Kapis přečtené 905

Superman: Rudá hvězda 2012, Mark Millar

No, hmm....není to špatné, ale čekal jsem teda mnohem více. Myslím, že potenciál tohoto originálního nápadu nebyl využit ani z 30%. Orwellovská atmosféra v tom není bohužel ani za mák - i když tu byly obrovské možnosti jak ji rozprostřít nad sovětským impériem - ale to by se musel děj nebo aspoň některá z jeho linek odehrávat z pohledu obyčejného občana. Těžko popisovat děsivou totalitu a kompletní špiclování veškerých aspektů lidského konání (což vidíme, v rámci boje proti "terrorismu", čím dál dokonaleji den za dnem zavádět ve "svobodné" Americe a postupně v celém světě) z pohledu vládnoucí gatnitury, která tato opatření aplikuje. Naopak čtenář získává dojem, že tak to je správně a že to je v jeho zájmu. Takže na Orwella zapomeňme, Superman je sice sovět, ale někde vzadu v duši a genomu je to přece jenom správnej amík, takže panuje spravedlivě, bez represí a válek a i když všechno slyší a vidí, lidé se mají jak prasata v žitě a na nic si nestěžují. Nakonec to Amerika samosebou všechno zachrání a vykutí, protože tak to přece je, je paradigmaticky jasné, kdo je hodný, kdo špatný a tak to i docela očekávaně dopadne. Kniha má klesající tendenci a i když Millar si asi cosi nastudoval, zpod americké pokličky se nedostal, tak sovětská WW používá jednotky v mílích apod. O tom, že se naše mateřská hvězda změní v Rudého obra víme už teď, pokud Luther vyřešil "všechny problémy", asi by toto přední mozky řešili kapku dřív, no nic, pro mne je to velké rozladění, i když samo o sobě bez těch PR keců by to asi mohlo fungovat, to je tak, když je člověk na něco natěšený......marné... celý text

Poděsové z jiný planety 2011, Bill Watterson

Tak půjdu proti proudu, u tohoto dílu jsem se až zas tak moc nebavil a co mě fakt sralo je prasení češtiny (ano, ano můžete se do mně pustit, ať si to vidlák vydávám sám v Ostravě po svojem;-)), ale už v názvu máme jinÝ planety a uvnitř to jede ještě děsnejí, sám tEJden a Voči, hrůzoděs. Ano, chápu, že i v originále to není psáno zcela spisovně, hlavní postavou je malý kluk a na části našeho území se tak i mluví. A překousávám to u spousty jiných věcí, zde mi to holt nesedlo, asi jsem měl krámy a vyloženě mi to kazilo dojem ze čtení. A aby to nevypadalo jako hlas umírajícího v poušti, tak jsem teď byl svědkem, kdy paní s malým klukem chtěla koupit něco své ratolesti a dala se se mnou do řeči u regálu v Librexu. Paní byla celkem upovídaná, učitelka češtiny, a když vzala do ruky tohoto CaH, tak ho zase odložila, že tohle dítku kupovat nebude, aby si nekazil jeho teprve se rodící znalosti českého jazyka a nefixoval si takové zhovadilosti. Tak možná jsem papežštější než papež, ale možná by se v Crwi mohli zamyslet - je škoda odhánět potenciální komiksové fanatiky prasením našeho pěkného jazyka pepíkováním. Jo a heléééé, píšu to bez emocí, ty krááso, viď;-) Tak mě neukamenujte, co jsem za zaprděného úzkoprsého prudila z ukrajinské zemědělské usedlosti:-)... celý text

