katynka78
přečtené 284
Pozvánka
2024,
Sebastian Fitzek
Už jsem měla jeden pokus si pana Fitzeka přečíst a nedala jsem to. U německých autorů fakt cítím tu jejich tvrdost v postoji k životu, v nitru, ve vyjadřování, načetla jsem jich už víc a ten pocit mám pořád stejný. Tuto knihu jsem vyhrála, takže jsem si říkala, že toto dám. Dala jsem to, ale teda opravdu se fanynkou Fitzeka nestanu. Pozvánka byla zamotaná, překombinovaná, měla v sobě tolik témat, které sice byly rozvinuté a dávaly smysl, ale působily přehnaně a jejich mix mi přišel až neuvěřitelný. V podstatě žádná postava v knize nebyla nějak extra sympatická, snad jen pan Gril. Prošla jsem tím příběhem, vše jsem pochopila, s hlavní hrdinkou jsem docela cítila, ale to bylo tak vše. Prostě za mě ne. Nesedí mi styl, nesedí mi myšlení autora a i když námět byl zajímavý, tak pro mne nebyl zpracován přijatelným způsobem. Ale pochopila jsem, proč je u jiných tak oblíbený. Každý máme prostě to svoje, co rádi čteme a co nám sedí. A tak je to dobře. Já ale tady patřit nebudu. Nechám to jiným.... celý text
Lymfom City
2021,
Lucie Trávníčková
Jedním slovem smekám. Více slovy - četla jsem komiks o bolesti a strachu z nemoci, který byl tak silný a velice, velice tvrdý ve své upřímnosti a zároveň tak osvobozující. Autorka se toho nebála, využila všechny temné stránky boje s těžkou nemocí (tady je to rakovina, ale v podstatě ty pocity můžete připsat ke každé náročné chorobě, se kterou se může člověk potkat), používala jen černou a bílou, z obrázků dýchají všechny fáze nemoci a jejího vlivu na pacientku. Autorka se nebojí říct, jak je to na hovnajs a že kecy o síle jí lezly na nervy. Vyjádřila tam všechny ty fráze a slovní obraty, které se říkají, ale po sté už to slyšet nechcete a o to víc zuříte, když vám to někdo zase řekne. Nebála se ani toho, a osobně si jí za to opravdu velice vážím, jak se setkávala u lékařů a sester s lhostejností, že ji brali jako kus, jako číslo, jako něco, čeho se sami chtějí zbavit, protože se jejím případem nechtějí zabývat. Naprosto souhlasím se vším, co tam napsala. Ale nebojte, na druhou stranu ukazuje, jak je úlevné potkat lidi, kteří rozumí, chápou a pomohou. Jak je skvělé, když vás někdo vnímá stále jako člověka a ne chodící nemoc a nebo v horším případě chodícího hypochondra. Děkuju moc. Krásná práce!... celý text
Čarodějky
2024,
Karin Krajčo Babinská
Vypadá to, že Karin Krajčo Babinská se stává velmi ale opravdu velmi oblíbenou. A není se čemu divit. Každý ji vychvaluje a v podstatě každá recenze "nutí" nové a nové čtenáře její knihy zkusit. A jak jednu přečtou, tak jsou tak nadšení, že jdou do další. Tento efekt paní Babinské moc přeji, protože ji mám ráda i jako režisérku a nyní i jako spisovatelku. Proto mi neunikla ani její další kniha, kterou měla naše knihovna hned v audioverzi a já šla do toho. Richard Krajčo tomu dává totiž ještě level výš a ty příběhy si opravdu užívám. Přesto po přečtení jsem usoudila, že u mne vede pořád kniha Tsunami. U Čarodějek funguje vše tak, jak má - příběh je promyšlený, psychologický, propracovaný a velice čtivý. Má hlavu a patu a není nic, co byste na závěr nevěděli. Moc milé a kvalitní čtení. Přesto při srovnání toho, co jsem od ní už četla, působily na mě Čarodějky trochu víc na sílu. Těch zvratů, překvapení, často i takových "nepříjemných odlišností" bylo na mě moc. I přesto, že se jednalo o několik generací čarodějek a každá se s tím vyrovnávala po svém, i tak jsem měla pocit, že je to přeplácané a že by to vydalo na knihy