IXOXI
přečtené 185
Král Šumavy
1988,
Rudolf Kalčík
Král Šumavy se čte lehce, místy je napínavý a podle mě se navzdory zdejším komentářům nejedná o politickou agitku. Byla sice napsány komunistou, který podporoval režim, ale už přibližně v jedné třetině popisuje, jak komunismus hned na svém začátku rozvracel rodiny. Problém je zcela jistě v nepochopení situace. Za druhé světové války Pražané také chodili do kina a neřešili celou dobu jen válku. To stejné bylo popsáno i zde, lidé jednoduše chtějí svůj život žít a některé věci neřešit. Proto je celá kniha protkána láskou pohraničníků k ženám, jak vážnými vztahy, tak živočišnou potřebou. K ústřednímu tématu lovení lidí, kteří utíkají před komunismem do zahraničí a převaděčů lze v knize také najít vysvětlení. Po problematických časech dvou válek a politicky nestabilní první republice chtěli lidé věřit, že v komunismu nastane doba relativního klidu, politiku neřešili, jen se zaměřovali na svůj úkol a doufali, že ostatní se postarají o své. Nedopadlo to tak, nicméně to už je nad rámec této knihy, jen se zdá, že autor věrně popsal pocity některých lidí. Dnes také není mezi společností shoda na jediném politickém názoru, který by měli všichni sledovat.... celý text
Petrohradské povídky
1984,
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Petrohradské povídky jsou kvalitativně hodně nevyvážené, některé velmi dobré, jiné naprosto nesmyslné a zbytečné. Všechny mají společné rysy jako popis marastu, který v dané době v Rusky byl a také na to navázanou bezmoc prostých lidí.... celý text
Boss Babiš
2017,
Jaroslav Kmenta
Boss Babiš je pěkný přehled špinavostí, které se povedlo na Andreje najít, za to si kniha zaslouží největší hodnocení, protože je postupně předkládá a spojuje do větších celků. Dojem mírně kazí mezioborová interpretace výsledků. Například snaha Andreje o zabránění sektorového zdanění bank, protože mu půjčují peníze se zdá extrémně nerealistická – každý kdo rozumí ekonomice ví, jaká je role bank a nerad by je dostal do problémů (např. jako v devadesátých letech, které Andrej zažil jako aktivní podnikatel).... celý text
Proč jsme tak naštvané?
2022,
Šárka Homfray
Jedná se o moji první přečtenou feministickou knihu, která mně bohužel dost zklamala. Čekal jsem vážný pohled na společenský problém a jeho rozbor včetně možností, jak s ním naložit. Dostal jsem jednostranný pohled neříkající celou pravdu, ale jen pravdu, která se hodí. Diskriminovány jsou ženy, muži, mladí, staří, zdraví, nemocní, atd. Dnes je pravděpodobně nejdiskriminovanější skupinou bílý, pracující, zdraví, heterosexuální, bezdětný muž ve věku mezi 30 až 50 lety, jen se kvůli tomu nepíší podobné knihy. Chápu, že po přečtení této "knihy" jsou ženy naštvané, ale řekněme si to na rovinu: "Narodit se jako žena není prokletí, není to ani nemoc nebo něco podobného, naopak je to skvělé a není důvod, proč na to nebýt hrdá". Stěžovat si na to, že žena nemůže nikdy nic udělat správně je úplně stejné jako stěžovat si na to, že muž nemůže nikdy nic udělat správně - pouze subjektivní vnímaní nespravedlnosti, které se týká každého jedince. Bylo by dobré, kdyby autorka dokázala oddělit svoje osobní problémy od celospolečenských problémů, nemá smysl stěžovat si na stejné věci jako kdokoliv jiný, chce-li ukázat problémy jen určité skupiny. Pokud je někdo třetiřadé nebo dokonce čtvrtořadé kvality, tak bude často cítit frustraci, je ale na něm, aby se s tím buď smířil nebo se sebou něco udělal. Dále mně silně vadilo, že autorka pokrytecky ženy, které se líčí neváhá označit za slepice, aby ve stejné kapitole napsala, že není úplně v pořádku vnucovat ostatním svou vlastní strategii a pohrdat těmi, kdo to mají zkrátka jinak. Stejně jako řešení ostatní by měli... Navíc cítím potřebu vyjádřit se k "povinnosti" žen vypadat skvěle a mít na sobě make-up. Sám to nejen nevyžaduji, ale mám raději ženy bez make-upu a v naprosté většině případů, kdy jsem to ženám řekl, tak se mně vysmáli, že je to po nich vyžadováno. Otázka je kým, když mně a kamarádům z mé sociální bubliny přijde make-up jako zbytečnost, která přináší převážně jen negativa. Závěrem mohu říci, že problém existuje, ale nejen že na něm tratí všichni, ve skutečnosti i ostatní trpí diskriminací, jen to může být v jiných oblastech. Bohužel se to nehodí, tak se to nezmiňuje až na výjimky, kde více skupin ovlivňuje společný problém. Byl bych nejraději, kdyby si každý dělal co chce, pokud tím nebude škodit ostatním. Uvědomme si, že to není sobecké, neboť je možné se svobodně rozhodnout někomu pomoci nebo přispět na dobrou věc, ale považuji za naprosto nepřijatelné k tomu někoho nutit nebo být nucen jako je zde předkládáno a obhajováno.... celý text
