ivanaga
přečtené 329
Smrt staré posluhovačky
2006,
Agatha Christie
Dobře napsaná klasická detektivka, jak se na Agathu sluší. Spousta postav na anglickém venkově, jejich mikropříběhy, pomalé odkrývání minulosti a jasná konečná pointa.... celý text
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
2016,
Miloň Čepelka
Pana Čepelku znám z Cimrmanů a z Country rádia, kde uvádí nové knihy. Také jsem tušila, že je pedagog a má cosi společného s češtinou. Jako člověka ho vnímám velmi pozitivně a tahle kniha mi můj předpoklad potvrdila. Ovšem trochu mě dostal tím, že jsem vlastně nevěděla, že také píše, a to docela dost. Takže mám co dohánět. Pan Čepelka je vlastně stylový, taky takový skrytý nenápadný génius. S trochou nadsázky, ale myšleno vážně. Člověk si ho musí pro sebe trochu vyšťourat, ale jsem si jistá, že to pak stojí za to. Oceňuji zde především jeho otevřenost. Ať mluví o rodině či divadle. Zaujal mě jeho vztah k tatínkovi, který ani ve svých 80 letech nemá vnitřně vyřešen. I jeho vztah ke smrti je mi blízký. Je ochoten ji vzít do hry, není pro něho tabu. K lidem kolem sebe se staví bezelstně a přímo, je si jistý sám sebou, nemá zapotřebí intrikovat, maximálně možná trochu poťouchle a trefně glosovat, nikdy však se zlým úmyslem ublížit. Užívala jsem si jeho osobité výrazy a hlášky, svědčící o mladistvém a nadmíru bystrém duchu, o vtipu nemluvě. Některé jeho projevy mohou působit až dětinsky naivně, on tím však pouze klame tělem. Je to typický moudrý stařec, který se na svět usmívá a kterého ten svět stále ještě baví a zajímá. Pan Čepelka je typ člověka, jakého bych si přála mít za kamaráda.... celý text
Sen noci darwinovské
2016,
Josef Lhotský
Nevídaná knížka. Po dlouhé době něco jiného, osvěžujícího, živoucího. Na jedné straně seriózní odborné a velmi zajímavé informace, které jsou podané formou jednoduchého příběhu, na straně druhé humoristická kniha plná chytrých a trefných hlášek a postřehů opravdu k popukání. To vše smícháno a nahuštěno do velmi stravitelné koncentrace a dávkováno po přesných dávkách jednotlivých kapitol. Je velká škoda, že podobné perly snadno zapadnou v přemíře balastu kolem.... celý text
Maličkost
2015,
Markéta Baňková
Autorka našla způsob psaní, který má úspěch. Bohužel je to proto, že je čtivá, ale jednoduchá. Pro mě však až příliš. Měla jsem z toho dojem, že čtu knihu pro mládež. Nepopírám, že nastudovat odborné termíny z oboru a příjemnou formou s nimi seznámit čtenáře stálo úsilí, ale kdo četl třeba Mendelova trpaslíka, který píše také o genetice, je to nebe a dudy. Takže do Straky už nepůjdu. Netvrdím ale, že kniha neosloví mladší generaci, určitě má smysl podobné knihy psát. Ještě si dovolím malou obecnější poznámku. V poslední době jsem přečetla s velkým očekáváním několik mladých českých autorů, kteří mají dobré kritiky. Mají jedno společné. Jsou příliš jednoduché, jednovrstvé, takové ryze české, asi jako všechno kolem. Možná jsou ale takové i naše životy. Ten fakt se odráží v architektuře, výtvarném umění, hudbě..možná si ale jen vybírám špatné autory, nebo nakladatelé nemají odvahu vydat něco těžšího, složitějšího, neprověřeného.... celý text
Spalovač mrtvol
2005,
Ladislav Fuks
Není dobré ji dočítat před spaním. Obsah jsem tušila, doposud jsem ji ale nečetla, ani neviděla film, takže jsem byla zvědavá na konkrétní obsah, na detaily. Poměrně dlouho se nic neděje, konec je docela masakr. U téhle knihy oceňuji dokonalou stavbu, kompozici a obsahovou čistotu. Není tam nic navíc, vše hraje roli, vše má svůj důvod a spěje k nezvratnému konci. Dramaticky vyfabulovaný děj s originálními výrazovými prostředky, opravdu ideální předloha pro film. Právem legenda. Zkratka, která popisuje koncentraci lidského zla, ukrytého v beránčím rouše. Je tu popsán rys lidské povahy, který se v různých formách projevoval a bohužel projevovat bude. Vlastně docela aktuální dílko.... celý text
