józi.odkudkam přečtené 350

Nezbytné věci 2009, Stephen King

King za vitrínu obchůdku kydnul chvějící se, obnaženou sliznici kolektivního nevědomí jednoho maloměsta, a dle osvědčeného receptu už aspoň posté namíchal svůj autorský koktejl citového vydírání, staromilství, jadrného dobráctví, sounáležitosti s dělnickou třídou, erotiky a skrytého zla....a, ne nepodobně jako čtenářce červené knihovny (byť duchaplněji), dodal i mé dušičce přesně ten druh vitamínů, po kterých baží. Nechápu, ale funguje to. On ten zpropadený zmetek asi fakt občas umí koukat někam za roh, to se musí nechat. Jak se ale blíží zvonec, Stephen opět neví, kudy ven, utápí se v dosti urputných symbolismech a tak tu máme dalších 600+ stran přetavených v mírnou čtenářskou kocovinu. I tak; Sečteno, podtrženo, slušné 4**** PS: Jako katalog chování a jeho důsledků fungují Věci hezky. Jak se ale znám, stejně při nejbližší pijatice vystřihnu nějakou do nebes volající hovadinu, kterou si pak před usnutím budu aspoň ještě týden otloukat o polštář... celý text

Skleník 2007, Brian Wilson Aldiss

Skleník je ambiciózní vizí daleké budoucnosti (byť z ekologického hlediska nesmyslnou), hířící bujnou fantazií. Kdyby tak ještě obrůstala poutavější příběh se zajímavějším osazenstvem „lidských“ postav, jdu s hodnocením výš. A i když docela chápu autorovu nechuť pohřbít tolik nápadů v nějaké zapadlé antalogii, dílu by možná povídkový rozsah přeci jen slušel o něco víc. 4**** PS: Tak. Už podruhé mě Aldiss nakonec položil. Podobně, jako u Nosnstopu mě čtení nijak zvlášť nestrhlo, ale pak, po dni, po dvou zjistíte, že je pořád s vámi... Inu, Věk umírající hvězdy a stravovaného semínka Země, jež v posledním tažení klíčí pryč, jsou asi prostě obrazy, které se zakousnou. Slabších 5 *****... celý text

Dracula 1997, Bram Stoker

Draculo, Draculo. Tady zub času hodně zaúřadoval. Předně, deníkovo-dopisně-novinová forma není z úplně nejšťastnějších (když se navíc po relativně slibně rozjíždějícím úvodu na zámku hraběte švenklo na korespondenci dvou přítelkyň, kde rozebírají své nápadníky, málem jsem lezl po stropě). Autor sice z jednotlivých dílků celkem umně mozaiku příběhu vyskládal, je ale až příliš patrno, jak taková podoba textu, s minimem přímé řeči, oproti svým mladším kolegům (a bohužel nejen jim, viz. například Tři mušketýry), postrádá jakýkoli švih. Dracula je zkrátka takové těžkopádně upjaté, viktoriánské dobrodružství, plné patetických, ukrutně přeušlechtilých panáků, co se chovají jako totální dementi; Van Helsingovo „čekání na zralý klas“, neustálé nenošení hostie a křížků při sobě, netečnost k pobledlé Mině.. A když už jsme u demencí, proč upíři dlí na hřbitovech plných křížů, proč Stoker považuje divadelní herečku Ellen Terry za nádhernou? Proč...? Proč...?....můžete buď ukazovat bělma, nebo se kouzlem nechtěného prostě bavit („Sotva se Lucy na sklonku dne probudila, sáhla za ňadra a k mému překvapení vytáhla poznámky, které mi dal Van Helsing přečíst. Prozíravý profesor je vrátil tam, odkud vypadly, aby se při probuzení nevylekala.“... „Namočil cíp ručníku do studené vody a začal ho pleskat přes obličej.“ „Slováci jsou statní a bezohlední a mají nějaké zbraně*..Snad se budeme muset utkat se Slováky a případný nezdar by..“). Dovolte mi se ještě vrátit k čekání na zralé obilné klasy. Chápu, že se Bram snažil napínat, jenomže upíři byli známí už ve středověku, takže, i vzhledem k prostince vysvětlujícímu, loženě napovídajímu ději, nemohli být ohledně faktu, co že za vším vlastně stojí, napnutí snad ani doboví četnaři. A strašidelné to není skoro vůbec. Ale abych jen nekydal, Drakula je bezesporu vampírskou biblí a stanovil kánon, z něhož se čerpá dodnes. Standartní 3*** Závěrem pár mých oblíbených: „ Představ si, že je mu teprve dvacet devět, a už vede obrovský blázinec.“ a spoiler „Smím mrtvé slečně Lucy uříznout hlavu?“ *valašky... celý text

