Hyaenodon
přečtené 250
Druhé město
2005,
Michal Ajvaz
Podruhé přečteno s odstupem téměř dvaceti let a podruhé jsem se nechával unášet neskutečnou fantazií autora. Naprostá pecka a moje srdcovka.
Petrohradské povídky
1970,
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Čekal jsem nějakou nezakrytou kritiku petrohradské společnosti a dostal jsem místy až magické příběhy, které by se mohly odehrávat i jinde než v Petrohradě. Nos a Portrét u mě vedou, Plášť a Něvská třída - lepší průměr, Kočár a Bláznovy zápisky byly slabší. Ale i tak jsem si knížku velmi užil.... celý text
Utopie
1978,
Thomas More
Mám-li komentovat tuto knihu, nejsem v jednoduché situaci. Na stranu jednu jde o historicky cenný pohled do myšlení vzdělaného Angličana 16. století, který si uvědomoval nedostatky své doby (úvahy o zločinnosti a trestech), na stranu druhou jakožto člověk zaživší komunismus nemohu s Morem souhlasit téměř v ničem, co se týká Utopie...... celý text
Dům o tisíci patrech
1964,
Jan Weiss
Vůbec jsem tu knihu neznal (myslím obsah), takže o to příjemnější překvapení.
Černí psi
1996,
Ian McEwan
Kniha mě rozhodně neurazila, ale ani nijak zásadně neoslovila. Zdařilý průměr; nadprůměrný je jazyk, metafory a přirovnání, podprůměrný je samotný příběh, který smutně plyne k ničemu. Ale stejně je McEwan (snad kromě Betonové zahrady) moje srdcovka.... celý text
Miláček
1972,
Guy de Maupassant
Naprostá pecka. Po asi 15 letech jsem se ke knize vrátil a zase mě nezklamala - zejména druhá část knihy, po sňatku s Madeleine, je prvotřídní.
Nežná je noc
1965,
Francis Scott Fitzgerald
Nějak nevím. Slibný rozjezd, pak se to zadrhne, závěr knihy mi přišel uspěchaný, jako kdyby autor užuž chtěl skončil. Ale určitě pořád lepší průměr.
Zločin a trest
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
"Je lepší říkat vlastní lži než cizí pravdy." A vize společnosti ničené asijským bacilem, jak ji prožívá Raskolnikov při nemoci v táboře - nechápu, jak to mohl Dostojevský vymyslet (dnes by stačilo otevřít okno, nebo pustit televizi).... celý text
Pomníky a zapomníky
1996,
Zdeněk Hojda
Velmi zajímavé téma. Jen by možná neškodilo osudy pomníků - hlavně těch odstraněných - trochu víc rozvést. Ale i tak super knížka.
Vzpomínka na Zemi
2018,
Liou Cch'-sin
První díl se mi líbil - hlavně celková uvěřitelnost příběhu a přesah do čínské Kulturní revoluce. Druhý díl, se vzorně spolupracujícím lidstvem - no, dejme tomu, ale už jsem tomu moc nevěřil. Třetí díl je už podle mě slátanina, kdy měl autor smlouvu, ale ne nápad (i když pohádky byly pěkné). Nelogičnosti se vrší jedna na druhou, je načata spousta cest, ale žádná pořádně využita. Hlavní hrdinka se chová jako taková čínská verze Sophie Zawistowské - co rozhodnutí, to chyba... A že Trisolarani chtějí napřed lidstvo zničit úplně, pak v Austrálii částečně, pak se na to vykašlou, zprostředkují hlavní hrdince a její platonické lásce dálkový hovor, ale zároveň neporadí, jak se zachránit, aby potom hlavním hrdin... přeživším postavili záchranný vesmír, který pak tito zase opustí, protože jim to řeknou nějací überufoni... Uff... Zklamání.... celý text
Dvacet let s Islandem
2015,
Jan Burian
Příjemné, úsměvné a hlavně pravdivé povídání o Islandu. A ano, je návykový (Island). :D
Morčata
2004,
Ludvík Vaculík
Líbil se mi jazyk knihy, ale celkově je na mě symbolika příběhu až moc symbolická. Prostě jsem to nepobral... :)
Dítě boží
2009,
Cormac McCarthy
Moje čtvrtá McCarthyho kniha. Cesta i Tahle země není pro starý byla super, Vnější tmu a Dítě Boží trochu nepobírám. Syrové popisy a detaily jsou fajn, ale nějak mi tam chybí nějaké vyvrcholení. Možná spravedlnost, ale to v McCarthyho příbězích zásadně schází...... celý text
