ibáG přečtené 86

Den pro Šakala 1975, Frederick Forsyth

Pro mě tedy velký zážitek. Moje první kniha tohoto typu. Zvlášť poslední třetina strhující. Perfektně vystavěný příběh promyšlený do detailů. Velký obdiv k autorovi. Film jsem neviděla a jak skončí kniha, jsem taky nevěděla. Jen bylo jasné, že se atentát nezdaří (historický fakt). Původně jsem myslela, že byl Šakal opravdová postava. Až v doslovu jsem se dočetla, že je to čistě autorova fabulace. Doslov jsem četla pečlivě - skutečné politické pozadí. Nečekala jsem, že bych dala 5 *. To si nechávám jen pro naprosto excelentní knihy, ale 5 * si kniha podle mě zaslouží.... celý text

Pěna dní 2005, Boris Vian

Vůbec nevím, jak to uchopit. Pro mě to tedy bylo náročné čtení, protože to není můj styl. Vytkla jsem si cíl, že to prostě dočtu, tak jsem to přetrpěla. Hodně se o knize mluví, chtěla jsem mít představu. Rozumím tomu, že tento surrealismus někdo obdivuje, na mě je té imaginace, těch nesmyslů a bizarností však přespříliš. Líbil se mi ale rozhovor Colina s Ježíšem, to mi utkvělo v paměti, to bylo vtipné :-) a zároveň na zamyšlení. Film jsem neviděla a rozhlasové zpracování neslyšela. Docela by mě zajímalo, jak by to na mě působilo. Možná to zkusím, vypnout to můžu vždy, třeba to pro mě bude stravitelnější než kniha. Ale že by to měl být nejhezčí příběh o lásce? No to bych je spíš oba kopla do zadku. Hlavně tu Chloé. A ten Colin něco podobného v bledě modrém. Pak mi tam přišlo divné a nechutné to s tím srdcerváčem. No jak píšu.... někdo jásá, někdo krčí rameny a někdo kroutí hlavou. Nelze však autorovi upřít originalitu, to uznávám. A samozřejmě jsem vnímala např. patologický obdiv Chicka k Partrovi (přesmyčka Sartrovi), pak až téměř kafkovské variace viz prac. pohovor a další aspekty... Taky bylo zajímavé to zmenšování bytu a měnící se vybavení. Přijde mi to jako nonsensová literatura viz Alenka v říši divů apod. Jo a ta myška na konci příběhu, která se už nemůže na to Colinovo soužení dívat, tak strčí hlavu do kočičí tlamy a čeká, až kočce někdo šlápne na ocas, je moc hezká - taková pohádková. No a leknín, který vykvete v pravé plíci... Ono je to všechno taková divná pohádka.... Zajímalo by mě, co Vian při psaní požíval, nebo se toto dá napsat bez stimulantů:-D? A byla by kniha tak opěvovaná, kdyby ji napsal někdo, kdo nebude mít takovou propagaci? A kdo vůbec rozhoduje o tom, zda se dílo označí za úchvatné, nebo za úplnou blbost, když je ta hranice tak tenká? Je zajímavé, že když začnu psát hodnocení, začnu se někdy na ty prečtené knihy dívat trochu jinak, možná o nich víc přemýšlet... Dala bych tak 3,5 *.... celý text

Kniha o životě a smrti 2004, Axel Munthe

Knihu jsem nedočetla úplně celou, už mě to nějak nebavilo. Možná se k ní někdy vrátím. Jindy se o knize většinou rozepíšu, ale tady nějak nenacházím téměř nic, co bych vypíchla. Leda ta část o Laponsku, to bylo pro mě nové, a také mi utkvěl v hlavě ten propastný rozdíl mezi rozmazlenou šlechtou a chudými lidmi. Nemyslím, že by mě nezaujalo téma, naopak, ale styl vyprávění mi nesedí. Jsou to spíš paměti než poutavé vyprávění s přímou řečí. Je tam hodně filozofování a ty "pohádkové" pasáže... No asi to není můj šálek kávy.... celý text

Knulp 1993, Hermann Hesse

Pro mě milá novelka, která ve mně podpořila svobodného ducha. To tulactví je mi něčím sympatické, ale pozor: není růže bez trnů, na což autor mimoděk upozorňuje. Jako by autor říkal, buď, a nebo. (V dnešní době je díky bohu možnost žít i něco mezi tím). Je tam i trochu filozofování a prostor pro vlastní úvahy čtenáře. Knulp si stojí za svým způsobem tuláckého života i přes závažné onemocnění až do jeho úplného konce. Od tohoto autora první kniha, kterou jsem četla. A bylo to vydání z r. 1958 - Edice ilustrovaných novel. To se mi moc líbilo. Miluju ilustrace v knihách! Osobní poznámka: Pro mě bylo fajn, že jsem to měla rychle prečtené vzhledem k tomu, že jsem předtím četla bichli o 700 stranách s náročným tématem:-).... celý text

