Kakiko
přečtené 284
Štěstí ve stínech
1999,
Lynn Flewelling
Přiznám se, že když jsem se dozvěděla, že se do sebe dva mužští hrdinové zamilují, musela jsem ji zařadit do svého seznamu. Ale bohužel mě ve finále tak nezaujala. Styl autorčina psaní mi moc neseděl a nedokázala jsem se po celou dobu pořádně začíst. Chválím narážky a vtipné hlášky, ale to je asi tak všechno. Nejsem velký fanoušek kouzel a tady jich bylo na můj vkus trochu moc a byla trochu přitažená za vlasy. Nevím, jestli mi to uniklo, ale mám pocit, že Flewelling nikde nevysvětlila, co způsobuje, že lidi mohou dělat tyhle čáry máry. Seregil je skvělá postava, ale Alekovi bych nejradši namlátila. Tou svojí věčnou nesmělostí a svými rudými tvářemi mě doslova vytáčel. Druhý díl si zkusím přečíst, protože mnohdy se ukáže, že první díl je jedním z nejslabších dílů série. Třeba jsou toho Noční běžci příkladem.... celý text
Zrození zimy
2009,
Brian Ruckley
Je mi líto, že tahle kniha nemá o něco lepší hodnocení. Já osobně jsem z ní byla nadšená, více než z Písně ledu a ohně například. Ruckley má dokonalý styl psaní, který mě naprosto nadchl. Postavy byly ještě lepší. Dokázala jsem si oblíbit většinu z nich, kladné i záporné. Co se mi dále líbilo bylo to, že postavy jsou černobílé, žádná z nich není jen špatná nebo dobrá. Samozřejmě bych knihu nečetla, kdybych se mi nelíbil její příběh, ale co jsem ocenila nejvíce, byla takřka nulová milostná zápletka. Už jsem totiž přečetla dost knížek, které byly romancemi narvané k prasknutí. Líbilo se mi, že se tu objevily milostné vztahy, sourozenecká láska (jiná než v GoT, abychom si rozuměli), ale Rucley to dokázal udržet na poživatelné hladině. Hlavně na goodreads lidi knihu kritizují, protože není ničím zajímavá. Jasně, podobných knih je spousta, ale v dnešní době je dle mého skromného názoru těžké přijít s něčím novým. Mně se na knize líbilo to, že zde nejsou žádná kouzla, které zrovna moc nemusím, protože mi přijdou postavená na hlavu. Zrození zimy je dost realistické, dá se všemu věřit. A o to mi jde. Kniha mě musí přesvědčit a být čtivá. Jestli jsou zde již podobné příběhy, je mi vcelku ukradený.... celý text
Vidořád
2015,
Samantha Shannon
Vidořád, tak to byla teda jízda. Po přečtení Kostičasu rok a půl zpátky jsem s napětím čekala na další díl a toho čekání nelituju, protože stálo za to. Samozřejmě musím přiznat, že to nemá takové grády jako jednička, první půlka je méně akční, ale po jisté události se vše začne rozjíždět a vy si jen říkáte: "To je hustý.", "Aha, páni.", "Ne, to nemyslíš vážně, Shannon." Ač byl začátek poměrně nezáživný, chápu, proč ho Shannon psala. Chtěla nám přiblížit to, jak Paige fungovala předtím, než ji odvlekli do prvního Šeolu. Jsem ráda, že je autorkou, která si dává záležet na tom, aby svůj svět čtenáři nastínila, jak nejvíc to jde, čímž ho tvoří uvěřitelným a skutečným. Ne jako, ehmehm, Collins a její Hunger Games, kde všechno důležitý je zamlčeno a řeší se převážně jen vztahy. + dopodrobna promyšlený svět, který je čtenáři i řádně představen + dostatek akce + značně slušný styl psaní + velmi zajímavé postavy + zvraty (hlavně konec, ale mlčím, jak hrob) + homosexualita (upřímně, kdy jste v podobné knize narazili na jinou orientaci, než heterosexualitu?) - trochu pomalejší rozjezd Když nad tím tak přemýšlím, nenapadají mě žádné vážné mínusy, možná jsem tím nějak zaslepená, vážně tuhle sérii zatím celým srdcem zbožňuju, takže bych se tomu ani nedivila. Ještě bych chtěla promluvit k těm, kteří nadávají, nebo nejsou spokojeni s tím otevřeným koncem... Upřímně si dejte ruku na srdce a zeptejte se sami sebe, jestli byste byli šťastnější, kdyby to Samatha víc rozvinula. Je lepší čekat na nový díl, který začne novou otevřenou kapitolou, nebo na díl, který naváže na zvrat jako ***** toho předchozího? Já osobně bych se nedočkavostí třásla o dost méně. PS. Všichni, kdo jste prohlašovali, že je Kostičas podobný Harry Potterovi nebo Narnii, jste doufám po přečtení Vidořádu změnili názor. Jinak se jděte s prominutím vycpat.... celý text
