józi.odkudkam přečtené 364

Američtí bohové 2001, Neil Gaiman

Vyzrálejší, obsáhlejší lajtmotiv "Nikdykde" zasazen do špinavých motelů u road 66, aby se putování dvou omšelých hlavních hrdinů završilo naprosto apokalyptickým střetem bohů starých s bohy bankomatů a televize v nelítostné řeži o nadvládu nad Světem. Navíc učinit ústřední postavou své knihy boha a ještě ho k tomu napsat tak skvěle a uvěřitelně a lidsky, jako to Gaiman učinil se svým prolhaným zlodějem a starým podvodníkem Středou může opravdu napadnout snad jen tohohle chlapa. Jasných 5*****Nikdykde ale stejně budu mít vždycky pořád o chlup radši. Škoda že, po těchle dvou knihách už, alespoň dle mě, nic tak silného nenapsal, breky brek.... celý text

Nekonečno vítá ohleduplné řidiče 2002, Rob Grant

Vítané doplnění seriálu (je rozhodně fajn, že se naylor-grant rozhodli trpaslíka podojit i knižně, je to totiž zkrátka úplně jiný,v dobrém smyslu, zážitek), které však s klidem obstojí i samo o sobě. Za mě slabších 5***** Další díly jsou skutečně o něco horší: "Lepší než život" a "Pozpátku"(v tomto pořadí) jsou ještě v pohodě, "Poslední člověk" už ale opravdu moc ne.... celý text

Poslední člověk 2003, Doug Naylor

Pro mě jednoznačně nejslabší díl. Chlapci se rafli a tak si každý uklohnil něco solo: Grant své Pozpátku a Naylor Posledního člověka. Naylor sice prohrál, ale i Robovi něco chybělo. S odřenýma ušima za 3***, přesto asi nemůžu doporučit, jsou rozhodně lepší knihy...... celý text

Dračí dny 1995, Zdeněk Volný

Oko Chiméry 1989, Zdeněk Volný

Milé překvapení od českého autora, které je už teď s odstupem času lehce úsměvné, pořád ale má co nabídnout; S láskou k přírodě vymyšlenou faunu i flóru mimozemské planety, skvělé postavy (na strýce Loxia, jeho synovce Odyssea, nebo třeba věčného hochštaplera Ifikrata prostě nezapomenete, to garantuji) a hlavně nějak slunnou a pohodovou náladu. Další dva díly už jsou o něco slabší, ale pořád dostatečně zajímavé vývojem dění na Heladě i osudů jejích jednotlivých obyvatel. Knihy si na nic nehrají, jsou psány přístupným a vtřícných jazykem vhodným i pro mladšího čtenáře.... celý text

Vesmír je lotosový květ 1996, Zdeněk Volný

Enderova hra 1998, Orson Scott Card

Příběh je včetně závěru žalostně předvídatelný, ale co na plat, reálie orbitální školy a hlavně bitevní místnost, jsou prostě skvělé a Endera si musíte zamilovat. Jedna z knížek mého mládí, kterou jsem spapal jedním dechem spolu s"Enderovým stínem", který jako doplnění funguje taky naprosto skvěle - vlastně se jedná o ten samý příběh z pohledu jiné postavy a rozhodně nejde o žádnou vatu! Obojí nemohu než doporučit, hlavně středoškolákům (už je to dlouho, tak nevim, jak by na mě fungovala teď). Závěrem bych se ještě ohradil proti avizovanému společenskému přesahu; snad právě jen to úporné tlačení Enderova neskonalého dilematu, zda má spáchat genocidu na druhu, co na nás zaútočil první (a chtěl nás vyhladit) jsem nechápal a spíš mi přišlo jako autorův alibistický přílepek k urvání nějaké té Hubuly. (Možná i proto nízký věk kadetů, aby to bylo echt jo, jako že celou rasu vyhubí DÍTĚĚĚ!!!) Ne, o tom ta kniha pro mě nebyla. Preventivní protiúder; Buď My, nebo Oni. To je snad hotovka, ne?... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Nepropadejte panice! Adams nasal scifi komedii, jejíž humor je neopakovatelný, bláznivý a originální. Z tohoto důvodu zkrátka těch pět hvězd udělit musím, i když s vykřičníkem, neboť další díly se dost opakují a rozuzlení celé série mě zajímalo čím dál tím méně, až se má trpělivost nakonec spolu se čtvrtým dílem vytratila úplně. Když totiž pomine provotní údiv nad bombastickou formou, zjistíte, že žalostně postrádá jakýkoli nosný děj. Škoda.... celý text

