katynka78 komentáře u knih

Shari Lapenu mám moc ráda. U ní je navíc zajímavá jedna věc. Všimla jsem si u ní víc jak u jiných autorů, že její knihy nejsou primárně rozděleny na dobré a horší, ale že každému, kdo ji čte, se víc či míň líbí jiná její kniha. Jeden považuje tuto za nejlepší, druhý ji zároveň považuje za nejhorší. S tím jsem se u nikoho jiného zatím nesetkala v tak velké míře jako u ní.
Každopádně co není sporné je to, že autorka má dar poutavého čtení a její příběhy jsou zasazeny do často obyčejných prostředí, mezi běžné lidi a běžné rodiny.
Tak je to i tady a za sebe říkám, že tuto knihu považuju za druhou nejlepší, co jsem od ní četla.
Najdete totiž tady jeden psychologický aspekt, o kterém čtenáři polemizují, zda je to možné a nebo není to možné.
Přikláním se k tomu, že tomu tak bývá a že to rozhodně nemožné není. A to mne bavilo. Shari se toho nebála a to si velmi cením.
Navíc celý ten příběh ukazuje, jak dokáže jeden čin jednoho člověka ovlivnit spoustu lidí kolem sebe a to i zdánlivě cizích. Ukazuje, jak máme v sobě zaryté stereotypy a společenské obrazy daných událostí ale i typů lidí.
Stačí jen číst mezi řádky. A garantuju, že se budete bavit a budete chtít vědět kdo, co a proč.

16 15.11.2024

Už ten název se velice vydařil a láká převážně nás ženy k přečtení. A naprosto nelituju. Letos jsem pokořila několik svých osobních čtecích hranic a jedním z nich je humorná literatura. A měla jsem i štěstí, že ať jsem sáhla po jakékoliv, tak vždy mne bavila.
Ne jinak tomu bylo i u této. Těšila jsem se na ni a její i obrazové zpracování dobrých myšlenek mne pobavilo.
Autorka je opravdu velmi nadaná, co se týče slovní zásoby a stylu vyprávění. Vtáhne vás do svého života plného zajímavých zkušeností a ukáže vám, že si umí udělat srandu i sama ze sebe a z ostatních tak, že to nikoho naprosto nemůže urazit, ale naopak kýváte hlavou, že to je pravda.
Nasmála jsem se, dojala jsem se a moc jsem jí rozuměla.
Doporučuju, doporučuju a chválím.
A autorce děkuju.

8 15.11.2024

Kdo mě zná, tak ví, že Patrik Hartl patří k mým oblíbeným českým autorům pro jeho umění popsat běžný život tak, aby to byla pohoda a zároveň to přineslo uvědomění, že toto se opravdu stát může, že se to děje mnoha lidem, i když v menší míře.
No a toto svoje umění dokázal krásně přetavit i do své první dětské knížky a musím říct, že se mu kniha opravdu povedla. Milá, veselá, vlídná a trochu s poučením. A taková má být dětská literatura.
Navíc i ty obrázky jsou moc hezké a kvalita papíru patří k velmi dobrým, což dneska nebývá tak zvykem.
Za mne potlesk.

7 15.11.2024

Letos jsem ve svém osobním čtení pokořila několik témat či okruhů a jedním z nich je japonská literatura. Zjistila jsem totiž, že její styl je pro mne velmi jemný, interní a zároveň mi poskytuje velkou řadu emocí a filosofického rozjímání, což mám ráda. A když se tam objevují otázky ohledně smyslu života a co přichází po něm, tak to mám opravdu velmi v oblibě.
Kniha přináší poklidné čtení, jemné náznaky a rozhodně nejste extra vystresovaní. Jen prostě napnutí, jak to dopadne.
Ale mezi námi - každý sám ve svém nitru hledá svoje vlastní odpovědi na základě svých zkušeností, prožitků a životní cesty. Tak se může stát, že třeba hrdinovi rozumět nebudete ze svého pohledu, ale rozhodně mu budete rozumět z jeho pohledu. A to autor napsal moc hezky.

