jakub2199 přečtené 420

Válečné paměti 1972, Gaius Iulius Caesar

Je nutno rozlišit hodnocení Zápisů o Válce Galské a zbytek knihy. Kniha jako celek by si zasloužila spíše ke 3 hvězdičkám, Zápisy o Válce Galské rozhodně pět, dal jsem tedy průměr. Zápisy jsou nádherný vhled do času dávno minulého, dávají nám poznat historii, bojovou a politickou taktiku a k tomu jsou i zajímavým počtením. Jejich politickou motivaci je nutné mít na zřetel při čtení, okolnosti jsou tendenční směrem k Caesarovi - mnohé chyby jsou vlastně plánem a tam, kde to není možné předstírat dokonce neodvratitelným neštěstím. Co stojí za pozornost je nonšalantnost s kterou jsou popisovány válečné zločiny. Propuštění vězňů s useknutýma rukama je považováno za akt velkodušnosti, vyhlazení celé populace města včetně žen a dětí zase přiměřený trest za odpor. Rozhodně zajímavé počtení pro milce historie Římské říše či Gaia Iulia Caesara. A pokud kvalitu přitakal i samotný Cicero, kdo jsme my abychom to rozporovali.... celý text

Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci 2003, Terry Pratchett

Co dodat. Sir Terry byl mistrem slova. Stejně jako série o Toničce (Tiffany) jde o knihu cílenou na mladší čtenáře, ale to nic nebere kvalitám příběhu. Kniha Maurice je vlastně pratchettovskou bajkou svého vlastního druhu. Příběh je více pohádkový než je u Pratchetta běžné, ale i tak to není na újmu sarkasmu a ironii, která jeho příběhy provází vždy. Přesto, že jde o jeden z příběhů, který se nedočkal navazujících pokračování, tak, jak je pro osamocené příběhy u zeměplochy zvykem, se jedná o velice povedený příběh, který je možné dokonce doporučit i mladšímu obecenstvu, přičemž se v příběhu najde mnoho i pro dospělé či dospívající čtenáře.... celý text

Šťastný princ (7 pohádek) 1999, Oscar Wilde

Pohádky Oscara Wilda jsou velmi zvláštním čtením. Jsou ve své podstatě umělými pohádkami vytvořenými autorem a nikoliv sebraných z lidové slovesnosti jako tomu bylo u pohádek Bratří Grimmů či Erbena nebo Němcové, přesto je v mnohém připomínají. Pokud bychom měli, ale poukázat na největší rozdíl mezi klasickou pohádkou a pohádkou Oscara Wilda, tak by to byl fakt, že jako součást sociálního poselství pohádek, je konec většiny příběhů tragický, či smutný. Dobro vždy nezvítězí a nejlepší se vždy nestane vítězem, ale přesto se domnívám, že jsou to nádherné příběhy plné literární nádhery, které je nutné přečíst.... celý text

Půjčovna masa 2012, Richard K. Morgan

M*A*S*H aneb Jak to bylo doopravdy 1995, Richard Hooker

Jako divák, který viděl jak originální film, tak i jeho televizní adaptaci jsem šel do četby knihy s jistým očekáváním. A to nebylo zklamáno. Ba naopak, řekl bych, že kniha rozvádí jisté aspekty filmu. V tomto bodě je nutné poznamenat, že seriál jen přejímá prostředí a postavy si více méně přetváří podle svých potřeb, ač samozřejmě jádro příběhu i protagonistů (alespoň z počátku) zůstává. Proto pokud se někdo poohlíží po adaptaci knihy tak film je místo, kde je nutné hledat. Zpět ke knize, kniha přes i své vážné téma je humoristickým dílem, které ukazuje nejen temné stránky lidství, ale především jak se s ním lidé umějí někdy vyrovnat. V jistém ohledu připomíná romány tzv. ztracené generace (po 1SV) a jisté elementy onoho životního poznání je možné v textu spatřovat. Shrnuto - pěkná a čtivá kniha, která může sloužit jako relaxující čtení, nebo téma na zamyšlení.... celý text

