Jacinda přečtené 510

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

Pekne stridani deje a dost velke psycho. Jednu hvezdu ubiram jen za neprekonatelny pocit urcite prehnanosti ve smyslu...tohle by se fakt nemohlo stat. A pokud jo, tak jsem se nemohla zbavit dojmu, ze hrdinka mela travit cas v pokoji posilovanim a pak v pravy cas provest na schodech stranovy kop.... celý text

Drake 2017, Peter McLean

Smichejte Harryho Hola a Harryho Dresdena a mate Dona Draka. Vysledny vzorec pak bude vypadat HH + HD = DD Je to samo o sobe nespravedlive, proc ma byt kniha vubec srovnavana. Nejsem nejak extra zkuseny ctenar urban fantasy ale tohle si me ziskalo. Svizny dej, minimum vykecavani, skvele postavy. A hlavne Spaleny muz. To je proste genialni srandista, jehoz nadavky me pokazde rozesmaly. Nutne potrebuji dalsi dil!... celý text

Až vyjde slunce 2017, Michaela Mitroci

Slohova prace, ktere par kamaradek dalo z milosti (nebo litosti) pet hvezdicek. Gramaticke i stylisticke chyby, nezazivna tuctova zapletka. Ani ta armáda fakových účtů to nezachrání.... celý text

Síť snů 2017, Petra Kubašková

Zuzanka a její pes 1994, Anne Lansmanne

Pohádka mého dětství...Ty ilustrace byly překrásné.

Zuzanka a její pes Ňufka 2008, Jan Machač

Pohádka mého dětství. Neskutečně mě mrzí, že kniha zmizela neznámo kde.

Je to i můj život 2005, Jodi Picoult

zklamání, zklamání... strašné zklamání. Ze začátku mě kniha nesmírně chytla. Těžké a zajímavé téma ukázáné z několika stran. Jenomže posléze se kniha začíná rozmělňovat. Koho zajímá osobní život právníka? Mě fakt ne. Není to pro tento příběh vůbec důležité. Přeskočit. Následuje hromada dalších vzpomínek a flashbacků a nezáživných nedůležitých rozhovorů, které mají jen prodloužit knihu. Přeskočit. Do toho skoro až bizardní přelíčení, ve kterém si matka hraje na právničku. Nějak mi na začátku uniklo, že jí vůbec byla. Ale pochybuju, že by se v soudní síni tento vývoj událostí povolil. Sice je všechna ta nerozhodnost autentická, ale mě začala spíš štvát. Postava Anny nesympatická. Postava matky Sáry na zabití. Neumím si představit řešit takový problém, nechci to nikdy zažít... ale myslím si, že se mají dospělí, starci i děti nechat odejít... některý život prostě není život. Pro všechny. Příroda bere jen silné a zdravé. Lidé si hrají na boha a podporují degeneraci... A ta se valí dál a dál a dál. Až překročí hranice knihy. SPOILER souhlasím, že kniha měla končit po soudu. Dementní konec a trapný happyend zazdily zbytek úrovně knihy. Ačkoli si to autorka možná ani neuvědomila, udělala z tý matky definitivní krávu...na to, jak celý život fanaticky držela Kate naživu se s Annou rozloučila zatraceně rychle...Kdyby Kate umřela, dala bych o hvězdu víc. Tohle je klišé jak prase.... celý text

Sushi v dushi 2012, Eva Urbaníková

Neskutečně čtivé a pro mě jako animemilce také klasická ťafka o tom, jak ve skutečnosti vypadá země rodící nejkrásnější seriály na světě. Navíc Urbaníková vše zpracovává čtivě, takže oči po řádcích jen létají. Až jsem se z toho znovu začala učit japonsky. :-D Doufám že mi to chvíli vydrží. Co se týče některých komentářů zde ohledně objektivity a pravdivosti...myslím, že to hodně závisí na místě, kde člověk žije i na formu, jakou japonce potká. Japonci utíkající do Evropy jsou právě ti volnomyšlenkáři, zatímco zaryté japončíky na languageexchange asi nepotkáte. Sama jsem měla několik nepříjemných zkušeností s japonci (tradičně stopka v komunikaci bez udání důvodu, naoko vše dobré ve skutečnosti jiné...) a právě ti světoběžníci ukázali jinou přátelštější tvář. Tak jak to potom je...... celý text

