Kapis přečtené 905

Tajné války superhrdinů Marvelu 2010, Tom DeFalco

Úplně jak dnes vidím ten den, kdy jsem jako děcko dočetl Spideyho od Semicu, končícího komplexem v Central parku a celý jsem se třásl, kdyže to konečně vyjdou ty Tajné války. No a neuteklo ani 20 let a mám to doma. A dokonce i přečteno. Kniha je krásná, luxusní vydání, lesklý papír mi sedí, moc se mi líbí obálky, které jsou krásně před každým dílem (kdyby tak ty sešity Semic vydal, to by bylo!). No ale s dějem je to už kapku slabší - bacha budu kapku SPOILERovat. I když celkově to všechno celkem dává logiku a jednání jednotlivých skupin postav i jednotlivců má hlavu a patu, sralo mě, že nikdo neumírá (s jednou čestnou výjimkou) a to se mohlo dít cokoli, včetně jaderného výbuchu a shození pohoří, zvícího Alp na hlavy hrdinů. Všichni do sebe furt stříleli až odlétávali kilometry daleko a vždy se jen otřepali a hurá zpátky do boje. Dále mě sralo jak každý furt popisoval, co dělá, i když to je jev v marvelovských komiksech té doby zcela běžný. Čekal jsem a představoval si kdysi, že hrdinové budou v nějaké aréně, kde budou mezi sebou zápasit, poměrně promyšlený a rozmanitý děj plný intrik a zvratů mě docela příjemně překvapil, je to sice hlavně mlátička, ale ten děj kolem musím ocenit, čekal jsem to mnohem prostodušší. Skvadra záporáků mohla být kapku namakanější - a hlavně známější pro českého čtenáře - většinu jsem vůbec neznal, takový Wrecker s kouzelným páčidlem....no to mi ho vykuř, Colossova milostná eskapáda byla víc jak tristní, takových chvil tam bylo samosebou povícero. Celkově tedy spíš podprůměr, ale tak luxusní a tak dlouho chtěný a očekávaný, že musím dát 4 hvězdy. Čtyři poslední přídavkové sešity mě nezaujaly vůbec, především ten poslední byl naprosto otřesný a to nejen kresbou, dočetl jsem to s největším sebezapřením, i když nemohu upřít řadě "What if...?" dobrý záměr. Stále ale uvažuju, že to odprodám........ celý text

Hrdinové v krunýři 1 1992, Michael Dooney

Včera jsem si to v deviantním záchvatu sběratelství koupil za 8 korun, když je to tedy to první číslo. Jako děcko jsem si to nekupoval, ale všechny ty první díly jsem měl možnost číst. Co psát o želvácích, jejíž cílové věkové skupině jsem už párkrát odrostl? Je to naivní a hloupoučké, ale jako děcko jsem to samosebou žral, sledoval jsem TV seriál, na svém Sinclairu ZX jsem hrál hru, byl to obrovský fenomén, žádné velké vzpomínky to ale ve mně nebudí, takže ze slabého sentimentu dávám aspoň něco. Kdyby někdo chtěl tuto zásadní RARITU první číslo nesehnatelné někdo koupit za těžké love, tak se určitě nějak domluvíme;-) Viděl jsem tam ještě jeden díl, který jsem doma identifikoval jako číslo 2, asi si ho při příští návštěvě za těch 8kč přiberu:)... celý text