Slávni vojvodcovia 1981, Vojtech Dangl

Kniha, která je typickým produktem své doby. Bohužel silně ovlivněná socialistickým režimem. Fakt, že autor tíhne k východním vojevůdcům mi nevadil, dokonce bych i řekl, že byl příjemnou změnou. Ano v knize se vyskytují slavné osobnosti dějin, o kterých se běžně dočteme (Napoleon, Caesar, Vilém Dobyvatel). Co mě zklamalo bylo, že čím více jsme se blížili k soudobé době (tedy spíše řekněme vzhledem k době vydání k 2. polovině 20. století) tím méně objektivně hodnocení vojevůdci a generálové byli. Bylo příjemné se dočíst o zapomenutých osobách z východních zemích, ale stejně tak autor prakticky kompletně vynechal vojevůdce J.Ameriky, Afriky, Asie (nebudeme-li počítat blízkovýchodní vojevůdce). Významné úspěchy jak německých tak spojeneckých velitelů a generálů jsou kompletně opomentuty. Z těchto důvodů kniha ztrácí na odborné kvalitě. Ale pro období do 19. století je vcelku použitelná, s výhradou jistých opomenutí a tendenčního chápání významu historických osob.... celý text

Farma zvířat 1991, George Orwell (p)

Překvapivě silné dílo. Je trochu matoucí, že je zahalena do hávu bajky, protože modernímu čtenáři připadá bajka jako formát vyhrazený pro dětské čtenáře, ale nebylo tomu tak vždy. Bajka měla zakrýt kritiku v dobách politické cenzury. A přestože Orwellova Farma zvířat byla zprvu odmítnuta, důvod jejího zahalení bylo varovat čtenáře světa jednoduchou a prostou formou před nebezpečími, které se formovali, nebo vlastně již zformovali na východ od Orwellovi rodné Anglie. Varování před diktátorským režimem, před demagogii, před autoritářským systémem, před iliterárnost obyvatelstva a samozřejmě nebezpečí diktatury, ať již vezme podobu pravicovou nebo levicovou. Orwellovo dílo je varováním, které má vychovat, vyděsit a poučit.... celý text

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Příběh rozsahem krátký a zhuštěný. To je ale dobrá věc. Když čtenář pročítá řádky tak na něj dýchá atmosféra doby, prožívá vnitřní život postav, ale děje se tak spíše skrze imprese než-li prostřednictví rozsáhlých interních dialogů, jak se děje například v Zločin a trest. Příběh je to smutný a zároveň romantický. Nevím jestli skepse, kterou hlavní postavy sdílí byla vlastní době, nebo je to nahlížení na společenské uspořádání, které již neexistuje. Příběh je to ale na každý pád silný. Osudy hlavních postav jsem znal již ze studentských let, ale mám dojem, že to mému prožitku spíše přidalo, než ubralo, neboť jsem stejně jako postavy sdílel pomíjivost toho, co se děje a co prožívají. Navíc jsem se rozhodl číst knihu na Velký pátek (pouhou náhodou) dodala mi tedy jisté aktuálnosti a utužila sdílený příběh. Rozhodně krásná kniha, kterou už jen pro její nevelký rozsah má smysl si přečíst.... celý text

Rok první 2004, Václav Klaus

Musím říci, že jsem toho od knihy nečekal mnoho. Hodnocení měla a vlastně stále má nevalné. Přesto musím připustit, že jsem byl v průběhu čtení mile překvapen. Předně je nutné uvést, že Rok první není kniha, kterou jsem si představoval, že bude. Přesněji očekával jsem spíše autobiografickou polemiku prezidenta a jeho osobní postoje k událostem, které se udály během jeho prvního roku prezidentování. To ovšem v textu nikde nenajdeme. Co kniha naproti tomu obsahuje je jistý prezidentův výběr těch nejdůležitějších a nejzajímavějších (alespoň jeho optikou) projevů, proslovů, článků a prací, které za první rok svého úřadování vydal či pronesl. To zda je to pro potenciálního čtenáře zklamání či vítězství je na každém z nás abychom posoudili. Já bych preferoval první, ale druhé bylo taktéž zajímavé. Musím se přiznat, že ekonomické statě (naštěstí obsažené na poměrně malé části knihy) pro mě byly zcela nezajímavé. Nemám dostatečnou znalost či kvalifikaci vyjádřit se k jejich hodnotě ať již akademické či profesionální. Přesto šlo o zajímavý komentář dění naší republiky nahlížený z pohledu jednoho z nejvýznamnějších ústavních činitelů. Za zmínku stojí fakt, že vzhledem k tomu, že šlo o rok kdy ČR přistupovala do EU, tak je poměrně významná část obsahu věnována i otázce českého přistoupení k EU - mohlo by jít o zajímavé čtení i čistě pro tuto problematiku.... celý text

