Jaennea
přečtené 149
Na Větrné hůrce
2011,
Emily Brontë
Román je dokonalý, nemluvě o atmosféře, kterou autorka udržuje až do poslední stránky. Možná je to jenom můj názor, ale postavy nelze mít rád. Zprvu mi tolik nevadil Heathcliff, ale nakonec se z něj vyklubala nejnenáviděnější postava vůbec. Nelly a pan Lockwood mi nevadili, ale nebyl důvod, proč si je uchovávat ve větší oblibě. Nebála jsem se smrti oblíbeného hrdiny, protože jsem tam zkrátka žádného oblíbeného hrdinu neměla. V polovině románu jsem soucítila s Isabellou, ale i ta mě později zklamala. Tato kniha mi přišla trochu jako psychologický román - tolik různých lidských stránek a vykreslení lidské povahy. Kdo tvrdí, že Emily postavy nepropracovala, tak zřejmě četl něco jiného než já, protože jsem se nikdy v žádném románu s tak propracovanými postavami nesetkala. Větrná hůrka je zkrátka jedinečný román. Emily žádnou postavu nevykreslila jako ideální, každý měl vlastnosti, za kterou jste ho mohli odsoudit. U každé knížky prožíváte nějaké emoce, ale rozproudit ve mně takový vztek a nenávist k postavě nikdo kromě Emily nedokázal. Nejde ani slovy vyjádřit, jak strašně jsem nenáviděla Heathcliffa i jeho syna Lintona. Heathcliff pro mě znamenal lidskou bestii. Každopádně se jedná o jednu z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla a opět - kdo tvrdí, že ho kniha zklamala, a že je nudná, zřejmě četl něco jiného než já a měl by se opět vrátit k dívčím románům. I přes mé veškeré sympatie k Janě Eyrové, Větrnou hůrkou jsem byla fascinována a její řádky jsem vyhledávala každou volnou minutu. Jsem velmi ráda za Charlottinu předmluvu k roománu, která mi umožnila nahlížet na Větrnou hůrku ze správného úhlu.... celý text