Avengers: Rozpad 2013, Brian Michael Bendis

Někdy v 90.letech po tzv. revoluci jsem docela často jezdil do Vídně a krom nápojových plechovek do sbírky, pro které jsme se neštítili hrábnout do koše, utrácení za barevné nanuky od rakouské algidy a Prátr jsem si jednou pořídil za většinu mých šilinků i "The Spinne nr.44", nerozumněl jsem tomu ani hovno, ale bylo tam tolik postaviček v kostýmech různě lítajících a látajících se, něco co vypadalo jako "Zlý duch" (Hobgoblin) ale asi už v desáté reinkarnaci že vypadal spíše jako nějaké létající, bledé ztělesnění smrti, nějaký Tarantula, Kingpin, MJ ve spodničce a pak tam byl takový pán s rudým ksichtem a paní v takovém červeném koženém oblečku. Na základce jsem je obkresloval do svých "Supermanových dobrodružství", jež mám jako doklad své dětské tvorby stále někde schované. Doteď jsem netušil kdo nebo co to vlastně bylo. No a vezmu do ruky Rozpad, který se doufám ale nerozpadne a vidím ty dva panáčky hned na obálce. Je to Vision a Scarlet Witch, jak se dozvídám v úvodu. Tak jo, přesvědčili mně, jelikož jsem si UKK oblíbil a líbí se mi koncept této série, řekl jsem si, že si rozšířím obzory a podívám se co že za zásadní události postavily stávající Marvel universe vzhůru nohama. A abych řekl, co chcu říct, asi vyzradím dost z děje, takže odteď SPOILERuju, bacha. Bendis se s tím nesere a začne vraždit hned z kraje, kdy utne toporné rozhovory u avengerovské snídaně, skládající se s vysokohrdinských cereálií s nanoaktivním mlékem a hyperslaninou v X-vejcíh z planety metaHulk. Avengers mi vždy přišla jako taková partička namyšlených pitomečků, kde není vůbec nikdo sympatický, platí to bohužel stále a Stark jako ministr války OSN tomu dává korunu - co to je probůh Latvera? (Litva, Lotyšsko, proč jsou tak zlí? Vedou válku s Elbonií?). Jo a kdo a proč proboha vymyslel redundatní postavu Captain Britain? Poklona koloniálním včerejškům? Ta je otřesnější než ostatní. Nicméně příběh sviští a Finchova kresba je minimálně grandiózní, obzvlášť se mu povedlo maňáskové představení She-Hulk, ty emoce tam opravdu byly vidět, kresba je dynamická, precizní, přehledná. Soupeř je nemilosrdný a vraždí se poměrně v epických soubojích, o velkolepé dvoustrany, kde se člověk kochá není nouze. Fakt dobrá řežba. Jelikož jsou Avengers světový čuprtým, kde se vystřídali ale snad úplně všichni, neváhají pak snad úplně všichni, se jim sejít před branou jejich domku a podat pomocnou ruku. Z finále sice kape sentiment až hanba a ty patetické řeči kapku nutí k úsměvu, ale ty akční vzpomínkové dvojstrany, kde jsou všichno jakože v akci jsou dost dobré - docela mě zaujala jedna, kde je pro mě opět neznáma postava - taková zrzka v gumovém minioblečku s megakozama, které ji lezou ze 3/4 ven a který by si do "akce" ani nemusela svlíkat. Přímo jak by skákala před klapku nového dílu Big tits at school (gym-education). Nakonec se všichni pokojně rozejdou do svých tajných podzemních a vzdušných sídel a jdou si žít své post-hero životy, nejslavnější supertým už nikdy nebude co býval, zakapávám slzu, jdu vyměnit trenky a musím říct, že jsem se perfektně bavil, užil si to a i zavzpomínal, mít to jako před-puboš a puboš možnost číst, tak jsem z toho u vytržení, to garantuju. Takže UKK mě vtáhlo zpět tam, kde jsem si myslel, že už nevstoupím, že už jsem odrostl ze superhero žánru, ale není tomu tak, pořád v sobě najdu tu strunu, kterou jsou nadstandardně dobré příbehy z tohoto světa, schopny rozehrát a to je super. Líbí se mi ty černé knihy a jejich unifikované obálky za dobrý peníz. Líbí se mi střípky z novodobé marvelovské historie a budu je kupovat i nadále, co budou vycházet. Jen tak dál, já jsem fakt nečekaně spokojený.... celý text

Něžná 1999, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Příjemná věc, jde vidět Dostojevského genialitu, když na tak malém prostoru dokáže rozehrát takové přesvědčivé drama a ještě takovým pro něj neobvyklým způsobem - i když svůj styl, zlé zastávárníky apod. naštěstí neopouští. Lze vidět, jak dokonale zná lidské pohnutky, chování reakce, např., že mládí je velkorysé, ale ne tolerantní, hned pohrdá apod. Mám rád Dostojevského a mám rád i tuto "Malou řadu" to jsou takové příjemné překvapivé knížečky do kapsy.... celý text

Knulp / Knulp (dvojjazyčná kniha) 2009, Hermann Hesse

Citlivé, melancholické a sentimentální vyprávění o svobodném životě, samotě, toulkách, mládí, partnerství, rodičovství i smrti, před kterou je třeba se vyrovnat se svým životem. Myslím, že jsem ještě kapku mlád a tato kniha by oslovila spíše lidí s krizí středního věku, kterou zatím ještě nemám;-), ale kniha pohladila po duši i mne. Moc dobře chápu tu Knulpovu hravost, užívání si každého stromu, průseku, hroudy hlíny a závanu větru, každé vločky a milovaného slunce. Knulp všem přinášel trochu dětské hravosti a nevinnosti, stejně tak trochu závisti z jeho svobody. Moc se mi líbil popis Německa konce 19.století, kdy kvetla řemesla, lidé byli (aspoň v této próze) poctiví, pracovití a pili skoro jen mošt. Teď za 100+ let je doba opravdu úplně jinde - a je to asi škoda. Taky jde v knize cítit obrovský kus lidství a humanity, lásky k lidem ale i k přírodě.... celý text