Flirtování se zatracenými 2011, Mike Carey

Pro mne opět úchvatné, pokud ne naprosta špička komiksové tvorby u nás vycházející, tak rozhodně zařazuji mezi "osmitisícovky". Nudit se u Lucifera opravdu nejde a to i bez kyslíku. Tento díl mi přišel kapku tak říkajíc jednodušší v tom smyslu, že jsem neseděl co 5 stránek u internetu, abych si dohledával prameny a souvislosti, tudíž čtení docela odsejpalo (proboha co to používám za pepíkovské výrazy??). Kresebně opět a nepřekonatelně vede Dean Ormston, ale střídání malířů (a stylů) je osvěžující. Carey dokáže proplétat nitky jednotlivých příběhu vskutku geniálně a s takovou lehkostí, podobně s jakou jem běžel teď na hajzl, co jsem se napil ranní kávy. Příběh z pekla je pro mně osobně ten nejlepší - to co Gaiman započal ve 4.dílu Sandmana, kdy nás nechal poprvé nakouknout za brány pekelné, zde Carey rozvíjí geniálním způsobem. V pekle nejsou jen démoni a trpící, Carey přidává další hladinu a dělá peklo mnohem hmatatelnější a uvěřitelnější, mocenské boje mezi pekelnou šlechtou a strasti jejich běžných životů, povinnosti, práce, to všechno perfektně dokresluje toto prostředí. No zkrátka bomba, velice nekriticky hodnotím plnou palbou a jsem nadšen, že se do vydávání zapojí brzy Crew a tak snad se už brzy dočkám dalších pokračování.... celý text

Líný rodič 2009, Tom Hodgkinson

Kniha se mi moc líbila a přečetl jsem ji dost s chutí, s takovými 85% věcí nemohu než nesouhlasit. Rady tipu "Pracujte méně" apod. jsou sice krásné, ale každý nemá to štěstí, že se může živit psaním a válet se doma a na zahradě;-) Každopádně jsem si z ní dost odnesl - jestli v dobrém nebo špatném ukáže až čas... celý text

Pohodoví rodiče - pohodové děti 2009, Iva Jungwirthová

Moje první rodičovská kniha a přišla mi dost dobrá. Taky dokázala uklidnit určité zbytečně skoropanické situace, které bych byl jinak schopen vytvořit, připravila na porod, u kterého jsem byl a na vstup nového života do mého života;-)... celý text

Někdy příště 2012, Warren Ellis

Tuto neotřelou, přímočarou kritiku dnešní doby a doby blízké orwellovské budoucnosti je opravdu radost číst. Žádné zbytečné záseky a filozofické odbočky, vracení se v textu, abych věděl co se to děje. Údery přímo na pysk a na solar, rektální vodopády, chytnout pod krk, kopačka do kulí, paráda. Kdyby tak bylo více takovýchhle novinářů - a nejlépe skutečných - kteří vybočují ze zažitého stereotypu dnešních korporátních médií, patřících po celém spektru jedněm a těm samým lidem, které tvaříc se levicově či pravicově, v zdánlivém rozporu, předhazují tupé lůze ty stejné předžvýkané lži. A tupá nová lůza předžvykané sračky spolyká večer otupěle před Ordinací u Bráníka a slevněného gothaje z Lídlu a pak dští síru a oheň na ty hrozné diktátory tam někde, kteří se zprotivili bankstersko-ropné moci a souhlasně přikyvuje honoraci jiných diktárorů, kteří mohou vlastní lidi vraždit bez problémů, protože bohatství svých zemí poslušně distribují tam kam mají, případně hostí nějakou tu "spřátelenou" demokratickou flotilu. Zaplaťpámbů, že ještě máme svobodný internet, kde se dá zatím dopátrat skutečné pravdy, kterou v "jasném a spolehlivém" proudu polopravd, lží a propagandy nenajdeme. Jen tak dál Ellisi, jen tak dál Spidere, žeru Vás oba.... celý text

