kajunka333
přečtené 18
Skleněný trůn
2015,
Sarah J. Maas
Kniha se mi líbila. K Vánocům jsem ji dostala od kamarádky a teď v březnu jsem ji zhltla za víkend a nemůžu uvěřit, že mi čtyři měsíce ležela nepovšimnutá na poličce. Sympatické postavy, lehká romantická zápletka, zajímavý děj. Zkrátka a dobře, jsem nadšená, že jsem nalezla další skvělou fantysy a nemůžu se dočkat víkendu, až se vypravím pro další díly. Vřele doporučuji!... celý text
Krvavý duben
2007,
Ismail Kadare
Když jsem začala číst Krvavý duben, myslela jsem, že se jedná o nějakou fantysy knihu odehrábající se ve Skotsku. Šla jsem do románu po hlavě — nevěděla jsem, kdo dílo napsal, kde a kdy se odehrává, o čem bude. Abych byla upřímná, to se mi snad u žádné knihy ještě nepovedlo. A byla jsem nadšená. To, že se jedná o Albánii, jsem se dozvěděla až v polovině knihy. Doba děje mi byla nejasná až do třídní diskuze. Jméno autora jsem zjistila pár chvil před interpretačním testem. To, že je Kanun skutečný a nejedná se o výmysl autora, mi došlo až při dodatečném vyhledávání k autorovi i dílu. Dílo se mi velmi líbilo. O krevní mstě jsem již někdy slyšela, ale ne o Kanunu jako takovém a moje znalosti o Albánie byly také velmi omezené. O to více mi román přinesl: o Kanunu jsem se dozvěděla spoustu věcí, ba jsem si dokonce prožila příběh mladíka, který byl do tohoto smrtelného soukolí zavlečen událostí, která se udála před sedmdesáti lety. S Ďorgem jsem soucítila i přes krátký rozsah románu (149 stran) mi stačil přirůst k srdci. Samotná tragičnost a absurdita příběhu mě téměř dohnala k slzám. Vždyť byl v bezpečí, a přesto kvůli prchlivé naději, že Dianu znovu spatří, opustil besou chráněnou cestou. Způsob, jakým Kadere v této chvíli střídal dějové linie, aby čtenář ihned pochopil, že se minuli, byl mistrný a zároveň srdcervoucí. Krvavý duben bych rozhodně doporučila. Přestože se toho v románu příliš nestane, zasáhl mě natolik že o něm budu jistě ještě dlouho přemýšlet.... celý text
Napůl divoký
2015,
Sally Green
Nemám slov, úžasné. Chtěla jsem číst dál a zároveň jsem nechtěla, aby to skončilo. Byla jsem doslova unešená.
Napůl zlý
2014,
Sally Green
První část napsaná v druhé osobě mě překvapila, ale jakmile jsem se přes toto prokousala, začetla jsem se a dočetla za dva dny, další den jsem si šla koupit druhý díl a následující den třetí. Námět se mi moc líbil, thriller fantasy, který lze vztáhnout na náš svět a naši dobu, kvůli nálepkám a rozlišováním podle rasy (myšleno Černý a Bílý čaroděj) DOPORUČUJI!!!... celý text
Temné proroctví
2017,
Rick Riordan
Skvělá kniha, Riordan opět nezklamal. Vtipná, poučná, čtivá, geniálně vymyšlená a vystavěná. Jen díky knihám o Percym znám skvěle řeckou mytologii a těžím z toho dodnes. Rozhodně vřele doporučuji a umírám, když vím, že další díl vyjde až v květnu, a to teprve v USA.... celý text
Nejtemnější část lesa
2015,
Holly Black
Příběh mě nadchnul, rozhodně doporučuji. Zajímavé a pohádkové, trochu návrat do dětství. Místy až absurdní, ale mile. Úžasný nápad spojení víl s moderním světem. A město, kde o nadpřirozenu lidi ví, ale přesto to jaksi maskují, když je třeba, to byla bomba. Ale zaráželo mě množství chyb, které se tam objevovaly: chybějící písmenka nebo mezery, chyby ve shodě, špatně uvozovky, slovosled... To mě jako čtenářku rušilo a párkrát málem přinutilo knihu zahodit (ale ovládla jsem se). Vážně ale nechápu, co dělala jazyková korektura (jsou tam zmínění páni s doktorátem!), že jim uniklo něco, co mě, středoškolačce, trhalo oči na první dobrou.... celý text
Candide
2007,
Voltaire (p)