Iron Man: Extremis 2013, Warren Ellis

Koupil jsem si to od Crwe už před nějakým časem a to výhradně kvůli Ellisovi a protože jsem si říkal, že ta kresba je vcelku zajímavá. Teď jsem si to koupil znova v rámci UKK, protože se mi celý ten koncept černých knih se střípky Marvelu líbí a budu to sbírat (jestli to vyjde komplet ovšem, že?). Kdybych to byl býval tušil, asi bych si tenhle sešit nekupoval, ale čert to vem;-) Nebudu se taky pozastavovat nad tím, že Crew to vydala v broži za 349 a Panini to vydalo za 199 v pevné vazbě, to bych porovnával neporovnatelné, oba vydavatelé jedou s úplně jinými vstupními podmínkami a možnostmi. Taky chápu UKK jako zčásti dotovanou propagační sérii Marvelu, která má ke komiksu přitáhnout nové čtenářstvo. Tak ať se ji to daří a Crwi ať se daří přece jenom ještě lépe, protože bez nich bysme louskali akorát potřistapadesáté 3xSCI FI od Saudka. No a k samotnému komiksu. Jsem zklamaný, čekal jsem od Ellise mnohem více, chudinka nezávislý zbrojařský magnát, zpytujíc své svědomí si obhajuje svou produkci a z celé knihy číší ta beznaděj, že bez armády, teda bez armády strýčka Sama bychom žili ještě v době kamenné. Tento nezpochybnitelný přínos oceňují především obyvatelé Srbska, Iráku, Libye, Sýrie, Afghánistánu, Pakistánu, Jemenu, Sudánu a bezpočtu dalších zemí, kde se doba kamenná zpátky zavádí v rámci šíření demokracie. Kresba je sice realistická, ale je strašně statická, pohybu chybí jakákoli dynamika, když tam jsou postřeleni ti dva vojáci, vypadá to jako by jim z těla rašilo cosi mezi černým květem a krvavým vetřelcem, pozadí žádné. Nakonec takové debilní předpokládané vyvrcholení, ach nééé Tony to ti nedovolím, (skoro) nikdo to ještě nepřežil. MUSÍM! Tak jo bejby, pak ti ho vykouřím! Nééé třeba by tě to pak taky zabilo má jediná lásko, s kterou jsem se (asi) už vyspal. No nic.....za mě podprůměr a škoda, že je to teď neprodejné, asi bych to střelil a nechal si jen jeden exemplář od UKK.... celý text

Velká kniha komiksů ABC #4 2003, Vlastislav Toman

Táák jsem si zašel v pátek do svého nejoblíbenějšího ostravského antikvariátu a co na mě nečumí z regálu s komiksy? 4. díl Velké knihy komiksů a jelikož jsem to určitě ještě nevzpomínal, přišlo to zrovna po dvou letech, co jsem postupně louskal knihu druhou a třetí spolu s Encyklopedií komiksů z ABC, zrovna jsem to všechno dočetl a říkal jsem si, že je nejvyšší čas si tuto sérku zkompletovat. Sám bych tomu nevěřil, že mé přání bude tak bryskně vyslyšeno, sice má trochu to kolečko samolepící poškozeno, ale za ty čtyři kilečka si přece nemůžu stěžovat. Takže paráda. Jako děcko jsem měl přístup jak k šípákům a vůbec všem Foglarovkám a Zapletalovkám atd., tak pochopitelně ke Strážcům, chodil jsem do "ilegální" družiny skautů, jisker i pionýra a hltal jsem veškerou tuto chlapeckou literaturu mezi lítáním v přírodě a hraním her...zlaté bezstarostné časy, co si budu namlouvat. Takže i Strážci jsou pro mě vzpomínkou na tyto časy. Takže jsem si knihu vzal hned do parády - a musím se přiznat, že se mi Strážci nechtěli číst znova nějak dopodrobna, v dětství jsem to stihl vícekrát, takže jsem to spíš jen tak listoval a sem tam se začetl. No a celkem jsem čuměl - oproti Speciálu 89 je v této knize více epizod kreslených Kovaříkovou - tak např. jsem hleděl na díl se skautskou skupinou v hnědých šátcích. V Kronice strážců, kreslenou Kobíkem, které se určitě dá vytknout poplatnost době, pak bylo zábavné sledovat pionýrské šátky přebarvené na hnědo, i když v záhlaví se píše o pionýrech. Díl se zlým panem továrníkem o vítězném únoru byl pak přímo excelentní - musím zase Tomanovi přiznat, že v dílech, které nebyly evidentně "objednány režimem" se striktně vyhýbá propagandě a děcka tam zažívají klasická dobrodružství. Strážci z Bílých domů byli otřesní, zvládl jsem snad asi jen dva listy, stejně tak Křížová výprava byla hodně slabá a taková prostoduchá se slabou kresbou, že jsem to taky zavřel po pár listech. Zato Goro byl skvělý, viděl jsem ten úvodní list na Kometě (tuším č.10), ale nikdy jsem to nečetl - a je to moc dobrý kousek, Petráčkova kresba na úrovni, akorát tam mohl být ještě doslov, jak to s opicema dopadlo (i když dá se to odtušit).... celý text

