Kamys přečtené 215

Dobroběžník mezi světy 2019, Marek Jelínek

Příjemná pozitivní kniha s krásnými fotografiemi, která přibližuje atmosféru jednotlivých asijských zemí z pohledu sympatického cvoka na koloběžce. Víc než o jednotlivých zemích se vlastně dozvíme o tom, proč cestovat (trochu jinak než je běžné).... celý text

Malí bohové 1997, Terry Pratchett

Zlomení andělé 2006, Richard K. Morgan

Prvních 200 stran jsem se vůbec nemohla začíst, chybělo mi tam všechno, kvůli čemu se mi líbila Půjčovna masa: zkoumání zákonitostí světa, ve kterém to, že člověku přestane fungovat srdce či mozek ještě neznamená, že nemůže začít znovu, zajímaví hrdinové a příběh, co má spád. Zlomení andělé spád získávají až v druhé polovině. Kniha je obžalobou krutosti války, kterou spouští a řídí obchodní korporace, ale nejvyšším motivem není jejich zisk, ale úspěch jednotlivců, kteří se v nich derou na vrchol. Tenhle motiv ale v zásadě zůstává na pozadí, v rovině filozofických úvah, než že by nás autor skutečně vtáhl do válečné vřavy. Nemá smysl být loajální k nikomu jinému než k sobě, nebo má? I já jako čtenář mám v tom problém být loajální k Takeshimu, u kterého se zdá, že udělá v zásadě cokoliv pro svůj vlastní prospěch (a to, že ho stále stíhají běsi z předchozích krvavých dobrodružství, ho polidšťovat nestačí), případně pro mě nesrozumitelně střídá role elitního vojáka, vypočítavého hráče a oddaného člena týmu. V závěru se dočkáme efektních sci-fi technologických triků a zásadních zvratů a zničeho nic se i Takeshiho lidskost dostane na povrch, pro mě až nedůvěryhodně. No nevím, jestli se pustím i do Probuzených běsů, doma je mám, ale... Tři hvězdičky za zajímavé nápady spíš než za příběh.... celý text

Muži ve zbrani 2014, Terry Pratchett

Jiskra života 1969, Erich Maria Remarque (p)

Silná kniha o takové hrůze, že už ji člověk skoro přestává vnímat (musí přestávat vnímat, pokud chce přežít), a opatrné naději. Koncentrační tábor, posledních pár měsíců 2. světové války. Vězni postupně registrují náznaky, že konec války se blíží - ale jejich životy visí na vlásku každou minutu, budou mít dost štěstí, aby přežili až do konce? A přitom si kladou otázku, jestli po těch útrapách vůbec budou schopni žít "normální" život. Remarque vykresluje i pohled z druhé strany, ze strany vedení koncentračního tábora, sadismus, ale i klasické přesvědčení "já nic, já jen plnil příkazy". Velmi čtivá kniha, která jde na dřeň.... celý text

Hedvábník 2015, Robert Galbraith (p)

Čtení jsem si opravdu užila, musím říct. Měla jsem chuť na něco lehčího - a zvládla jsem těch skoro 600 stran za skoro 48 hodin. Děj se rozjíždí poměrně pomalu, ocenila jsem, že autorka připomněla podstatné skutečnosti z předchozího dílu, ale zpočátku mi to připadalo víc jako vztahový románek než detektivka. Byť jsou myšlenkové pochody a vzájemné reakce dua Cormoran a Robin uvěřitelné, působí trochu jako vata. Téma literárního světa je nicméně skvělé a chvílemi jsem se bavila myšlenkou, jestli sama autorka nezobrazuje některé postavy, které zná, to by byla zápletka na druhou. Výjimečně se mi podařilo odhalit jako možnost část rozuzlení, to se mi u detektivek nestává, přikládám to tomu, že autorka poctivě všechna zjištěná fakta čtenáři předkládá. Souhlasím s Kachnat, že Silkworm je lepší než Volání kukačky. Možná je to tím, že mi víc sedí to prostředí, postavy mi připadaly plastické, každá něčím otravná nebo ubohá, bavilo mě přemýšlet, kdo z nich by to mohl být.... celý text