14 15.11.2024

Původně jsem tuto knihu nechtěla číst. Nelíbila se mi anotace, protože mi přišlo velice jednoduché vzít již známé případy a známé sériové vrahy a spojit je do jednoho příběhu. Takové usnadnění vymýšlení způsobů vražd. A to nemám ráda. Jako chápu, že už je toho všude kolem hodně a vymyslet něco originálního je složité, ale až takto si to usnadnit mi přijde fakt jako trochu "trapné".
Nicméně se o tom všude furt mluvilo, brala jsem to na vědomí a přecházela to.
Až jeden den se zase Irenka z Knihánkova zmínila a já šla do knihovny a ten Kopírák tam byl a ta ořízka je moc hezká, tak jsem si to půjčila.
Můj verdikt je - je to čtivé, velice mne to chytlo, dočítala jsem do 1 hodiny do rána. Ale můj původní pocit z knihy se nezměnil. Prostě je to jednoduché to takto poskládat, sorry.
Co ale oceňuju, tak ty hlavní postavy, jejich životy a jak to nakonec do sebe zapadlo.
Vraha jsem odhadla hned, jak se tam o něm začali víc zmiňovat a i když se mě pak autorka pokusila zmást, tak se to nepovedlo. Jen ten motiv, proč to bylo tak jak to bylo, ten mi trochu unikl. Určitě bych se nenechala ovládat a dělat něco, co je mi proti srsti. Ale to už je věc autorky. Mě těší, že jsem toho šmejda odhalila.
Bylo to nechutné, ale dostalo mě to.
I závěr mě ale trochu zklamal, protože to byla taková bestie, že bych si jako čtenář zasloužila trochu víc zadostiučinění, ale je mi jasné, že autorka chtěla trochu vybočit a to se povedlo. Ale je mi to líto, přála jsem si ten konec jinak.
Takže ač jsem to vlastně zkritizovala jak už dlouho nic, tak to má 4 hvězdy - vtáhne vás to, čtete jak šílení a je to prostě dobrý thriller.

13 21.09.2024

Autorka píše, že začla běhat až kolem padesátky, což u mě nehrozí, ale název Diagnóza žena mne vyloženě zaujal a musela jsem to zkusit. A udělala jsem moc a moc dobře. Každou chvíli jsem se přistihla, jak u té knihy kývám souhlasně hlavou, že jsem na tom stejně nebo podobně, že mám na tu danou věc stejný názor či stejné zkušenosti. Bavilo mě to, nasmála se a často i zalitovala, že to tak je všude. Autorka ale vždycky k dané kapitole, kterou napsala s humorem a kde třeba byly i trošku horší poznatky, tak na závěr vždy uvedla nějaké to životní milé moudro, které danou věc zjemnilo. A to se mi moc a moc líbilo.
Knížku jsem si moc užila a půjdu si přečísti i další její knížku. Ale jak říkám, běhat mne nedonutí:-) .

16 22.08.2024

Většinou vše okecám na dlouho, ale tady ne, tady to bude rychlé. Robert Bryndza za mě umí psát jakýkoliv žánr, miluju jeho styl psaní, čte se mi to moc dobře a jsem moc ráda, že i taková oddechovka mu jde. Je tady vidět, jak je ovlivněn stylem života, který žije, protože v jeho knihách hraje roli Británie, hraje roli Slovensko, jsou tam homosexuálové a je tam humor. Umí psát dobře i myšlení žen a to se mi moc líbí. Nasmála jsem se a bavila se. Líbilo se mi to. Doporučuju.