Velká kniha komiksů #3 2002, Vlastislav Toman

Táák, abych se tu trapně neopakoval, nemohu dobré paměti nevzpomenout, že mi to trvalo více jak dva roky ještě s Encyklopedií komiksů z ABC, než jsem to i s dvojkou celé postupně přečetl;-) Užil jsem si u toho vzpomínek na bezstarostné časy her a dobrodružství, asociací na vystřižené a lepené stránky z ábeceček a moji sbírku starých ročníků a vystřihovánek pod postelí:-) Jsem velice vděčen za to, že tento nekompletní komplet všech komiksů vyšel v této reprezentativní formě, myslím, že vše zásadní, co v ABC vyšlo tam je, to co se nevlezlo si to holt nezaslouží. Za tuto knihu jsem jak jinak dal 4kila ve svém antikvariátu a asi bych se měl při pátku zajít mrknout, jestli tam pro mě nebudou mít poslední 4.díl, který mi chybí. Na aukru to kupovat nebudu. V této knize nejvyšší stupeň jednoznačně ovládla Kruanova cesta - měl jsem ji vystřiženou a přiloženou ke Speciálu 85 a tuto legendární kvadralogii Tomana s Kobíkem jsem četl snad stokrát. Kruan a Bohyně je už výrazně slabší. Kdyby ten životopisný komiks o Fričovi byl méně zmatečný a víc komplexní, kdyby si Petráček dal více práce s kresbou, byl by na tom Pán Jaguárů určitě lépe. Frič byl fascinující osobností a když jsme se šli s milou podívat na jeho starou vilu v Praze, kde ještě lze vidět zbytky starého skleníku, až skoro slza ukápla. Zbytek balancuje kolem hrazdy průměrnosti, nejhůř u mě z této knihy vyšel Treskow. Pořád ale slušných 75%.... celý text

Velká kniha komiksů #2 2002, Vlastislav Toman

Táák, trvalo mi to dva roky ještě s Encyklopedií komiksů z ABC, ale nakonec jsem tuhle bichli zdolal. Už to nejsou ty největší palby, kterými byla nacpaná jednička, ale jsou zde pořád velmi slušné kousky. Bez Encyklopedie bych si to asi sám neuvědomil, ale texty, jež byly v záhlavích a zápatích původních seriálů v ABC u některých komiksů citelně chybí. Děj bývá dost zkratkovitě zahuštěn a tyto vysvětlivky tomu dávaly hlavu a patu. Bez nich je to místy opravdu dost zmatené a člověk neví, která bije. Ale co už, stejně jsem rád, že to takhle pěkně sebraně před 11 lety vyšlo. Mezi nejlepší kousky řadím Asií křížem krážem, Zajatce ptáka Mauk a Pána vlků, za nejslabší pak považuju Stroj času, mě ten Hlavsa moc nesedí a v barvě už vůbec ne. Komiks jsem pořídil za hřejivých 440 Kč v antiku a dávám mu poctivých 90%. A tuhlé sérii mám rád ještě z jednoho důvodu - když ji vidím v antiku, hned ji beru a v očičkách se mi jen točí ty dolárky z aukra :-D No marné, je třeba pomáhat rodinnému rozpočtu, když si chcu kupovat ty obrázkové cypoviny pro děcka, nalívat se pivem, dobře si žrát a někam si občas zajít/zajet.... celý text

Encyklopedie komiksu v Československu 1945–1989 [1] 2010, Josef Ládek

Tááák, trvalo mi to jen něco málo přes 2 roky a konečně jsem postupně přečetl první díl této Encyklopedie spolu s Velkou knihou komiksů (VKK) 2 a VKK 3. Vždycky jsem si přečetl povídání o daném komiksu a ten si pak následně dal, takže jsem vlastně louskal dohromady tři knihy. Bylo to celkem příjemné, ale nedalo se to dělat pořád a v kuse, takže jsem to kouskoval tak dlouhou dobu. Ale stálo to za to. Samotná Encyklopedie je dle mého záslužné dílo, občas mi přišla až hnidopišsky puntičkářská, kdy se řešilo skoro každé písmenko a odstín barvy. Nejčastěji byl pak řešen chybějící text v záhlaví a zápatí, které měly původní vydání v ABC a bez kterých jsou opravdu některé komiksy dost chaotické, protože jsou zhusta kresleny poměrně zkratkovitě a bez doplňujícího textu člověk neví co se “ve škarpě mezi panely“ stalo. Trochu jsem zalitoval, že jsem povyhazoval staré z ABC vystřihané stránky, ale zase tak moc času nemám, abych to kutil až takhle do hloubky a byt taky není nafukovací. Osobně nesouhlasím s pány Prokůpkem a Krejčím a jejich zprzněním této Encyklopedie na Komiksáriu. Přečetl jsem si po roce a něco pozorně znovu všechny tři díly jejich recenze + odezvu autorů i všechny komentáře včetně Tomanova a mám neodbytný pocit “žárlivosti z lezení do zelí“. Pro zajímavost, kdo to nesledoval, zde je první část recenzce - (http://www.komiksarium.cz/index.php/2011/05/encyklopedie-komiksu-v-ceskoslovensku-vzbuzuje-u-ctenaru-ostalgii-1-cast/) – zbylé pokračování si každý jistě najde sám. V lecčems mají autoři dozajista i pravdu, ale ve výsledku je to spíš takové maskované ublížené “oni nás předběhli a my bychom to udělali lépe a profesionálněji“. Vyčítají autorům nedostatek kritického odstupu, nedehonestování vyšlých, režimem ovlivněných děl, neserióznost v poplatnosti vůči socialismu a nevymezování se vůči komunismu jako takovému. Proboha, vždyť by v publikaci, mapující ABC od roku 1957-1989 nedělali nic jiného! Já to chápu jako encyklopedickou práci, která by měla být prosta emocí a subjektivních komentářů k době, kdy daný komiks vznikl, ač to byla doba tak pohnutá a rány jsou ještě poměrně čerstvé. Uvedu příklad co mě první napadne, i když je to jistě značně nepřesné - je to jako by se v Encyklopedii Britanica vymezovali vůči pojmům, které vznikly dejme tomu v době otrokářství a v nových vydáních je dobově zabarvovali svými nad míru osvícenými pohledy na věc. Autoři recenze hledali holt chyby za každou cenu na každém šprochu aspoň trochu. No, ale nejsem odborník, s tvořením podobných publikací mám nulové zkušenosti, Prokůpek dělá pro český komiks a jeho studium a prezentaci opravdu hodně, v komentech i reakcích autorů či p. Tomana je napsáno snad vše a tak ať si každý najde ten svůj bližší břeh, já už radši toho polemizování nechám a za mně subjektivně musím říct, že jsem si knihu i přes určité mouchy užil, rozšířila mi obzory a přinutila mě si přelouskat VKK 2 a VKK 3. I když mi to trvalo už zmíněné dva roky. Za ten závan dětství a sentimentu ze starých časáků, které jsem si pod postelí chránil jako pak už jen první kalendáře s kozama ven a roztrhané Leo čtení, jsem nesmírně vděčný. Čemu nerozumím je rozhovor s J. Paulem a zařazení jeho komiksu, který byl celkem zajímavý sám o sobě, ale do téhle publikace mi nesedl, tady musím souhlasit s recenzenty na Komiksáriu, lépe by bylo udělat “medailonky jednotlivých tvůrců“. Takže celkově za mně musím pochválit, je to záslužný čin, i když není dokonalý, ale kdo a co je, že? Já to oceňuji čtyřmi hvězdami a díky za něj, teď už mám pocit, že mám ábíčko obsahově zmáknuté a jsem za to rád. Díky za toulky krajinou dětství:-)... celý text

