Inika
přečtené 246
Deník
2006,
Chuck Palahniuk
Dočetl jsem to asi před týdnem a doteď se snažím si odpovědět, jestli Deník byl spíš dobrý nebo spíš ne. Přijde mi to strašně nevyvážené, že zpočátku se víc jak 100 stran převaluje v přichcíplém tempu; konec naproti tomu až v překotně rychle vysvětluje, o čem, že všechny ty náznaky celou dobu byly. Za nejpůsobivější část jsem považoval psychedelický vývoj děje po "zakopnutí o práh". Jenže od určitého momentu mi to evokovalo pocit nevyhnutelnosti z Levinových Stepfordských paniček a začal jsem ztrácet zájem o rozuzlení.... celý text
Tajemství kvantového života
2011,
Frank J. Kinslow
Ne, že by to bylo úplně špatně. Základní myšlenka té knihy je v pořádku - tedy to, co nazval KU, to je určitě přínosné. Jenže celé to na mě působilo tak, že Kinslow to vysál z jiných zdrojů, zachoval jedinou věc, která ho z toho oslovila, dal jí líbivé pojmenování a vytvořil z ní jakýsi duchovní "ženšen". Ve třetině knihy už jsem přestal číst, zbytek jen prolítnul, abych zjistil, jestli je tam něco překvapivě jiného. (Jsou i lepší knihy, kde se tzv. KU popisuje a vysvětluje podstatně lépe a v souvislostech.) Přesto oceňuji, že Kinslowova kniha dokáže k tématu alespoň nalákat.... celý text
Zbavte se zvyku být sami sebou
2015,
Joe Dispenza
Neskutečně inspirativní. Každý máme hromadu "věcí", které nás na sobě samých štvou. Rádi bychom se jich zbavili a žili tak o něco lepší život. Dispenza popisuje jednu z možností, jak k tomu přistoupit. Přestože samotný základ toho, o čem píše, není nijak nový, tak veskrze západní, vědecky analytický pohled na věc je nadmíru zajímavý a obohacující. Navíc je fajn, že vychází z vlastních zkušeností a pokroků.... celý text
Návrat slov
2016,
Goce Smilevski
Můj pohled na tenhle román se měnil v průběhu celého čtení. V prvních čtyřech částech se mi vůbec nedařilo se s dějem jakkoliv ztotožnit. Hodně mě rušilo občasné používání soudobých slov, která mi do středověkého prostředí prostě nepasovala. Vůbec jsem proto nedokázal vnímat jako příběh z toho období a celkově jsem se tím spíš prokousával. V půlce knihy se to zlomilo. Přestalo se to chtít tvářit jako historický román, odehrávalo se to víc na osobní rovině a to tomu výrazně dodalo na čtivosti. I když se v anotaci a komentářích píše, že je to dílo o lásce - o té to opravdu není. Celé to na mě působí jako příběh o sebestředném namyšlenci s pokřiveným pohledem na sebe sama, o slabošské naivce a o sérii jejich životních selhání. Jenže potom, co jsem si přečetl i autorův doslov, jsem změnil náhled a dokázal jsem docenit, že to je skutečně celkem povedená věc a místo dvou nakonec hodnotím čtyřmi hvězdami. V celém čtení jsem se sice vůbec nedokázal ztotožnit s Heloisou ani Abélardem, o to víc na mě zapůsobily některé jiné, spíš epizodní postavy, jako Heloisin strýc, jepticha Landina, nebo opat Bernard.... celý text
