indyka | Přečtené knihy | Databáze knih

indyka indyka přečtené 177

Himmlerova kuchařka

Himmlerova kuchařka 2014, Franz-Olivier Giesbert
2 z 5

Za mě docela zklamání. Ano, zajímavá dějová linka by se našla, ale vše je to zabalené do nedůvěryhodného příběhu vyprávěného stejně nedůvěryhodnou a navíc nesympatickou hrdinkou. Všechny ty historické události a postavy jsou v příběhu tak nějak "na silu" - kde se zrovna něco dělo, tam to vždy Róza vymetla a pak se plynule přesunula k dalšímu diktátorovi. Autor toho poslepoval dohromady příliš mnoho... a nedrží to. Příběhy obyčejných lidí na pozadí historie čtu ráda a skvělých knih s tímto námětem je díkybohu spousta, ale tato mezi ně nepatří, bohužel. P. S. Jedna ze scén jako by vypadla z Lídy Baarové.... celý text


Kukuřice, komunismus a kaviár

Kukuřice, komunismus a kaviár 2019, Anya von Bremzen
5 z 5

Autorka si ukousla obrovské sousto - podat sovětskou a ruskou historii včetně velmi zajímavé historie vlastní rodiny, to vše v gastronomickém kabátě. A povedlo se jí to na výbornou, nicméně tím ukládá stejně obrovské sousto čtenáři - prokousat se knihou není úplně jednoduché. Nečekejte oddechovku, co slupnete za víkend, kniha je opravdu nabitá fakty a místy připomíná učebnici dějepisu (ale zajímavě napsanou, nenechte se oddradit). Ač ruskou kuchyní nepolíbená, sbíhaly se mi u čtení sliny a doufám, že mé příští setkání s touto knihou bude realizace některého z uvedených receptů.... celý text


Tiché roky

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová
4 z 5

Je to stále stejné, ale dobré - asi tak bych shrnula své třetí knižní setkání s autorkou. Zajímavý děj, tempo tak akorát...Jen konec přišel moc brzy, zrovna ve chvíli, kdy by to bylo pro čtenáře pekelně zajímavé. Takových konců už mám plné kecky...ale jinak příjemné čtení na klidnou sobotu, doporučuji.... celý text


Panda v nesnázích

Panda v nesnázích 2018, Markéta Lukášková
3 z 5

Já vážně chtěla dát víc hvězdiček, opravdu. Styl, jakým autorka píše své postavy a ukazuje čtenáři jejich myšlení se mi líbí už od Lososa v kaluži a celá kniha byla příjemné čtení. A určitě si přečtu další knihu, bude-li. Ale ten konec, ten konec...spíše to podivným překombinováním ještě více zamotal než rozuzlil. Dojem při zavírání dočtené knihy byl...divný. Nicméně, palec nahoru za letmé a moc hezky zakomponované setkání se "starými známými" :)... celý text


Kniha smíchu a zapomnění

Kniha smíchu a zapomnění 1981, Milan Kundera
5 z 5

Každou další přečtenou Kunderovou knihou roste můj obdiv k jeho genialitě. Tolik krásných, zajímavých myšlenek zabalených do přesně zvolených slov. Ano, někdy to dá práci držet s autorem krok, ale vůbec mi to nevadí - naopak, ráda se nechám unášet na hloubce textu, který nedokážu plně pochopit hned napoprvé. S žádným jiným autorem toto neprožívám. Kniha smíchu a zapomnění svým názvem výmluvně prozrazuje svá hlavní témata - a já bych k nim doplnila ještě vyrovnání se s minulostí. S minulostí autora, postav, země. Od dob Směšných lásek (které jsou koncipovány podobně) autor lidsky vyzrál a je to z knihy patrné. Milan Kundera je spolu se svým dílem naším národním pokladem, bez ohledu na to, jaké občanství má. Pro mě je to bezesporu autor světového formátu.... celý text


Naivní. Super.