dvě. Nicméně to je jen můj pocit, ale na mě to bylo moc - i to střídání časů, osob a míst. No z počátku jsem se v tom trochu plácala, protože záleželo, která osoba vyprávěla svou část příběhu, tak tam oslovovala ostatní postavy jinak než jiná osoba v jiné kapitole. Zatímco u jedné to byla maminka, u druhé to byla babička a než jsem si to v hlavě srovnala podle jmen, tak to trochu trvalo. Samotné čarodějnictví bylo bezvadně vykresleno se svými klady a zápory. Někdo se s tím dovedl srovnat a využívat to ku prospěchu, někdo tomu podlehl z té temnější strany. To bylo vyjádřeno opravdu parádně. Celkový závěr - je to krásný příběh, rozhodně doporučuju číst a nechat se unášet uměním vyprávět, ale kdyby se tady trošku ubralo některých věcí, nebylo by to na škodu a ubralo by to trošičku té přeplácanosti.... celý text
Devadesátky ve filmu
2024,
kolektiv autorů
Tyto pány, tento tým autorů mám opravdu ráda a přiznám se, že doma ty jejich parádní encyklopedie sbírám. Perfektně provedené, bravurně popsané, kvalitní fotky, jejich postřehy a pocity, to vše najdete v každé jejich knize a směle se s nimi můžete ztotožnit, protože máte pocit, že vám mluví z duše. A tady u těch Devadesátek ve filmu to bylo ještě daleko více. Procházela jsem každý ten rok a usmívala se a vzpomínala, jak to měla já. Jsem nadšená, jak to rozdělili po letech a v každém tom roku byly rozepsány hlavní filmy, co důležitého se dělo ve světě filmu v zahraničí a jak to bylo u nás, pak tam byl přehled i menších děl a jaké technologie měnily vytváření filmu. Moc se mi to líbilo, moc moc. Nemám co vytknout, ani nechci. Bravo!... celý text
Doktorova žena
2024,
Daniel Hurst
O mně je známo, že jak je v knize lékařské prostředí, tak je to moje:-). A tudíž jsem si říkala, že i Doktorova žena bude fajn kniha. Tušila jsem dle názvu, že se nebude jednat o pacienty a jejich případy, o to víc jsem se těšila na něco trochu jiného. A to se povedlo, popis života s doktorem byl zajímavý, poměrně rychle se začaly odkrývat pohnutky hlavního manželského páru. Líbilo se mi, jak si každý myslel to svoje a my čtenáři viděli, jak je to u každého z nich odlišné. Velká sranda byla, jak si on myslel, že ona neví, co on dělá a přitom ona moc dobře tušila. A na základě této psychologie byla vedena celá kniha. Plynula pomalu, zvolna a následně vybafla pár překvapení. Byly tam i netušené věci, ale nic, co by vás posadilo na zadek. Spíše překvapilo a vytrhlo z toho poklidně vyprávějícího manželského života. Závěr knihy naznačuje pokračování, další zvraty a to se přiznám, že jsem zvědavá, kam to autor povede. Je to prostě taková nenáročná beletrie, co se snadno zapomene, ale ve chvíli, kdy ji čtete, toho až tak nelitujete. Takový dobrý střed.... celý text
Mrazivá smrt
2024,
Darcy Coates
Tato velmi často opěvovaná autorka píše spíše ty duchařiny, na které moc nejsem. Tak jsem ji jen brala na vědomí. Ale jak se objevila tato kniha s působivou anotací a tak dokonalou obálkou, tak jsem si říkala, že to je něco pro mě a konečně aspoň poznám, jak Darcy píše. Téma je jednoduché a často používané i ve filmech - skupina lidí, nehoda, nepříznivé podmínky, docela obtížné až nemožné se ze zapeklité situace dostat a do těch všech nepříznivých okolností se nám objeví první, pak druhá a následně třetí atd. mrtvola. Hm, máme tady vraha a hezky nám to tady v tom bílém sněhu obarvuje krví. Docela dobré, čte se to samo, má to tempo, žádné zbytečně dlouhé popisy, stačí nám párkrát napsat, že je tam tma, i ve dne je pod mrakem, takže