Janadvorackova přečtené 1622

Madeleine 2003, Madeleine Albright

Podrobný životopis pozoruhodné dámy.

Poklad pana Arna 1958, Selma Lagerlöf

Dramatické, hororové a ponuré. Jojo :).

Domek v Irsku 2022, Julie Caplin

Stejný dojem jako z předchozí knihy. Prostředí irské vesnice, kde se na fakt krásném místě odehrává děj románu, by mě nenechal netečnou. Ani popisovaný pán :), ale koncept, podle kterého je příběh čtenářkám předložen, mi připadá trochu křečovitý (řeknou si, že se nebudou vídat, takže se logicky stane něco, co způsobí pravý opak - a nejlépe vzápětí). Když už... tak zajímavější by pro mě byla chvíle čekání a nějakého nečekaného zvratu... Ale holt asi potřebujeme nějaké romantické chlapce, z nichž se chvějou kolena po letmém dotyku rukama, nebo náhodném pohledu, protože realita v domácnostech taková mnody není. Holt evoluční potřeby míti doma samečka, se nezbavíme nikdy.... celý text

Inspektor Prevít 2018, František Niedl

Detektiv vtipálek, ale dějí se mu věci, které srandovní fakt nejsou. Začne to podivným pokusem o znásilnění dámy v letech :), abych byla korektní. Mluví se o ní poněkud nevybíravě, ale za to ona nemůže. Ona ale může za počátek jeho trablů. Pak už se jenom veze na takové divné vlně průšvihů, ale dokáže v tom výborně chodit, brodit se, bruslit :).... celý text

Kavárna v Kodani 2018, Julie Caplin

Dánové tomu říkají "hygge," a když jsem o tom poprvé slyšela lezla jsem po stropě nepochopením. Je to takový koncept, jak "si udělat dobře" na duši tím, jakými "věcmi a myšlenkami se obklopujete, zaobíráte" zejména doma, ale klidně i na místech, kde se často zdržujete. A jo, já souhlasím, že takové věci jsou třeba, protože kde jinde se máte cítit příjemně a měkoučce, jako kotě v pelíšku, než doma? A pak samozřejmě i v různých kavárnách... (v Praze je jedna v bývalé vodárenské věži, kam jsem ráda chodila)... Svíčky a deky, teplo ohně, knížka, nebo teplé ťapky, klidně zvíře na klíně, to je asi základ. Ale furt nechápu, proč se o tom psalo tolik knížek a čtenáři vlhli z "nového nápadu?" Vždyť schopnosti k tomu, aby nám bylo po všech stránkách dobře, máme v sobě, ne? Jenom stačí chtít být v pohodě (i v případě a zejména tehdy, máme-li v ostatním životě nějaké trable). Třeba nebrat si práci domů, protože tam je to pro tyhle blbosti nedotknutelné... No a Kate, hrdinka knížky, je v tomhle ohledu neznalá, ale vnitřně asi chápe a posléze pozná. Vyveze několik novinářů do Dánska, aby poznali tamní útulnost spojenou se spokojeností. Protože Dánové jsou děsně šťasný národ. Vyhlídkové jízdy loděmi, návštěvy památek a kaváren, ponávání lidí ve skupině - to všechno bylo v pohodě. Bohužel ale naivní a někdy nemotorně divná romantická část příběhu mi kapku vadila. Ano, chápu, jakou knihu jsem četla, ale nechápu, proč je kolem autorky takové halo.... celý text

Čtvrtý králův pes 2006, František Niedl

Našla jsem další výbornou českou historickou chuťovku. Když našinci píší o době středověku a píší takhle, moje srdce plesá, protože jejich styl a představivost mě dokážou protáhnout časem. A to se stalo i tady.... celý text

Čas vlků 2013, František Niedl

Neméně zajímavé pokračování historické série. Zatímco v prvním dílu byl Hynek Tas z Boru muž cca pětadvacet let starý a jeho jedna z prvních šarvátek ho mohla buď odsoudit na smrt, nebo do služeb krále... - vis. první kniha, pokračování ho zastihlo už kapku staršího. Zatímco v první knize líhal s královými psy a stal se jedním z nich, Čas vlků mu postaví do cesty nejen vlky, samozřejmě, ale nejednu hnusnou životní výzvu. Nebo výzvu na život. A na smrt? Dostane hrádek, najme lidi, opraví ho a chce mít klid. No jasně, že ho mít nebude :). Historické reálie dokreslují skvěle příběh, který se klidně... nějak... někomu... mohl stát. Protože proč ne?... celý text

S vlčí hlavou v erbu 2011, František Niedl

Poněkud temnější třetí kniha z našeho dávnověku. Prolínají se dvě dějové linie - první sleduje Hynka coby zraněného jezdce, druhá pak dobu, která k jeho stavu vedla. Až se vše hezky spojí. Tahle kniha to sice neobsahuje, ale jak se zmíní smrt Václava čtvrtého, vybaví se mi zmínka o znesvěcení jeho hrobu asi rok po jeho smrti. Jak mrtvolu jeho z hrobu vyndali a všelijak hnusně s ní zacházeli... A vidíte, mohl tomu předejít. Dneska bychom řekli, že na něj měli rodiče vysoké nároky, které nezvládl. Je fakt škoda, že promarnil co mohl.... celý text

Stalingrad 2019, František Kotleta (p)