Děti a monstra 2009, Mike Carey

Možná tu bude sem tam nějaký spoiler upozorňuju. Příběh, co Mike Carey rozjel, minimálně konkuruje samotné předloze a oceňuji, že jsou v tomto booku na gaimanova Morfea a svět věčných uctivé odkazy. I když startovní příběh je až moc okatou kopií Sandmanovy cesty za svými ukradenými symboly moci, nemám s tím nižadných problémů, protože je to svižný start a chladnokrevně kalkulující Lucifer má charisma, které by zbortilo nejednu říši mrtvých. Příběh se tak čte sám. Pán snů je přece jenom moc neutrální, řídící se moc pravidly, Lucifer si dělá v podstatě co chce. Bere se sice úplně stejně vážně (což se mu vzhledem k okolnostem dá odpustit), ale je takový lehčí, není brácha od osudu a tak vůbec. Úplný začátek s démony, hrajícími o kosti a oči je vůbec jeden z nejlepších začátků vůbec. Takový hravý a nevinně roztomilý......“tak to nebyl člověk...hraje se dál“. Izanami-no-Mikoto, bohyně stvoření, která podle všeho se svým chotěm vytvořila pomocí Nebeského kopí celé Japonské souostroví, je po smrti poměrně nemluvná a je i s torzem famylyje jen tichou loutkou na světlonošově cestě. Trochu zamrzí jak je českým překladem průhledně přelepen název prvních dvou sešitů, to už je lepší ten černý pruh. Ale to není moc podstatné. Musubi a její zmanipulování a přechod je prostě kuleidechrvoucí. Nevymyslelo snad rétoriku a manipulaci, ty esence propagandy, samo peklo;)? V komnatách bez oken bych opravdu nechtěl trávit věčnost zatracení, ostatně když nad tím tak uvažuju, vůbec bych nechtěl být věčně zatracený – stejně jako mě ale příliš neláká např. představa křesťanského “nebe”, kde bych měl po věčnost po bocích andělů pět chvalozpěvy na Stvořitele. Jitřní kníže odhalí zneužití spících k šíření hrůzy a vzpomene si btw. na pařížské divadlo naturalistické hrůzy “Velký Guignol”, které přestalo hrát, protože hrůzám skutečného světa 20.století nemohlo konkurovat:) Vše zacvakne, získá poslední zbraň proti Izanami, celý plán Lucimu samosebou dokonale vyjde, zatímco v LA se děje u brány do nicoty obrovské rodeo. Saul a Cestits z beztvarých jsou naprosto dokonalí a jejích souboj s Mazekeen a kartami je bezchybný, tato pasáž se mi líbila obzvlášť. Cestis, i přes pohrdání lidstvem cituje z Roberta Frosta o ohnivé vášni, pěkný je pak i rozhovor Jill s Luciferem, kdy mu vmete do tváře, že je arogantní nevděčný zkurvysyn, až do mrákot opojený svou mocí a on jen lakonicky odpoví “Ha, úžasné, naprosto přesně řečeno” a pak ji, sice s mizející trpělivosti, velkomožně propustí. Každý je sám sebou, na nic si nehraje, perfekt. No snad se v sérii ještě “kartářka” Jill objeví – tato postavička mi byla sympatická – ostatně jede dořešit něco se svoji matkou, tak možná se někde do děje ještě zaplete. Co mi vskutku uniklo a nevím oč jde je, když Saul dá ve fastfoodu poďobanému uklízeči “Rezidium pečeti – pařát”, že “bolest i blaženost budou pokaždé silnější”, neví někdo co to má být? Kresba Petra Grosse prvních tří sešitů byla sice spíš v hlavním proudu, ale neměl jsem s ní problém, kresba prologu k Monstrům od Deana Ormstona, to je však jiné kafé, daří se ji zachytit o dost více, tak nějak z ní dýchá tisícileté prokletí. Příběh je hutný, kresba mu dává správnou atmosféru, historické události jedou paralelně s přítomností, vše odsejpá jako namazaný stroj. Nemohu se odtrhnout, akorát mi trochu neklape u pokorné kněžky Erišad, denodenně potracující své dítě, že cítila vůni kukuřice v chaldejském Uruku. Jak jsem obeznámen, kukuřice nepochází z úrodného poříčí Eufratu. Není nikde ani tesaná do kamene.....nebo, že by její pěstování snad za těch pár tisíc let bylo zapomenuto, nebo ví Carey víc, nebo si to jen neuvědomil, nebo se spletl? Nějak moc nebo:) První sešit Dětí a monster přebírá opět P. Gross, což ve mně zvedá malou vlnu nevole, ale nedá se nic dělat, příběh plynule sviští. Sestup Anadiela, v úvodu třetí části, je jako z nějaké fresky a tím, že je se spoustou barokních přiblblých andělíčků v tak malém okénku na celém dvoulistu, přijde mi to jako kvalitní sarkastický výsměch tomuhle přebubělému šlehačkovému stylu....a i malou předzvěstí. Dynamické střídání kresby v “andělské” a “mrtvé” lince akceleruje příběh a musím ohromeně říct, že se ten propletenec daří Careymu udržovat mistrovsky. Konec knihy dává velká očekávání, víc o tom už nemá cenu psát. Je to parádička. Hnidopišsky ještě dodám, že mi chybí čísla stránek a záložka by byla přímo ultra-potřeba, ale pal to čert;) Hlavně by totiž této sérii pekelně slušel aspoň jeden díl ročně.... celý text