Čtyřicet dnů 1982, Franz Werfel

Uf, to teda bylo něco a na 700 stránkách drobným písmem! Již tu některé věci zazněly. Zbytečná rozsáhlost a zabíhavost. Turecké a arménské výrazy (Rozumím, že to tam je z důvodu autentičnosti, jen sděluji, že je to pro některé čtenáře náročné). Podobná jména končící na -jan (leckdy se mi pletla - Kebusjan, Voskanjan, Šatachjan atd.). Jiný konec hl. hrdiny oproti skutečnosti apod. Jedna paní sděluje, že knihu četla dlouho(!) a to 14 dnů:-), já ji četla 2 měsíce:-D. Taky jsem jako někteří něco přeskočila. Místy nudné, jindy "napínák jak kšandy". Též jsem četla různé názory a výklady např. že to má být hrdinský epos, proto dramatický konec, dále biblické podobenství s potopou a Mojžíšem. Během čtení jsem velmi často nakukovala do vysvětlivek výrazů. Též jsem si vyhledávala hodně obecných informací k Osmanské říši, jejím velitelům, konkrétnímu místu, kde se děj odehrával apod. U takovýchto stěžejních knih bych uvítala mapky a fotografie/kresby, abych si to lépe představila. Též mě zarazilo množství překlepů! A to jsem si myslela, že je hřích jen současných knih. (Vydání Odeon, 1982, překlad Hanuš Karlach). Udivil mě nějaký jiný překlad, kde např. místo Náměstí tří stanů, bylo Třístanové náměstí. No to je hnus, velebnosti. Jo a další věc, kterou nechápu: Proč se název knihy překládá do češtiny neúplně. To je jako kočka bez ocasu. Přeložila bych to Čtyřicet dnů na hoře Musa Dagh/na Mojžíšově hoře nebo Čtyřicet dnů hory Musa Dagh. Zkrátka podle originálu. Ale jen "Čtyřicet dnů"? Každopádně 5 hvězdiček je jasných! Autora obdivuji za ty rozsáhlé historické rešerše a znalost krajiny, lidí a jak umí vše popsat. Podtrhávala jsem si důležité věci a zapsala čísla stránek. Toto u knih pro mě významných dělávám. Nejdůležitější je, že kniha na toto téma vůbec vznikla! Otisk ve mně zůstane hodně dlouho!!! A děkuji uživateli Gamow za ten odkaz na díl Objektivu!... celý text

Černý obelisk 2002, Erich Maria Remarque (p)

Nejprve jsem se do příběhu nemohla nějak vpravit (tedy první strana rozhodla, že číst 100% budu, pak to chvilku upadalo...), potom mě to však úplně chytlo a ke konci mi bylo líto, že se budu muset s hlavními hrdiny rozloučit. Kniha ve mně stále rezonuje. Je zkrátka znát, že autor popisovanou dobu zažil na vlastní kůži a také to, že byl prostě vynikající spisovatel. Knihu bych zahrnula do rozšířeného okruhu povinné četby. Trochu mi v příběhu rušilo to povídání hlavního hrdiny Ludvíka s Izabelou v 'blázinci', ale když to mělo na konci vyústění, tak jsem to vzala na milost. A je to zatím jediná kniha od R., u které jsem se i zasmála:-). Některé figurky byly opravdu vtipné. Kniha je podle mě i přes (možná právě proto) popisované náročné období (hyperinflace, kurz se měnil 2x denně, chleba za miliardu marek, lidé na mizině, podhoubí pro šmelináře a obdivovatele Adolfa Hitlera...) výborná, ideální k vytvoření si představy o té době. Vnímavý a inteligentní čtenář toho hodně odhalí a dost se přiučí. Je zde mnoho výborných postřehů a myšlenek! Taky anekdota o cyklistech a Židech je vhodně zakompokovaná. Příběh končí v podstatě pozitivně a smířlivě, Izabela (Genevieva) se uzdraví, končí hyperinflace, Ludvíkovi se poslední den v práci podaří prodat neprodatelný černý obelisk, odjíždí do Berlína pracovat do místních novin... (Ovšem sdělení v úplném závěru knihy o osudech/konci všech protagonistů příběhu je smutné i pobuřující, leč bohužel velmi realistické.) Co následovalo reálně dál, víme... Je však dobré si uvědomit PROČ. Historie se opakuje... To je však jiné téma... A jsem ráda, že E.M.R. byl ochoten k sebereflexi (části) svého národa viz část knihy se slovem PROTOŽE... Když už jsme u toho, v Evropě dělaly a dělají problémy stále dokola tři národy/mocnosti, které se přetahují: Velká Británie, Francie a Německo...... celý text