11 22.08.2024

Předem upozorňuji, že jsem nejen čtenářský nadšenec, ale i filmový a televizní nadšenec a toto se ve mně často pere. Od doby, kdy se u nás vysílají reality show, tak jsem i fanoušek tohoto formátu, ale pozor, vybírám si! Na každou nekoukám. Ale když to začínalo, tak jsem koukla na každý typ tohoto pořadu a tudíž prohlašuji, že patřím do generace "Vyvolených a Big Brothera". ( i když stejně nejvíc miluju Survivora a tančící Stardance:-) ).
Proto mne lákalo si přečíst tuto knížku. Jedna už o reality show byla a ta mne velice zklamala, tak jsem k této Vile přistupovala rezervovaně a tudíž opatrně. A nemusela jsem. Vše bylo tak dobře napsané, výstižné a troufám si říct, že z pohledu diváků tam toho mohlo být klidně víc.
Bylo mi celkem jasné, že autorka zabředne do oblasti spíše napětí než jako láska a happy face, že bude chtít odkrýt tu temnější stránku lidské bytosti. A to se povedlo! Nejen v ohledu, kam až je člověk schopen zajít a nevadí mu to, ale i v ohledu pochybností, smutku, strachu u těch, co toto nebyli ochotni podstoupit a nebo se naopak zalekli, že by toho schopni byli.
Motiv samotné události byl i uvěřitelný, ale jen z části - z části té praktičnosti a důvodu, proč tato show vznikla. Ale už nebyl uvěřitelný v lidech, co to spáchali.
Co se týče charakteru postav účinkujících ve Vile, tak si troufám tvrdit, že bych tak nějak neurážela ty lidi, co se ve skutečnosti do těchto show hlásí, protože tam je určitě víc než jen "ta lacinost". Ale spojitost a mnoho shodných vlastností tam autorka vyjádřila znamenitě.
Za mě - super zábava na čtení, napínavé, trochu popřemýšlíte, ale za pár dnů to zavřete stejně jako ty dveře Vily a už si nevzpomenete.Tak je to totiž i u ostatních skutečných reality show. Když běží, tak vás to baví, chytí a nepustí, ale jakmile je určen vítěz a show skončí, tak už za pár dní si po tom nevzdechnete. Tak to je. To je úděl těchto show.

12 22.08.2024

Už vím, že Karin Krajčo Babinská umí psát. A díky tomu ji vnímám ještě víc jako milou a opravdu vnímavou osobnost. Její Tsunami mi ukázalo, že je to ten styl, který můžu mít ráda. Proto jsem se pustila do její další knihy, která teda byla napsána dřív, ale já ji četla jako druhou. A když to tak vezmu, tak se autorka vyvíjí a to velmi dobrým směrem. Číst to tak, jak to napsala, tak jsem spokojená jako želva. Tím, že to čtu obráceně, tak tady nejsem tak nadšená, ale jsem spokojená.
Příběh z prostředí celebrit, které ale řeší stejné problémy jako my, co nejsme tak vidět, byl čtivý, zajímavý, poutavý a místy opravdu umí zasáhnout. Je tady několik šokujících momentů a v jednom jsem se "bohužel" našla, takže pocity byly velmi silné a to i ve chvíli, kdy se postava knihy nějak nebránila. A to ji nějak předurčilo k tomu, že vydržela v dospělosti určité zacházení a to bylo špatně. Naštěstí tady vidíme progres a to je důležité a nesoucí víru.
Co mi na knize ale vadí, tak jsou některé nezodpovězené otázky. Někdy můžou být, ale cítíte, že to do příběhu patří a nijak vám nevadí, že tam ty otázky vznikly. Ale tady mi to vadilo. Na konci jsem měla tolik nevyjasněných věcí, že mi to přišlo až moc. Taky mi vadilo to přebíhání z minulosti do přítomnosti, těžko se mi orientovalo.
Ale to všechno beru tak nějak jakože dobře teda no, když autorka myslí.
Celkový dojem z knihy je, že Karin je skvělá, že umí popsat vše, co je potřeba a že umí ve čtenáři vyvolat opravdu silné emoce a pocity, které si nese ještě docela dlouho po dočtení. A to je pro mne důležité, proto doporučuju jako oddechovku, ale pozor s přesahem a občasným zaražením ve smyslu wau efektu.