Pšššt! 2007, Jason (p)

Je s podivem, jak úderné tohle dílko je, i když to tak zkraje nevypadá. Melancholická dramata, kde není třeba slov, se surrealistickými přechody a nečekanými vyvrcholeními, která občas vlastně žádnými vyvrcholeními nejsou. Minimalistická kresba a nerušící úsporné pozadí člověka neodtahují od zásadních detailů, v jejichž jednoduchosti a přirozenosti je ta opravdová krása. Kdo aspoň některé zde ztvárněné životní útrapy a radosti nezažil už na vlastní kůži a necítil podobné pocity, které se této knížce povedlo výtečně zprostředkovat, tak toho v životě zatím moc neokusil.... celý text

Nejlepší obrana 2012, Robert Kirkman

V komentu lehce (ale fakt jen kapku) spoileruju, upozorňuji hned zkraje. Kirkman nenechá své hrdiny chvíli vydechnout a když už to vypadá, že se to začíná zabydlovat a usazovat, žene je bez ustání dál, momentálně do náruče dobrosrdečnému filantropovi, který si nechává říkat Guvernér. Čtvrtý díl měl taky spád, ale přece jenom, za mřížemi probíhající telenovela nedávala příběhu příliš prostor pro velkou eskalaci. Zde ji ovšem najdeme v plné míře, protože se posouváme dál do blízkého městečka, kde žije zbožná komunita přátelsky naladěných samaritánů. A to je opravdové štěstí - aspoň pro čtenáře. Takže se těším na další díl, kdy bychom se měli vrátit do věznice, zase trochu jinak. Jsem ochoten omluvit toporné monology, dlouhé jak kázaní bigotního narcise, největší silou téhle série je prostě její spád a jistota, že si nemůžete být jisti ničím. Autor nešetří nic a nikoho, Rick už si při honění nebude moct střídat holky;-). Už se těším na další pokračování, i když zase budu mít problém s množstvím postav, jejich jmény, historií a jejich interakcemi, vztahy apod., myslím, že mě další díl vtáhne hned, ani nemrknu. Jsem docela zvědav na tu dobročinnou misii, která se za nebožáky do vězení chystá, aby jim ukázala cestu ke světlu.... celý text

100 nábojů: Šest na odstřel 2012, Brian Azzarello

Šest sešitů, šest samostatných dílků do mozaiky. Moje A4-ka, kde si píšu co se kde dělo je už skoro popsaná z obou stran. Opět je třeba připomenout, že největší zážitek ze čtení lze dosáhnout jedině, když to člověk čte naráz v rychlém sledu. Ten díl s Lonem, kdy skončí jak skončí - tak to jsem si říkal, že je nějaká retrospektiva, ale jelikož jsem už začal číst další knihu, je zřejmé, že se to děje všechno postupně a autor nás netrápí v tom brutálním propletenci ještě časovými skoky. To už by bylo k zesrání a Lono je zjevně nesmrtelný. Setkáváme se i se stále spícím minutemanem Willim Timesem a s tím koncem se to celé zamotává ještě více. Je to geniální po všech stránkách.... celý text