Dům duchů 2002, Isabel Allende

Čtivá kniha z prostředí jižní Ameriky, pro nás trochu exotického. Pokrývá asi 70 let života Estebana Trueby a současně probíhajících změn ve společnosti, ve skutečnosti je spíš kronikou výjimečných a silných žen kolem něj. Každá z hlavních postav je svébytná a zajímavá, přes všechny zvláštnosti uvěřitelná. Magický realismus dílo příjemně odlehčuje a neruší, působí přirozeně. Ve čtyřech pětinách knihy jsem si začala říkat - ok, prima, je to zajímavé, ale proč, co chce kniha jako celek říct? A pak mě ta poslední část úplně smetla, a samozřejmě na položenou otázku odpověděla.... celý text

Zelená míle 2001, Stephen King

Když jsem se kdysi na knižní diskusi ptala, jakých 100 knih by člověk opravdu měl přečíst za život, King zazněl opakovaně. Zařadila jsem si ho teda do svého velkého seznamu, byť do té chvíle byl stranou mého zájmu. Z množství jeho knih jsem vybrala tuhle s tím, že je hodně známá, ale zřejmě svým způsobem netypická. Chvíli mi trvalo, než mě kniha pohltila, zpočátku mi připadalo, že obsahuje příliš mnoho líbivých či obecně přitažlivých ingrediencí - odsouzenci na smrt, dobráci dozorci, odpudivé záporné postavy, láska, nemoc... A připadalo mi, že tomu chybí něco hlubšího, něco, nad čím může čtenář po dočtení přemýšlet - nestačí mi jen s knihou strávit čas a odreagovat se u ní. Toho něčeho navíc jsem se někde od druhé poloviny dočkala. Musím uznat, že pan King je mistr svého řemesla. Něco naznačí, něčím překvapí, neustále udržuje napětí a zvědavost, přichází s šílenými nápady a když si myslíte, že už se příběh jen uzavírá, překvapí něčím znovu. Za to ode mě má čtyři hvězdičky. Nicméně je to pořád lehká literatura, psaná tak, aby byla přístupná a srozumitelná všem, nic nemůže být jen naznačeno, o všem se musíme přesně dozvědět, co si máme myslet, není potřeba se moc namáhat.... celý text

Prosinec už je takovej 2015, Donal Ryan

Velmi dobře napsaná kniha. Skvělá forma - každá kapitola na začátku přináší vzpomínky, co znamená daný kalendářní měsíc pro život na irské farmě, a znovu bolestně připomíná, že tyhle časy a tyhle jistoty jsou pro Johnseyho dávno pryč. Díváme se na svět očima neobratného ňoumy, ke kterému se většina lidí chová blahosklonně, neupřímně, lhostejně, případně ho rovnou šikanují nebo se snaží využít. A on vnímá, že v očích ostatních není plnohodnotný, a nemůže s tím vůbec nic dělat, a sám sebe jako budižkničemu hodnotí. Trudné čtení, které nám sahá do svědomí, jak bychom my obstáli, kdyby nám ho osud postavil do cesty. Několik lidí tu komentovalo svoji nespokojenost s koncem knihy. Taky mě překvapil, ale vlastně po troše zamyšlení dává velký smysl.... celý text