Osm 2017, Radka Třeštíková

Kdo chce ušetřit za antikoncepci, tato kniha je výhodnou jednorázovou koupí. Po přečtení zaručeně nebudete chtít manželství a zaručeně nebudete chtít ani děti. Třeštíková se zhostila své role chodící deprese s vervou a schopností jí vlastní. Defacto byly vybrány všichni zástupci ufňukaných, trpících, dementních a sobeckých lidí a smíchány do jednoho příběhu. Styl vyjadřování a úroven češtiny je zcela identická s Bábovkami. Minimální IQ potřebné k přečtení je 80. Opravdu se směju při vzpomínce na rozhovor, kdy si autorka stěžovala, že se někdy ve svých postavách ztratí natolik, že vůbec nevnímá okolí. Bodejť ne. Všechny jsou zcela identické a chovají se naprosto stejně. Nedivím se, že jí to pak dává zabrat. Přestože máme mezi postavami lékaře, luxusní dámu, ženskou posedlou míněním jiných, nebohou sociálně slabší osobu, fanatického stalkerského přítele a navrh ještě dva policajty, všichni do jednoho stejní. Jedinou výjimkou je Pavel, který svým vystupováním a mluvou konečně vybočil z řady. Nicméně je to vedlejší postava, takže smůla. Za celou dobu jsem si neoblíbila nikoho, jen se měnily stupnice nenávisti a protivnosti (michaela rulezz). Fanoušci detektivky rozhodně nečekejte nějaké extra investikativní jednání. Na druhou stranu je popularita této knihy a celkově třeštíkové zcela jasná. Kromě brutálního marketingu zde hraje roli hlavně fakt, že si v té snůžce tragédií a trápení opravdu každý najde něco, s čím se ztotožní.... celý text

Ztracené 2015, Eva Urbaníková

Pro mě jasný důkaz odpornosti celého arabského světa. Naštěstí pro mě se mi arabáci natolik hnusí, že šance, že by mě potkal stejný amok, se limitně blíží nule. Knihu doporučuji všem vymatlanejm pseudohumanistům, kteří kážou rovnost rasy a podobné bláboly. Můžou pak těm ženám vysvětlit (jakkoli byly ty ženy samy houpé a svých činů litují), proč jejich dcerám udělaly obřízku...(protože ty děti byly nevinné). Nebo to říct rovnou těm dětem.... celý text

První hrob napravo 2013, Darynda Jones

Charley mi prostě nesedla. Nestává se moc často, abych hlavní hrdinku fakt nemusela. Autorka se snažila, aby byla za každou cenu vtipná a výsledkem je přehršel sarkasmů a narážek, které se často pouze míjí účinkem. Co se týče posedlostí Reyesem na základě ničeho, k tomu já osobně klidně přimhouřím oko - však se mi taky spustila posedlost na základě jedného setkání v metru. Bohužel celkově mě kniha opravdu nenadchla...detektivní zápletka mi přišla jen na pozadí a spíš nudná. A konečný akt mezi dotyčnými? Tím šíleným popisem poprsí se jednalo spíš o trapnou scénku, než o vzrušující vrchol knihy. Balancuju mezi 2-3 ale četlo se to alespoň dobře.... celý text

Pět jazyků lásky 2002, Gary Chapman

první a možná poslední nutný krok k záchraně vztahů. Měla by to být povinná četba ve škole.