Ticho před bouří 2013, Robert Kirkman

Ano, máme tu další pokračování! Cákající krve se dočkáme pouze u porodního stolu, urvaných hlav pouze při tréninku, zato hromada keců se navýší jako svého času mrtvol před plotem věznice. Ukecané a především "vážnými" tématy to je otřesně, ale i když je tento díl fakt takový klidnější, svůj spád si to stejně udržuje, zhltl jsem to jako malinu před spaním. A poslední stránka - i názvy připravovaných dílů - slibují slušná jatka, hodně mrtvých a snad posun celého děje pryč z věznice. Našich milých hrdinů neubylo, zato končetin je proporčně stále méně. No jsem zvědav kam se to celé brzy posune, 3 slíbené díly za rok je slušná nálož, tak ať to Crwi vydrží, vzhledem k tomu, že už jedou dotisky, zde asi problémy s prodejem vznikat nebudou. Což je dobrá zpráva.... jo a ještě jedna hnidopišská věc - a nemyslím ji nijak kriticky, jen takové zamyšlení - a tím je to americké "yuknow", což používají v hovoru dost často, ne-li pořád, na konci věty a které se v knize 5-6x vyskytne, nejsem si jist zda-li je překlad "víš co tím myslím" adekvátní, protože to snad nikdo nepoužívá u nás, jestli jo, tak se rád poučím, kdo a kde a to teda budu zejrat jak sádrovej ježek na nový vrata hele;-) Osobně tam cítím více padnoucí takové "no ne?" "že jo?" "znáš to?" ale je to jen můj názor, třeba se už v Praze u Comicspointu mladí běžně baví: "hele, koupil jsem si figurku Aquamena, víš co tím myslím",........ celý text

The Amazing Spider-Man: Zrození Venoma 2013, Tom DeFalco

Tak defloruju igelitový obal a co nenajdu vevnitř? Spidermana od Semicu! Akorát teda na tom lesklém papíře a v novém netečkovaném coloringu to vypadá podstatně lépe. A taky nejsou používány překladatelské masakry Zlý duch či Mátoha pro Hobgoblina. Tak jsem si v autobuse prolistoval to, co jsem už znal a dočetl zbytek, který jsem neznal. Myslel jsem, že Venom provází PP i dál, ne že se ho zbaví tak rychle, ale co už. Soukromý život PP a jeho manželství se supermodelkou MJ v luxusním superapartmánu, kde se tak tak vlezou všechny její hadry je tak naivní a nepřesvědčivé, až to bolí. Ale teenageři jim to asi sežerou. Ještě bych vypíchl kresbu Todd McFarlaneho, která je o řád výš než začátek knihy. Takže z čisté nostalgie, a taky proto, že se mi celkem líbí koncept UKK, dávám čtyři hvězdy.... celý text