Nazí a mrtví 1999, Norman Mailer

Takhle to vypadá, když se někdo války doopravdy zůčastnil a pak o ní a lidech v ní napsal. Nepřikrášlená ubíjející nuda, útrapy přesunů a nervy nadranc v krátkých úsecích samotného boje. Takhle to vypadá, když jste s nějakými lidmi 24 hodin denně po několik let, znáte se skrz na skrz, lezete si na nervy a současně jste už tak nějak ze zvyku přáteli. Dobrou půlku tohohle opusu tvoří příběhy ve kterých nahlédneme do životů jednotlivých vojínů, četařů, poručíka a generála doma v USA (zejména pohled na důstojnické charaktery a jejich vliv na samotné odvíjení děje pro mě byl asi největším přínosem knihy), polovina druhá se pak mezi jednotlivými příběhy odvíjí jako putování napříč smyšleným ostrovem v Tichomoří, který mají vojáci za úkol dobýt. Mailer umí bez diskuze psát, popisy jsou živé, detailní a vy byste podle nich dokázali nakreslit mapu ( já to pro vlastní lepší orientaci i udělal:), Mailer je ale především skvělý psycholog, dokáže napsat postavy, které navzdory jediné poutající osobě autora opravdu různorodě působí. S rozuzlením, či snad s rozpuštěním mě pak zahalil postupně sílícím dojmem civilně suché, ničím uměle nepřihřihřívané frašky. Kniha je to skvělá a komplexnější pohled na válku asi nedostanete, ale určitě nesedne každému. Za mě průměrných 5*****... celý text

My děti ze stanice ZOO 2005, Christiane F. (p)

Brutálních 5 ***** syrové, kruté a děsivé. Jasně bych to do povinné četby zařadil taky, ale pak narazím na komentář někoho z cílové skupiny, jako je mladistvá jolli - pro jistotu přikládám: "žádná kniha mě tak nezasáhla jako tahle, když jsem jí četla, všechno ostaní mi bylo srdečně ukradený, měla jsem hroznej problém se od toho odrhnout a jít se třeba najíst a škola pro mě v podsatě vůbec neexistovala, někdy jsem se ani nenamáhala si udělat úkoly před hodinou... Nemohla jsem si pomoct, ale i přes všechny ty absťáky a nechutný zákazníky jsem celou dobu něco Christianě záviděla, obdivovala jsem její pohled na svět... Vždycky jsem měla drogy zařazený jako naprostou příšernost, Po přečtení téhle knihy se na to ale dívám trošku jinak, Příběh Christiany je určitě děsivý, ale mě to prostě hrozně fascinuje"... a už si tak jist nejsem. To chceš vážně po nocích kouřit tatínkům ptáky? Chlapce si jistě časem najdeš i bez toho (stejně jako by to časem zvládla i Christiane). PS: jolli, profil sis rušit nemusela. Jen jsem si prostě na základě tvého upřímného komentáře uvědomil, že by to někoho ve tvém věku přece jen právě nějak tak úplně klidně zlákat mohlo (jsem rád, že to tak u tebe není) a že by asi nakonec přeci jen nebylo nejrozumější titul do povinné četby na ZŠ zařazovat a zdejší provolávání o opaku bych tudíž krotil. Toť vše....A ono je to navíc asi stejně úplně jedno; kdo tam spadne, tak tam, z jiných důvodů, kniha nekniha spadne stejně, a já si tu vedu své šosácké monology. Jestli tohle čteš, tak promiň a hlavu vzhůru!... celý text

Holomráz 2010, Štěpán Kopřiva

"Ty vole, na takhle zmrdaný karty se můžu leda vysrat," oznámí Pung. Takto Štěpán otvírá svou povídkovou sbírku Holomráz. Ale popořadě, hledal jsem něco na způsob Kulhánka a doneslo se mi, že Kopřiva je taky pěkné číslo. Asfalt byl beznadějně vypůjčen, Zabíjení zas zčořeno, tak na mě zbyl už právě jen výše zmíněný titul. Holomráz je plný neotřelých slovních hraček, je sprostý, je cynický a krutý, ale hlavně je vtipný, a až na povídku Bedna drží svou laťku celkem stabilně a vysoko. Za mě průměrné 4 ***** PS: pochvala za vhodně kabaretní obálku... celý text

Koule 1998, Michael Crichton

Modernější a akčnější odpověď na Lemovu Solaris. Budu se opakovat, ale tohle má myšlenku, napětí, skvělé postavy, cit pro detail, srozumitelnost a uvěřitelnost...jedna z crichtonovy nejsvětější trojice, jurský park, koule a pojídači mrtvých...kmen andromeda má u mě až bramboru. čistých 5 ***** Já, páč se sám sebe tak trochu bojím, bych do té koule snad radši ani nelez. Jen bůh ví, co bych na dně tohohle tripu našel.... celý text

Jurský park 1993, Michael Crichton

Crichton umí postavy i napětí. K tomu mají jeho knihy neskutečný punc uvěřitelnosti a ikdyž jde do hloubky problému, s přehledem zůstává srozumitelným. Navíc se mu opravdu povedlo vdechnout dinosurům život - ti tvorové dýchají, mají chování, charakter, pach...Skvělá, skvělá kniha (jedna z crichtonovy nejsvětější trojice, jurský park, koule, pojídači mrtvých...kmen andromeda má u mě až bramboru). Jen jsem dost dobře nepobral konec; mně by tam zpátky, i z lepších důvodů, nedostal nikdo ani párem volů, ale čert to vem. čistých 5*****... celý text