Myslete na děti! 2015, Ian McEwan

Přečteno v rámci knižní výzvy. Od Ian McEwana jsem zatím četla jen jako -náctiletá Betonovou zahradu, byla jsem překvapená, kam se od té doby posunul. Opravdu mě bavilo číst, jak nás autor provází jednotlivými soudními případy, bez toho, aby předem prozradil nebo naznačil, jak se Fiona rozhodne. Nechá nás dělat si úsudek sami, i když nás přitom samozřejmě ovlivňuje. Vlastně je to trochu jako detektivka. Na druhou stranu je zajímavé zamyšlení, jaká je vlastně role práva v takových případech. Jak případ siamských dvojčat, tak případ s leukemií byly velmi silné. Musí být šílené jako soudce rozhodovat o životě a smrti. To, čím prochází Fiona s manželem, je klasický scénář, skoro klišé, jak si sama Fiona uvědomuje, což její situaci nijak nezlehčuje. Dojemnější než vývoj kolem jejího manželství mi připadají její myšlenky o tom, jak malou hodnotu má ve společnosti žena bez manžela na prahu šedesátky. Nedovedu si představit, že by byla až tak ztracená, jak se ona obává, ale obava z toho, že bude neviditelná, přehlédnutelná, se mnou velmi rezonují. Konec je možná až trochu přepálený.... celý text

Škola Malého stromu 2000, Forrest Carter (p)

Vegetariánka 2017, Han Kang

Po přečtení komentářů tady jsem čekala rozporuplné dílo. O to víc jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že se kniha čte v podstatě lehce, i když téma, nebo spíš způsoby zvládnutí tématu jsou znepokojivé a naturalistické. Druhá část, kde manžel sestry hlavní hrdinky natáčí svoje videodílo, mi přišla úplně krásná. Do mnohých postav jsem se dokázala vcítit - do něj a jeho vášně i do její sestry, která ve snaze udělat všechno správně zapomíná na sebe samu. Určitě jsem nepochopila všechny vrstvy příběhu, ono ta kultura je přece jen jiná, ale i tak budu nad knihou ještě nějakou dobu přemýšlet. A děkovat všem bojovnicím a bojovníkům, kteří pro nás evropské ženy už kus cesty ke svobodě odpracovaly. Na druhou stranu v knize nejde jen o svobodu ženskou, ale i obecně lidskou, a k té patří i to, že je nejdřív potřeba ji chtít a rozhodnout se pro ni, bez toho ji mít nebudeme ani v nejsvobodnějším prostředí.... celý text

Nejlepší pro všechny 2017, Petra Soukupová

První kniha, kterou jsem od Petry Soukupové četla, tak jsem moc nevěděla, co čekat. Paradoxně jsem se k ní dostala kvůli knižní výzvě, potřebovala jsem něco s Ostravou a Balabán by pro mě byl bezproststředně po Hodinách z olova moc těžkej. Skvěle zachycený náš dnešní svět, musím říct. Všechny generace hlavních hrdinů jsem musela chápat, i když nikdo tu není kladná postava, každý si nese to svoje, jako v životě. Eva, která přes generační propast a nové technologie prakticky nemá šanci nahlédnout do života svého vnuka. Chce pomoct své dceři, které moc nerozumí, nebo sobě? Hana, která to nemá jednoduché, ale na druhou stranu životem prostě tak nějak proplouvá, k jakékoliv zodpovědnosti se přiměje jen pod velkým tlakem. A Viktor, který neustále zkouší, co si ještě může dovolit, protože si toho může dovolit hodně. Zhruba v polovině knihy (do té doby jsem se nechala unášet příjemným čtením) jsem si uvědomila, že tohle všechno nějak skončí, a začala jsem se o postavy bát. Poslední třetinu jsem četla jedním dechem. Ne, že by to bylo tak napínavé, prostě mě to tak vzalo, že jsem nemohla přestat číst. Málo autorů dokáže tak vystihnout dnešní dobu.... celý text

