january
přečtené 140
Volání netvora
2012,
Patrick Ness
Čtenář doprovází malého Conora na jeho nelehké cestě a zároveň s ním prožívá smutek, zoufalství i oprávněný vztek a bádá nad tím, co je oním Conorovým tajemstvím, které skrývá a které po něm Netvor chce, aby si přiznal nahlas. Netvorova promluva do duše v závěrečné nejvypjatější scéně je něco, co asi potřebuje slyšet spoustu lidí, se kterými cloumá pocit nespravedlivé bolesti a beznaděje. Kniha se mi zdála místy trochu natahovaná a ztrácela jsem se chvílemi v tom, kam vůbec vede, ale po přečtení vidím, že to byla jen dlouhá cesta k závěrečné pointě a konečnému rozloučení.... celý text
Místo určení neznámé
2010,
Agatha Christie
Je vlastně škoda, že Christie zapletla do příběhu i detektivní zápletku (ta mě osobně vůbec nezajímala a při čtení rušila). A ještě větší škoda, že více nerozvinula filozofické přemítaní nad sílou davu, silného vůdce, lidské povaze, roli ženy atd. atd. .... Netypická kniha od Christie tak trochu zamáznutá detektivní linií.... celý text
Marco
2014,
Jussi Adler-Olsen
Jsem na rozpacích. Bylo to hodně napínavé a slovní přestřelky mezi Carlem, Asadem, Rose a dalšími členy policejního sboru byly suprové, a stejně tak mě bavil i Carlův osobní život. Nicméně nevěřím tomu, že by patnáctiletý klučina xkrát dokázal utéct nebo dokonce přeprat všelijaké kriminální živly včetně najatých černošských vojáků. Zvlášť když ho nakonec zpacifikovala a na policejní stanici dotáhla nějaká mamina. Jinak to luštění záhadných kódů, nalezení pokladu a epilog o Eriksonovi... přišlo mi to takové laciné.... celý text
Ve službách zla
2016,
Robert Galbraith (p)
Mně "rozvleklý" způsob psaní Rowlingové vyhovuje. Když se mi stane, že proletím x stran u nichž ztrácím pojem o čase a nakonec zjistím, že se v nich zase tak nic podstatného nestalo, považuji to vlastně za největší um spisovatele :-) Nicméně mi vadily jiné věci. Detektivní zápletka mi přišla fajn, sice jsem tušila, kdo je pachatelem od půlky knihy, ale jistá jsem si nebyla, jelikož profil víceméně seděl na všechny podezřelé (ještěže Cormoran vysypal hned na začátku konkrétní jména). Co ovšem nesnesu je věta: Cormoran se zamyslel a najednou mu bylo vše jasné. Opravdu? Znovu? Dále mě trochu mrzel vývoj hlavních postav. Od první knihy jsem milovala Robin, protože byla naprosto uvěřitelná. Jenže tady se z Robin stala Lara Croft, rozuměj neodolatelná agentka, co vyvázne ze všech situací a nemá jedinou špatnou vlastnost. Z Cormorana se stal.. hm.. no jeho hlavní vlastností je zejména kouření. A taky nemám ráda, když se z někoho dělá negativní postava, přestože jedná ve skutečnosti oprávněně (zde Matthew a jeho žárlení). Osobně mi přišel mnohem horší způsob, jakým Cormoran jednal se svou přítelkyní, než Matt s Robin, což tak asi být nemělo. Doufám, že se aspoň Carl z oddělení Q nezmění.... celý text
Nebezpečné ženy
2015,
Lawrence Block
Tato antalogie pro mě byla zklamáním. Nejvíce mě překvapila povídka od samotného GRR Martina, ovšem v negativním slova smyslu - považuji ji dokonce za velmi nepovedenou (více viz komentář u samotné povídky). Ostatní povídky mi přišly poněkud nedomyšlené (jinak řečeno o ničem) nebo nekvalitně zpracované (někdy mi vyloženě přišlo, že povídku psal trochu podprůměrný středoškolský student v hodině slohu). Povídky jsem ani neměla sílu přečíst všechny. Za kvalitní a přečtení hodné považuji Stíny pro Silence, Zápas s Ježíšem a Ruce, co tam nejsou. S přimhouřenýma očima ještě snad Královnu v exilu, ale ta je povedená pouze příběhem, který ale autorka nevymyslela a kterou bych Paní Spisovatelkou rozhodně nenazývala. Poznámka nakonec: mohl by mi někdo prosím vysvětlit, co znamenal dopis "Buď mám zlomené srdce nebo jsem nezaplatila nájem"? Nepochopila jsem souvislost a vrtá mi to hlavou :-)... celý text
Záhady levorukosti - asymetrie u člověka
1991,
František Synek
Výborné po stránce empirické. František Synek má spoustu zajímavých a přínosných poznatků z praxe. ALE. Po stránce vědecké to prostě není odborná kniha. Z jedné části kvůli tomu, že František Synek absolutně nikde neuvádí zdroje svých tvrzení (formulku "vědci tvrdí, že..." nepočítám), z druhé části - a ta s tou první souvisí - čerpá z neaktuálních publikací. On už i rok 1991 je v dnešní době trochu pasé, natož když uvádí informace třeba z publikace Miloše Sováka z 60. let, který si nejrůznější fakta snad vymýšlel na koleni (já vím, že jsem napsala, že neuvádí zdroje, ale této problematice se hodně věnuji, takže jsem to i tak dohledala). Knihu tedy určitě doporučuji, co se týče poznatků z praxe, které poukazují na důležitost přirozeného vývoje dítěte v projevech jeho hybnosti, nicméně má kniha daleko do odbornosti, co se týče teoretického základu ______________________________________ Ještě tedy dodatek vzhledem ke komentáři od jiného uživatele, který mi má být zřejmě vysvětlením :-) Jak jsem psala, knihu doporučuji a některé její části považuji za výborné, ale snažím se o konstruktivní kritiku. O leváctví se zajímám z pohledu přírodních věd, tudíž nad některými mylnými informacemi mi zůstává rozum stát (například "info" o tom, že v době bronzové byl poměr leváků a praváku 50:50 apod.). Myslím, že je podstatné, aby se na tyto nedostatky upozorňovalo právě proto, že čtenáři jsou (předpokládám) zejména lidé pedagogického zaměření, a nesprávné informace je mohou jednoduše svést k nepochopení celé problematiky leváctví. Než se motat v bludném kruhu stereotypů a mýtů o leváctví, důrazně doporučuji sáhnout i po zahraničních článcích a výzkumech (kterých je dostatek), než čerpat teoretický základ ze Synka a Sováka, což je velký problém studentů pedagogických fakult, kteří vědecké základy týkající se této problematiky dle mého názoru potřebují :)... celý text