13 22.08.2024

Krátká kniha, která obsahuje mnoho témat, která člověka při čtení napadnou a chtě nechtě nad nimi musí uvažovat. Ale ruku na srdce, každý čtenář taky zná anotaci a věděl, do čeho jde. Ale jaké to bude, to už zjistí až při čtení.
Musím přiznat, že doporučení mne přesvědčila a zároveň i trochu vystrašila tím, jak to bude hrozné a jak mi bude zle.
No, pokud čtete Chrise Cartera, tak ohledně popisů postupů vražd jste tak nějak otrlí a tady vás to nezaskočí. Co ale většina doporučujících tím "zle" myslela, nebylo ten způsob, ale spíše to "proč" to dělali.
To je ta hrůza, která vás napadne při čtení a název "Kreténi" je dle mne ještě slabé slovo. Naprosto bezpáteřní postavy, které myslí na svoje pohodlí, zábavu a libido. Na nic jiného. Ale ve chvíli, kdy zjistí, že by měli zaplatit za své činy, tak už se bojí. A za sebe říkám, že je to dobře, nebylo mi jich líto ani trochu. Toto se nedělá a není pro to omluva. A tím pádem heslo Karma je zdarma - platí naprosto přesně.
Autorovi děkuju za podprahové otázky, nastavení čtenářova uvažování a ujasnění si postoje k takovým lidem. Ujistila jsem se, že stáhnutí trestu smrti je obrovskou chybou. A nikdo mne nepřesvědčí o opaku, protože při vykonání trestu smrti neklesáte na úroveň vraha a ani úplně nezabráníte tomu, aby jiní vrazi přestali vraždit, ale dosáhnete pro pozůstalé a oběti spravedlnosti. O tom to je. A tak to mám nastaveno pořád. Pokud se někdo rozhodne pro svou zábavu zničit život druhému člověku a potažmo jeho rodině a těm, co ho mají rádi, tak pak nemá právo na svoje žití. V tu chvíli přestává být člověkem a stává se "kreténem".

U každé jeho knihy píšu, že je Robert Bryndza můj autor číslo jedna, který mne dostal zpátky do sedla ve čtení. A napíšu to i tady, protože tento osmý díl s Erikou opět dokázal, že autor se pořád zlepšuje a zlepšuje a je to paráda. Netajím se ani tím, že Eriku mám od něj nejradši, protože kdo má celou sérii přečtenou, tak vidí, jak myslí i na její vývoj, progres a jak je svou mentalitou blízká našemu vnímání. To na ní miluju.
Anděl smrti je pro mne hned po Temných hlubinách další nejoblíbenější díl. Jelo to jak po drátkách a nemám co bych tam vytkla. Téma pomsty obecně je jedno z mých top a tady to bylo na plné pecky. A ač jsem na vrahy vždy naštvaná, tak tady je to trochu s pochopením, protože pomsta je prostě pomsta a má svůj důvod. A tady ten důvod byl opravdu velice oprávněný.
Akorát mne trochu zaráží, jak tady v komentářích často čtu, že je konec otevřený. Tak tady bych dodala, že si to nemyslím. Vrah byl odhalen, motiv taky, vše vysvětleno ohledně vrahova příběhu a jestli někoho mate závěrečné - nevinen, tak si troufám tvrdit, že to přeci ve skutečnosti často žádný vrah dobrovolně a hned nepřizná, že je vinen a u soudu bojuje do poslední chvíle. Takže tady neshledávám nějaký otevřený konec.
Jediná záhada je ten týpek v baloňáku, to možná bude pokračovat v dalším díle, uvidíme. Ale ten se tam objevil párkrát, sice zásadně, ale nijak mi nekazí dojem z knihy.
Co jinak dodat? No rozhodně číst, číst a číst! Robert Bryndza je v této sérii ve formě!

