro Toma Bombadilla, navíc Tolkiena fascinovala podobnost obrova modrého vola Modráska s modrým volem z finského eposu Kalevala. Pavel (vlastně taky Paul!) Šrut sesbíral příhody tohoto obra Drobečka a upravil pro české dětské čtenáře, ale samozřejmě nejen pro ně. Učinil tak s lehkostí a nadšením, protože mnohá jména podivných tvorů lesa bylo nutno v podstatě znovu česky přejmenovat, aby odpovídala originálu, a přitom zůstala srozumitelná a měla také dva významy. Příběhy jsou více či méně zábavné, podobně u některých jede fantazie na plné obrátky, u jiných je to zkrátka jenom přehánění pro přehánění. Dozvíme se ale vše - jak se Drobeček narodil, jak pracoval, jak chodil na lov, jak si našel nevěstu, jak založil město... Vše náležitě zveličeno až do absurdnosti, čímž jsou však právě jednotlivé příběhy příjemně vtipné a pobaví. Není to řachanda a člověk musí přistoupit na onu hru s přeháněním - asi jako musíte přistoupit na hru tvůrců s divákem ve filmu Limonádový Joe -, aby se dobře naladil a nechal se pozitivně ovlivnit.... celý text

Prodavač snů 1988, František Langer

Nejzajímavější na knize jsou Langerovy vzpomínky, kdy a jak která sbírka vznikala a za jakých okolností - dozvíme se, že 'Arbes chodil na pivo ze Smíchova až na Vinohrady, kde měl svůj stůl, jak v Paříži mnozí čeští umělci živořili, jak se diskutovalo o malířství apod. Ve výběru jsou 3-4 povídky ze sbírek Malířské povídky, Pražské legendy, Filatelistické povídky, Předměstské povídky a pět z prvních próz. Langer si pohrává s okamžiky a chvílemi, které se snaží vidět jinak, z jiného úhlu pohledu, někdy i trochu snového, přesto mi přišly leckteré takové povrchnější, bez hloubky, někdy dokonce psané jen pro sám efekt. Asi nejvíc se mi líbila 7 hodin, 35 minut.... celý text

Talmud : ukázky a dějiny 1994, Jiří Langer

Útlá knížečka a ještě útlejší výběr z talmudických čtení. O nichž se v doslovu dočteme, že jich je mnoho a vzájemně si dokonce některé výklady protořečí. Některé myšlenky jsou zajímavé i pro křesťana (o pekle, nebi), některé jsou diskutabilní (světci že jsou nad anděly). Ale jako rychloúvod to Talmudu zajímavý pokus.... celý text

Okamžiky s Otou Pavlem 2010, Arnošt Lustig

Vlastně mě tohle vzpomínání docela zklamalo. Překvapilo mě, jak málo, spíše nic, je zde o židovské víře. Něco málo o sionismu. Hodně, možná až příliš, o nemoci Oty Pavla a o jeho štědrosti, která hraničila až s naivitou. Hodně historek se opakuje (třeba ta o JZD a o tatínkovi). Na druhou stranu jsou zde zajímavé pocitovky (písnička o kapitánovi přes oceán telefonem) nebo informace, jak vznikala která knížka a jaké s ní byly problémy. Popravdě mohla být kniha o hodně kratší a sevřenější, ale zajímavá je stále.... celý text

Opeřeného hada viděti 1974, Sylva Daníčková

Moc se mi líbil tento cestopis jedné z našich známých hereček (známou především filmem Florenc 13.30), který se místo na suchá data soustřeďuje na poetické vidění cizí země a na pocity, jaké v člověku vyvolává. Pravda, časem mi tento přístup přišel chvílemi trochu chtěný a manýristický, ale přesto se jednotlivé kapitoly čtou velmi dobře a jednotlivá místa i občas představí oněmi suchými daty, ale povětšinou právě přes ony pocity. Což mi dá o tom místě daleko víc a více mne to i oslovilo. Kapitoly mají povětšinou čtyři stránky, což je přesně ta únosná míra, kdy jsem schopen onen nával poetiky pojmout a zpracovat a popřemýšlet o něm. Navíc jsou zde některé skvělé myšlenky. Např. "Dorazit tam, kam jsme chtěli, je jako dorazit někam úplně jinam - a dorazit jinam je možná dorazit právě tam, kam jsme chtěli." nebo "Takže jsme tu vlastně nebyli zbytečně?" - "Co je to zbytečně?"... celý text

Léta 1975, Pavel Hajný

Hodně těžké čtení a hodně postav, hodně skoků z jednoho příběhu do druhého, pak do třetího, prolínání se, někdy zjevné, jindy skryté... člověk aby si při čtení vzal k ruce tužku a papír a psal si jména postav, jejich vzájemné vazby, a může jen doufat, že na dalších stránkách na něho nevybafnou další postavy. Díky této těžké, i když asi objevné a experimentální struktuře, se kniha čte velmi těžce, dokonce se chvílemi nedá číst vůbec, pokud nemáte na papíře sepsaná ta propojení. Navíc se neskáče jen mezi postavami, osudy, ale sem tam i v časových rovinách. Prostě jsem to nakonec nedal, přiznávám, a zhruba od třetiny knihy jsem to vzdal a zbytek už jen prolistoval, protože jsem netušil, která bije.... celý text