Skřeti z podsvětí 1984, Theun de Vries

Dala bych asi 3,75 *. Vyprávění zajímavé, ale delší pasáže bez přímé řeči a občas zbytečně dlouhé popisy to podle mě kazí. Části, které mě bavily a ty, které byly nudnější, se celkem pravidelně střídaly. Pocit, že nevím, co z toho je reálné a co je fabulace, mi bohužel pocit z knihy narušoval (samosebou základní údaje jsou pravdivé). Přitom bych se o H. B. ráda dozvěděla něco víc. Ano, vím, důvod je ten, že se zachovalo málo informací, proto je i jeho jméno změněno. Zajímalo by mě, jak opravdu přicházel na ty potvůrky pakobolty a co se mu v hlavě odehrávalo, když je maloval, zda a ev. koho zpodobňoval. Zda se popis alespoň zčásti zakládá na pravdě. Lépe bych pak jeho obrazům porozuměla. Ať tak či onak, je (byl) jeden z nejoriginálnějších malířů na světě! Ráda čtu historické knihy, nejlépe ještě o skutečných lidech. Tak jako tak získávám informace o tehdejším světě a životě. Samozřejmě záleží na kvalitě knih, resp. autora.... celý text

Soudce a jeho kat 2001, Friedrich Dürrenmatt

Asi bych dala 3,5 hvězdičky. Téma, zápletka a rozklíčování fikané a velmi zajímavé, ale mrzelo mě stručné pojetí. Uvítala bych rozvinutí děje a postav. Některé knihy jsou zbytečně roztahané a tady je to přesně naopak. Nedokázala jsem si vytvořit představu prostředí a postav. Trochu se mi pletla jména a též názvy obcí. Bylo to i zfilmováno, jak jsem zjistila, film jsem však zatím neviděla, ani jsem neslyšela rozhlasové zpracování s R. Hrušínským. To napravím, jsem na to zvědavá.... celý text

Královna Eliška Rejčka 1980, František Neužil

Autora jsem k mé škodě neznala, ale naštěstí jsem na tuto knížku narazila ve veřejné knihovničce a jsem tomu moc ráda. Překvapila mě čtivost, zároveň však výrazivo, které přispívá k autentičnosti a důvěryhodnosti románu. Kniha se mi opravdu líbila a považuju ji za kvalitní literaturu, kdy máte možnost seznámit se s částí naší historie beletristickou formou. Mám v plánu přečíst i jiné knížky Františka Neužila z doby Přemyslovců a těším se na příběh o Záviši z Falkenštejna. Myslím, že by lidé měli znát historii své země. Též se domnívám, ze autor patří mezi ty, kteří jsou neprávem opomíjeni! Naopak je často haló kolem autorů a knih, které tak vysokou úroveň nemají.... celý text

Obrázkový slovník: Speciální vojenské jednotky 1996, kolektiv autorů

Kdo se o tuto tématiku zajímá, tak je to pro něj dobrý zdroj informací, jak byly různé jednotky vybaveny. Obrázky a fotografie jsou velké a přehledné.

Čas psychopatů 2018, František Honzák

Průběžně si v knize čtu. Dozvídám se nové věci nebo si opakuju již pro mě známé, vzdělávám se. Nevěděla jsem, že psychopat může být člověk i v pozitivním smyslu slova.... celý text

Jak překonat negativní emoce a myšlenky: Cesta k duševní pohodě 2017, Doris Wolf

Ostrov stínů 1975, Giuseppe Dessì

Ke knize jsem se dostala opět díky veřejné knihovničce. Je zajímavé, kolik existuje knih a autorů, kteří nejsou tolik známí a leckdy neprávem. Kniha je v podstatě neorealistní. Jde o sociální témata Sardiňanů, kteří jsou zasaženi i tím, že byly často v područí jiných mocností a byli pro ně kolonií. Příběh hl. hrdiny Angela Urase se odvíjí od půlky 19. st. po 1. sv. válku, sledujeme ho od chlapeckých let až po sklonek života. Kniha na mě působila tak, že chtěl autor čtenáři zprostředkovat nejen běžný život ostrovanů, ale především ukázat sociální problematiku (kapitalismus, vykořisťování, sociální rozdíly, maloměšťáctví, stávku, vraždu...). Také to, že člověk může být slušný, chtít pomáhat lidem z pozice starosty města, ale to nestačí. Určitě doporučuji přečíst si doslov a informace o autorovi, jeho dalších knihách a o neorealismu. Hodně jsem si z toho poskládala. Dala bych 3,5 *.... celý text

