indyka komentáře u knih

Mistr zestárl a s ním i jeho postavy. Totožnost je útlá, úsporná kniha, která sice nenabízí velkolepost Nesmrtelnosti nebo Nesnesitelné lehkosti bytí, ale pořád dokáže ohromit svými myšlenkami a pořád jsem přesvědčená, že až se k ní vrátím po několika letech, ztotožním ;) se s něčím, co jsem nyní přehlédla.

2 11.09.2024

V komentáři u minulého dílu jsem si přála víc Saturnina, nyní ho mám - ale paradoxně bez zbytku mně již známých postav mi to vlastně moc nefungovalo. V knize se pořád něco děje a přitom vlastně nic moc neděje, všechno to jen tak prošumí a mně nic neponoukalo knihu zvednout a opravdu s chutí číst.

1 30.08.2024

Před několika lety jsem měla u hodnocení knih občas potřebu intelektuálnit, ale dnes už (si) dokážu s klidem přiznat, že některá díla nedokážu uchopit a patřičně vstřebat - tato kniha je pro mě první setkání s haiku, přišla jsem k tomu jako slepý k houslím a zrovna tak odcházím.
Nicméně to pro mě není první setkání s Petrem Soukupem a musím říct, že mě zaujala jeho velmi vážná stránka, pro něj ne úplně typická. Z textů sálá ubývající energie a smíření, i tak se ale našel prostor pro jemné hrátky se slovy. Zajímavé dílo, na které je třeba mít zrovna náladu.

Můj první kontakt s autorem od facky Rathovi a jsem překvapená, jakým renesančním člověkem Miroslav Macek byl. Vím, že pro někoho je jeho lpění na Jirotkově stylu a nepřinášení ničeho svého nevýhodou - mně to vůbec nevadilo a vlastně si myslím, že pokračovat v něčem tak specifickém by neuměl jen tak někdo. Osobně bych jen uvítala, kdyby v knize o Saturninovi bylo víc Saturnina :-) Ale jinak je to příjemné, oddychové čtení, které od toho čekáte a které dostanete.

2 25.08.2024

Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já budu jásat u moderní poezie, kdy se za báseň převléká i věta rozporcovaná Enterem.

U Erekce srdce jsou občas věty tak krátké, že ani nejdou porcovat - a je to skvělé! Má to vtip, má to nápad, má to hloubku, má to smysl. První dílo, co jsem od autora četla a zcela jistě ne poslední.

02.06.2024

Ano, situace jsou nevěrohodné a zápletka je stokrát ohraná klasika "bohatý chlap a holka od vedle", kdy přesně víte, jak to skončí. Ale - no a co? I takové knihy si najdou své čtenáře (a očividně ne málo), netřeba se nad tím pohoršovat, jak někdo mohl napsat či číst takovou pitomost. Běžně tento typ knih taky nevyhledávám, ale občas je fajn číst něco, u čeho nemusím ani trochu přemýšlet a stačí se nechat bavit. A Jeho banán je zábavné čtení, o tom žádná. Takže se vykašlete na to, že by vás s takovou knihou někdo mohl vidět a co by si o vás pomyslel, a klidně si ji na tu deku vezměte :-) Nenáročné, odpočinkové čtení.

Humor, zmar a cynismus, skvělý začátek nového čtenářského roku. Pan primář opět nezklamal. Fanynkou roky, fanynkou stále a už se těším na trojku - realita našeho zdravotnictví zřejmě bude ještě dlouho spolehlivou múzou. Díky, autore!

1 01.01.2024

Zpočátku mi dvojka přišla slabší než jednička, ale pak se vše správně rozjelo a začalo skládat do uceleného tvaru. Párkrát jsem zachytila stopy autorových slamových textů - ať už ty nápady použil podruhé vědomě či ne, coby fanynku žánru mě to potěšilo, stejně jako jiné více či méně skryté vtípky. Ale ty otázky, ty otázky! Jednu z nich jsem si kladla už v průběhu knihy, stejně jako jinou, autorem do seznamu nezahrnutou. Už jen kvůli nim by to chtělo trojku, prosím! Neboj, není to teplý a klidně to dělej, ale napiš nám trojku!

4 01.10.2023

Za mě nejslabší díl série. Postavy sympatické a zápletka zajímavá, ale těch náhod a nelogičností, kterými autorka tlačí děj vpřed, už bylo příliš.

1 25.09.2023

Baví mě, jak autorka zakomponovala do příběhu zdánlivě nevýznamné situace a informace z předchozího dílu. Radek je navíc můj oblíbenec - potěšilo mě tedy, že právě on přebral štafetu po Łukaszovi coby hlavní mužská postava. Jen je bohužel škoda, že to celé tak nějak šustí papírem a autorka si pomáhá "náhodami", aby příběh pošoupla tam, kde ho chce mít. I tak ale dobré čtení, těším se na další díl.

2 17.09.2023

Ale jo, občas to zarezonuje, neříkám, že ne. Ty pocity jsou velmi autentické. Nicméně ne všechno, co padne na papír v rámci terapie sebe sama, je poezie - ani když to rozsekáte Enterem a vytvoříte iluzi veršů.

Těžko se dávají hvězdičky, když sérií Prokurátor začínám až po Kolotoči a vím, že to autorka umí i kapku líp. Dále - nevím, zda je to překladem či originálem, ale občas mi ty věty dost šustily papírem. Nicméně kniha splnila, co jsem od ní očekávala - pohodové čtení na víkend, trocha napětí, trocha humoru. I přes sexuální scény bych román nenazývala erotickým.

