Ikkju
přečtené 973
Galaxia
2014,
Václav Šorel
Meteorit který trefí vypínač jediné žijící stáze, krásně šroubované výrazy jako stabilizační pěna, anihalátory aktivovány (hodně dlouho mi leželo v hlavě, co to je ten aktivován, wiki tenkrát ještě nebyla) a to vše trpělivě vyčekané a čtené na zadních stránkách ABC.... celý text
Satanská bible
2003,
Howard Stanton Levey
Satanská bible nás naučila pilovat (pentagram tehdy koupit nešlo, musel se vyrobit z hliníkového plechu, i když pravda, základy už jsme měli z výroby shurikenů z bruce leeho éry ), vyšívat (nápisy na džísku, koupit šla jenom "kapela" liveto rideto, kterou jsem pak několik dalších let marně vyhlížel) a malovat vodovkami (běžte se podívat na obrázky, mladej nádherně kreslí; co to je chlapče?, to je satan strejdo x). Nicméně technické detaily jsme museli dohledávat z jiných zdrojů...... celý text
Hledání přírody
1984,
Karel Patočka
Tuhle knihu jsem nečetl, nýbrž prožil. V době, kdy jsme ve škole brali přírodní společenství, jsem domácí úkoly připravoval tak, že jsem proseděl x hodin na vybraném místě (travnatá stráň, břeh, lom) a pozoroval, co tam roste a žije (a to víc než pečlivě, ikdyž někdy i s trochou adrenalinu - návštěva jeskyně v lomu, pobyt na ostrůvku při povodních).... celý text
Kryptozoik
1993,
Brian Wilson Aldiss
Půl knihy jsem váhal mezi tím, jestli je to geniální nebo pitomé, v druhé půlce už jsem byl rozhodnutý, a knihu jsem dočetl snad jen díky freudovskému sebemrskačství, díky kterému bych se při podobných cestách nedostal příliš blízko entropické přítomnosti. Ale duševní motocykl mě pobavil, nejradši bych někdy našlápl svou duševní babetu, a vyrazil na projížďku sám do sebe - ideálně někam mezi zelené cykasy pozdní jury :o... celý text
Jo, bylo to fajn, podobné hodnocení jako u Sila, ale další nový bestseller už nekupuju! To si na to radši počkám do kina.. Jinak jsem knihu četl v době, kdy se ke mě dostala vesmírná simulace Celestial Command, a musím říct, že strávit pár soustředěných večerů při pokusu zachytit asteroid (on ten vesmírný pohyb je hodně neintuitivní, třeba pokud jsem letěl přímo k asteroidu, vždycky uhnul, respektive jsem zjistil, že jsem k němu zaujal jen hodně neefektivní oběžnou dráhu), vytěžit z něj led, a přeměnit ho pomocí energie ze solárních plachet na vodík a kyslík byl o dva levely autentičtější zážitek než kniha. Ale uznávám, že jsem si na ní při tom párkrát vzpomenul.... celý text
Schizofrenické evangelium
1990,
Bohumil Hrabal
Na Hrabalovi jsem na hranici plnoletosti udělal maturitu (slohovka s pochvalou), k některým věcem se vracím po letech, a pořád mě dokáží unést. Zaujala mě povídka Kain, Schizofrenické evangelium i Hrabalovo mise naučit strýce Pepina hygieně končící dvěma prasátky ležícími v posteli v botách, s hlavou v oblacích.... celý text
Silo
2014,
Hugh Howey
Začátek úžasný, svižný děj, spousta zajímavých analogií. S pokračujícím dějem ale jako bych zapadal do šedivého stereotypu života v silu. Nejsem si jistý jestli bych se hrnul do pokračování, asi bych dal spíš přednost Metru nebo se vrátil k sérii Amber.... celý text
Hovězí kostky
2014,
Emil Hakl (p)
Nevím proč mi obal knihy připomínal spíš Masox, a stejně jsem k němu i přistupoval - intenzívní chuť po troškách. Některá témata mi přišla blízká, styl místy připomínal mojí korespondenci s kamarádem - strohý ostřejší humor ze situací, ve kterých je chlap za ztracence a slabocha, ale svým způsobem jenom to, že drží pohromadě, je síla sama o sobě. Od tohohle autora jsem ochotný zkusit i něco dalšího.... celý text
Chůze
1995,
Henry David Thoreau
Stojíme s bratrancem u povodňové hráze kus za vesnicí, babety hozené na stojánku, slunce hřeje, nedaleko teče Vltava těsně nad soutokem. Až se zase sbalíme, čeká nás kouzelná cesta po neprobádané síti pěšin, o kterých, ač jsou jenom pár set metrů za vesnicí, ví tak málo lidí - místní dědek, který si tam zabral loučku, na které seká trávu pro králíky, zaměstnanec staré trafačky, která dřív fungovala i jako výpust k soustavě nádrží, které ale dávno nebyly napuštěné a děti si v nich občas dělají ohýnky, a pár místních chodců. Ten svět jsme objevili zrovna teď, ale je patrné, že tam je desítky nebo možná i stovky let. Až se nechce věřit, že je člověk schopen jezdit okolo po asfaltové cestě, aniž by o něm měl sebemenší ponětí. Pokud má člověk štěstí, a strávil v takové krajině kus dětství, zůstanou mu tahle místa v hlavě jako vzpomínka neposkvrněná ničím z toho, co kalí většinu zážitků ze staršího věku. A pokud se mu do ní podaří náhodně dostat, třeba chůzí, začnou se mu objevovat střípky jeho vlastní krajiny dětství v hlavě, možná jako autentické obrazy, možná jako odrazy věčnosti. Někde v téhle krajině jsou snad tajemné prahy, které když člověk překročí, může se ocitnout ve světě kouzel a zázraků. Je mi líto chodců, kteří krajinu systematicky propichují norskými hůlkami, aniž by pochopili, že se do krajiny můžou vnořit daleko zajímavěji. Směřují odněkud někam, ale skutečný cíl minou, bezový keř na ně nikdy nepromluví, nezahlédnou třeba jen z dálky cíp rusalčího hávu. Chvála chůzi, chvála jízdě na babetě, chvála kouzelnému světu, který může začínat klidně jen kousek za vaším městem!... celý text