Hodiny z olova 2018, Radka Denemarková

Knihu jsem četla skoro 4 měsíce. Ne proto, že je tak dlouhá, ale proto, že je tak náročná. Vlastně se v ní skoro nic neděje, každý děj je natolik obestavěný úvahami, podobenstvími, obrazy a odbočkami, že to zastavuje jeho tok. Byly dny, kdy jsem se při čtení cítila naplněná po jedné stránce, jako když čtete báseň. Byly dny, kdy jsem kousala stránku za stránkou a hledala něco zajímavého, čeho se můžu chytit. A byly dny, kdy jsem googlila, abych doplnila informace - například to, že Mao nechal vyhubit vrabce (prý miliardu vrabců), protože si myslel, že se živí úrodou. Vrabci se ale živí převážně hmyzem, který se v Číně následně tedy přemnožil a způsobil hladomor, který má na svědomí snad 20 milionů mrtvých Číňanů - tak tohle je celé pravda, to se fakt stalo. Nic nemůže snad diktaturu vystihovat víc. Kombinace tématu a formy způsobuje, že kniha vlastně o pravé tváři Číny přesvědčuje přesvědčené, nepředpokládám, že by se do ní pustil nebo vytrval někdo, kdo má dosud o tamním režimu nějaké iluze. A těm přesvědčeným pak zas nic tak moc nového nenabízí, nebo jsem nebyla dost pozorná. Což je fakt problém, udržet pozornost 750 stránek s velmi pomalým dějem. Nejsilnějšími z celé knihy byly nakonec obrazy Programátorových rodičů, zejména Matky, zvlášť v kontextu rodičů Mimoně - znovu ty české nezpracované příběhy. A samozřejmě to postupné čínské přituhování... Jsem ráda, že jsem to monumentální dílo přečetla, byť jsem si ho ne vždy užívala a pořád vzbuzuje víc otázek než odpovědí.... celý text

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

Nalehko 2019, Petr Kosek

Změna paradigmatu v trekkingu. Vezměte do ruky každou věc, kterou s sebou na výpravu berete, a zamyslete se, k čemu vám je dobrá, jak moc plní svůj účel a kolik váží. Pro emoce není prostor, nebo až na posledním místě ;-) Překvapí vás, kolik věcí, které berete jako samozřejmost, vůbec samozřejmé nejsou. Potřebujete stan, nebo vám stačí tarp? Opravdu je nutné chodit v pohorkách, které váží kilo jedna? Jak neudělat chybu s výběrem batohu? Kolik litrů vody s sebou máte nést? Nečekejte jednoznačný návod, co si máte pro cestování nalehko pořídit - to si musí každý vyšlapat a odšlapat sám. Čekat ale můžete velmi dobrou analýzu variant podloženou tisíci nachozených km. Já jsem jednoznačně inspirovaná, nevrhám se do změny úplně po hlavě, ale dávám tomu šanci. A minimálně pro další trek dávám sbohem pohorkám proklatejm, které váží na noze tunu snad ;-)... celý text

Radikální otevřenost 2018, Kim Scott

Siddhártha 2003, Hermann Hesse

"Take na nem, na tvem velikem uciteli, je mi vec milejsi nez slova, jeho jednani a zivot dulezitejsi nez jeho reci, gesto jeho ruky dulezitejsi nez nazory. Ne v recech, nev mysleni vidim jeho velikost, jen v jednani, v zivote." Jemna lehka kniha o komplikovanych vecech.... celý text

Šestá hlídka 2017, Sergej Lukjaněnko

Soumrak dne 1997, Kazuo Ishiguro

Druhá kniha, kterou jsem od Ishigura přečetla. Hlavní dojem - je tak jiná než Pohřbený obr! Většinou, když čtu druhou knihu od autora, už trochu vím, co čekat, způsob psaní je v něčem podobný. Tady zůstává podobné jen to pomalé tempo vybízející k reflexi, a motiv cesty. Stevens a jeho svět je vykreslený bravurně. Snažíte se ho pochopit, a znovu a znovu to vzdáváte, jak může někdo žít tak odosobněný život a vnímat to jako nejvyšší ctnost? Stejně tak se on snaží pochopit pohled druhých na poválečnou Británii, svého nového zaměstnavatele i to, že lidé mají emoce, a opakovaně zjišťuje, že je to pro něj příliš velké sousto. A přesto neúnavně a statečně zkoumá dál, i když v sázce je sám smysl jeho života. Jak píše Verrrunka níže, neobvyklý smutný příběh, velmi citlivě napsaný.... celý text