Židovský policejní klub 2008, Michael Chabon

„Rám kolem poklopu je ve skutečnosti okraj roury, široké tak akorát, aby se jí protáhl dospělý psychopat.“ Nuže, nejdřív zápory. Místy mi vadila poněkud vlekoucí se ufňukanost nad, k věčnému bezdomovectví odsouzeného, v titulu zmíněného, náboženství, místy zas krapet přehnaná cool necoolovost hlavního hrdiny a taky fakt, že z těch několika náznaků vlastně pořádně nevím, jak alternativní druhá světová válka dopadla, ani co se dělo dál. SPOILER Pak mě taky trochu nakrklo to finální prozření se stejně rozestavěnými šachovými figurami. Jako cože, šemesi Zemane?! Jo a taky poněkud hrubě naznačená možnost mesiášského záveru, který se koná. No, naštěstí tak trochu jinak. KONEC SPOILERU. To vše jsou ale vzhledem ke zbytku jen kosmetické vady na kráse. Táák, konečně ke kladům. Díky celkem hustě vymakané psychologii postav se vlastně Chabonovi povedlo ze svého díla učinit jednu velkou, mnohoúhelnou, a myslím, že i značně vydařenou, existenciální úvahu. Na pozadí obratně splétaných osudů jednotlivých protagonistů pak zas dostaneme zajímavý vhled do cizí kultury. Což taky není k zahození. Zasazení příběhu na hrstku Aljašských ostrovů bylo taky nesmírně šťastnou, správně chmurně atmosférickou, volbou. Jidiš vsuvky jsou fajn připomínkou, že tak všichni mluví celou dobu (a možná i tak trochu FUBU pro čtenáře soukmenovce). Z logiky textu lze, až na pár vyjímek, jejich význam celkem vklidu dovodit a mě to luštění i docela bavilo. Každá stránka je navíc jazykově vytříbená, plná osobitých a dosti zábavných popisů a byť jsem se s knihou loudal ( zabrala mi skoro měsíc), ani jednou nevzbudila nutkání „zrychlit a prostě jí dočíst“. Vůbec to nebylo hloupé, dokonce si troufnu říct, že i poměrně hluboké. Solidních 5***** Všechna ocenění, jimiž kniha je věnčena, plně jsou zasloužena. A vzhledem k samotnému rozuzlení (nemíním zde „kdo“, leč „proč“), byť trochu přitaženému za vlasy, nelze tak úplně nějaké to podání hromadné žaloby za vykloubenou sanici vyloučit. PS: Filmového zpracování bych se možná trochu bál. Jestli to ale má někdo zvládnout, tak Coheni.... celý text

Golem 2005, Gustav Meyrink (p)

Co je život? Golem asi ne. Slabších 5***** Jinak pomalu půlka mýtonápadů by šla vysledovat sem.

Jak získávat přátele a působit na lidi 2002, Dale Carnegie

Exorcista – Souboj s ďáblem 2009, William P. Blatty

Exorcista je kniha místy až brakově oscénní a sprostá, hlavně je ale strašidelná. Jako, Simmonsův Drood je temný a tíživý, Barker je bizarní a lecky dost násilnický, King umí takovou tu svojí charakteristickou čtivost a psychologii...Vymítač je ale opravdu strašidelný (V noci, za zavřenýma očima, jsem měl neodbytně nepříjemný pocit, že se nade mnou něco sklání. Fakt jsem se docela bál je otevřít). Děj nezapře agitační účel za jakým byl stvořen, považte sami: „Viděli jste mě, a přece nevěříte.“ Jan 6,36 - Malou holčičku posedne Ďábel, věda si s ním neví rady a tak ho musí vymést kněží. Aby však dostali svolení k výkonu rituálu, musí napřed dokázat, že se nejedná o psychickou poruchu, nýbrž o skutečnou posedlost (což zas, objektivně řečeno, výrazně napomáhá celkové uvěřitelnosti). Voila, neobiblické konání zázraků a strašení peklem je na světě – skoro takhle doslovně je to v epilogu i nadhozeno. Hlavně ze začátku mě taky dost obtěžovaly poněkud výstředně vedené dialogy a navozování dojmu básnickou zkratkou na hranici srozumitelnosti. Jinak ale třeba atmosféra v domě po příchodu jezuity Merrina, celá druhá část „Zlom“, nebo takový rozhovor obou knězů v pauze mezi vymítáními, stály opravdu zato. Autorovi se navíc, přes všechno martýrium, povedlo dílu vtisknout naději. Ne nutně naději v Bohu, spíš v člověku samém, v znovunalezení důstojnosti a zavržení bezcennosti. To zas bylo moc fajn. K postavám – Damien Karras, jako kněz hledající ztracenou víru byl parádní, malé Rachel mi bylo opravdu líto a Ďábel působí správně odporně. Snad jen detektiva Kindermana bych chvílemi za to jeho „ale vy nemáte čas“, nejraději shodil ze schodů. Vcelku rozpolcené dojmy. Zatím silné 4****. Exorcista však za přečtení určitě stojí. AAA auto bůh mě vem, zraje. A dobře, K zamyšlení donutila. Tak 5*****... celý text