Ďábel vchází do dveří 2007, Mike Carey

Lucifera jsem už onehdá četl, zážitek byl tak silný, že jsem nechával tomu čas a dlouho čekal na tu správnou rezonanci, abych napsal koment. Ale čekal jsem až příliš dlouho, až hluboký dojem se stal jaksi plytčím, asi jako živý sen, který vytrhne propoceně ze spaní, ale už během dopoledne se jako křehká matérie ztrácí v záplavě všedností. Tak jsem si ho kurva přečetl znova! A jsem stejně ohromen. Dal jsem si hlavně pro sebe i malinko rešeršní práce a proto upozorňuju na potenciální spoiler. Jednomu kamarádovi, od kterého mám pár obrazů doma na stěně, se značně pohoršilo v jeho nelehké psychické nemoci, když se začetl do knih o hierarchii andělů a zanícených oslavně-tmářských andělských textů. Z jednoho takového díla hned při prvním setkání se svým bratrským andělem Lucifer cituje. A už nepustí... Důstojnost, to je asi ten pocit, který mi nejlépe sedí k pánu pekel t.č. na volné noze, neústupná síla vůle, která jde krok za krokem za svým cílem bez jakéhokoli ohledu, ale s takovou grácií, tak impozantně, že i panenský řád kastrovaných premonstrátek by s chutí podřezával a ošukával své eunušské učitele filozofie během přestávky mezi katechezí a hodinou bolestného růžence. A neměli by na výběr. V Nedělních listech by se pak psalo o pomatení myslí a pár sukub by upálili. Nářky, kvílení a skřípot zubů by se ozývalo z hranic..a Knížeti by to bylo jedno. Konečně poprvé vidím Pekelného vládce, z kterého jde opravdu respekt, žádného rohatého bambulu ani zbytečně agresivního imbecila s hořícími vidlemi, ztělesněné krystalicky čisté, vyrovnané zlo, které si je naprosto jisto samo sebou a jež je neskutečně mocné, moudré, rozvážné a nelítostně kruté. Arogance, která je většinou u smrtelníků trestána je tady nepostihnutelně vyzvednuta jako vlastnost, s kterou se nebohý čtenář, drcený běžnými denními problémy, nevědomky ztotožní. Všichni chceme být jak Jitřní kníže! Mít tu moc.. Být tak bezprostředně přehlíživě sebevědomý. Ani nevíme a jsme uctívači ďábla. Pokud by však někdo v samaelském opojení začal po přečtení jako hotový půlsatan kázat doma věčné zatracení, tak radši bacha, Luciferovi to bude dozajista úplně u prdele, horší pak s manželkou doma. Kresba Scotta Hamptona je vtahující, i když v pár okýnkách se mi asociovali ábecečkoví Strážci, letní speciál 89 od Kovaříkové, což ignoruji (uFF) a hltám příběh, který je podkreslen fantasticky. Musím říct, že vstupní “Světlonošova cesta“ staví stabilní základ monumentálního příběhu a mám neodbytný pocit, jako kdyby žák začínal přerůstat mistra. Slepý Briadach, nevlastní bratr Mazikeen, syn Lilith, a spíš fiktivního anděla Ibriela a jeho lid “Lilim ve vyhnanství“ vychází z mytologie Mezopotámie, jako nesčetně jiných příběhů. Je pak vhněten a k nalezení také v judaismu, kde si žije vlastním životem. Lucifer kráčí věky, kde jsou tyto skoro zapomenuté příběhy pouze kulisami na jeho cestě. Posvátná hora národa Navajo, kde se s citlivým pochopením k zarezervovanému původnímu obyvatelstvu těžil intenzivně uran, je stejně chytlavá jako Faramond sedící u alhamberského lvího dvora – už chápu proč je v pevnosti nad Granadou furt jen kopie a tu ještě neustále opravují. Co slovo, to skoro citát a rozumím už co znamená nemrhat slovy, hutné příběhy se zauzlovávají samy do sebe, aby se pak spojovaly v nečekaných souvislostech a tíhu si nesou bubliny tak nějak samy, holt v knihovnách jsou celé police plné křesťanských hypotéz o tom jak utrpení prospívá duši, Světlonoš se s tím nesere, přechod na kresbu Chrise Westona by se mohl zdát nepříjemný, ale dynamika příběhu nedovoluje se moc pozastavovat. Sešity s kartami hltám ve stejném tempu, akorát bych autorovi vytkl malinký renonc, který si jako amík asi neuvědomil – kdyby někdo chodil po Hamburku s vykérovaným hakáčem na čele, tak by skončil v base velice rychle, ne tak jak v Americe, kde to trestné být ani nemůže. Poslední příběh je příslibem věci budoucích, které se prolínají do druhého dílu, s kterým jsem už taky měl tu čest. Změna kresby, opouštějící hlavní proud, plynule se blížíc k břehu, pomaleji k duchařskému minimalizmu má sakra říz a akorát může trochu nasrat, že příběh zdánlivě se zbytkem nesouvisí. Tedy jestli bych neměl doma pokračování, kterého je za ty roky žalostně a bídně málo. Bylo by třeba probrat Netopejry v jejich klimbavém spánku v temné jeskyni. Lucifer v kresbě poslední dvojice kreslířů nevypadá vůbec tak důstojně a infinitivně...nicméně na ketaminu člověk vidí všechno jinak, a je snad i záměrem vykreslit Lucifera takto, ve stavu disociativní anestezie...kdy cestujete vesmíry - není bez zajímavosti, že tato běžná součást uspávacích injekcí je např. v Americe rušena jinými látkami, které zabraňují dosahování těchto stavů... Příčina, následek, prolínání lidských cest, omylů a osudů, na který nevěřím, zvraty a butterfly efect, to tu všechno je a Mike Carey je snad satan sám. Bomba, jsem natěšen na pokračování, i když matně pamatuju jak dvojka pokračuje, těším se, až se vrhnu do detailů a strhujícího pokračování příběhu. Bylo něco nesrozumitelného? Tak to jsem kurva rád! 99 percent ze sta!! Myslím, že skoro 100....a Luciferovi je to úplně jedno...ještě, že jsou na světě tyto jistoty. Pane Petříku, pome trochu;-)!!!... celý text