furt pošmourno, fučí, zima jak na Sibiři a do toho je hlad, chlad a zoufalství. Jo jsem spokojená, ale objevné to není. Pro mne ale plusem je, že motivem je pomsta, ale kdo a za co, to si musíte přečíst sami. A taky už dost čtenářů zmínilo, že vrah byl celkem dost dobře odhadnutelný. Tak potvrzuji, že i já, která na vraha často v knihách nepřijde, tak jsem tady taky měla dost silný tip, který mi vyšel a jen jsem čekala na ten důvod, proč to dělá. Co se musí ale Darcy uznat, tak je ten motiv a propojenost postav, to se mi líbilo. Za mě děkuju Darcy, až budeš zase psát něco jiného než duchy a strašidelné domy, tak si to pravděpodobně přečtu.... celý text
Číslo 20
2024,
Sam Holland
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu koupila jako audio, které mne velmi bavilo v podání Jitky Ježkové. On měl Luxor akci, takže audioverze vyšla moc hezky. Do této knihy jsem se pustila hlavně proto, že jsem letos překonala své předsudky ohledně autorčiny prvotiny, která mne přes můj nezměněný názor ohledně postupů vražd, velmi mile překvapila, bavila a i závěr jsem naprosto kvitovala. Proto jsem měla určitá očekávání i ohledně její druhé knihy a věděla jsem, že jsou skupiny, co se jim Kopírák líbil víc a těm, co se líbil míň než Číslo 20. Patřím do té první skupiny, ale dlouho to nebylo rozhodnuto a vypadalo to, že obě knihy mne překvapí stejně a obě budu považovat za výborné. Jenomže tady autorka udělala dvě chyby, které já nemůžu skousnout, protože jsem na tyto nejasnosti, nepřesnosti nebo dokonce nemožné situace trochu alergická. Myslím si, že to tady můžu napsat, není to nijak extra spoiler. Jako naprosto chápu detektivovu poruchu, ale nezlobte se na mne, když autorka popíše scénu, kdy je detektiv nalezen a zachráněn a přitom popis vyzní tak, že z jeho těla vyteklo minimálně 50 procent krve, tak není možné, aby odmítl odvoz do nemocnice, není možné, aby odešel po svých a není možné, aby se z toho dostal v domácím léčení bez toho, aniž by dostal transfuze. Jako sorry, ale toto mne tak vytočilo, to mne tak praštilo do uší (když jsem to teda měla jako audio), že to nešlo jen tak přejít a okamžitě to příběhu ubralo dost procent dolů. Ne, nebyl ten popis tak, že mu ubylo jen trochu krve, nespletla jsem se. V jeho případě by musel být převezen do nemocnice. Takže toto je celé špatně a to mi opravdu vadí. Co se týče další věci, která mi opravdu moc a moc vadí, tak je odhalení motivu a jeho opět moc a moc překombinovatelnosti. To mi taky vadilo a tentokrát se u mne wau efekt jako u Kopíráka nekonal. Takže - kniha je dobrou detektivkou, je brutální tak akorát, je čtivá, odsýpá to, chcete číst a číst a nemá to nějaké prázdné fráze a nebo dlouhé popisy, ale ta fakta nepravděpodobných okolností mi opravdu moc a moc vadí. Ale pokud tuto autorku máte rádi, určitě si to užijete a až napíše další knihu, tak i já se přidám k těm, co si ji přečtou.... celý text
Taková, jaká jsi
2023,
Beth Moran
Nejsem častá čtenářka romantik, moc mne to neláká, bývá to na mne sladké a pokud romantika, tak většinou z lékařského prostředí. Takže čtení této knihy se ke mne dostalo kvůli plnění výzvy a vybírala jsem hodně dlouho. Tady jsem si vzpomněla na nějaké recenze booktuberů a obálka je taky moc hezká, takže jsem zvolila tuto. Líbila se mi, obsahovala docela i vážné téma závislosti jednoho člověka na druhém a vymanutí se z okov každodennosti a najít odvahu pokročit v osobním vývoji. Hrdinka Olivie mi byla i sympatická a příběh byl čtivý, vtáhl mne do svého světa. Ale mám