kamibe přečtené 593

V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

Tohle jsem si vybrala do čtenářské výzvy, a to podle spousty dobrých hodnocení. A dobře jsem udělala. Už dlouho jsem nepřečetla knihu takto - jedním dechem a na jeden zátah, takže dočteno ve tři hodiny v noci. Ocenila jsem autorčino střídání současného líčení se vzpomínkovými vstupy. Styl psaní mi velmi vyhovoval. Četlo se mi to rychle. Mám jedinou výhradu - když si kluci balili cigarety do listů z knihy, tak vyjádření, že byly vytrhány stránky 6 až 11, je nepřesné. Asi spíš byly vytrhány listy, a to od stránky 5 do strany 12. No jo, já vím, jsem takový detailista a hnidopich.... celý text

Atlas mraků 2012, David Mitchell

Poslouchala jsem to s přestávkami celých oněch 22 hodin při šití a vaření. Náročné to bylo, protože jsem o tom nic dopředu nevěděla. Zpočátku jsem myslela, že to doposlouchat nedokážu, protože se znovu a znovu proměňovali vypravěči i prostředí i doba. Jak mě potěšilo, když se něco zase vrátilo. Často to bylo téměř deprimující poslouchání. Připomnělo mi to Orwellovo 1984, Čapkovo RUR i Huxleyho Konec civilizace. Líbila se mi část z "hotelu" pro seniory. Vlastně jsem si ji vybrala, abych měla do čtenářské výzvy knihu s Man-bookerovu cenou. Rozhodně toho nelituji. Taky jsem někde zaslechla, že je také film. A teď se hodně těším, až se na něj s kamarádkou podíváme. Nevěřím však, že do něj vešlo to všechno, co jsem teď doposlouchala.... celý text

Půlminutové horory 2012, * antologie

Vůbec bych o této knize nevěděla, ale potřebovaly jsme s kolegyní nějakou opravdu velmi krátkou povídku. A tady jich je přehršel. Přečetla a prohlédla jsem všechny, nejvíc mě zaujala Legenda o Alexandře a Róze - tady je tak široký prostor pro osobní tvorbu a vůbec to nemusí být horor. Pro sebe bych si ke čtení tuto knížku nevybrala, ale oceňuji, že někdo takový soubor sestavil. Trochu mě zarazilo, když čtu, že je to pro děti, ale budiž - některé si to jistě přečtou a nebudou se bát večer usínat. Na práci se čtenářskými dovednostmi se však hodí opravdu skvěle.... celý text

Johana s dlouhýma nohama 2016, Petra Braunová

Jako poslední čtu první knížku o Johaně. Má poslední dny volna, za chvíli půjde do školy. Jeden týden na konci prázdnin tráví u babičky a dědečka. U sousedů je kluk, který si ale s Johankou nejdřív hrát nechce. Ani ťukání na zeď je nesblížilo. Natož když František je svědkem jedné Johančiny opravdu nepříjemné skopičiny, kterou dědeček skoro odstůně! Až jednou po dešti začnou pracovat na propojování louží. V tom dni se ukáže, že mít dlouhé nohy může být někdy velká výhoda.... celý text

Johana s nosem nahoru 2017, Petra Braunová

Knížky o Johaně čtu pěkně odzadu. Po absolvování první třídy si nese Johana domů vysvědčení se samými jedničkami a navíc panenku, kterou vyhrála v celoroční soutěži. To ji opravňuje k tomu, aby si myslela, že je prostě nejlepší. A aby to poznaly i děti, s kterými bude na táboře, vezme si vysvědčení s sebou a chce ho všem ukázat hned při prvním seznamování. Jenže ouha! Vedoucí Zuzana i všechny další děti a příhody ji ubezpečí v jediném - vychloubáním si kamarádky nezíská. Na konci tábora opakovaná Zuzanina hra ukáže, zda se Johana nechala poučit.... celý text