Vyhoďme ho z kola ven 2001, Ken Kesey

Film zná asi každý, předlohy se drží dosti věrně a tak se tu nebudu rozepisovat a rovnou hupsnu do kupky hodnocení. Ehm, takže: Místy jsem se v pravdě krapet nudil. Vzhledem k tomu o jak oduševnělé a skvěle vypointované dílo se ale jedná, mu však těch 5***** právem náleží. Možná lehce slabších, ale pořád pět. Nestavte se zlu čelem, raději ho bodněte do zad.... celý text

Labyrint noci 2004, Allen M. Steele

Přímočařoučky jednoduchý, nijak zvášť dobře napsaný děj i postavy (zejména pak nezvládnutá proměna velitele L´ Enfanta), vše ozdobeno mírně pateticky vyznívajícím závěrem. Jako zabíječ času asi jo. Proč ale čas zabíjet? A navíc se vůbec nesetkáme s Marťany. Jen s roboty – vrcholem jejichž techniky “ útočící na samotné lidské chápání“ je nanotechnologie!!!Pff..No, aspoň si to na nic nehrálo. 3 slabé, suchohřibné *** definice práce... celý text

Na západní frontě klid 1967, Erich Maria Remarque (p)

Na můj vkus místy až trochu moc tlačící na pilu (třeba scéna s mlhou, hřbitovem, koňem), ale to jen pro formu, aby se neřeklo. Západní fronta je skutečná Beletrie a jak koukám, už taky po právu zařazená v seznamu povinné četby pro školní rok 2014 – 2015. Já naprosto chápu, že někdo vojákování nemusí, ale těch 175 stran malého formátu by snad mohl dát úplně každý; zvlášť když jsou napsány tak hezky (původní rok vydání není vůbec znát!), poutavě (jedno sobotní odpoledne) a všechny, od začátku do konce, budují to, co Remarque chtěl jejich prostřednictvím předat - poselství. Což většina knih neumí. 5***** PS: a ještě me teď přepadlo, že tam ten chlap seděl v zákopu, zabíjel lidi a my teď blahosklonně hvězdujem, co tam muselo být každé ráno.... celý text

Člověk na konci 2004, Michael Crichton

„Herr doktor, co se stane, když do epileptického mozku nainstalujeme kardiostimulátor?“ „Hmmm, to by mohlo být zajímavé. Sestři, připravte sál.“ Ale vážně, Člověk na konci je další z řady povedených, typicky Crichtonovsky uvěřitelných spekulací. Tentokrát o tom, že svůj mozek neovládáme tak, jak si myslíme. Spíš si v podzemí dělá, co je mu přirozené, a nás, jako vyústění, jen nechává klouzat po povrchu...způsob s jakým se ona starobylá struktura naučila zacházet s, do sebe včleněným, umělým obvodem a bezskrupulózně se jím ve zpětnovazebné spirále stimulovat, byl vážně vcelku strašidelný. Upřímně nechápu zdejší rozčarování, za mě výživná krmě o čtyřech solidních ****... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Snad poprvé, kdy se mi film líbil víc, než knižní předloha. Ta se spíš, než Jackovu prohlubujícímu šílenství, věnuje duchařině, rozličným kejklům a samotné schopnosti osvícení. Což taky není špatné, ale viz. první věta. Slušné 4****... celý text

Pavučina snů 2002, Stephen King

Parádní King! Nebojte, i navzdory ufonům se pořád jedná o plnotučný horor (Krvelační sračkotchoři jsou pěkně nacucaní a zlověstně nehmotná, všeobjímající přítomnost „pana edýho“ klidné atmosféře taky nepřidává.) a díky vyjímečně smysluplnému, nezkoněnému závěru, jak už jsme jinak u autora bohužel zvyklí, možná i o chlup lepší, než samotné To! Mohu jedině doporučit. Zasloužených 5*****... celý text