Valis 2006, Philip K. Dick

Tahle knížka to má těžké. Je totiž fakt náročná; vřele doporučuji si před samotným začátkem projít chronologicky seřazené zápisky na konci knihy. Pokud je jen tak nepřelétnete, dost vám pomohou utvořit si obrázek o čem že bude řeč. Odměnou za přečtení knihy vám pak bude, alespoň dle mne, velmi názorný vhled do mentality raného křesťana a jeho vnímání světa jako krajiny nebes se kterou se peklo neustále aktivně prolíná a soupeří s nimi o hmotnou podobu, s jakou se nám bude svět jevit. A i když nemůžu říct, že bych vše pochopil, Valis pro mě stále zůstává nejlepším, hluboce lidským brnkáním na to, co považujeme za realitu. Od Dicka mám asi stejně pořád nejradši temný obraz, ale tenhle kousek zkrátka musím řadit před něj; hlodá ve mně dodnes. A nepouští. Něco něco se mu tam zkrátka povedlo vložit a ať je to, co je to, je to tam! Budu číst znovu. Čistých pět *****... celý text

Rudý Mars 1999, Kim Stanley Robinson

Hard scifi, nesedne každému. Pro mě naprosto brilantní, uvěřitelný popis cesty na Mars a jeho následné terraformace. Autor, div že se nevynoří na druhé straně, jde vážně do hloubky; zejména po stránce technické, společensko-politické, psychologické a ekologické. Skvělá ústřední čtveřice postav na kterou jen tak nezapomenete( i po letech jsem si ta jména jen přečetl a vše hned naskočilo) Asi nejdůležitější ale je, že se autorovi vážně povedlo dostat mě Tam. Neutuchající popisy krajiny se vám prostě nakonec zažerou pod kůži (pokud nejste líní si představovat) a od určitého okamžiku na té malé pouštní planetce, kdesi hrozně daleko jste. Čistých pět *****... celý text

Hlubina na nebi 2004, Vernor Steffen Vinge

Tahle, bohužel takřka neznámá, monumentálně epická freska pečlivě budovaného příběhu s velkým maštalí pro detail a psychologii postav - si - pozornost - rozhodně - zasluhuje! (Fantastický závěr setkání obou civilizací pak nemá obdoby.) Kvalitativně úplně jinde než, dle mého názoru o poznání horší Oheň nad hlubinou. Tu na nebi si rozhodně ujít nenechte. Pham Trinli rulez! Čistých pět *****... celý text

Neuromancer 1992, William Gibson

Úhelný kámen cyberpunku a i když mám Sterlinga taky rád, Gibsonův Neuromancer pořád zůstane mým nej. Má plno skvěle zakomponovaných nápadů, vše zaštíťuje velmi osobitý, vybroušený sloh, kdy do vás syrová, znečištěná, čínsko hackerská žíravina budoucnosti přímo leptá své spoje, a o pointě ani nemluvím - jen si počkejte, Kdo (asi už opravdu Kdo) za vším stojí! Četba žádající si plnou čtenářovu pozornost, rozhodně za ni ale budete odměněni. Čistých 5 *****... celý text

Solaris 1994, Stanisław Lem

Solaris? Prázdnem si plující tajemství velikosti planety rámované nýty obitými zrcadly oken tísnivě prázdné kosmické lodi s hrstkou ze sebe sama zoufalých existencí v ní. Tenhle žánr dalece přesahující klenot směle doporučuji všem. 5 těžce klasických *****... celý text

Pojídači mrtvých 2005, Michael Crichton

Je fakt, že tady Crichton opouští svůj charakteristický rukopis, ale nikoli samoúčelně. Právě volbou poněkud archaického slohu, strohosti (která je však trefná) a citlivým přechodem z cestopisu ve vlastní vyprávění docílil zdání zcela vyjímečné historické věrnosti, díky které je pak vhled do kultury vikingů o to působivější a věrohodnější (on asi i dost věrohodný bude, Crichton šprtá prameny poctivě) A až zjistíte, co jsou vlastně zač ta mlžná monstra (na film nekoukejte, stojí za prd a ochudíte se o překvápko)...Jedna z crichtonovy nejsvětější trojice, jurský park, koule, pojídači mrtvých...kmen andromeda má u mě až bramboru. Čistých 5 ***** PS: Zabili sme medvěda. Proto muži vládnou. Svou fyzicky atavistickou silou.... celý text

Drood 2009, Dan Simmons

Skvostně temný horor o špinavých zákoutích Londýna i lidské psýchy říznutý opiovým třeštěním a posedlostí. Čistá pocitovka. Úžasně atmosférická, v mém podvědomí hluboce zahryznutá, záležitost. Smekám.... celý text