joao_johansson
přečtené 45
Chronická nevinnost
1980,
Klaus Rifbjerg
Moje nová nejoblíbenější kniha. Dlouho jsem nečetl nic tak silného, sympatického a povedeného. Na Toreho a Januse budu dlouho myslet. Tore měl být vždy první... :)
Jako správný kolektivní román se velmi dlouho rozjíždí, v polovině nabere tu správnou rychlost, aby se na konci trochu zkratkovitě rozplynul. Zajímavá sociologická sonda do života přísně věřících rybářů v severním Jutsku a zároveň jeden z nejprodávanějších dánských románů. Znovu bych spíš nečetl.... celý text
Život s Islandem
2022,
Helena Kadečková
Vzpomínky Heleny Kadečkové, staré ženy, která ví, že se na Island už nikdy nevrátí, jsou v mnoha částech velmi dojemné a představují protipól všem povrchním Ziburům, co ovládají současný český trh s cestopisy.... celý text
S Japonskem v srdci: Dobrodružné setkání s duchem Japonska
2022,
Martin Vačkář
Zbytečně natažené vzpomínky z jednoho roku studia v zahraničí, které by teď dokázal napsat každý druhý erasmák. Sílu tomu dodává maximálně to, že pobyt se uskutečnil roku 1967, kdy Japonsko podle autora nebylo tak moderní, jak je tomu teď, přičemž by knize jednoznačně pomohlo právě nějaké hlubší srovnání starého se současným. Na můj vkus kniha obsahuje velmi málo zajímavých reálií, některé pasáže jsou doslova nečitelné. Zde především myslím kapitolu První polibek, tu část, kdy autorovi chyběl ženský element, čímž chtěl nejspíš čtenáři sdělit, že byl nadrženej jak polární motýl. Na asi pěti stranách autor rozvádí, jak chrabře balil dvě Japonky (jednu pronásledoval domů, oběma v ten “správný moment” vrazil pusu) a jak jeho kamarád spal s Japonkou, která se do něj bezhlavě zamilovala, ale nepochopila, že on si chtěl jen vrznout, blbka. Vše korunuje větami: “Styděla se, ale byl to docela jiný stud, než kterým unikají české dívky. Ty nakonec dvířka otevřou. Kdežto posuvné dveře Japončina domku se pevně zacvakly a konec.” Jako cože? Proč tenhle hnus, který zavání znásilněním, v roce 2022 editor nevymazal, nechápu. Úplně mě to vytrhlo z nonstop četby a knihu jsem musel na chvíli odložit, protože pak jsem si “Máčina” už prostě nedokázal představit jako sympatického kluka… V knize je zároveň docela dost překlepů.... celý text
