Hyaenodon
přečtené 244
Svět ve slovech
2018,
Martin Puchner
Zajímavý pohled na dějiny literatury. Obrovsky jsem si pochutnal a stejně jako roman9739 mám i já seznam, se kterým v historicky krátké době vpadnu do knihovny, abych si zacelil mezery.... celý text
Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti
2018,
Václav Cílek
Václav Cílek nás napřed vyděsí, aby nás posléze v závěru uklidnil. Každopádní obsahuje publikace několik jednoduchých tipů, které mohou usnadnit život v případě jakékoliv krize. Pokusím se jimi řídit. :)... celý text
Komturova smrt
2018,
Haruki Murakami
Tak nějak nevím. Šestá autorova kniha a poprvé se nejsem schopen dobrat nějaké pointy. Bezcílnost života vypravěče - perfektní. Popisy zabíjení času - perfektní. Ale nějak mi tam chybí ono špátovské "že". Na jednu stranu rozumím tomu, že současní autoři vyžadují aktivního čtenáře a že mu nic nedarují (viz třeba VanderMeer), na druhou stranu se nemůžu zbavit pocitu, že se celý příběh dal vměstnat na méně stránek (a nebo alespoň větším písmem). A to nemluvím o postavách - Menšiki působí věrohodně, ale splníc svou roli hybatele už zbytečně. Třináctiletá Marie nedotaženě - člověk čeká, co z toho vyleze, ale není z toho nic. Její záchrana s nasazením vlastního vypravěčova života a následný nezájem o její další osudy na mě působí nevěrohodně. Krásná teta je tam jenom proto, aby její Prius kontrastoval s Menšikiho Jaguary, ale zase - podle mě zbytečná postava (ani se nedozvíme jméno knihy, kterou četla). Dále je tam spousta nedořešených zápletek (muž v Subaru, sám Komtur, kde se vzala jáma atd.). Jasně, příběh má být tajemný s nádechem nadpřirozena, které velmi pasívnímu vypravěči ukáže správnou cestu, ale přijde mi, že toho nevysvětlitelného tajemna je trochu moc. Čímž absolutně nevylučuji, že jsem primitiv, který nepochopil symboly a narážky. :) Ale za mě tři hvězdy za napětí a krásné metafory.... celý text
Gilgameš
1983,
Vojtech Zamarovský
Zamarovský prostě uměl a i díky němu jsem se začal zajímat o dějepis. Jeho adaptace původní předlohy je svižná a čtivá a myslím, že převedení do prózy (zejména vzhledem k fragmentaci původního textu) rozhodně příběhu neškodí. Lahůdka.... celý text
Vládci z nebes
1993,
John Brosnan
Několikametrová plíseň, masožravé stromy, napůl funkční vzducholodi Pánů, laciná erotika. Četl jsem tento příběh někdy ve čtrnácti nebo patnácti letech a dodnes ji mám v celkem živé paměti. Popisy krajiny byly strhující, postavy se mi líbily a i příběh jsem si neuvěřitelně užil. Nevím, jak by kniha obstála s odstupem více než dvaceti let, takže ji radši nebudu číst znovu, abych si nepokazil zážitek. :D... celý text
Na střeše je Mendelssohn
1960,
Jiří Weil
Hodně drsné čtení. Je poznat, že autor leccos z toho poznal na vlastní kůži. Na druhou stranu knize chybí konec, je to "jenom" pohled do protektorátu židovskýma očima skrze několik povídek. I když výborných.... celý text
Peklo
1969,
Henri Barbusse
Složitá a vlastně depresívní kniha. Pokud bychom žili jenom proto, abychom žili, tak proč něco tvořit? Velmi potěší perfektní metafory, obrazy a obraty, ale s celkovým vyzněním díla se osobně nedovedu ztotožnit.... celý text
Mlsoun
2013,
Ian McEwan
Velmi podařená záležitost, dalo by se říct, že je to totálně dotažené Pokání (myšleno samozřejmě výstavbou příběhu). Atmosféra předthatcherovské Anglie je vykreslena perfektně, depresivní město, depresívní práce, depresívní poslání. Konec mile překvapil, postavy působily věrohodně a skutečně.... celý text
Muži, kteří nemají ženy
2015,
Haruki Murakami
V době, kdy jsem knihu četl, jsem byl opuštěný singl, takže mi nesmírně lahodila. Po několika letech si z ní pamatuji dva tři obrazy a v hrubých rysech dvě zápletky...... celý text
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
2010,
Haruki Murakami
Moje první Murakamiho kniha. Část v "reálném" světě mě děsně bavila, obzvlášť skvělá byla ta část s metrem a následujícím podzemím. Část v kalkulátorově mozku mě bavila méně - čekal jsem, že se to nějak vyvrbí, že se dozvím, o co vlastně jde. Ale to jsem ještě Haruki Murakamiho neznal...... celý text
