january
přečtené 140
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Před nějakou dobou jsem si pročítala své komentáře ke knihám a až jsem se podivila, kolikrát zmiňuji, že mě postavy v knihách štvou. Ovšem na postavy z této knihy jsem se každý den těšila. Stejně tak mě bavil příběh i mnoho výborných nápadů od “rozdvojení” po odkrývání života fiktivního japonského spisovatele. Bavil mě styl a jazyk, kterými byla kniha napsaná, i místa, kde se příběhy odehrávaly. Jen toho nadpřirozena na konci bylo možná víc než jsem čekala. Na konec si překvapivě nemohu stěžovat, přijde mi, že doslovně popisovat následné události už nebylo vůbec potřeba. Konec mě mrzel, protože to byl konec knihy, kterou jsem si moc užila. Opravdu nesmírně milá četba.... celý text
Nevítaný host
2019,
Shari Lapena
Čtyři hvězdy v rámci žánru "nenáročné dovolenkové počtení". Jasně, není to žádná vyšší dívčí. Kniha se čte (stejně jako ty předchozí) velmi snadno a děj je velmi dobře představitelný a odsýpá. O zápletce je těžké napsat cokoli tak, aby nebylo nic vyzrazeno. Tato kniha mi celkem připomíná styl Agathy Christie, nicméně Hercules Poirot v detektivce Smrt na Nilu řekl něco ve smyslu, že každý detail příběhu musí být v závěrečném odhalení vysvětlen, jinak to není pravé vyřešení případu. Zde bych to aplikovala na závěr, kdy spousta motivů a stínů minulosti hlavních hrdinů do příběhu nakonec vůbec nezapadala, což je podle mě hrozná škoda. Že čtenář neměl v průběhu knihy šanci uhodnout, kdo je pachatel, nevnímám jako chybu - umocňovalo to atmosféru nevědomosti, jakou museli prožívat aktéři knihy, kteří se také navzájem neznali. Pokud si někdo chce přečíst velmi podobný, ale naprosto geniální příběh podobného charakteru (a náhodou ten příběh nečetl), pak Deset malých černoušků je naprostá nutnost.... celý text
Povznesení
2019,
Stephen King
"Co jsem to právě přečetla??... řekla jsem si po přečtení; nicméně v opačném slova smyslu. Opravdu moc hezká novela.
Smrtící bílá
2019,
Robert Galbraith (p)
Mně nevadí, že je kniha dlouhá. Nevadí mi, že je to napůl román a napůl detektivka. Ale ať má proboha čtenář alespoň trochu šanci se chytit. Překombinovaný příběh s několika nesouvisejícími zločiny, nesouvisejícími motivy, vedlejšími dějovými linkami a se spoustou falešných stop.... Byla jsem chvílemi napjatá k zbláznění, ale na konci jsem koulela očima a přemýšlela, zda šlo vymyslet ještě zamotanější příběh, a z vysvětlovací kapitoly jsem téměř dostala tik jako postava Billyho. Podobný problém jsem měla už i s druhým dílem: kdokoli může být vrah, všichni mají motiv, všichni můžou lhát, kterákoli stopa může být falešná. A teď k ústřední dvojici. Jsem ráda, že nejsem jediná, na kterou hlavní dvojice působí taky tak všelijak. Neodolatelná Robin bez pudu sebezáchovy a věčně kouřící Strike s nepochopitelnými city a myšlenkovými pochody ve vztahu k ženám. Chápu, že svět není černobílý, ale pokud mi při čtení lezou dvě hlavní postavy svým chováním na nervy, tak je něco špatně. Zajímalo by mě, zda jejich povahy jsou záměrem autorky nebo si myslí, že snad v někom vzbuzují porozumění, když si ve skutečnosti za vše mohou sami svým hloupým chováním. Nechápu, proč se z Robin, v prvním díle vylíčené jako sympatická, celkem pohledná holka, která řeší případy právě svojí obyčejností a nevinností, musel stát někdo mezi Black Widow a trojskou Helenou. Podepsala bych se pod komentáře od: SONP a mynonka.... celý text