Vzhůru na Yukon! 2010, Bill Watterson

Tak jsem se po dlouhé době dostal zpátky k těmto dvěma výlupkům, tedy jednomu s plyšákem, a vždy před spaním jsem si dal v posteli pár stripů na lepší spaní. Občas mi však naopak spaní zarazila děsivá představa, že se nám už brzy narodí něco podobného a spaní jako takové, tedy přirozená fyziologická obnova sil bude už jen příjemná vzpomínka. Celkově jsem se příjemně pobavil i poděsil a dávám cca 85% a přidávám neanarchisticky, nelevičácky, naprosto neutrálně 4...zlaťoučké penízky v kapsišce, ale kuš...hvězdičky:-)... celý text

Na to, abyste přežili, nemáte dost pod čepicí 2012, Scott Adams

Bomba, Dogbert exceluje a dokud je dáván prostor této ultracynické psí hyperinteligenci, všichni ostatní stojí jen v řadě s žebrací miskou. Každý z megalomanských, sebestředných a krutopřísněkrutých Dogbertových projektů je naprosto geniální. Doufám, že ještě pár dílů pojede na ne tak vyostřené hraně nadnárodních korporátně fašistických firemních porad a bude tak krásně světovládně uvolněných. Nemám moc času teď číst ani ty obrázkové publikace, které jsou jak známno určeny pro nedospělé jedince s krizí osobností, ale tomuhle jsem se nemohl vyhýbat dlouho. Tenhle díl je opravdu pecka a těší mě i konzistence formátu vydávané řady, kdy tento díl je vlastně polovina z původní velkoformátové knihy a obálku k 3.dílu Crew vytvořila sama. Vtipy o "Elbonii" patří opět k tomu slabšímu, ale je to v kontextu amerického hegemonického velkoimperialismu pochopitelné. Spokojenost až na půdu, takže dávám 95%... celý text

