Nemám ráda mediální masáž a už vůbec nevyhledávám české autory, Hanu jsem měla připravenou jen jako oddych a zkrácení času v nemocnici. Vůbec nic jsem od ní nečekala a ejhle! Ač jsem jí dočetla v únoru, prakticky pořád na příběh myslím. Komentář píšu o dva měsíce déle, kdy se ve mně pocity stihly usadit. Jazyk spisovatelky je neuvěřitelně lehký, ale ne jednoducchý a povrchní, žádná Třeštíková. Kniha se čte svižně a z Haniny části jsem cítila na hrudníku obrovský balvan, ale nedokázala jsem se odtrhnout. Kniha není jen vyprávěním o holokaustu, je plná psychologie postav a dobových reálií. Není to román v pravém slova smyslu.... celý text