Outsider
2019,
Stephen King
Budu tu opakovat polovinu komentářů. Naprosto geniální první polovina, kdy jste vhozeni do již rozjetého detektivního příběhu. A pak... se to nějak pozvolna zvrtne. Na scénu vstoupí nová postava, která je tak charismatická až je otravná. Kdyby nebyly karty odkryté, tak si myslím, že "Outsiderem" je tahle osoba, protože okamžitě vše ví, vše jí je hned jasné a vše blahosklonně vysvětlí ostatním. Konec = odkdy píšete takové patosy pane Kingu? Překlad na spoustě míst kostrbatý, o názvu knihy nemluvě. P.S. Pobavila mě poznámka uživatelky Manyna, že je to příběh strašidelný leda pro mexické dítě.... celý text
Skleněný pokoj
2009,
Simon Mawer
Odpad z principu. Mám dojem, že tato kniha je úspěšná jen a pouze kvůli ústřední “postavě” vily a okolnostem, které ovšem autor nevymyslel! Vše, co je fikce, je definicí průměru. Ačkoli o vile Tugendhat mnohé vím, už navždy budu mít slavnou onyxovou zeď spojenou s oním fiktivním a pošpiňujícím důvodem, proč ji původní majitel nechal do domu instalovat. Proto odpad jako souhlas s pocitem potupy a rozhořčení dcery původních majitelů. Ploché, až otravné charaktery dle stejné šablony a zbytečné a špatně napsané sexuální scény i romantické výlevy tu jsou v komentářích zmíněny hodněkrát. Když jsem ke konci knihy zjistila, že do příběhu přibyly další otravné postavy, myslela jsem, že mě trefí. Koneckonců i samotné vile se moc pocty nedostalo - na mě to působí, že si autor pustil jedno desetiminutové videjko o domě a zapamatoval si pouze to, že je v něm unikátní obývací pokoj oslavovaný pro svůj prostor a světlo, což opakuje v knize pořád dokola a stále stejně.... celý text
Jiná Británie
2018,
Jiří Hošek
Poutavější, dojemnější a lépe napsané než leckterý román. Zejména oceňuji, že mě autor nejen že seznámil se spoustou událostí a situací, ale nahlodal ve mě zvědavost se dozvědět ještě víc a po dočtení kapitol si dohledávat další informace, fotky či videa.... celý text
Pod kupolí
2010,
Stephen King
Předem - mám ráda Kinga a mám ráda dlouhé výpravné romány. Tohle byla skoro moje smrt - zapnutím čtečky jsem se ve dvou vteřinách dostala do městečka pod kupoli a nemohla jsem ji téměř odložit.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Uf. Asi nejrychleji mnou přečtená kniha. Při čtení poslední třetiny jsem ji nemohla ani na chvíli odložit - měla jsem pocit, že nemohu Hanu nechat v příběhu samotnou. Kniha je poučná ze dvou směrů. Prvním je příběhové seznámení s hrůznou dobou před, během i po válce. Druhým je velké varování před lidmi i vlastní neuvážeností. V závěru knihy Hana říká větu, že určití lidé sice nezavili válku, ale kvůli jejich lžím dopadla tak, jak dopadla. Ta věta pro mě byla dost zásadní k zamyšlení. Lži ostatních jsou totiž jedna věc, ale ohrožení sebe i druhých kvůli vlastní sobeckosti a naivitě je věc druhá. Zvlášť pokud za ně někdo zaplatí tak moc.... celý text
Jméno větru
2012,
Patrick Rothfuss
Kniha měla výborné pasáže a nechci rozepisovat to, co už je tu v komentářích několikrát - je to takový méně chytlavý Harry Potter. Nicméně, kniha měla i slabší pasáže - pro mě natolik slabé, že jsem knihu dokonce dvakrát odložila (jsou to přesně ty pasáže, co zmiňuje Eslem). Poprvé jsem se k ní zase vrátila a začetla se s chutí, nicméně v druhé části, kde začíná bláblá červená knihovna jsem ji odložila nadobro.... celý text