Osamělé město 2011, Warren Ellis

VÝBORNÉ, VÝTEČNÉ, SKVĚLÉ – po slabším 4.díle, který byl takovým trochu už vyceděným odvarem předchozího, tento díl jede na nové vlně nápadů a celkově působí velmi harmonicky a úderně. Druhý, celopanelový, sešit je příjemným, kontemplativním ponořením do reality Ellisova cyberpunkového světa, který přirozeně a originálně navnadí čtenáře na další četbu. Jsem rád, že střet s novým prezidentem Ellis neuspěchává a připravuje tomuto (doufám) velkolepému představení důstojnou cestu, kdy budou padat velké kulisy a nejedno oko, jakož i střevo nezůstane sucho. Líbí se mi, že v tomto díle jsou více zapojeny hi-tech future biotechnologie jako “potulná kamerová infekce, ilegální sekreční nanosenzory“ apod. To fakt žeru. Ellisovi se tentokrát i dokonale povedlo zapracovat do tohoto světa neblahé budoucnosti praktiky mocných této doby. Pro ty méně vnímavé, a ať vím, kde to případně příště hledat, takové malé shrnutí (spoiler): Policajti postřílí nevybíravým způsobem protestanty přímo před svou služebnou – vrazi jsou chráněni a odvezeni do bezpečí. V následném tiskovém prohlášení mainstreamového média, které je plně pod kontrolou governmentu, jsou jako standard “false flag operation“ označeni za viníky sami protestanti, když prý napadli služebnu a z “davu padl výstřel“. Z incidentu není žádný záznam, protože policajti ruší veškeré kamery a záznamová zařízení nějakými rušičkami. Toto je opět standard false flag označeno jako “terroristická aktivace el-mag pulzu.“ Stále to neevokuje žádné události dnešní doby? Tak jedeme dál – následně je vydán “N-zákon“ - články, vyhodnocené jako nebezpečné pro lokální či národní bezpečnost a mezinárodní postavení země mohou být a budou staženy Callahanovou administrativou (sic!). Cenzura tisku a internetu. Vítejte v roce 2012, řízeném AIPAC, NATO, CIA,.....and many many others.....skuteční teroristé a pachatelé jsou oslavováni a možná dostanou i medaile za příkladnou obranu bezpečnosti civilního obyvatelstva – podle toho, kdo jich víc postřílel, tím větší medaile. Važme si takovýchto děl a radši je pořádně schovejme, možná bude jejich držení za pár let nezákonné a budou pálena novodobými Koniáši i s náma a nahrazována tou “jedinou správnou literaturou“. Smekám klobouček a dávám skoro stovku, jen tak dál, na další díl jsem teď natěšen jak na nic jiného.... celý text

Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě 2007, Grant Morrison

A hele, co jsem zapomněl okomentovat, takže koment z roku 2012 z comicsdb, který zůstává za mně v platnosti: Nejsem batmanovec...a celé mi to dává dost dobře smysl. Grafické zpracování se McKeanovi povedlo dokonale a proto jsem se knihou potuloval snad tři dny. Chápu, že někomu mohl přijít scénář slabý, tohle asi není klasický Batmanův příběh počítám. Mně přišel vyvážený, ucelený a grafická stránka podtrhuje šílenství, které z knihy cáká jako hnisavé vředy superpříčetného člověka, zmítajícího se za zvuků třepotajících se křídel v krvavé záclonové kazajce za zrcadlem, visícím v prochcané kobce. Arkham je původně fiktivní městečko v Massachusetts, do jehož okolí Lovecraft umístil některé své příběhy o nehmatetelném šílenství a jestli je vytvoření psychiatrické léčebny s tímto jménem u Gothamu chápano jako pocta, myslím, že se to docela dost povedlo. Rozhodně se to povedlo v tomto booku. Jen teda nevím, jak moc dobrým nápadem je umisťovat nebezpečné vraždící šílence do domu, který se jejich psychem živí - a tudíž ho i musí prohlubovat, zintenzivňovat a dělat z nich psychopaty ještě brutálnější. No nic, na podobné metafyzické úvahy jsou tu jiní, musím říct, že jsem si knihu dost užil, klobouček dolů, co mě rušilo byl font, kdy bylo malé tiskací e psáno jinak než dlouhé malé tiskací é, obyčejné e vypadalo jako epsilon, hrozně to bušilo do očí, ale to je stravitelná moucha, takže za mě dobrých 95%.... celý text

Touha je slepá 2011, Robert Kirkman

YES, tato jako buldozer se řítící série neztrácí nic na svém úžasném spádu a napínavosti, mrtvá místa nejsou. Jak už to člověk otevře, zavřít se to nedá. Mám trochu problém se jmény - je jich prostě moc, navíc podléhající prudké turbulenci a po měsíci a půl jsem je pozapomínal. Ale v cca čtvrtině knihy už jsem se naštěstí zase orientoval kdo je kdo. Zombie jsou v této fázi v podstatě pouze obecenstvo, které zpovzdálí sleduje kruté představení na prknech lidství. Líbí se mi nápadistost s jakou nechává Kirkman své hrdiny trpět a umírat, pokaždé je to trochu jiné. Co mi přijde trochu nepřirozené jsou ty megaproslovy a úderná prohlášení, ale dejme tomu, je to třeba, aby vše dávalo smysl. U mně spokojenost až na půdu věznice a mít po ruce další díl, nic mě nezastaví ho okamžitě zhltat. Zkusil jsem, jestli postavy na úvodní stránce navazují na předchozí díly a je to tak - když si položíte všechny 4 knihy vedle sebe, dostáváme krásný pásek hnijícího masa(kru). Tenhle nápad se mi líbí moc.... celý text

