JaMar28
přečtené 31
Stalker
2002,
Arkadij Strugackij
Rozhodně nejneotřelejší a nejoriginálnější "invaze" mimozemšťanů. Už tu byli mimozemšťané technologicky mnohem vyspělejší, než jsme my, ale mimozemšťané o tolik pokročilejší, tak vysoko nad námi, že je ani nenapadlo vůbec s nějakým lidstvem zkusit komunikovat? :) To jsem ještě neviděl. Název knihy "Piknik u cesty" to nádherně ilustruje. Knížka je skvělá, poutavě napsaná a i když nepřekypuje událostmi, čtenáře neznudí a jediné, co bych jí vytkl, je to, že je příliš krátká. Myslím, že minimálně dvojnásobná délka by jí seděla víc. Chtěl bych vědět o pásmu víc, víc o artefaktech, víc o jejich dopadu na svět, víc o oněch náboženských fanaticích, o které se kniha jen krátce otřela a hned zase spěchala dál - třeba se opět jen otřít o pár teorií, co vlastně byli Hosté zač. Ale možná, že je to vlastně fajn. Přílišná detailnost by Stalkerovi vzala takové tajemno a stále v mysli plynoucí otázky, které člověka provázejí celou knihu. Ducha má mimochodem knížka opravdu perfektního, takového toho svým způsobem nádherně rusky pesimistického a depresivního. Nedivím se, že na námět knihy vznikl film i hra (štěstí, že obojí od východních tvůrců), má to potenciál.... celý text
Povídky malostranské
2008,
Jan Neruda
Bohužel nemohu říct, že by mě kniha bavila. S jedinou výjimkou - povídka o mladém studentovi, který si Malou stranu idealizoval, ale na místě pomalu prozíral, mě pobavila. Ale jinak bohužel nuda nuda šeď šeď.... celý text
Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda
2008,
Robert Louis Stevenson
Po trochu nudnějším začátku následovala překvapivá pointa - no vlastně zas tak překvapivá ne, Jekyll a Hyde je nakonec už ustálené slovní spojení s jasným významem, ale fakt, že jsem pointu v podstatě znal předem a dílo mě přesto bavilo, je důkazem, jak dobře je napsané a podané. Vnitřní konflikt člověka mezi jeho dobrou a špatnou stránkou je navíc dnes téma poněkud ohrané (jistě tomu tak nebylo před více než 100 lety), ale i přes to mě příběh bavil. Především tedy závěrečný dopis Jekylla/Hyda, kde všechno vysvětluje, vše před tím má jen budovat atmosféru, napětí a gradovat děj.... celý text
Veliké theatrum
1977,
Václav Kaplický
Veliké theatrum není dle mého soudu dílo pro každého. Záplava starobyle znějících jmen, titulů a hodností může leckoho odradit, ale pokud má čtenář alespoň malý vztah k danému období, Kaplického vyprávění si určitě užije. Celou knihou nás provází sympatická postava doktora Borbonia, který je pravým humanistou, nicméně průběh stavovského povstání a drsné potrestání viníků, stejně jako i vypočítavost a prospěchářství a obyčejná lidská zlost způsobí, že vystřízliví. Kaplický dokázal vylíčit Borboniovy pocity a křivdy tak dobře, že jsem sám často pociťoval vzteklou bezmoc.... celý text
Pes baskervillský
2009,
Arthur Conan Doyle
Pro člověka čtoucího moderní detektivky plné zvratů a daleko zapeklitějších hádanek bude možná Pes Baskervillský trochu nudný a předvídatelný, nicméně já nejsem tímto žánrem zas tak políben, takže jsem si knihu mohl užít naplno. Postava Holmese je ale nesmrtelná a jeho viktoriánské gentlemanské vystupování a genialita vás nejspíš oslní tak či tak. Pokud pak máte navíc i vztah k anglickému venkovu, není co řešit.... celý text
Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky
1964,
Edgar Allan Poe
Série více či méně detektivních povídek, kterými Poe založil detektivní žánr vůbec a vymyslel klišé o geniálním detektivovi a jeho pomocníkovi, které má dodnes úspěch. Pro moderního čtenáře bude nejspíš nezvyklé, že kniha nám neukazuje přímo vyšetřování, ale většinou jen předestře případ a pak už následuje jeho řešení a vyprávění, jak k řešení došlo, většinou dost obsáhlým analytickým textem, který ne každému musí sednout. Dupin - jako první Sherlock Holmes - je skvělý a větu "je opravdu příliš malý, hodil by se spíš do varieté" nejspíš do smrti nezapomenu, jak mě pasáž okolo ní pobavila. :)) V poslední povídce - Zlatý brouk - Poe nezapře svůj talent pro mysteriózní a hororová témata, z povídky opravdu místy běhá mráz po zádech. Přesto se ale vše nakonec racionálně vysvětlí - což mám nejradši. Jedinou negativní chvíli při čtení knihy jsem zaznamenal, když uprostřed Záhady Marie Rogetové povídka skončila se slovy "z pochopitelných důvodů zbytek neotiskujeme", nebo něco podobného. To jsem opravdu nepochopil a rozladilo mne to.... celý text
Anděl milosrdenství
1988,
Vladimír Körner
Krátké depresivní dílo zasazené do první světové války pojednává o pocitu viny vdovy Anežky Brunnové, která znaje zločinnou činnost svého někdejšího manžela během války, vstupuje jako dobrovolnice do vojenské nemocnice. Zde prožívá krátký románek s polským zajatcem a léčitelem, který ji využívá k tomu, aby mohl utéct. Celá knížka je ponurá, hlavní postava nešťastná a pravděpodobně zcela rezignovaná, znechucená válkou a snad i celým lidstvem, přesto se ale lidem snaží pomáhat a dokonce za to nakonec i umírá. Není to dílo s nějakým výrazným epickým příběhem, je to spíš kratičká epizodka z průběhu první světové války, ukazující zoufalství, bezradnost a pesimismus, který válka plodí. Občas může být čtenář zmaten autorovými skoky v čase a místě děje, ale není jich moc. Popisy situací, pocitů a prostředí zvládá autor dle mého názoru skvěle, jako bych to viděl přímo před očima.... celý text