Vyšehradští jezdci 1974, Rudolf Černý

Román o partě deváťáků z pražského Podskalí, kteří po škole začnou studovat na střední nebo pracovat. Samotné prostředí není až tak moc popsáno, a - třeba na rozdíl od Křeliny - se autor až příliš soustředí na negativní vlastnosti dospívajících, takže celé čtení je poněkud nepříjemné, neb chybí i něco pozitivního na vyváženou.... celý text

Gotika 2005, Petr Dvořáček

Podrobný a přehledný průvodce českými a moravskými gotickými památkami (kostely, kláštery a hrady) s bohatou obrazovou přílohou. Žel, u obrázků chybějí popisky a někdy by je člověk ocenil, a také text je zbytečně složitý a nezohledňuje možnou neznalost čtenáře v architektonických pojmech. Rovněž kvůli jisté zkratce nejsou vždy uvedeny všechny údaje (třeba u kostela sv. Štěpána v Kouřimi chybí informace o propadlém stropě a následné vnitřní barokní přestavbě).... celý text

Nový život Henryho Wilta 1999, Tom Sharpe

Moc mne kniha nezaujala. Úvodní pasáž je sice fajn a vtipná, ale celkově mi ten humor přišel křečovitý a zbytečně se hrálo celou dobu jen na asi tři struny (beton, dělňasové a škola, manželské neshody), takže příběh vyznívá protahovanější, než by bylo vhodné. Některé pasáže mi připomněly americké komedie s fekálním humorem, a tomu jsem po pubertě už odrostl. Skutečně vtipných pasáží je zde minimum. Ale třeba mi jen kniha v té chvíli nesedla do nálady. Na každý pád jsem z ní měl spíš deprese, než že by mne pobavila.... celý text

Hvězdy kvelbu 2007, Pavel Řezníček

V Brně zhruba té doby jsem vyrůstal, tyto lidi jako dítě a dospívající potkával a cítil tu určitou spjatost komunity, štatlu i jeho barů. Měl bych být tedy nadšený, zvláště když jsou představeny slavné osobnosti Brna, z nichž některé se skutečně proslavily. Přiznávám, že některé historky jsou veselé a vtipné a jazyk neotřelý. Ale jako u všech těch vzpomínkových věcí je asi daleko lepší podobné situace zažít, než si o nich číst. Zhruba ve třetině knihy už mi to vše přišlo na jedno brdo - pijatika, zvracení, básně, soupeření s majiteli barů, a opět nějaká ta pijatika... Mezi tím je pár postřehů z tehdejšího Brna, dnes výsostně nostalgických, protože spousta těch míst buď neexistuje, nebo jsou přetvořeny v moderní fast foody. Ale celkově mne kniha prostě nevtáhla a netáhla, a dokonce mi chvílemi všichni ti falešní hrdinové pábitelství lezli na nervy a ocenil bych někoho normálnějšího.... celý text

Strašidelné příběhy 2012, Henry James

Je to hodně nevyrovnané - první povídky jsou skvěle napsané, vypointované a mají netradiční námět a nápad, ale pak následuje jeden sešup za druhým, ukecané nic.

Příběh o Třpytivé rovině 2016, William Morris

Čte se to dobře, ale jak příběh plyne, veškerá očekávání se pomalu rozplývají, a stává se z příběhu jenom putování na jeden ostrov, pak na druhý, a zase zpět. Někde daleko na pozadí jsou skryta moudra jako lhát se nemá, přátelství je fajn, jedna láska je ta pravá, nelze se vždy jen radovat apod. Popravdě mi celý ostrov Třpytivá rovina přišel pošahaný, spíš vypadal jak nevěstinec křížený s dávkou opiátů, a lidé se podle toho chovali. Čekal jsem víc do hloubky něco o Lištičce, důvodech únosu, o králově dceři, aby nebyla jen trpnou loutkou, ale dostalo se mi nečekaných chování a zela nečekané šlechetnosti od prohnilého národa zlodějů...... celý text

Oko na nebi 2011, Philip K. Dick

Osobně mi to celé přišlo neuvěřitelně ukecané a ani ty světy mne nějak nedostaly. Kniha má jisté náznaky podivných světů a záhadného mystična, ale jen náznaky. Někdy mi přijde, že autor bral první dobrou variantu. Například, co vás napadne, když se řekne trest Boží? A ono opravdu, hnedle zde máme kobylky. Není to rafinovaněji propracované, spíše takové nahozené. A ukecané, zbytečně natahované.... celý text

Divadlo 2012, David Mamet

Neotřelý Mametův pohled na svět divadla, výběr tématu, žánru, dramatu, herectví, režie, ale i všeho kolem. Některé eseje mi přišly hodně nezáživné, protože se v nich Mamet ničeho většího nedobral, jen zopakoval jakési jasné postoje a dokonce fráze o divadle, ale tak zhruba čtvrtina knihy dává zajímavé podněty, včetně toho, co je, a co není politická korektnost, jaké americké divadelní hry jsou skutečně americké a proč, rozebere Aristotelovu Poetiku, důvody jak a proč udržovat napětí, a také úskalí režiséra, kdy jich jen skutečně málo podle něho dovede hru pochopit, vcítit a pak jen v podstatě dirigovat. Těchto pár esejů je skutečně zajímavých a stojí za to si je přečíst.... celý text