Jelitovna
přečtené 1680
Já, Phúlan Déví, královna banditů
2004,
Phúlan Déví
Píší, že Phúlan patřila k těm, které svým životem mají právo stát se legendou, a že se pro všechny ženy stala symbolem vzpoury a boje. Ale u nás o ní skoro nikdo neslyšel, ani obdivovatelé Indie; jen pár lidí její příběh četlo. Sice se tomu divím, zároveň musím přiznat, že přečíst knihu podruhé byla skutečná výzva. Snad celou první polovinu jsem zase byla v křeči, tak strašný její život byl, taková hrubost a bezmoc, na níž se podílela tamější Většina. (Psát v minulém čase asi není na místě, pokud jde o tu Většinu, protože když měla loni jet známá na delší dobu do Indie, poradil jí její přítel, aby užívala antikoncepci. Kdyby ji někdo znásilnil, aby neotěhotněla.) Překvapivé pro mě bylo přátelství banditky s hadem. A teď už její slova pro ty, co jsou přesvědčeni, že žena je méně než muž (a nebo dokonce nižší bytost než kráva), a kteří svým postojem spoluutvářejí kvalitu života ve společnosti. "Já jediná vím, jaká muka jsem vytrpěla. Já sama vím, jaké to je, být zároveň živá i mrtvá. Ve věku, kdy ostatní dívky trpělivě čekají na své manžele, až se vrátí domů, poslušně sedí před ohništěm, melou mouku a pečou čapátí, já pochodovala džunglí. Mé srdce ztvrdlo na kámen. Jako kámen jsem byla vržena do života, nic jsem necítila a neměla výčitky svědomí. Už jsem nebyla ženou. Se srdcem z kamene se nemohu provdat za žádného muže, protože to byl právě muž, který ze mě udělal to, čím jsem se stala."... celý text
Léky a drogy
2006,
Leslie Iversen
Autor byl profesorem farmakologie na Oxfordu, působil rovněž jako ředitel neurovědných výzkumů v laboratořích farmaceutické firmy Merck. Vysvětluje složité věci s lehkostí, při čtení jsem měla pocit, jako bych po stránkách jen klouzala. Začíná stručnou historií používaných substancí, dále vysvětlí, jak se v těle odbourávají, mechanismus účinku, vznik rezistence, výzkum a vývoj léků, jejich zkoušky, registraci a marketing, krátce se věnuje kardiovaskulárním chorobám, žaludečním vředům, bolestem, zánětům, psychickým onemocněním, parazitům, bakteriím, virům a na závěr zmíní výhledy do budoucna. Ovšem kniha vyšla před 20 lety a je v mnohém zastaralá. Bakterie pan profesor nazval mikroskopickými živými bytostmi, což se mi líbí, užívání lehkých drog (marihuana, extáze) zase moderní kulturou, což se mi nelíbí. Uvádí, jak rychle se farmaceutickým firmám zvyšují zisky, a upozorňuje, že každý rok kvůli pohlcování méně úspěšných konkurentů dominuje na trhu čím dál méně čím dál větších firem. Protože je mnohem jednodušší získat povolení na prodej rostlinného léku (dnes tedy potravinového doplňku), u něhož není třeba prokazovat účinnost, napadá mě, že nejen uživatelé marihuany se těší na její legalizaci, nýbrž i schopné firmy, které vědí, že problém není v droze, ale v potřebě, a ta byla, je a bude a to je záruka pravidelného zisku.... celý text
Jasnovidka Vanga
1995,
Krasimira Stojanova
Asi nejvíc mě zaujalo, jak se cítila osamělá: "Přicházejte ke mně jako opravdoví přátelé kvůli mně samé, abych vás i já zahrnula svým přátelstvím. Jak jen moje duše touží po upřímných přátelských vztazích! Každý přichází a něco chce, nikdo se však nezeptá, co chci já, za čím je mi smutno, po čem toužím, jak se cítím. Vždyť i já jsem živý člověk a nic z lidského života mi není cizí!"... celý text
Horko a Horečka
1975,
Lucjan Wolanowski
Protože předpokládám, že takhle starou lepenou knížku (orig. 1973), která se mi po jednom přečtení a několikerém prolistování úplně rozpadla, už dneska nikdo číst nebude, napíšu komentář delší. Autor musel na vlastní kůži poznat životní podmínky v Honkongu, Thajsku a na Filipínách, nastudovat materiály o mnoha nemocech a poznatky sepsat tak, abychom pochopili, proč musela vzniknout SZO (Světová zdravotnická organizace). Vypráví o tyfu, moru a choleře, které spolu s úplavicí měly daleko větší vliv na průběh válečných tažení než řada slavných velitelů, dále o chřipce, žloutence, lepře (malomocenství), vlasovcích (parazitická hlístice), schistosomiáze (motolice), leishmanióze (černá nemoc přenášená bodnutím hmyzu); o situaci v Neapoli, kde roku 1957 očkovaní američtí turisté onemocněli černými (pravými) neštovicemi (lehký průběh) a kvůli opožděné diagnóze kontaktů jiní dva lidé zemřeli; také o tom, že válka a s ní související masové přesuny obyvatelstva podporují šíření malárie (u níž současné odhady