Listování 1988, Jan Werich

Název listování je bohužel poněkud zavádějící, dopisů je v knize (vzhledem k rozsahu) tak zhruba polovina a i ty, které obsaženy jsou ne vždy tvoří korespondenci. Místy vystrčí růžky to, co bych nazval literatura ve formě dopisů, ale hned poté, co se tak stane, znovu je stáhne. Vzpomínky na konci knihy připomínající zesnulé osoby byly krásně napsané a jakákoliv korespondence mezi Werichem a Voskovcem byla přímo radostí číst, ale vždy šlo o vytrženou část bez znalosti předchozího a následujícího dopisu velice ochuzenou. Věřím, že některé zařazené dopisy mohly být vynechány, aby zbyl prostor pro zajímavou korespondenci dvou bratrů z jiných matek.... celý text

Očistná píseň, O podstatě světa 1944, Empedoklés

Zajímavá kniha, která ovšem trpí jednou zásadní vadou a to tím, že jde o pouhý fragment. Skrz to málo, co je v textu zachované prosvítá skoro až literární genialita. Dílo oscilující na hranici mezi filosofickým spisem a náboženskou básní. Bohužel pokaždé když mě řádky vtáhly, tak jsem byl následně zklamán tím, že další text chybí. To řečeno v jednom světlém okamžiku, kdy je text nepřerušen - na počátku očistné písně -jde o literární skvost. Pro zájemce bych možná nejprve doporučil brilantně zpracovanou esej Emedokles u Akragantu od Romaina Rollanda. Případně nově zpracované dílo od Tomáše Vítka, které ve II svazku obsahuje překlad všech dostupných zlomků - z nichž je v této historické knížce pouhý fragment.... celý text

Písně mužů 1949, Rudyard Kipling

Předně je nutné poznamenat, že mé hodnocení není reflexí nad překladem Otokara Fišera, který je absolutně brilantní. A ve velké míře také nereflektuje kvalitu originálu. Ďábel tkví v detailu, jak se říká, a ten v tomto případě spočívá v obsahu. Předně sbírka není autorskou sbírkou ale antalogií sestavenou panem Fišerem. To vede k tomu, že sbírka nemá jedno jednotící téma, ale čtyři. Slovy pana Fišera se jedná o "téma soužití plemen, poesii civilisační, ozvuky válečné tragédie (zde se samozřejmě myslí 1SV) a gentlemanství". Bohužel právě témata bylo to, co mi na sbírce/antalogii nejvíce vadilo. Obzvláště první část, ve které se projevuje podle pana Fišera Kiplingův kolonialismus (já bych si dovolil říci přímo rasismus) je těžce přenesitelná pro moderního čtenáře, ač si uvědomuji historické pozadí, ve kterém dílo vznikalo. Ale nemohl bych si odpustit pokud bych nezmínil, že to všechno jsou jen skrvnky na kráse některých básní a měl-li bych Písně Mužů hodnotit na základě dvou nejlepších básní (alespoň podle mého soudu) a to Když... a Vyznání víry tak by dostala plných 5 z 5. Váhá-li tedy kdokoliv zda číst nebo nečíst, ať si přečte alespoň dvě výše zmíněné básně.... celý text

