Jusa Jusa přečtené 483

Beznaděj

Beznaděj 1998, Stephen King
2 z 5

Zcela souhlasím s uživatelem Rockwood. Jako z béčkového hororu. Do toho všudypřítomná křesťanská propaganda (ten malej smradlavej modlitebníček by zasloužil nafackovat), nesympatické postavy a jejich ultra-americké dialogy - mám na mysli např. laškující, briskní a samozřejmě děsně vtipné glosy i v těch nejstresovějších, život ohrožujících situacích. K popukání. Jasně, že všechny kingovky jsou americké až běda, ale toto bylo příliš. Z božské proměny Johnnyho Marinvilla bych se poblila. A přitom to začalo tak slibně: Během prvních cca 50 stran jsem se nemohla odtrhnout. Kdyby to tak zůstalo na reálnější rovině a policajt byl prostě úchylák, který pozavírá pár lidí do cely a nechá je mučit se mezi sebou. Ale ne, Štefan potřeboval zapojit velkolepý zvířecí komparz, perverzní erotické hračičky a zázraky boží. Hnus! Nuda! Už jsem přečetla mnoho Kingových knih, ale tato byla jednoznačně a Beznadějně nejhorší. Tek!... celý text


Sto roků samoty

Sto roků samoty 2006, Gabriel García Márquez
4 z 5

Pokud se příliš nenamáháte udržet v hlavě kdo je kdo a s kým je v jakém příbuzenském vztahu, můžete si knihu skvěle užít. Je vtipná, čtivá, zábavná, místy bizarní, některé nadpřirozené prvky mě mile překvapily a jedině pobavily. Vytýkám snad jen pasáž věnovanou převážně politice a válce, u které jsem se dost ztrácela a nudila. Naštěstí to byl jen zlomek knihy. Líbilo se mi moc. ... celý text


Pytel kostí

Pytel kostí 2012, Stephen King
4 z 5

Téměř až do konce jsem četla knihu s nadšením, opravdu mě moc bavila a jak už zde bylo zmíněno - párkrát jsem se docela bála, což se mi u knížek stane málokdy. Závěr se však autorovi poněkud vymkl z rukou, což jsem u Kinga bohužel nezažila poprvé (podobně např. u To). S příchodem bouře už příliš tlačil na pilu a jakmile začala ožívat voda a stromy, nemohla jsem se ubránit dojmu, že to King pekelně podělal. Nicméně díky velmi napínavému, zábavnému ději a dobré atmosféře jsou čtyři hvězdy na místě. !!!! SPOILER !!!! A jednu věc stále nechápu: Proč se záhrobí nemůže vyjadřovat na rovinu a věcně? Proč ty složité hádanky, symboly, slovní hříčky a kusé indicie? Co je tak těžkého na tom, říct: "Hele, Franku, mrtvola je zakopaná ve sklepě."? Jasně, pro čtenáře je mnohem zábavnější lámat si společně s hlavním hrdinou hlavu nad tím, co nám chtěl duch říci, ale není to celé poněkud dementní?:-)... celý text