KomiksFest! revue 04 2009, Karel Jerie

Moc dobré číslo, publicistika zaměřená na comix mi rozšířila kapku obzory. Crumb je dobrý kaňour, trochu Bukowski, trochu Brunetti, odkrývá se bez jakýchkoliv zábran až na kost, ty jeho baby tak torchu pepkonámořníkovské a ty jejich prdele a nohy fakt sexy nejsou, ale myslím, že pro jeho tvorbu jsou zcela typické. Ona i ta kresba je nezaměnitelná. Hodně dobré, klidně bych si od něj v češtině ještě něco dal. Zbytek čísla trochu víc nadprůměrný, za mě spokojenost.... celý text

Volání Cthulhu 2 2012, Howard Phillips Lovecraft

Líbí se mi na Lovecraftovi ten jeho styl, který už v této knize má precizně a rutinně vypracovaný k dokonalosti. Hlavní účastník hrůzných zážitků, samotné alter ego autora, na kraji udržení vlastní příčetnosti, pokojně v blázinci či na pokraji sebevraždy, svěřuje papíru věci, kterým se občas zdráhá sám uvěřit nebo si je v plné míře připustit, není si jist co se vlastně stalo a jestli to co zažil nebyl jenom pouhý sen či halucinace. Ale je hnán puzením tak silným, že vypoví příběh do všech nejděsivějších blasfemických podrobností, i přes svůj vrozený skepticismus, kterým kriticky zkoumá každý aspekt a podstatu nepojmenovatelných a ďábelských zlovůlí nadpozemských entit, nekonečného prapůvodního chaosu, jemuž v Necronomiconu říkají laskavě Azatoth, či v nejlepším případě byl svědkem nesvatých pokusů vykradačů hrobů. V začátku předestře hrubé rysy a vnímavému čtenáři naznačí jak to asi dopadne. A jako buchar bijící do kovadliny přidává ve vlnách další a další vrstvu, v které vykresluje strašné detaily, ponořuje čtenáře hlouběji do zběsilých vln šílenosti a hrozivě opakuje určitě pasáže, které získávají pokaždé vyšší razanci. Příběh vyvrcholí většinou ne posledními slovy, ale stránku dvě před koncem, ale čtenář je napnutý do posledního slova, kdy autor laskavě ráčí udeřit poslední hřebík a ztmelit příběh zásadním a hrůzným detailem, který příběh důstojně završí. Je mi trochu s podivem, že je “Prastarými“ schopen nazývat jak prapůvodní entity, starší než naše galaxie, Velkého Cthulhu i houbovité Mi-Go, tak 200 let stará stavení v Nové Anglii. Holt nic moc staršího v té Americe nestojí. Jaká hrůza by HPL jímala, kdyby mohl prodlívat v tisíciletých budovách, jež máme v Evropě nebo v ještě starších po celém “starém“ světě? Dokončení Dextera Warda bylo skvělé, myslel jsem, že to bude mít jednodušší nosnou konstrukci, ta komplexnost, která zastřešuje celou Lovecraftovu tvorbu je úctyhodná. V této knize jsou další tři vrcholná díla Lovecraftovy tvorby, kdy přenesl těžiště děsu z bezejmenných hrůz prokletých domů, svatyň a pekelných sklepů sužovaných mrtvolně hnijícími houbami do kosmické prázdnoty nekonečného éteru až za zakřivenou nepatrnost našeho einsteinovského časoprostoru do jiných dimenzí až k prapůvodnímu chaosu. Nelidské zlo a bezbožná hrůza příchází z Kosmu. Rituály a tajemné pokusy, mající za cíl tyto prastaré síly vypustit na náš nebohý svět, se dějí v tajemných kopcích, s nepřístupnými zarostlými svahy, na jejichž vrcholech jsou podivně odporné kamenné kruhy a samozřejmě vše vždy a všude doprovází odporný, nepopsatelný zápach. A je to nesmírně napínavé a zábavné. Nedalo mi to už u této knihy a pořádně jsem si prohlédl mapu východního pobřeží USA, abych si pořádně ujasnil, kde je ten Providence na Rhode Island, kde leží Vermont , kde že by měl stát Arkham s Kingsportem, takže i z tohoto pohledu přínos. Musím říct, že vzhledem k tomu, jaký byl HPL mazánek nezdravě úzkostlivé maminky, které mohl vděčit za dost svých psychických problémů, a nikdy se pořádně nedostal k pořádnému pobytu v přírodě, jeho romantické popisy přírodních krás, které se sice vždy zvrtnou v popis ďábelské zvrácenosti v krajině se skrývající, jsou opravdu úžasné, neskutečně popisné a člověk má chuť se do těch kopců a strží rozběhnout a hodit vše za hlavu. Doplňující komentáře k povídkám i teoretické studie skvěle dotvářejí toto souborné vydání a dávají celému dílu další rozměr, kdy si člověk může vše usadit do patřičných souvislostí. Velice jsem se zasmál u popisu Hrůzy v Dunwichi - u nabubřelé vysvětlivky k tanci Sarbanda – cituji - “kdy autoři v urputné mondénnosti někdy publikovali značně skurilní, směšně vyznívající texty“. Co ta slova znamenají jsem si musel najít ve slovníku a musím říct, že značně skurilní mi přijde především ta vysvětlivka, převzata pravděpodobně z nějaké práce aktivního studentíka. No, takže knihu jsem v rámci časových možností zhltal a nemohl jsem se od ní odpoutat. Teď však budu muset netrpělivě čekat na poslední díl Sebraných spisů, tak doufám, že vypadne z tiskáren co nejdříve!... celý text