SZO uvádí, že v roce 2015 se jí nakazilo asi 212 miliónů osob, z čehož přibližně 429 tisíc infekci podlehlo.), a že narkomani, kteří si ve válce ve Vietnamu navykli na heroin, se po návratu do USA stali dárci krve, aby si vydělali na drogu, pročež pak těžce nemocní v několika případech dostali transfúzi se smrtelným přídavkem malárie… Seznámil mě s příběhem H. Dunanta, zakladatele Červeného kříže, s krysami velikosti jezevčíka, velmi užitečnými, protože hubí šváby, a upozornil, že podle Švýcarů byl farmaceutický průmysl největším zaměstnavatelem lidí s vysokoškolským diplomem. Zmiňuje se o mnoha dalších tématech, např. šarlatánech, DDT, polském prof. Koprowskim, s nímž se osobně setkal, čínské medicíně, ale o co čtenáře nemůžu připravit, je krátká ukázka z relaxační části. - Pacient je poslán do ambulatoria na injekci. Na stěně vidí velkou šipku, která směřuje k malé tabulce, umístěné téměř nad podlahou. Když se k ní nakloní, čte: Právě jsi zaujal správnou polohu pro injekci. - Žena ze zapadlé vesnice přicházela každým rokem do porodnice rodit. Když se po desátém porodu chystala domů, zeptala se jí porodní asistentka: „Tak co, milá paní, za rok se určitě zase uvidíme?“ „Asi ne, právě jsme s mužem přišli na to, z čeho se to bere.“ Přestože na začátku Wolanowski říká, že boj proti nemocem nelze oddělit od boje proti hladu, protože vysílený organismus podvyživených lidí snadno podléhá každé infekci, na závěrečných stránkách cituje úryvky interview s laureáty Nobelovy ceny v oboru lékařství, které znamenají poněkud kyselou tečku – čím větší úspěchy v boji proti epidemiím, tím více lidí na světě, tím větší počet podvyživených lidí a chorob. P. Medawar, Británie: „Ano, jistě, je to paradoxní, že lékařský pokrok vyvolává ještě závažnější problémy.“ P. Alto, USA: … omezit přírůstek obyvatelstva, aby byly vytvořeny reálné předpoklady k jeho výživě… Prof. A. Lwoff, Paříž, cituje slova jednoho z největších protivníků Jennera (který začal s vakcinací kravskými neštovicemi): „Neštovice jsou důležitým činitelem v regulování počtu obyvatelstva, zvláště v chudých rodinách a v rodinách s mnoha dětmi.“ (Jako správnej opožděnec jsem konečně zjistila, že bez servítku se vážně překládá - na "bez ubrousku" si ale asi nezvyknu.)... celý text
Tichá hrozba
1984,
Bohuslav Šnajder
Dneska už historická ukázka populárně naučné knihy, celkem slušná, ovšem ničím nevybočující z tehdejších "samozřejmostí", např. ženu zmínil autor jen jednou, a to lady Montagu.... celý text
Doktor - Jak chutná vlastní medicína
1993,
Edward E. Rosenbaum
Doktor popsal svou zkušenost hezky, kniha je (údajně díky nakladatelce) čtivá a jak lze odhadovat z data Rosenbaumova úmrtí, přežil svou nemoc více než dvacet let, měl tedy přece jen dost času dělat svou práci lépe, s větším ohledem na pacienta. Čtenář nepolíbený realitou bude buď zhrozen nebo bude považovat autorovu výpověď za přehnanou, případně ji rovnou popře. Mně to sedlo a oceňuji lékařův třicet let starý pokus s danou situací i touto formou něco udělat. (Při čtení jsem si opět připomněla, jak mi kdysi můj obvoďák na žlučníkový záchvat předepsal cucací pastilky na bolení v krku, jak pediatr předepsal drobnému dítku léky v dávce pro dospělého, naštěstí si toho magistra v lékárně všimla, jak...)... celý text
Nietzscheho zapomenutý bratr: Lev Borský a jeho alternativní legenda o vzniku Československa
2019,
Adam Vaňhara
Přiznávám, že mě to vůbec nebavilo, což ani nebyl účel práce, která se zdá být precizní, získávání dat musela být "piplačka", a pro cílového čtenáře bude asi víc zajímavá. Já nebudu hodnotit, bylo by to zavádějící.... celý text
Biologická léčiva - teoretické základy a klinická praxe
2012,
Libor Vítek
Nemohu hodnotit, v oboru čas letí rychle a informace jsou částečně zastaralé, některá léčiva na našem trhu již nejsou k dispozici (http://www.sukl.cz/), jiná jistě přibyla.... celý text
Zázraky a divy
1975,
Julian Tuwim
Úvodní popis vystihuje obsah dobře, verše jsou vtipné a přiměřené dětskému věku. V počtu 32 nejde u všech udržet stejnou úroveň, přesto se těším na opakované čtení většiny z nich. HONZA JDE Honza jde přes pole, pytlík písku vleče, dírkou ale neustále písek z pytle teče. "Jen se syp - pro mne líp!" hlupáček se směje. Domů přišel, shodil pytel, ale písek - kde je? Honza jde přes pole, sbírá zrnka písku. Pomaloučku, polehoučku sesbíral jich misku. Honza jde...... celý text