Návrat ze zítřka 2006, George Ritchie

Hodně zajímavé. Četla jsem v době, kdy jsem tyto knihy hltala. To už je hooodně let... Měla jsem potřebu toto téma sledovat, analyzovat... Připadáte si doslova jako v jiném světě. A taky jste. Hodně věcí si díky tomuto výletu můžete uvědomit. A zda tomu člověk věří, a nebo ne, je jen na něm.... celý text

Vzpomínky přírodního léčitele 1991, Jan Mikolášek

Během víkendu přečteno. Člověk neví, co si o tom myslet. Je to vůbec možné? Asi když něco přesahuje lidské chápání, považuje to člověk za nemožné. Knížka se četla úplně sama. Žádné dlouhé zbytečné popisování. Rozhodně zajímavé a ojedinělé. To podstatné bylo asi řečeno. Vzpomínky končí rokem 1954. Kniha obsahuje fotografie důležitých osob. Jsou zde i herbářové ilustrace několika bylin. Na vnitřní straně přebalu jsou životopisné údaje. Zajímavý je též doslov a pak poznámka jednoho lékaře, jak se na to dívá on. Ze vzpomínek na mě dýchalo to, že pan Mikolášek byl člověk skromný, intuitivní, čestný a střídmý s velkou pokorou k přírodě. V knize se dozvíte, jak se naučil svému "řemeslu" léčitele. Profesí byl zahradník a květiny, byliny, stromy a přírodu vůbec opravdu miloval. Nabádal ke správnému životu v souladu s přírodou a ke zdravému životnímu stylu. Vzpomínky mohly být vydány až po revoluci, dříve tomu nebylo přáno. Pan Mikolášek požádal svého přítele Jeronyma Lévyho, aby vzpomínky vydal. Žádný diktaturní režim tomuto nepřeje (ze zřejmých důvodů), však to na vlastní kůži pan Mikolášek poznal, ať za protektorátu nebo pak za komoušů poté, co zemřel jeho ochránce Antonín Zápotocký, kterému Mikolášek svým léčením (jako mnoha jiným lidem) zachránil život.... celý text

Hoří už Paříž? 1985, Dominique Lapierre

Zajímavé, hodně jsem se toho dozvěděla z jiného úhlu pohledu. Mám ráda historii a zajímám se o ni. Někdy to bylo zdlouhavé, občas jsem něco přeskočila, to se přiznám. V hlavě mi však zůstal mějaký ucelený vjem. Dala bych tak 3,5 hvězdičky.... celý text

Surrealist Drawings 1974, František Šmejkal

Pěkné, mám doma.

Vojenské uniformy - Obrázkový slovník 1995, kolektiv autorů

Pro ty, kteří se o to zajímají, je to bezva. My např. jezdíme rádi na ukázky různých bitev z rozličných údobí a tato publikace je dobrý pomocník!

Podvodníčci a zlodějíčkové 1981, Jerzy Urban (p)

Mně se ty soudničky líbily. Je to takové nenáročné a i humorné čtení. Můžete tu knihu číst, jak dlouho chcete. Příběhy jsou krátké, nenavazují. Dokážu si tuto knihu představit např. v kavárně, v knihovně lázeňského domu, kde si člověk přečte pár příběhu, a příště zase další. Já také nemám ještě úplně všechny přečteny. Je jich totiž docela dost:-). Na knihu jsem opět narazila v knihobudce.... celý text

Mrakodrapy v pralese 1963, Adolf Hoffmeister

Zajímavé, někdy poučné. Dozvěděla jsem se informace, které jsem nevěděla. Kde je nejvýše položené mezinárodní letiště na světě, proč bylo přesunuto hl. město Brazílie z Rio de Janiera do nově vytvořeného města ve vnitrozemí brazilským prezidentem českého původu, jak vznikl název Rio de Janiero, uvědomila jsem si, jak upozornil autor, že Indiánům nerostou vousy.... Jižní a Střední Ameriku vč. Mexika a Kuby navštívil v rámci státní delegace v r. 1962. Chvilkami to bylo poutavé a přenesla jsem se do popisovaných oblastí. Občas z knihy sálala komunistická nálada. (Však byl A. H. komunista. Po r. 1970 ho však zbavili členství, ztratil iluze po srpnu '68...). Taky byly zajímavé zmínky o jiných umělcích. Hemingway, Picasso... A. Hoffmeistera jsem měla někde v podvědomí, ale že byl tak všestranný, jsem nevěděla. Možná si přečtu i jeho jiné cestopisy.... celý text