Naivní. Super. 2005, Erlend Loe

Naivní? Rozhodně. Super? Já vlastně ani nevím... Poprvé od doby, kdy hodnotím knihy zde na Databázi, nejsem schopná vymyslet a obhájit si hvězdičkové hodnocení. Ta kniha je neskutečně zvláštní. Někdy mi přišla geniální, někdy zase....jako nimrání se v maličkostech, které mě moc nebavilo. Dost záleželo i na konkrétních pasážích. A nikdo mi nevymluví, že do toho autor promítl dost sebe a dílo je jeho psychohygienou. Jednoduše to nezvládnu uchopit. Kniha je to zajímavá, ale možná úplně nejsem na stejné vlně s tím, jak to autor myslel.... celý text


Matka Davida S., narozeného 3. července 1959

Matka Davida S., narozeného 3. července 1959 1988, Yvonne Keuls
4 z 5

Neskutečně mi bylo líto Davidových sourozenců, to je to hlavní, co mě ke knize napadá, když ji mám hodnotit. Julka je moje hrdinka. Chvilku mi trvalo se do knihy začíst, tak první třetinu jsem ji mohla kdykoliv odložit, pak už to mělo větší spád. Těžko se mi hledá pochopení pro jednání Davidovy matky, ale kdoví, jak bych v takové situaci reagovala já sama... Spolu s My děti ze stanice ZOO či Mementem bych toto dílo zařadila do knih, které doopravdy mládeži něco řeknou o toxikomanii a budou mít na ně patřičný odrazující vliv (na rozdíl od povinných přednášek). Určitě stojí za přečtení.... celý text


Zachránit! Příběh ženy, která ukrývala rodinu Anne Frankové

Zachránit! Příběh ženy, která ukrývala rodinu Anne Frankové 2010, Miep Gies
5 z 5

Deník Anny Frankové jsem četla několikrát, i různé verze a nemohla jsem se dočkat, až se dostanu k vyprávění Miep. Knihu jsem otevřela.....a nezavřela, dokud jsem ji nedočetla. Neskutečně poutavé čtení, příběh Miep je zajímavý sám o sobě, nejen coby druhá strana vyprávění již známého. Ani mi nestačí slova pro vyjádření obdivu k tak odvážné a obětavé ženě, jakou Miep byla. Pro fanoušky příběhu Anny Frankové je to jednoznačně povinná literatura - navíc ve vydání s Miepiným epilogem po dvaceti letech od prvního vydání knihy se navíc čtenář dozví méně známé, ale zajímavé informace.... celý text


Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro

Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro 1997, Mary Westmacott (p)
3 z 5

Milá Joan, byla jsi mi neskutečně protivná ještě dřív, než autorka zřejmě zamýšlela, že se čtenářům protivnou staneš. Celou dobu jsem doufala, že ti někdo nakope zadek, když už nejsi schopná z něj vtáhnout svou vlastní hlavu. Tak nafrněnou, upjatou ženskou s patentem na rozum a životy jiných, co si libuje ve své vznešené uspořádanosti a pohrdá kýmkoliv, kdo jí nezapadá do škatulky, by jeden pohledal. Není mi tě ani trochu líto. Tři hvězdičky jsou velmi subjektivní hodnocení, kniha sama o sobě je napsaná dost dobře (byť s poněkud táhlým začátkem), nicméně kromě toho, že mě hlavní hrdinka brutálně vytáčela, to ve mně žádné emoce nevyvolalo, natož nějakou katarzi či pocit nitrozpytu. Nicméně připouštím, že kdybych to četla ve věku hrdinky, dost možná bych se na to dívala jinak.... celý text


Veselou sebevraždu a šťastný Nový rok!

Veselou sebevraždu a šťastný Nový rok! 2017, Sophie de Villenoisy
3 z 5

Zpočátku je to zajímavé a vtipné, nicméně postupně stále více překombinované...ale jako oddechovka poslouží více než dobře. Příběh celkem hezký, ale méně humorný, než praví anotace. Mně osobně to nevadí, ale čtenář toužící po vyloženě humorné knize by byl asi zklamaný.... celý text


Na paměť mým smutným courám

Na paměť mým smutným courám 2005, Gabriel García Márquez
3 z 5

Moje první setkání s panem Marquezem a je to takové rozpačité, asi mu dám ještě šanci, ale láska na první pohled to tedy rozhodně není. Když se nad tím zamýšlím zpětně, námět zaplacení si prostitutky a každou noc vedle ní spát, aniž by se ona kdy vzbudila, je vlastně dost zajímavý. Během čtení mi to ovšem tak nepřišlo, protože okolo je spousta omáčky a příběh často nedokázal udržet mou pozornost. Tudíž se ani nepřipojím k těm čtenářům, co v tom vidí to tryskající filosofično a hloubku - ke mně to tolik nepromluvilo a ani mě kniha nezaujala natolik, abych to v ní hledala.... celý text