Johana s hlavou v oblacích 2018, Petra Braunová

Další milá knížka o Johaně, třetí v pořadí, takže Johana už je třeťačka. Líbí se jí Pavel a my víme, že i Pavlovi se Johana líbí. Jenže ona má pocit, že není hezká, a nejradši by ani nešla do školy. A když už tam dorazí, potkají ji další nepříjemnosti - školník jí hrozí, při češtině se jí děti vysmějí za hrubou chybu, domů si nese dvojku, ale svěřit se rodičům - no to ne! Nejlepší je dědeček, který umí krásně vyprávět. Johana může poslouchat stejné historky znovu a znovu. Ovšem nejvíce ji podnítí maminčino vyprávění o tom, jak se kdysi ona sama, když chodila do třetí třídy, zamilovala do Aleše, a dokonce se s ním zasnoubila! Konec je překvapivý a můžeme promýšlet, co se asi mohlo stát a jak to bylo dál.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Když odhlédnu od vtipností, mnohdy opakovaných, které mě neuvádějí do nadšení, musím konstatovat, že příběh byl pro mne velmi silný a užila jsem si ho. Za to jsem vděčná. Rozumím Oveho málomluvnosti a touze, aby si lidé uměli věci opravovat a vyrábět sami. A naprosto souhlasím s autorovými tvrzeními, že: Smrt je podivuhodná věc. Smutek je podivuhodná věc. Čas je vůbec podivuhodná věc. Život je podivuhodná věc. Jsem podobný hnidopich jako Ove (i když to Ove nazývá, že jde přeci především o princip), jen v jiných oblastech. Tak by mě třeba zajímalo, jestli opravdu kočky spí s otevřenou tlamičkou a chrápou. Nebo je pro mne nepochopitelné autorovo (nebo překladatelčino?) nejméně dvojí užití slova střemhlav v případě, kdy se nikdo neřítil hlavou dolů. Taky je mi divné, že v tiráži této knihy prvního vydání z roku 2014 (dotisk 2016) je uveden počet stran 333, kdežto zde se píše pouze 327. Ale obojí se může někomu hodit do Čtenářské výzvy. Jen přemýšlím, co tedy vlastně určuje poslední stranu. Poslední slova příběhu? Poděkování? Obsah? Tiráž?... celý text

Co by můj syn měl vědět o světě 2017, Fredrik Backman

Než někdo vrátí knihu Muž jménem Ove, kterou jsem si zamluvila, půjčila jsem si tohle audio, které volné bylo, na rozdíl od stejnojmenné knihy (všichni teď šílí po Backmanovi). Jenže při poslechu o Věcech už to vzdávám, i když má v mnoha ohledech pravdu a při líčení otcovských strastí s ním soucítím. Třeba věcí máme vskutku až až. Podle názvu jsem se domnívala, že půjde o trochu vtipné a trochu moudré hovory k synovi, a podle začátku to tak skoro i vypadalo. Ale naprosto mne odradilo, když to později vypadalo jako namluvený deník plný hrubých výrazů. Oceňuji emocionální způsob namluvení, to sedne, ale já to dál už poslouchat nechci.... celý text

Kde, kdy a jak knihu nejraději čtu 1993, Vratislav Ebr

Tohle bylo rychlé čtení. Nejvíc mi mluvil z duše Ladislav Kochánek a Jiří Veselý, neboť také čtu s tužkou v ruce. A líbí se mi Renčínův výraz - některé knihy čte úhlopříčně. To se v poslední době učím, neboť potřebuji přečíst víc knih a rozhodnout, které zařadit do seminářů nebo o kterých napsat krátkou recenzi do elektronického časopisu.... celý text

Kozí knížka 2005, Tereza Říčanová

Tuto knihu oceňuji jako dobrou naučnou knihu pro hodně malé, předškolní děti. Je mi příjemný její malý formát i její skoro dětské, barevné ilustrace. Pro mne byla kniha podnětná v tom, že jsem si vyhledala, co je to karhátí, a obohatila tak svoje znalosti něčeho, co znám, ale nevím, že se tomu taky říká docela jinak. Je jasné, že některé děti budou obtížně snášet části o zabíjení, ale podle mého je správné, že to v knížce je řečeno bez obalu, protože takhle to je.... celý text

To je jízda! 2012, Ester Stará

Líbí se mi kombinace textu s komiksem. Opravdová zápletka nastane až ke konci, ale pak to bere rychlý spád. Paní vrátná by vlastně měla tomu bezdomovci nosit do vězení nějakou baštu - za odměnu, že ukradl něco, díky čemuž se jí příjemně změnil život.... celý text

