Ishmael
přečtené 134
Půlnoční vlny
2007,
Steven Erikson (p)
Úplně čerstvý start - nový kontinent, nové postavy, nová pravidla. I proto jsem Půlnoční vlny tak dlouho odkládal (krom toho, že jsem byl po přečtení prvních čtyř dílů zcela vyšťaven). S půlročním odstupem jsem si ale právě díky tomuto, na nic nespoléhajícímu, dílu potvrdil, jak vyjímečný Steven Erikson opravdu je; a pokud existuje nějáký konkurenceschopný aspirant na krále epické fantasy, ještě jsem od něj nic nečetl... K samotné knize. Pokud jsem o Dómu řetězů tvrdil, že se jedná o nejvyrovnanější Eriksonovo dílo, tady to platí dvojnásob. Objektivně se, dle mého, jedná o jeho zatím nejlepší knihu (nepočítaje to, co přijde v příštích dílech), i když mému srdci je Dům mrtvých stále nejblíže (Psí řetěz!! :-)). Kniha nasadila pomalé tempo, které se v průběhu těch cca 700 stran pozvolna zrychlilo natolik, že jsem nakonec nestíhal obracet stránky. Konec je tradičně eriksonovsky chaotický, což je asi moje jediná výtka. Skvělé postavy je druhá věc. Tehola a Bugga asi netřeba zmiňovat, několikrát mi svými absurdními dialogy způsobili trapné chvilky v MHD, když jsem nedokázal zadržet smích... Koho bych chtěl ale zmínit především, je Rhulad Sengar. Jeho vývoj a hlavně scény s Udinassem byly ty nejsilnější momenty celé knihy. Hodnotím na pomezí 4 a 5, je třeba si nechat rezervu do budoucna. No každopádně už klasicky, Erikson nezklamal; a tentokrát mám ještě dost sil na přídavek. Lovci kostí, už jdu! :-)... celý text
Kniha prokletých
2003,
Jana Rečková
Tak bohužel, této knize jsem absolutně nepřišel na chuť. Nevím, snad mi něco uniklo... Děj velmi klišovitý, postavy nijak zajímavé a dokonce ani samotná próza mně osobně moc nesedla. Někde se to četlo příjemně a svižně, jindy mi zvláštně poslkládané věty trošičku drhly. Korunu nasadily tak trochu odfláknuté kresbičky, které se nakonec docela ironicky k tomu naivnímu příběhu hodí. Co se dá dělat, knihu zatím odkládám, možná se někdy vrátím.... celý text
Čas opovržení
2000,
Andrzej Sapkowski
Po zatím dvou dílech ságy o Zaklínači si myslím, že Sapkowski není zdaleka tak dobrým romanopiscem, jako je povídkářem. I tak šlo o velmi pěkné čtení, které ale místy doplácelo na přílišnou překombinovanost. Chvílemi jsem měl pocit, že mě autor prostě zahlcuje zbytečnými informacemi. Stále si nicméně myslím, že jeho osobitý styl ho řadí nad naprostou většinu fantasy tvůrců. Pořád to je Zaklínač a já se pořád nemůžu dočkat dalších dobrodružství Geralta a Ciri.... celý text