tam tolik ale, že je to škoda. Přimhuřuju oči k tomu, že to musí být romantické, že vše musí dopadnout dobře, ale i tak. Přišlo mi legrační, že hrdinka se přestěhuje a celá nová lokalita jako by na její příjezd čekala, aby je všechny napravila, vysvobodila a zachránila. Musela jsem se trošku i smát v tom, že mne napadlo, co by ti chudáci dělali, kdyby Olivie nedojela. Berte to s nadsázkou, ale prostě to tak bylo - napravila nerudného souseda, otevřela oči nad svým životem sousedce a její dceři, polidštila starší knihovnici, které všichni lezli na nervy, atd. atd. No a samozřejmě se stala středobodem života toho nejkrásnějšího týpka v okolí. Fajn beru. Líbilo i když s mým smíchem. :-) A co mne pobavilo a navedlo k určité filosofické úvaze nad knihami, byla jedna scéna - nechci popisovat, abych nedala spoiler - ale hrdinka se tam chovala tak, že může být ráda, že patří do romantické knihy, protože tam ji nikdo nepřepadne, neublíží nebo něco horšího. Všichni jsou čestní a gentlemani. Být to krimi, tak by se v tomto případě modlila, aby přežila. :-) Tak to mne opravdu pobavilo a přivedlo k úvahám, které jsem pak horlivě použila i mezi přáteli a začala tak velmi květnatou diskuzi. Četla jsem dost knih pro ženy, ale prostě takto jsem se s žádnou scénou nesetkala, aby byla opravdu absurdní. Každopádně to byl pěkný příběh, splnil očekávání, splnil mi bod ve výzvě a já vím, že na chvíli romantiku dám zase k ledu.... celý text
Deník tlustý kočičandy
2024,
Aneta Christovová
Už ten název se velice vydařil a láká převážně nás ženy k přečtení. A naprosto nelituju. Letos jsem pokořila několik svých osobních čtecích hranic a jedním z nich je humorná literatura. A měla jsem i štěstí, že ať jsem sáhla po jakékoliv, tak vždy mne bavila. Ne jinak tomu bylo i u této. Těšila jsem se na ni a její i obrazové zpracování dobrých myšlenek mne pobavilo. Autorka je opravdu velmi nadaná, co se týče slovní zásoby a stylu vyprávění. Vtáhne vás do svého života plného zajímavých zkušeností a ukáže vám, že si umí udělat srandu i sama ze sebe a z ostatních tak, že to nikoho naprosto nemůže urazit, ale naopak kýváte hlavou, že to je pravda. Nasmála jsem se, dojala jsem se a moc jsem jí rozuměla. Doporučuju, doporučuju a chválím. A autorce děkuju.... celý text
Všude samí lháři
2024,
Shari Lapena
Shari Lapenu mám moc ráda. U ní je navíc zajímavá jedna věc. Všimla jsem si u ní víc jak u jiných autorů, že její knihy nejsou primárně rozděleny na dobré a horší, ale že každému, kdo ji čte, se víc či míň líbí jiná její kniha. Jeden považuje tuto za nejlepší, druhý ji zároveň považuje za nejhorší. S tím jsem se u nikoho jiného zatím nesetkala v tak velké míře jako u ní. Každopádně co není sporné je to, že autorka má dar poutavého čtení a její příběhy jsou zasazeny do často obyčejných prostředí, mezi běžné lidi a běžné rodiny. Tak je to i tady a za sebe říkám, že tuto knihu považuju za druhou nejlepší, co jsem od ní četla. Najdete totiž tady jeden psychologický aspekt, o kterém čtenáři polemizují, zda je to možné a nebo není to možné. Přikláním se k tomu, že tomu tak bývá a že to rozhodně nemožné není. A to mne bavilo. Shari se toho nebála a to si velmi cením. Navíc celý ten příběh ukazuje, jak dokáže jeden čin jednoho člověka ovlivnit spoustu lidí kolem sebe a to i zdánlivě cizích. Ukazuje, jak máme v sobě zaryté stereotypy a společenské obrazy daných událostí ale i typů lidí. Stačí jen číst mezi řádky. A garantuju, že se budete bavit a budete chtít vědět kdo, co a proč.... celý text