Blahovolné 2011, Neil Gaiman

Opět výborné, ale po těch letech je spousta nití přestřihnutých a i když jsem si většinu postav zařadil a uvědomil která bije, přece jenom jsem místy tápal - po zběžném prolistování Preludií a Domečku vše dává trochu větší smysl. Gaiman roztočil obrovský vír událostí, z nichž některé jsou bohužel odstředivě odmrštěny a nevysvětleny, některé však zapadnou přesně tam kam mají. Střídání stylů kresby mi nevadilo, naopak bylo docela osvěžující, bohužel mám z toho celého dojem, že si Gaiman vzal až velké sousto, když opravdu hodně konců zůstalo volných...ale záhada přetrvá věky, ne rozluštění, jestli správně parafrázuju Luciena (nebo Kaina;)). Abych si to užil pořádně a pochopil snad více, počkám si na desítku a pak si to přečtu celé v kuse, třeba pak dám o nějaký bodík ještě více. Jinak bichle řádná, četl jsem ji před spaním poměrně dlouho.... celý text

Bažináč 2003, Alan Moore

Dlouho jsem to odkládal, protože dlouho to vypadalo, že další díly nebudou - teď se trochu děsím těch barviček, které mě tam čekají, ale podle všech reakcí to bude vstřebatelné. No ale vraťme se k tomuto dílu - mně osobně přijde geniální - konstrukce děje jednotlivých sešitů, stavba panelů, narážek a souvislostí v kombinaci retro B-čkovýma obálkama je úchvatná. Kresba je dechberoucí, poslední sešit s hostujícím výtvárníkem byl výtvarně výrazně slabší. Moore zase dokázal, že co uchopí do rukou, to přetaví v dokonale propletený příběh a umí člověka posadit na prdel. Spokojenost až na půdu, paráda, jen ať vychází dále.... celý text

Nová lůza 2011, Warren Ellis

Tak pro mně trochu zklámání, jako bych to všechno už někde viděl/četl. Nezaujal tentokráte moc scénář a kresba i kompozice panelů mi občas přišly odbyté. Co mě však hodně baví jsou všechny ty vychytávečky kolem - delfíni hlavy, mražené placenty, mleté chilské děti, pečené lidské stehna atd. a samozřejmě lidsky-nelidský pod povrch vidící Spider, který v tomto díle ani nefetoval a byl takový zasmutnělý...jsem zvědav, co mu Fešák připraví za peklo, nakonec více lidský z toho vyjde Sviňák.... celý text

Bezpečí za mřížemi 2011, Robert Kirkman

Ano, barometr stoupá, koupil jsem hned po přečtení druhého dílu a odtrhnout jsem se nemohl, dokud jsem nebyl na konci - dokonce, a to se mi strašně dlouho nestalo, jsem si četl za chůze domů a vnímal okolí jen tak, abych nedošel k úhoně. Tento komiks má neskutečně obrovskou dávku napětí a spádu, dlouho jsem nic tak napnutého, plného zvratů, nečetl. Upozorňuju, že budu taky SPOILERovat! TAK POZOR, kdo to nečetl!! Myslel jsem si, že Kirkman bude šetřit ašpoň děti, ale vyvedl mě fešák z omylu - a ještě takovým brutálním stylem. Na druhou stranu je sympatické, že ty root postavy z kempu od Atlanty, na které jsem si už zvykl a mám už je zařazené v struktuře této zoufalé skupinky, šetří a zabijí ty později příchozí - něco mi ale říká, že to tak nebude furt. Taky se nedívím, že naše přátele už zase vyhazujou, nikdo je nikde nechce chudinky:-D Super, opravdu povedená série, která jede jak šikanzen s úderností kladiva, škoda, že ten televizní seriál je tak odlišný, já mám prostě rád věrné adaptace a ne když postavy v seriálu se chovají úplně jinak než v předloze. Snad si bude tento naplý komiks držet svou vysoko položenou laťku napětí a spádu i do budoucna.... celý text