KomiksFest! revue 03 2009, Jan Bažant

Tak, na dlouhý čas jsem tuto oblíbenou sérii zradil a jednotlivá čísla, co jsem si vozil z Komiksfestů, se mi akorát hromadila v knihovně. A já si řekl, že je třeba se vrátit a pokračovat ve čtení. A tak jsem chytl do ruky toto číslo, které skončilo jako první v řadě nečtených - a moc potěšen teda nejsem. Líbí se mi kresba Hzy Bažanta - a to tak, že se mi líbí moc, ale tento Pérákův kraťas má tak slabý a neuvěřitelný scénář, že škoda mluvit. "V autobuse" je celkem zajímavé dílko a drží se ještě vysoko nad podprůměrem zbytku produkce, z které ještě vypichávám jednohubku od Jerrieho, kterou díky dokonalé kresbě nelze než pochválit. Zbytek byl strašný a to včetně mého milovaného Trondheima. Tři hvězdy tomuto číslu dávám především za celostránkovou kresbu tanku s náckem z václaváku, Jerriemu, jednomu nezřetelnému fleku u přednášky Talbota z roku 2008, v kterém jsem se poznal a hlavně povedenému Komiksfestu, který ještě byl v Nodu a měli jsme tam s klukama stůl pro sebe, bylo tam světlo, lidi chodili kolem, pivo i autogramiády byly nadosah a bylo tam tak strašně fajně. na a ještě jsem projel přiložený sešitek "SPAM" a musím říci že: a) speciálek 2008 o Georgeovi byl lepší, ale pokorně držím hubu, jak se to dávalo jako bonus, protože sranda to je taky b) nevím, jestli nemám malé péro:)... celý text

Ostrozub, vládce Východního Pomezí 2013, Jeff Smith

Tak jsem to včera zhltal jak malinu a baví mě to moc. Je ale dobře, že svítí světlo na konci tunelu, že snad ještě letos budeme mít Kůstka komplet ukončeného, této sérii by neslušela "nekonečnost". Věděl jsem, že možná někdo zemře, tak jsem si furt tipoval, který z kladných hrdinů to bude....a ona ta série na ty zásadní zvraty opravdu není kdovíjak bohatá a na to práve finále si budu muset zjevně ještě počkat. Věřím, že to bude zajímavé, konec dává tušit, že možná už zemřel i někdo, kdo se zdá, že nezemřel, děj se rozhodně posunul a celé se to vyvinulo, takže se docela těším jak to celé dopadne v poslední trilogii. Musím pochválit i tu oranžovou barvu, konečně to jde vidět, co je na hřbetu napsáno;-)... celý text

Volání Cthulhu 1 2011, Howard Phillips Lovecraft

Když se roku 1908 v St. Louis konala výroční schůze Americké archeologické společnosti, tak tam inspektor Legrasse ukázal zapovězenou podivnou modlu Cthulhu, nalezenou v odpudivých neworleánských bažinách, vytesanou nelidskou rukou z blasfemického kamene, jehož povrch byl záhadně a nesvatě matný, mýdlovitě černo-zelenkavý, stejně jako je barva samotné knihy a nápisů na ní. A tudíž forma perfektně sedí (ač bych ocenil záložku) k obsahu, jež je čím dál kvalitnější a čtivější, jak Lovecraft dosahoval svého tvůrčího vrcholu. Jak příznačné, že to bylo po tom, co se mu rozpadl partnerský vztah. Ze začátku lze být ještě sledováno působení ostnů xenofobie, která už ale se čtením knihy mizí a u novějších novel a románu už po ní není ani památky. Je až směšné, jak se byl schopen Lovecraft s nevolí dívat na “přistěhovalce“, když sám pocházel ze stejných přistěhovalců, kteří před pár stoletími vyvraždili původní obyvatelstvo a zabrali jejich zemi. Jsem ale rád, že pasáže o negroidních rysech, taliánech a žlutých povalečích nevycenzuroval žádný aktivní posel politicky korektního newspeaku a zůstalo to v knize, tak jak to bylo napsáno. Je to určité znamení doby i autora samotného. Ostatně jak jinak nazvat černocha než-li černochem, když tento nepochází ze Země? Zde opravdu pojem “afroameričan“ selhává ve všech směrech. Už od první povídky Chladný vzduch jde vidět jak HPL vypracoval svůj styl a u žádného z prokletých děl, v tomto děsivém svazku prezentovaných, neznalezl jsem slabých či hluchých míst. Každá zde uvedená práce je prostě skvělá, kupodivu Call of Cthulhu není mým nejoblíbenějším kusem. Hodně se mi líbil Reanimátor, proto v podobně laděném duchu psaný Případ Charlese Dextera Warda mě zaujal asi nejvíce, stejně jako skvělé Snové putování k neznámému Kadathu, hluboce se mi zaryl i Pickamův model, Stříbrný klíč či Dům vysoko v mlze, už jen pro svůj vzletný popis okolí Arkhamu a Kingsportu. Lovecraftovi se povedlo vytříbit svůj styl do nezaměnitelného, krystalicky temného jasu a zneklidňujícího slohu. Neskutečná je detailní až hnidopišská popisnost, především, ale nejen, ve Snovém putování, kdy jsem si při hltání stran všechno dokonale dovedl představit, což není úplně běžné u každé knihy. Tato parádní novela o dobrodružství Randolpha Cartera ve snové říši taky dává nový rozměr povídkám z počátků Lovecraftovy tvorby (ale i třeba Pickmanovu modelu z této knihy) a propojuje starší příběhy, které ještě zůstaly čerstvě v hlavě po přečtení prvního svazku těchto prokletých sebraných spisů a dává celému dílu ucelenou slupku ječivého šílenství a kompletnost santyrové, chorobným mechem porostlé chodby, ústící v bezbřehé propasti nejzazších hrůz. Za mě 5 hvězd, jsem nadšen z této chronologické řady kompletního díla HPL a už se vrhám na další díl tohoto skvělého čtení.... celý text