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
Poznávám styl autorky. Opět poklidné vyprávění, které plyne jako řeka poslušně ve svém širokém korytě. Já osobně bych přivítala více vzruchu, více emocí, přitlačit na výrazu a čtenáře méně šetřit. Kniha se čte příliš snadno, až na to, že jsem se občas ztrácela v těch jménech, kdo je čí jaký příbuzný. Hlavní pocit, který ve mě po přečtení zůstal, je konstatování, že každý poměrně zanedlouho umře a jeho osud je předurčen zděděnou povahou, tedy geny svých předků. Popisovaná rodina v několika generacích je zobecněním typu českého člověka v dané době. Každý z nás měl ve své rodině nějakého Václava, každý známe spousty Renat i Oldřichů. Negativní vlastnosti jsou zde suše konstatovány, dokonce i vražda je podána trochu jako v pohádce. Vlastnosti postav jsou popisovány jako ve slohovém úkolu. Nevím, zda je to záměr, ale námět i obsah jsou zajímavé, ovšem forma stejná jako u první knihy začíná trochu nudit.... celý text
Krvavé jahody
2015,
Jiří S. Kupka (p)
Tušila jsem, o co se jedná a stejně mě to dostalo. Nejdřív jsem měla hrůzu číst podobné náměty, ale dneska mě to naopak posiluje. Člověk si při tom uvědomí, jak úžasně se má, jak pošetilé a směšné jsou jeho problémy. Tato kniha by měla být doporučována i ve školách. Je to zcela jiné, seznámit se s konkrétním osudem daného člověka, než se učit obecnosti o naší nedávné historii. Zvláště v dnešní době, kdy se opět Rusko výrazněji ozývá a nachází zde sluchu u mnohých bláhovců. Je vůbec zázrak, že se podobná svědectví dnes můžeme dozvídat. Je zázrak, že v naší zemi není člověk jen bezejmenným stínem, s nímž mohou mocní naložit, jak se jim zlíbí. Je zázrak, že můžeme žít jako lidé. Běhá mi mráz po zádech, když si uvědomím, jak nedávný je to příběh, vlastně jde o generaci mojí mámy. A kolik podobných nepřežilo...velký respekt a obdiv nad odvahou a vnitřní silou paní Sosnarové a její sestry. Díky autorovi za tuto knihu.... celý text
Knížka o Pampelišce
1924,
Jaroslav Kvapil
Je to kniha, kterou si pamatuji z dětství. Je jiná, než ostatní pohádky. Knihu dostala moje máma ke svým 5.narozeninám od své maminky. Ta pak za 4 roky zemřela. Tak nevím, jestli to už tušila a kniha byla jakousi plánovanou předzvěstí. Jisté však je, že dříve byl život drsnější a ač se kniha jmenuje Princezna Pampeliška, není to pohádka, ale spíše smutná alegorie reality. Jazyk mi připomíná výrazy naší babičky, děj je velice přímočarý a prostoduchý. Je to nepřenosný doklad doby. Dříve to byl pojem, každý tuto knihu znal a myslím, že byla i zfilmována. Vlastní kniha má příjemný vizuální styl, krásné ilustrace a velká písmena pro malé čtenáře. Je však neskonale smutná. Je to knížka o smrti a zlém světě pro děti. A ještě jedno mi zpětně došlo. Je ryze česká, napsaná z pozice utlačovaného prostého člověka. Skvěle vykreslené charakteristické rysy toho národa.... celý text
Brown se dobře čte, má spád, taky je psán jako ideální scénář pro zfilmování. Četla jsem všechny jeho knihy napsané v tomto stylu a tak mohu říci, že je to hlavně řemeslo, co je činí zajímavými. Přirovnala bych tyto knihy ke křížovkám, které jsou ozvláštněny vždy jinými kulisami, ale jedou stále podle jednoho osvědčeného scénáře. Přínosem pro čtenáře je seznámení se zajímavými reáliemi z různých oblastí, tady supluje kniha průvodce po Florencii, Benátkách a Istambulu. Kdo má rád umění, jistě také jeho kniha potěší. Ale to je tak vše. Do hloubky a hlavně do vztahů se autor nikdy nepouští, klouže po povrchu. Příběh se odehrává v průběhu jednoho či několika málo dní a připomíná počítačovou hru. Přínos podobných knih vidím v tom, že mohou přitáhnout ke čtení nového čtenáře, který se dosud bránil vzít knihu do ruky a toto je lehké a stravitelné čtení. Na druhou stranu je nutno přiznat, že konečná a hlavní myšlenka příběhu stojí za úvahu a není zcela nesmyslná.... celý text