Projekt Kronos 2017, Pavel Bareš

Les sebevrahů 2017, Jeremy Bates

Les sebevrahů určitě stojí za přečtení. Kniha je velmi čtivá, svým způsobem i vtipná. Ethana jsem si okamžitě oblíbila. Co mi naopak dělalo problémy bylo zaprvé přehršel flashbacků, které jsem časem začala přeskakovat, a zadruhé nelogičnost postav hraničící se stupiditou (tahání mrtvol, radši nechat na místě stany, hlavně aby se mrtvola neválela na zemi lol) a pak mě taky vyloženě srala hlavní hrdinka (jestli to tak mohu říct), neboli Ethanova partnerka Mel. Autor stvořil geniální pizdu, která kdyby zapojila mozek, mohla spoustu věcí vyřešit. Upřímně nechápu, proč si ji hlavní hrdina vůbec chtěl vzít. Konec knihy trochu ztrácí a úplný závěr byl možná i zbytečný. Celkově ale pěkná četba.... celý text

Peříčko Finista Jasného sokola 1985, neznámý - neuveden

Spisovatel jako povolání 2017, Haruki Murakami

Kniha se mi celkem špatně četla a často se v ní opakovala stejná témata. Něčemu rozumím velmi dobře a zcela souhlasím, u něčeho však jen nechápavě kroutím hlavou. Osobně nechápu, jak může spisovatel napsat celou knihu a pak ji několikrát přepsat. Sama tak netvořím, naopak každá kapitola musí být pro mě dokonalá. Jinak prostě nepokračuju dál. Příběh vidím jako obrys, na který se pomalu snáší závoje detailů, až vytvoří celek. Teprve potom ladím a ladím...jen jednou v životě jsem z knihy smazala celý jeden kus a nahradila ho. A popravdě lituju, že jsem kdy takovou blbost (ten kus) zplodila. Stejně tak nechápu, že si spisovatel k některé knize nevytvoří vztah. Možná je to tím, jaký žánr Murakami píše. Netuším. Pro mě jsou mé postavy přátelé, milenci, děti...realita. Ve výsledku mi Kingovo O psaní zaujalo víc. Myslím to však z hlediska biografie. Pro mě jejich styl tvorby prostě není. A vůbec mi to nevadí.... celý text

Za okraj světa 2006, Edita Dufková

Plán 2017, Elle Kennedy

No. Myslela jsem si, že je Omyl nejslabší díl. Ale tohle ho s radostí předčilo. Tucker ani Sabrina mě neoslovili, naopak mi byli protivní a neskutečně hloupí. Zbytečné komplikace. Později mě nejenom unavovaly Tuckerovy mateřské kecy, ale dokonce znechucovaly. Typický americismus (hlavně dítěti otřít prsty LOL). Sex mě nebavil, byl přehnaný, prvoplánový a nudný. Prostě furt to samé dokola. Tucker asi prototyp dokonalého otce...No. Já bych teda takovýho střelenýho manžela nechtěla. Hraničí to s úchylitou. Jo a párkrát jsem citovala příteli nějaké pasáže...asi netřeba dodávat, že nic z toho v životě necítil.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Po klišoidním a prázdném prvním díle je pro mě druhý díl nejenom překvapení, ale také příjemná změna. Feyre (i přes její ufňukanost a nekonečné skuhrání) mám nyní mnohem raději než pizdu Aelin (kterou jsem zas měla radši v porovnání s prvním dílem). Zatímco Trůn upadl to totálních sra**k, Dvůr se naopak vyšvihl. Velmi se mi líbil neklišoidní vývoj v první části a celkově Rhysanda prostě žeru. Kniha bohužel trochu ztrácí vleklým popisem rozhovorů, které děj spíš natahují a trochu mě mrzí i pravá podstata Rhysanda. Jako parchanta jsem ho měla mnohem radši. Snad se u něj nestane stejná hrůza jako u Jeřába. Má k tomu totiž trochu našlápnuto. Jo a na můj vkus trochu moc diamantů.... celý text

Navždy a věčně 2016, Jennifer L. Armentrout

nedočteno. Zvládla jsem dvě třetiny knihy a pak to začala být prostě neskutečná natahovaná nuda