Věž kosmonautů 2009, Kenneth MacLeod

„Sebehybná materie, matko veškerenstva,“ nedovol ať sesmolím nějakou obyčejckou scifi. Ty už dávno nejsou v kurzu! Britská nová škola na to slyší a tak je Věž kosmonautů, právě v duchu současného sofistikovaného trendu, těžce kryptickým výkladem politické budoucnosti lidstva, troufale rozehrávající vysokou hru do které je zapletena spousta počítačové hantýrky, mazaný Angličan, marťani, trockisti, reformisti, novo- a staro - kapitalisti, liberálové, centralisti, UI, CIA, FBI, FBÚ, ESA, CPEU, LPR, NOD, NASA...do toho je bokem zmíněno - ani snad ne spoiler- že kdesi v prehistorii Něco mocného pozvedlo olihně; učinilo z nich superinteligentní bytosti, čímž to Něco nasralo Bohy. Vážně, Bozi jsou zde po obloze roztahané šmouhy, které, asi, kyvadlově tahají hvězdné lodě a olihně navigují. A ti seslali na Zemi (Proč?) trest. Olihně těsně předtím pozvedli i dinosury, tak vznikli inteligentní sauři a ti unikli záhubě, aby se pak mohli vrátit a pozvednout hominidy. Totiž obry a jakésy chlupaté gnómy. Lidi se pak pozvedli nějak sami... Samotný závěr obě časové roviny (Ještě jsem nezmínil. Román se odehrává ve dvou časových rovinách. A na jiných místech ve vesmíru.) přeci jen nějak proplete a já se usilovně snažil netvářit jak vyoraná myš. No dobře, nakonec to do sebe jakž takž zapadlo a Gregorovi s Alžbětou to taky klaplo. Za to a za nadhozenou otázku problematiky udržitelné společnosti jsem ještě schopen tři alibistické *** vypotit. Víc ale ne. Už se nemůžu dočkat, až si nepřečtu ( I když by mě v zásadě zajímalo, jak to vlastně s Bohy a těmi Druhými je. Co je ale moc, je moc) další dva díly.... celý text

Pirátská odysea 2011, Michael Crichton

Tohle mělo zůstat v trezoru. No jo no, jenomže rodinka chtěla taťku ještě nějak posmrtně pumpnout (V doslovu píšou něco ve smyslu, že jim bylo líto knihu nevydat. Když už byla napsaná..), tak mu jako náhrobní kámen vydala tuhle ostudu. Achjo.... celý text

Cesty 2004, Michael Crichton

Věřili byste, že Crichton s kamarády zvažoval návštěvu dětského bordelu v Thajsku? Nebo, že vám tenhle technofil hledá kolem hlavy auru? Tak tomu raději věřte. Trochu zklamání, trochu rozčarování, trochu úžas; kdo že vlastně ten pán byl?! Nu, na nedostatek otevřenosti si stěžovat nemohu...ale teda tohle jsem opravdu nečekal.... celý text

Kongo 2007, Michael Crichton

Gorila Amy je plnohodnotnou postavou knihy. Takové lehce žárlivé, fintivé ale i dobrosrdečné děvčátko nárokující si svého ošetřovatele Elliota. Děj je místy příjemně hororový a jeho rozuzlení zas kvalitně Dänikenovské. Mě vyloženě překvapilo..a potěšilo. Průměrné 4****... celý text

Kořist 2003, Michael Crichton

Kořist do autorovy topky rozhodně nepatří. Vzhledem ke svému kratšímu rozsahu a zajímavému tématu, se ale četla dobře. V průběhu děje se projdeme továrnou na výrobu nástrojů na výrobu menších nástrojů na výrobu nanobotů, dozvíme se něco o "inteligenci" roje a užijeme klasicky chrichtonovské techno-dobrodružství. Jak už jsme u autora zvyklí, postavy mají osobnost a jejich osud nám není lhostejný. Knihu jsem zkonzumoval během osmihodinové cesty vlakem a vcelku pohodově mi sedla. Průměrné 4****... celý text

Skandální odhalení 1995, Michael Crichton

Hodně jiný Crichton. Zcela určitě jeho nejpsychologičtější počin. Zároveň je znát, že si autor nějakou tou firmu prošel (pár jich i řídil) a docela hezky ukazuje, jak snadně umí tahle říše interního fungování mávat s lidskými životy. Snad se nedožiju korporátních vlád; už vidím, jak úspěšně si půjdu stěžovat k Mitsubishi soudu. Slabších 5*****... celý text

Proud času 2004, Michael Crichton

Tohle nemá snad jedinou přidanou hodnotu. No dobře, dvě: Dlouhá, úzká pole. To aby se nemusel oráč tolikrát otáčet a sporá fyzička středověkého lidu ve srovnání s fitness muskulaturou dneška (dnešek prohrává)...trochu málo. Nevím co potřeboval Michael honem, honem splatit, ale něco určitě. Jinak by se pod tuhle šedivou nudu nepodepsal. Jen za jméno autora ještě 3 slabé *** dám.... celý text