Světlem oděná 1962, Jaroslav Seifert

Nádherná básnická sbírka. Seifert a jeho poezie má jistou hudebnost, kterou především u modernějších básníků postrádám. Jde o rozsahem nevelkou sbírku, takže je možné přečíst celou knihu za jediný den. Mé doporučení je si ji ale přečíst více než jednou a vychutnávat si jednotlivé verše. V případě vydání z roku 1962 pak také doprovodné ilustrace od Ludmily Jiřincové.... celý text

Hovory k sobě 1969, Marcus Aurelius

Pokud bych měl knihu k něčemu přirovnat, tak by to byly budhistické rozpravy nad povahou existence. Autor-císař uvažuje nad rolí člověka i sebe sama ve společnosti. Rozhodně je v knize obsažena řada zajímavých myšlenek a názorů a s mnohou z nich není možné než se ztotožnit. Ovšem, kde mě kniha poněkud odradila byl formát. Je pravdou, že císař zřejmě nesepisoval svoje myšlenky s cílem je vydat jako souborné myšlenky. Což se podepisuje na formátu knihy. Ta není nic jiného než sérií úvah nad nejrůznějšími tématy. Ke knize je tak dobré se vracet jako materiálů ke čtení v průběhu let, ale jako jednolitá četba mě příliš nezaujala. Tedy nejde o spojený text, který postupně vysvětluje nebo objasňuje nějaké téma, ale pouze o sérii myšlenek - ať už jsou jakkoliv obdivuhodné a hluboké.... celý text

Zarathuštra 1964, Otakar Klíma

Edice portrétů byla a stále je jednou z nejzajímavějších edicí československého nakladatelství. Ačkoliv samotná kvalita prací se různí, některé zpracované "biografie" jsou na velice vysoké úrovni. Obzvláště neobvyklé je vzhledem na dobu vydání například práce se zahraniční odbornou literaturou a to ne jen tou sovětskou ale i západní. Zarathuštra je zpracován velmi informativně ač by bylo rozhodně možné vytknout například jistou systematiku v závěrečné části knihy, kde jsou citované literární odkazy. Samotná životopisná část knihy a poté základní přehled o zoroastrismu jsou na vysoké literárně vědecké úrovni a jsou rozhodně přínosné i dnes. Přestože rozhodně existují mnohem obsažnější knihy na dané téma, ale pro základní úvod a přehled k tématu rozhodně doporučitelné čtení.... celý text

Listy heroin 1987, Publius Ovidius Naso

Krátká, ale velmi krásná knížečka. Můžeme na ni nahlížet jako na alternativní převyprávění známých mytologických příběhů, nebo prostě jako romantickou literaturu v dopisech. Vezmeme-li v potaz stáří díla nelze než obdivovat talent autor při vytváření živých bytostí (žen), které trpí a milují, jejichž emoce jsou stejně autentické a relevantní dnes jako byly před stovkami let, kdy vznikly. Rozhodně doporučuji.... celý text

Jako zabít ptáčka 2018, Harper Lee

V jistých ohledech dílo zastaralé a jiných zase tematicky nestárnoucí. Téma boje svědomí a společnosti je tak staré jako lidstvo samo. Zda má jedinec udělat, co je správné, i když ví, co ho to bude stát. Jaká je skutečná cena spravedlnosti. Tyto a jiné otázky si autorka klade. Neodpovídá na ně ovšem jako dospělá osoba, ale ve formě vyprávění dítěte, které hledí na společnost a problémy dospělých skrze svou nezkušenost a nevinnost. Můžeme říci objektivně, protože věci nepřikrašluje, ale nazývá je tak jak se mají. Ne nadarmo se jedná o klasiku, bohužel stejně jako v případě Salingerovi knihy Kdo chytá v žitě jde o autorčin Opus Magnum. Některá témata v knize nezestárla, postavení ženy a její role ve společnosti, spravedlnost rasové a majetkové segregace. Přetvářka a rozčarování z dospívání. Ovšem názory týkající se těchto témat už tak nedotčené nezůstaly (namátkou nevhodnost žen pro výkon zákonodárné funkce). Přesto morální kompas Atika je něco k čemu bychom měli všichni aspirovat a určité jeho výroky ve mně vyvolali vzpomínky na pasáže v Moci Bezmocných od V. Havla. Rozhodně stojí za přečtení, pokud by ovšem knižní forma nebyla lákavá, tak existuje dokonalá adaptace s G. Peckem v hlavní roli.... celý text