Dílo se mi docela líbilo, především proto, že děj nikde nevázl, příběh naopak rychle plynul. Candidova dobrodružství byla zajímavá a hlavní hrdina toho prožil skutečně mnoho. A líbilo se mi i to, že motivací pro cestování po celém světě byla Candidovi láska. Velmi zajímavé mi přišlo vložení Eldoráda, které Voltaire zachytil jako perfektní místo, kde si jsou všichni rovni, všichni se tolerují a nemají mezi sebou žádné neshody a spory a kde lidem vůbec nejde o zlato a drahé kamení, protože toho měli všude spousty a nezývali je blátem. Podle pověstí mně známých má být Eldorádo město plné nesmírného bohatství, kde je vše ze zlata. Ale myslím si, že bohatství, které popsal Voltaire skrze Candida je mnohem vzácnější a cennější. Musím přiznat, že Candide byl první příběh o filozofii, který jsem kdy četla a přišel mi velmi zajímavý a dokonce i humorný, jak už satira bývá. Také mě velmi pobavilo, že některé postavy soutěžily v tom, čí život byl nejhorší a kdo prožil nejvíce neštěstí, zatímco Candide stále hledal někoho, kdo by byl opravdu šťasten. Když jsem na internetu hledala informace o této knize, narazila jsem na názor, že kniha působí velmi realisticky a všechny hrůzy, o kterých hovoří, popisuje s dávkou ironie, což dodává těmto hrůzám ještě hrůznějšího charakteru. S tímto ovšem vůbec nesouhlasím. Naopak, kniha mi přišla napsaná velmi prostě, autor se nikde nezdržoval s popisem delším, než jaký byl nezbytně nutný a dával mnoho prostoru pro čtenářovu fantazii, což činilo o mnoho těžší představit si přesně některé scény. Mnohem realističtější mi ovšem přijdou knihy s více načrtnutým okolím a prostředím scén, například když jsem četla knihy od Eduarda Štorcha, kterého se nebojím označit jako mistra v popisu přírody, vše jsem měla před očima naprosto jasně, každý strom, každý keř, každé stéblo trávy. A hrůzy popsané v knize jsem právě kvůli tomuto nevnímala nijak těžce, Voltaire je vylíčil velmi prostě, stejně, jako by popsal počasí.... celý text
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
Dílo se mi líbilo, i když bylo trochu náročnější na porozumění kvůli spoustě básnických prostředků, metafor a inverzí, takže jsem některé části musela číst vícekrát. Dříve jsem měla za to, že se jedná o zamilovanou básničku a překvapila mě tíha, kterou tato báseň nese. Témata viny a rozjímání o smyslu života mi přišla zajímavě pojatá a nadčasová, protože tímto se zabývá každý z nás. Zaujaly mě také kontrasty, kterých je v celé básni požehnaně. Setkala jsem se s názorem, že Mácha je básníkem lásky, jelikož v Máji zformuloval to, že milovat může jen bytost, která si je vědoma své pomíjivosti. Tento názor se mi velmi líbí. Zaprvé proto, že s ním souhlasím, a také proto, že právě díky Máji si tuto myšlenku dovedu představit v úplně novém světle, kdy dává větší smysl.... celý text
Tři mušketýři 1. díl
1974,
Alexandre Dumas, st.
Z románu Tři mušketýři jsem byla naprosto nadšená. Již první dva odstavce předmluvy mě uchvátily a příběh samotný, počínaje první kapitolou a konče doslovem, který výstižně načrtává další osudy všech důležitých postav, jsem doslova zhltla. Dumas mistrně využívá metafor a všemožných dalších uměleckých prostředků k tomu, aby reálně vykreslil prostředí děje se všemi důležitými detaily a podrobnostmi. Přestože věřím tomu, že se mnozí nechají odradit úctyhodnou délkou této knihy, tito lenoši dělají velikou chybu. Děj nikde nevázne, naopak má stále spád, je pln jiskřivých dialogů postav, dramatických situací, nečekaných zápletek a šokujících poodhaleních skutečností. Tato kniha se právem řadí mezi světové literární dědictví (pokud tomu tak náhodou doposud není, já bych ji tam ihned bez sebemenšího zaváhání zařadila) a myslím si, že každý by si ji měl přečíst. Heslo „jeden za všechny, všichni za jdnoho” je známé všem, ale hádám, že málokdo zná původní příběh o přátelství, lásce, odvaze, oddanosti a zradě, ze kterého vzchází.... celý text
Smrt a jiné vrcholy mého života
2016,
Sebastian Niedlich
Krásná kniha, nádherně se četla. Jen popisování Smrti v ženském rodě bylo trochu zvláštní. Ale krásný námět, velmi vtipné a přitom laskavé, skutečně přivedla k zamyšlení.... celý text