1 03.09.2023

Zajímavá novela. Styl psaní mi ne vždy úplně lahodil, ale obsah si mě snadno našel. Ani nepamatuji, kdy jsem naposledy četla takovou sondu do mužské nejistoty, zranitelnosti a pocitů nedostatečnosti a jestli je jedna věc, kterou mi kniha přinesla, je to právě toto. Stránek nemnoho, ale čtení intenzivní, síla prožívaných emocí snadno doputuje až ke čtenáři a není těžké se s nimi identifikovat. Tato autorova próza se mi líbila více než jeho básně a pokud někdo začíná s Těsnohlídkovým dílem, doporučila bych mu začít právě Adou.

Jako čtenářka, co si k poezii stále cestu hledá a co nemá potřebu se tvářit jako intelektuální znalec, z toho mám celkem rozporuplné pocity - silné pasáže s ryzím zoufalstvím, zmarem a rezignovaností jsou proloženy vatou typu "rozsekáme větu tlačítkem Enter a hned to vypadá víc umělecky". S některými myšlenkami rezonuji, s jinými méně, některé obraty si mě získaly a jiné ne. Brát toto dílo jako výpověď generace je za mě celkem nadnesené, ale něco to v sobě má a ráda zkusím další autorovu knihu.

Přidávám se k těm, kterým se Chobotnice líbila více než Kolotoč. Ústřední pár mi přišel malinko nevěrohodný, ale byli mi oba výrazně sympatičtější než dvojice v prvním díle. Sem tam bylo náročné držet si orientaci kdo - s kým - koho zná apod., ale prostě jsem se smířila s tím, že to v hlavě neudržím :-D A obdivuju autorku, že se v tom zvládla nezamotat. Narážky na Česko či Slovensko potěšily středoevropské ego čtenářčino :-) Výborné dovolenkové čtení.

4 27.08.2023

Nemůžu si pomoci, třetí dílo Aleše Palána už mě neohromilo tolik, jako předchozí dvě, byť jsem si to vážně přála. Pan Palán ze svého umu nic neztratil (a fotky pana Cudlína dobarvily čtvrtou hvězdičku), spíše to přisuzuji výběru osobností. Mám problém vidět romantické záporáky v lidech s toxickým chováním a tady jich bylo na můj vkus nějak příliš. Zajímavost jejich životního příběhu bohužel nesmyla negativní dojem, který jsem z nich měla. Literární kvalitu si kniha drží, ale poprvé jsem se u Palánovy knihy těšila, až ji dočtu, místo abych si přála, aby byla nekonečná.

Na druhou stranu, rozhovor se Šimonem, kterého v brněnských ulicích občas vídám a jednou ho i zažila vystupovat, mě moc potěšil a třeba konečně seberu odvahu k básni na počkání - i kdyby jen proto, abych ho podpořila. Také mi přišlo, že mezi ostatními respondenty v knize Šimon tak nějak pozitivně vyčníval.

5 19.08.2023

Knihu jsem dostala zadarmo jako dárek k nákupu a podle hodnocení na internetu to není kdovíco, neměla jsem tedy velká očekávání. Nicméně - v rámci svého žánru, tedy oddechovka do vlaku - to bylo překvapivě dobré!

Jasně, občas ty situace a vztahy dost šustily papírem, navíc obě hlavní postavy mi byly krajně nesympatické a tak mě štvaly, že jsem jim ani trochu nefandila a doufala jsem, že z toho nevyváznou tak lehce. Vůbec jsem je nevnímala jako romantické hrdiny záporáky, jen prostě byly na pěst. Vulgarity mi nevadily a co se týče erotických scén - za mě té knize nic nepřidaly. Brát je jako "okořenění" mi přijde úsměvné. Coby účetní mě naopak mnohem víc zajímaly ty podvody s DPH, tomu já říkám koření :-D

I tak čtení Kolotoče beru jako dobře strávený čas na oddech, děj vtáhne, má spád, kniha se čte lehce a jako prostředek na vygumování hlavy po práci posloužila více než dobře.

1 13.08.2023

"Co tím chce autor říci?" - ptala jsem se sama sebe v průběhu čtení a nejsem si jistá, že jsem na to přišla. Možná to, že se ve světě vlastně děje pořád totéž, jen v trochu jiných barvách, nebo to, že události kolem nás protékají a jsou nahrazovány vždy o den čerstvějšími...a možná něco, co se mi nepovedlo odhalit, bohužel.

09.08.2023

Kočky mám ráda, knihy taky, ale četba tohoto dílka mi šla nějak ztuha... Má i nějaké zajímavé myšlenky, ale jinak jsem většinu času měla pocit, že čtu knihu pro starší děti či mládež a úplně jsem se s tím příběhem nepotkala.

6 31.07.2023

První beletrie, co jsem přečetla anglicky a zpětně hodnotím, že mi nějaké pointy asi sem tam proklouzly - ale pochytila jsem dost na to, aby ve mně Klára a Slunce zanechala velkou stopu. Zvláštní, melancholický příběh o člověku, lidství a přístupech k životu očima robotky, která se svět lidí uměle učí, aby mohla sloužit jako kamarádka těžce nemocné dívce. Spousta střetů, spousta podnětů k zamyšlení. Doporučuji k přečtení i čtenářům, co jinak sci-fi nevyhledávají, což je i můj případ. Na sci-fi je tam toho spousta (v budoucnosti možná až moc) reálného.

3 07.05.2023