Nie na ústa

Nie na ústa 2011, Maxim E. Matkin
3 z 5

Narozdíl od ostatních čtenářů si nemyslím, že Matkina lze jen milovat či nenávidět. Já byla z Půlnočního deníku a Miluj ma ironicky unešená, Mexická vlna mě vůbec nebavila a Nie na ústa je v obdobném duchu jako první dvě jmenované, ale ten "wow efekt" už tu prostě není. Po prvních pár stránkách víte, v jakém duchu bude celá kniha. A v jakém tedy? Je to cynické, někdy až moc pravdivé, občas trochu zvrhlé, často vtipné, semtam vážné - na odpočinkové čtení pro zlodcery mého charakteru jako dělané :-D Ale zároveň nic, na co bych po přečtení dlouho vzpomínala.... celý text


Polévka z granátových jablek

Polévka z granátových jablek 2005, Marsha Mehran
3 z 5

Miluju Irsko, miluju Írán. Když jsem se dozvěděla o knize s tematikou obou zemí, neváhala jsem. Je to klasická oddechovka v nevšedním prostředí - milé povídání, které mě ovšem nevtáhlo tak, jak by mělo. Nebyl problém odložit knihu na kterékoli stránce, k žádné z postav jsem si nevytvořila vztah, jelikož jsou dost schematické a černobílé. Příběhu trochu škodí jeho naivita - dobro vždy zvítězí, zlí jsou vždy potrestaní nebo se polepší, člověka můžeme očarovat vůní nebo jídlem...byť věřím, že pro některé čtenáře to naopak může být plus.... celý text


Dr@hý příteli

Dr@hý příteli 2016, Anne-Laure Bondoux
4 z 5

Knihu mi kdysi doporučila paní z Ženevy, u které jsem přespávala. Byla z ní nadšená. No, já zpočátku nebyla. Tak rychlý obrat v tom, zda chce Pierre-Marie s Adeline komunikovat, mi přišel přitažený za vlasy a prvotní dlouhé emaily byly jen takové plkání o ničem. Ale jak jsem ráda, že jsem knihu neodložila! Krásně vymyšlený příběh, postupně odhalovaný rychlostí přesně tak akorát. Nevšední forma vyprávění. Občas nějaký ten humor. Byla jsem příjemně překvapená. Celkově bych to shrnula asi do slov "oddechovka, která není ani trochu blbá".... celý text


Tajná kniha

Tajná kniha 2011, Irena Obermannová
2 z 5

Vzpomínám si na dávný mediální humbuk a řekla jsem si, že si knihu přečtu už proto, abych si na ni udělala vlastní názor (ano, přiznávám, chytli mě do marketingové pasti a nepustili). Skandální to není ani trochu. Je to prostě neučesaná zpověď zamilované ženské, nic víc, nic míň. Nebýt Největšího Čecha, asi po tom neštěkne ani pes. Kolik je pravdy a kolik fikce, to už asi nezjistíme, v obou případech mi to vydání knihy přijde tak nějak....nefér. Ale autorka na sebe strhla pozornost a o to zřejmě šlo především. Nutno ovšem dodat, že je to velmi oddechové čtení a zpříjemnilo mi pobyt v nemocnici - pro takové situace, kdy chcete číst něco, u čeho nemusíte zapojit hlavu, je to jako dělané.... celý text


Veselí

Veselí 2018, Radka Třeštíková
4 z 5

Moje třetí setkání s autorkou, tušila jsem, co čekat a přesně to jsem dostala - čtivou oddechovku, která se četla skoro sama a nebyl problém ji dát na jeden zátah, ale kterou během pár dní pustíte z hlavy. Takže čekejte příjemně strávený volný den, ne aspiranta na zařazení do povinné četby a s Veselím vám bude vesele. Co se týče knihy samotné - občas jsem se smála nahlas, dialogy a hlášky jsou opravdu mistrné. Dost jsem se pobavila nad skvělou výstižností při popisování životu v korporátu či životního stylu mileniálů. Chyběl mi ovšem větší náhled do Eliščiny minulosti, proč se rozhodla v Praze se vším seknout a vrátit se na maloměsto, kde jí nebylo nic dost dobré. Dle přebalu knihy jsou doma odpovědi, nicméně nepřišlo mi, že by jich tam Eliška nějak moc našla. Docela by mě zajímal náhled nějakého čtenáře přímo z Veselí, zajímalo by mě, zda autorka zobrazila prostředí a život v obci realisticky nebo z něj udělala tak trochu karikaturu pro pobavení.... celý text