Způsoby mučení byly znepokojivě zajímavé, mmm hmmm :). Pan čumáček :), hodně Panů čumáčků :). Jinak prostě řežba, krev, násilí, krev, sex, krev, náckové a vtipné hlášky, krev, zajatci, mrazivé řeky, pronásledování, bitky, hnusná zranění úplně všech, krev. No a dávka černého humoru :). Kdo ví, jak probíhalo mučení krysou kdysi? To se krysa zavře do klece a klec se posadí na břicho vyslýchaného. Pak se klec z jedné strany začne dráždit ohněm. Krysa se lekne, nechce mít očouzený ocásek a je jí horko. Snaží se utéci, ale jediná cesta je do útrob vyslýchaného. A tak se krysa prokouše do břicha odsouzence a je jí fajn. Ale když krysou mučíte upíra, jak to uděláte? Krysa se zašije do upíra... a... :).... celý text

Fakt hustej nářez 2012, František Kotleta (p)

Pokračování se mi líbí o něco víc. Vlastně začínám mít dojem, že to celé má smysl :).

Mega hustej nářez 2013, František Kotleta (p)

Jak to může skončit, když se do záchrany Země zapojí prastarý upír, pak jeden trochu mladší, kráska a zvíře, předčasně dospělá šestnáctka, skupinka hackerů a banda transvestitů? Všichni jsou strašně ozbrojení, nebezpeční, hladoví a nadržení. Vlastně jsem ráda, že jsem u série zůstala. Nakonec původ upírů a jejich přítomnost v lidské historii je vlastně úplně uvěřitelná... A teďka bych potřebovala převychovat, protože mluvit tak, jak momentálně v duchu uvažuji, odebrali by mi občanku a někam zavřeli :).... celý text

Hustej nářez 2010, František Kotleta (p)

Kombinace upírů, mimozemšťanů a reality divného dneška je fakt hustá. Příběh má zajímavé ingredience, ale celek se mi moc nelíbí.

Vlci 2015, František Kotleta (p)

Sérii jsem ještě nečetla. Šarvátky mezi upíry a vlkodlaky mě většinou nebaví. Ale... no, nebudu pinda a dám tomu šanci, řekla jsem si a tak i učinila. Příběh je fajn. Upíři lidi berou jako jídlo a možnost rozšíření svých počtů, což se může v nekonečných bojích hodit. Vlkodlaci s lidmi jen souloží a pak je žerou. A teď si to spočítejte. Kdo má asi větší šanci, hm? Tedy... já jen hádám. Novela neodhaluje možnost zplození vlkodlaka, kdežto vznik upíra jo...... celý text

Revoluce 2021, František Kotleta (p)

Začíná to ve stoce. Břečka čvachtá a smrdí, blemcavě odkapává a hledané nemluvně řve jako tur. Obyvatelé stok, ještě nižší level než bezdomovci, a to jsem si myslela, že už nic takového existovat nemůže, jsou perfektní :). Péťa má další práci. Nebo že by pokračoval v té dosavadní? Vílí zjev ve stoce a remixy songů... pane bože, proóóč :)!? Nezbavím se toho, stanice, kde to hrají, nám jede v práci... Líbí se mi podoba Prahy, fakt líbí. Hlášky a sprosťárny k tomu také patří, a kdyby tady nebylo poměrně hloupé pětibodové hodnocení, vyjádřila bych svůj dojem z knihy něčím jako tři a půl. Furt jsem ale poměrně věrnou čtenářkou, jojo, jen tak dál.... celý text

Čas pomsty 2009, Jeffrey Archer

Prvotní nadšení zkazily zapeklitosti následujícího děje. Neuvěřitelné, až divné.

Poslední bratr 2022, Nathacha Appanah

Konec dobrý 2021, Irena Dousková

Asi u dvou jsem nepochopila pointy, to se přiznám. Ale jinak si asi stěžovat nemůžu. Povídky kvalitky lepšího průměru o životě... a tak vůbec. V paměti zůstanou střípky, zmínky, odlesky z oken, kocour, pes a dlouhé copy, řeka a pestrost světa. Takže vlastně dobrý :).... celý text

Desatero smyslů 2021, Jaroslav Petr

Ne že by to našinec nevěděl, ale při čtení rozboru našich smyslů si uvědomí, že je vlastně také součástí přírodní rozmanitosti. A že kolikrát může být rád, že má to, co má. Bavila jsem se představou, že by měl člověk třeba schopnost zaostřit na kořist jako ji mívají draví ptáci. Co by viděl a kolik z toho by nechtěl :). Nedávno jsem měla doma netopýra a už se nedivím, že se mě bál, když slyšel snad i moji "touhu vypakovat ho z bytu, zmetka..." V knize je zmiňovanán i jeden "lidský netopýr." Tak už vím o dvou :).... celý text

Cejch 1992, Zdeněk Šmíd

Jak se žilo a umíralo v pohraničí od pradávna až po nechvalně známou nedávnou minulost. A vlastně až dodnes.

Tribunál smrti 2002, Noah Gordon

Prolínající se příběhy několika lékařů jedné nemocnice v sedmdesátých letech. Dokonce i s rasovou otázkou, manýry manželek a společenskými problémy ze všech vrstev. Podstatné jsou samozřejmě děje v nemocnici, transplantace, pooperační stavy pacientů, chmury lékařů, bezmoc a lidské povahy... Tribunál smrti je pak taková slezina lékařů, při které se hodnotí úmrtí v nemocnici a jejich případná nutnost, chyby lékařů a poučení z nich - docela drsné. Za mě takové na dnešek nemastné, neslané, ale zajímavé.... celý text