Negativní platonismus 1990, Jan Patočka

O Janu Patočkovi se pěje chvála jako o nejoriginálnějším českém filosofovi. Rozhodně ho mohu položit na roveň autorů světových. Problém pro mě spočívá v tom, že většinu konstrukcí, či spíše závěrů, nejsem schopen sledovat. Konstrukce jsou na mě tak komplikované, že se ztratím v jedné větě a potom několik stran netuším o čem to vlastně autor psal. Je důležité poznamenat, že je kniha tvořena dvěma díly - ty sice nesou platonismus jako spojující myšlenku, ale mimo to jsou vlastně úvahy nad tématem metafyzické filosofie. První z prací - Negativní platonismus mi přišla mnohem stravitelnější, v druhé bych řekl, že se obtížnost lišila kapitolu od kapitoly. Jako celek tedy hodnotím jak hodnotím. Mám v plánu se ke knize vrátit a přečíst ji znovu. Doufám, že odstup a čas pomohou jejímu pochopení. Prozatím pro mě spíše jako čtenářská zajímavost. Nemohu si odpustit poznámku o řeckých názvech - setkal jsem se s tím v nakladatelství Oikoymenh několikrát. Proč jsou řecké výrazy psány v řečtině? Například při četbě Aristotela je text prakticky nepochopitelný, protože vůbec netuším o čem se v něm píše, protože klíčové výrazy jsou psány v řečtině a to bez překladů, stejně tak i zde.... celý text

Andersenovy pohádky (13 pohádek) 1941, Hans Christian Andersen

Pohádky a Andersen. Ty by v dnešní době měla být snad synonyma. Většinu pohádek z výběru již čtenář musel spatřit dříve a to ať už skrze tvorbu pozdější, nebo nějakou z adaptací - ať už baletní, filmovou nebo divadelní. Příběhy jsou mnohdy výrazně naturelnější než jejich novodobé adaptace. Některé příběhy se staly inspirací budoucí tvorbě (Divoké labutě - Sedmero krkavců) (Malá mořská víla - Malá mořská víla - ovšem v moderním kabátě). V některých pohádkách je cítit vliv křesťanství (v žádné ne více než v Rajské zahradě) v některých prakticky vůbec (Létající kufr, který bere svou inspiraci z arabských pohádek - konkrétně o létajícím koberci). Ale ať už čtenář čte pohádky jakkoliv, nedá se než konstatovat, že jde o krásný sborník a že rozhodně nezalituje, že po knize sáhnul.... celý text

Ilias 1942, Homér

Prazvláštní čtení. Na jednu stranu jsem knihu chtěl milovat, na druhou to nešlo. Příběh jako takový mi byl samozřejmě znám z mnoha zdrojů, ale v podání autora původního jsem ho četl poprvé. Musím rozhodně docenit představivost a živost s jakou jsou postavy vykresleny. Nepůsobí, jak je tomu u některých starších děl jako pouhé figurky, ale jako bytosti z masa a krve. Stejně tak popisy hrůz války jsou vykresleny tak živě, že není možné, aby jich autor nebyl sám svědkem, a přestože jim dává punc velikosti jejich hrůzy nikterak nezlehčuje a ukazuje, že i stateční mužové mohou ztratit nervy v posledním okamžiku. Příběh je vcelku sevřený, odehrává se během všeho všudy cca 50 dní. Hlavním tématem je křivda a hněv Achillea. Zvláštní bylo číst text a všímat si jistých historických reálií. Například rituály pohřbívání, náboženské praktiky a představy. Rozdělování kořisti, způsob vedení boje. A další a další příklady. Rozhodně nelituji čtení a musím doporučit, ale spíše pro význam a k pochopení děl, které přišly později a byly Iliadou inspirovány, než pro samotný požitek z čtení.... celý text