Úvod do současné trapnosti

Úvod do současné trapnosti 2016, Pavel Šplíchal
3 z 5

Tři hvězdy by možná značily průměrnou knihu, ale není to tak - to jen moje dojmy lítaly ode zdi ke zdi. Jednou dokonalé a geniální, podruhé přehnané a ehm...trapné...i když očividně záměrně, achich ouvej, těžký to úděl hodnotitele knihy. Po slibném začátku jsem se ke knize vracela po delších a delších intervalech - styl nahuštěných článků, které je ale ideální číst jen tak po troškách, mi moc neseděl. Ale občas jsem se smála nahlas, občas jsem se v tom našla a coby brněnská náplava s vyškovským původem jsem ráda, že se mi tenhle kousek dostal do ruky. Obyvatelé mimo Brno a jeho Bermudský trojúhelník možná budou o kus zážitku ochuzeni.... celý text


Dej mi své jméno

Dej mi své jméno 2018, André Aciman
5 z 5

Těžko se mi hledají slova, protože mě příběh Elia a Olivera totálně rozbil na kousíčky. Nejdříve jsem viděla film. Dost mě zasáhl. Další víkend jsem si ho pustila znova. Věděla jsem, že budu brečet. Pak jsem si koupila knihu. Těšila jsem se, až u ní budu brečet a nakonec jsem - v rozporu se svými čtenářskými zvyky - u ní řvala jak smyslu zbavená. Pasáže, které jen zdlouhavě popisují atmosféru italského léta, střídají pasáže, které jsou neskutečně intenzivní a to i pro někoho, kdo se jinak čtení o lásce spíše vyhýbá. Čtenář vidí Eliovi do hlavy i do srdce, do každého skrytého koutku. Občas je to velmi naturalistické, nicméně nemyslím, že by to knize škodilo. Naopak, Elio je díky tomu neskutečně uvěřitelný a myslím, že každý z nás v sobě kousek z něj najde. Z knihy kromě lásky přímo tryská bolest a trápení - občas jsem měla pořádnou chuť kopnout Olivera, za to, že toho zamilovaného chudáka tak trápí a nechává tápat. Líbilo by se mi znát i jeho verzi příběhu - mockrát jsem přemýšlela, zda pro něj Elio znamená tolik, co on sám znamená pro něj. Doporučuju, doporučuju a ještě jednou doporučuju. I když vám LGBT tematika nic neříká a knihy o lásce nejsou vaším favoritem, což je i můj případ. Ta kniha má v sobě nějaké kouzlo, kterým vás očaruje, rozdrásá, vytáhne na povrch vaše vzpomínky na bolest, kterou jste už překonali a vy jí ještě za to budete vděční.... celý text


Láska nebeská

Láska nebeská 2012, Mariusz Szczygieł
5 z 5

Ne, jakmile jde o Mariusze Szczygiela, nedokážu být objektivní a to přiznám hned na začátek. Už od prvního přečtení Gottlandu jsem se stala nadšenou fanynkou, která s chutí zhltá vše, co mi tento pán naservíruje. Nevím o žádném jiném autorovi, který by dokázal tak dobře spojovat zdánlivě nesouvisející věci do jednoho harmonického celku a ještě z nich vyvozovat tak zajímavé myšlenky. K Lásce nebeské jsem se vrátila po pár letech a strávila jsem s ní příjemný večer, během kterého jsem se dozvěděla zase něco nového o tom, jací my - Češi, Poláci, lidé - vlastně jsme.... celý text


Příběh ztracené holčičky

Příběh ztracené holčičky 2018, Elena Ferrante
5 z 5

Přišel čas se rozloučit s Geniálními přítelkyněmi a loučení to bylo silné - a přitom vůbec nebylo nějak gradující a velkolepé, což mě překvapilo - a ještě více mě překvapilo, že klidný konec vůbec sérii vůbec neubírá na kráse. Elena Ferrante se opět ukázala jako mistr ve vykreslování lidských povah skrz myšlenky a činy postav. Způsob, jakým čtenář vidí Lenù do hlavy a sdílí s ní každou myšlenku (včetně těch, které mívá sám a nikdy by si je nepřiznal) je ohromující. Jsem si jistá, že jsem se s Neapolskou ságou nesetkala naposledy a těším se, až se k ní za pár let vrátím. Dříve ne, je to neskutečně hutné a intenzivní čtení - a přece se od toho nedá odtrhnout. Čtenář je lapen v kolotoči událostí a i když je to občas pěkně náročná horská dráha, ani za mák z něj nechce vystoupit. Věřím, že tato tetralogie obstojí ve zkoušce časem a stane se stálicí světové literatury. A ke čtvrtému dílu - POZOR, SPOILER, nechápala jsem, jak může být Lenù tak sobecká matka a mrzí mě dvě věci - neodhalil se žádný vrah (ani dost důležitých postav) a nedozvěděli jsme se, jak skončil příběh ztracené holčičky.... celý text