Tady byla Britt-Marie 2016, Fredrik Backman

Tak jsem si vyloženě pochutnala. Jednak proto, že jsou tu postupné sondy do nitra Britt-Marie, jednak proto, že je tu skvěle vylíčen život lidí, kteří se přece nějak musí postarat, aby i za finanční krize dokázali žít své životy, jednak proto, že jsem se u toho smála nahlas, ale i vážně přemýšlela o životě (jak ho vlastně člověk má žít?), jednak proto, že to nekončí žádným laciným happyendem a taky proto, že mě to přeci jen trochu smířilo s fotbalem, na kterém jsem doposud neviděla nic bůhvíjakého. Britt-Marie se může jevit v knize Babička pozdravuje a omlouvá se jako studená, zapšklá, zarezlá, zledovatělá, rigidní, úzkoprsá a kdovíjaká ještě. A je opravdu úsměvné sledovat, jak v prostředí plném nehygienických a necivilizovaných projevů začíná pozvolna roztávat a zjišťovat, že se dokáže smát, i když spíš jen vnitřně, protože co by to mu řekli lidi! Je to proces velmi, velmi, velmi pozvolný a autor nás jím dokáže svým spisovatelsky specifickým projevem opravdu skvěle provést. Děkuji mu, že píše tak, jak píše, a ráda promíjím několik málo kousků, které mi možná mohly připadat trošku zdlouhavé. Těším se na jeho další knihy.... celý text

Ztracený šíp 2018, Ivana Peroutková

Potřebovala jsem na jeden seminář současnou dobrou knihu pro děti. Knihovnice mi nabídla dvě. Začetla jsem se trochu do obou a vybrala tuto. A byla to dobrá volba. Kniha má zajímavý námět, je výborně vypravěčsky zpracovaná, po celou dobu čtení mi nechybělo napětí a vyústění je také hezké, protože není podbízivé. Ilustrace se střídají barevné s černobílými, dvoustránkové s drobnými a ještě s okénky podobnými komiksu. Jsem zvědavá, jak na semináři tato kniha zapůsobí, co s ní vlastně budeme dělat, a těším se na to, protože knihu považuji za opravdu vydařenou.... celý text

Dívka z inkoustu a hvězd 2017, Kiran Millwood Hargrave

Knížku mi půjčila dcerka mé kamarádky, viděla jsem, že ji asi bavila. Vzadu na obálce jsem si přečetla, že je to "nejlepší britská kniha roku 2017, která v prestižní soutěži porazila i Harryho Pottera a prokleté dítě!" Tak to tam stojí i s tím vykřičníkem. Proto jsem si ji půjčila, zvědavá, kdo trumfnul Rowlingovou. Po přečtení jsem se domnívala, že to se tedy musím podívat i na tohohle posledního Pottera a porovnat to. Ale zavčasu jsem si přečetla několik komentářů a nebudu to číst, to bych raději šla rovnou na divadelní představení, které tak pěkně popsala Lady.Lucrezia a dala tomu pět hvězd, kterýžto počet se objevoval jen sporadicky. Samotný příběh Dívky z inkoustu a hvězd by se mi možná líbil, kdybych to četla jako dítě, a neměla bych k němu tolik výhrad, kolik jich mám teď. Co mi při čtení vadilo nejvíce, nebyla ani ta jediná hrubka nebo vynechané slovo, jako spíš jakási stylistická nepořádnost, někdy až krkolomnost, o které nevím, zda ji mám přičíst autorce; možná patří spíš nešikovnému překladateli. Zmíním větu ze strany 114: „Šla jsem uprostřed skupiny, ruku sevřenou kolem jílce čepele, ale k ničemu nedošlo.“ Kolem čeho tedy měla sevřenou ruku? To se jistě čtenáři domyslí. Na s. 201 jsem se zarazila nad podivným užitím zesilujícího významu příslovce natož: „Netušila jsem, že se jí to líbilo natolik, že si to zapamatovala, natož aby si to zapsala.“ Asi nejméně snáším toto (s. 134): „Ptáš se na moc otázek.“ Na otázky se přeci neptáme, otázky pokládáme! Kniha má opravdu pěknou obálku. Byla jsem však zmatená, komu za ni vlastně děkuje, protože v závěrečném Poděkování zmiňuje ve dvou nepříliš vzdálených větách nejméně dvě různé osoby. Neumím si odpovědět na otázku, jak vlastně její maminka tu kouzelnou mapu stvořila. Prošla snad labyrintem? Možná by o tom mohl být další příběh.... celý text