Měsíční močál 2011, Howard Phillips Lovecraft

HPL už se začíná vypisovat ke svému krystalicky vytříbenému stylu, k největším dílům své tvorby. Lze spatřit posun v jeho tvorbě, kdy už nestřílí od jednoho k druhému, ale celou chronologicky řazenou knihou se nese postupně se měnící atmosféra vnitřních démonů a děsivých snů, které ho právě v té době sžíraly. Mně osobně by k téhle knize Sebraných spisů sedl spíš název "Prokletý dům", protože motiv prokletého, nesvatého a zvrácenými kořeny, narostlých do obludných tvarů, či tunely prožraného domu, potažmo hrobky či podzemního chrámu najdeme v tomto svazku poměrně hodně. Už sama povídka Prokletý dům, Děs v redhookské čtvrti, Číhající děs či Krysy ve zdech jsou přímo vázany na dům. Hudba Erricha Zana, Reanimátor či Slavnost jsou taky úzce spjaty s domy. HPL nebyl zálesák, který by rád ohníčky za chladných rán pod širákem a jeho láska k staroanglickým domům a tajemným uličkám se v této knize obtiskla velmi silně. V posledních povídkách taky vystrkuje růžky jeho xenofobie, v dnešní době úzkostné politické korektnosti by takhle už psát nemohl, takže i to je zajímavá sonda do dvacátých let 20.století. Výborná je i nečekaná divadalní fraška či sebeironizující "Nepojmenovatelné". Je opravdu skvělé číst takhle znovuvydaného Lovecrafta, pěkně chronologicky seřazeného a kompletního. Trochu mi vadí, že oproti první knize, která byla menší špalek, chybí záložka. Já mám rád záložky vimplementované přímo v knize. Ale to je maličkost, už jsem načal třetí svazek.... celý text

Hrobka 2010, Howard Phillips Lovecraft

Jsem rád, že Lovecraft se dočkal u nás znovuvydání - sice mám téměř komplet ty sešity od Zlatého koně s obálkami od Káji Saudka z devadesátých let, ale tenhle chronologický soubor s poznámkami a vysvětlivkami dává možnost pozorovat celé jeho dílo hlouběji, sledovat jeho vývoj a motivy, které se časem mění. V této knize se mi zdá zatím tápe a hledá se. Ale výborný rozjezd, ta hrůza tam už jde cítit, dobrý papír, záložka, ty ilustrace mně tolik nevadí, i když nadšem z nich taky nejsem. Za mne spokojenost.... celý text

Zamrznutí 2012, Brian Azzarello

Rozhodně lepší než předchozí díl. Kresebně u mně zabodoval pouze Frusin, Dillon mi nesedl a Davis se mi přímo nelíbil. Zamrznutí je hutný příběh, který jsem si ještě nějakou dobu znova projížděl v hlavě, když jsem tlačil kočár sněhovou vánicí;-) a on je to ten Constantine opravdu cinycký a zlý člověk. Nejsem taky žádný odborník na Hellblazera a tak nevím, jestli se ty zlé události začnou dít tam, kde se John objeví, jako magnet neštěstí, nebo jestli zkrátka cítí, že se to blíží a jde si tam na to místo užít toho divadla... (případně na obranu naverbovat nějakou příšeru z bažin a spirituální komando)...?? No každopádně zhltnul jsem to skoro naráz, limitován pouze délkou cesty MHD a bavil jsem se dobře. Oba kraťasy pak dávají tušit, že jejich příběhy se dočkají pokračování - aspoň teda ten první příběh mi teda nepřišel, že by byl uspokojivě ukončen a měl by mít nějaké rozuzlení. Takže celkově hodně dobré, letos doufám vyjdou zbylé dva díly a budu mít doma Azzarellova Hellblazera komplet.... celý text