Kdepak je má kravička? 2006, Terry Pratchett

Mám tuhle knížku ráda. Měla jsem ji doma a radovala se s ní a o Pratchettově Zeměploše jsem tehdy neměla ani páru. Jak mě pak potěšilo, když jsem zjistila, že vlastně autora už dávno znám! Se zeměplošskými příběhy se teprve dodatečně postupně seznamuji. A taky se u toho raduji. A o několik měsíců později doplňuji, že jsem se znovu vrátila k přečtení tohoto drobného příběhu (a opětovnému pobavení nad úžasnými obrázky) v době, kdy čtu osmý díl Zeměplochy Stráže! Stráže! Takže je mi teď jasné, že v průběhu či na konci se nespíš Samuel Elánius ožení a bude konec jeho zasmušilé samoty.... celý text

Babička pozdravuje a omlouvá se 2015, Fredrik Backman

Za tip na tuto knihu vděčím kamarádce z oslavy mých narozenin, když jsem zjišťovala, co kdo zrovna čte a jestli něco doporučí. Příběh jsem vnímala víc než jako odpočinkovou četbu. Pro mne to byla hloubková sonda do propletence mezilidských vztahů. Také o tom, jak ošidné je hodnotit něco nebo někoho podle povrchního zdání. Bylo to o životě, který umí být krásný i strašný zároveň, o těžkém smiřování se smrtí nejbližších bytostí a o jinakosti, s níž se možná potýká ledaskdo z nás čtenářů také. V průběhu čtení jsem o příběhu vyprávěla přátelům a od jednoho jsem se dozvěděla, že autor napsal i knihu o Brit-Marii a tu ať si teď určitě přečtu taky. Tak se mám na co těšit. A taky na Oveho se těším. Autorův styl mi výborně vyhovuje. Od začátku to byla napínavě podaná skládanka, na jejímž konci zúročil každý z dílků. Oceňuji také to, že jsem se při čtení mnohokrát nahlas smála. Někomu se možná může zdát tak malá holčička možná chytrá až příliš a také docela přidrzlá a někdy i vtíravá až neomalená, jenže ono zároveň lze dobře vnímat, že si jde rovně za svým, neuhýbá a nechce, aby uhýbal ani druhý. Měla jsem velké pochopení pro jejího tatínka a líbil se mi nápad s dózou na slova. Až později jsem si všimla, že je tato kniha určena dětem a mládeži. Nad tím tedy hodně váhám. Nemyslím si totiž, že když je příběh o dítěti, musí být hned kniha takto zařazena.... celý text

Útěk z Osvětimi 2009, Andrej Pogožev

Precetla jsem nekolik knih podobneho razeni, tahle bzla pro mne silna nejen samotnym licenim vseho toho desiveho v tabore i pri uteku, ale take licenim pri rozpoznavani zlocincu po dvaceti letech. Mnohokrat me napadalo, ze podobne veci bych ja sama osobne nedokazala absolvovat.... celý text

Stráže! Stráže! 1995, Terry Pratchett

Tak jsme přečetli další díl. Elánius má naše velké sympatie, Karotka rovněž. Z konce jsme však nebyli tak odvázaní a čekali bychom něco dalšího. Patrně v dalších dílech? Kamarád si však docela nečekaně vymínil od Pratchetta přestávku.... celý text

Pyramidy 1995, Terry Pratchett

Jak to tak čteme pěkně popořadě, musím přiznat, že z tohoto dílu jsem byla odvázaná jen na začátku. Později se to pro mne vleklo. Ale kamarád, kterému to čtu, se odradit nedal, bavily ho technické podrobnosti, a protože i sám ledacos vynalézá, čtení ho těšilo.... celý text

Děkuji, už jsem vraždil 1992, Fred Kassak

Děkuji za předchozí komentáře, které mě ke knize dovedly. Usmívám se ještě teď a budu se usmívat, kdykoli si na to vzpomenu, nejspíš pokaždé, když zazní slovo detektivka. Potěšil mě autorův styl a po dva krátké večery jsem se hezky bavila, obzvláště na samém konci.... celý text