19 24.07.2024

Jak to tak pročítám, tak vidím, že moje pocity se shodují s většinou, co je tady psáno. Ale chci to říct i svými slovy.
Helen psát umí, opravdu patří mezi moje oblíbenkyně a zatím, na rozdíl od jiných autorek, jsem se u ní nezklamala. Mám od ní přečteno vše, co napsala až na její čerstvou novinku, na kterou se ale určitě chystám.
Tato kniha ale jaksi ukazuje, že i skvělý autor může mít slabší kousky. Jenomže je slabší kousek a slabší kousek. A zatímco u jiných třeba najdu nelogiku, klišé, totální děs, u Helen ne. Tato kniha je napsána dobře, je promyšlená, má spoustu podprahových sdělení a i určitý přesah na společenská témata, která jak se zdá nebudou ani s vyspělou společností brzy vyřešena.
Autorka má dobrý smysl pro humor a ten nevynechává ani tady, má smysl pro naději, radost a i lásku. Nic z toho v žádné její knize nechybí a rozhodně to nikde není vtlačeno na sílu. Patří to tam jako sám život. To Helen umí a já jsem ráda, že to má v každé svojí tvorbě, protože to je takové její know - how.
Co mi tady ale neskutečně vadilo, že nedokázala u hlavní hrdinky vytvořit ten pocit, že se o ni máte více strachovat. I když byla tolikrát v nebezpečí, i když je hodná, milá, chytrá a houževnatá, tak mi to nějak klouzalo po povrchu. A tak to bylo i u ostatních postav, nějak jsem to vnímala tak nějak povrchně. Byli zajímaví, ale nedokázali mne zaujmout natolik, abych musela poslouchat dál a dál.
Stejně jako místo, kde se děj odehrává, ten ostrov, který je ohraničený, samostatný, kam se musíte náročně dostávat, tak i ty postavy byly jako ostrov - samostatné nepřístupné jednotky.
K závěru už ale jste napnutí a přemýšlíte kdo a proč udělat to, co udělal. Nevím, zda jsem spokojená s motivem, bohužel si myslím, že je to u hlavního padoucha opravdu hnus fialový. Základ ale celkové zápletky je zajímavý, čarodějnictví je dobrý námět. Ale se závěrem knihy působí jako taková berlička.
No a konec - to se přiznám, ač jsem psala, že mi postavy nebyly až tak blízké, tak jsem přeci jen oplakala. Bylo mi to líto, ten závěr mohl být optimističtější, ale to bychom my čtenáři zase říkali, že je všude samý happy end. I když jak chcete mít happy end, když je tam tolik mrtvých, že? Ale kdo četl, tak ví, co tím myslím, jedna linka tak vypadala a člověk doufal. Ale nejen smrti byly na konci, ale i zmařené naděje a zlomená srdce.
Za mne - klidně si přečtěte, ale fakt je to zatím to nejslabší a patří to k průměrným detektivkám.

9 24.07.2024

Vzhledem k tomu, že jsem v daném oboru pracovala a trochu víc než sama autorka protože ta byla "jen" řečnicí, tak jsem si tuto knihu nemohla nechat ujít.
Asi takto - pokud vám nevadí téma úmrtí, téma pohřbů, téma života a smrti, pokud vám nevadí černý humor, bez kterého v tomto oboru nejde fungovat, protože by vás to semlelo, tak jděte do této četby.
Autorka totiž ukáže nejen proces její tvorby, její postoj, proč se do toho pustila, ale svým osobitým způsobem ukáže, že je to nádherná práce, že je to vlastně víc než práce - je to poslání, je to lidské, je to něco navíc, co dokážete ze sebe dát, když chcete, aby se lidi rozloučili důstojně.
Často jsem se přistihla, že autorka píše myšlenky, na které jsem při této práci sama přišla a to se mi moc líbilo. Je vidět, že tu práci dělala srdcem a byla tam pro ty lidi. A já ji za to moc děkuju. Ono to totiž není samozřejmostí.

12 03.07.2024

Miluju jakékoliv knihy z lékařského prostředí a to je fuk, jaký je to žánr. U mě doma v knihovně najdete i spoustu poučných lékařských publikací a tato tam je taky. Moc jsem si přála ji mít doma, protože napsat poučnou, užitečnou, poutavou, nenudnou a navíc vtipnou knihu o vážných věcech, to je kumšt.
A tady se to povedlo.
Je to pohled na všechna možná tabu a tajemství našeho těla a věřte mi, že se tam najde každý a nebo tam najdete něco, co prožívá někdo z vašeho okolí.
Zasmějete se, zamyslíte a často se vám i uleví.
Jediné, co mi trochu vadí, ale to je u všech doktorů, je to jejich omýlané - žijte zdravě, nežerte, hýbejte se, atd. Tím se hodí veškerá odpovědost na pacienta. Ale to jsem si už tak nějak zvykla.
Jo jsou choroby, za které můžete, že jste je chytli, ale pak jsou i situace, do kterých se dostanete ne zcela vlastní vinou a to doktoři moc v potaz neberou.
A taky mi tady vadilo, že doktorka docela zdupává léčbu hormony. Tak ať to zruší a najdou něco jiného, když je to tak špatně.

Takže vidíte, najdete tam spoustu užitečného, ale i věci, se kterými nebudete souhlasit. Ale celkově je to dobrá, zábavná a poučná kniha, která stojí za přečtení, protože ozřejmule lidské tělo a vysvětluje, co s ním udělá třeba ozdoba v pupíku. :-)

Co říct? To je jednoduché. Já miluju filosofování o životě a smrti a jak se někde toto téma objeví, tak tam jsem JÁ :-) ! A naprostý bonus je, když je to zahrnuto do bezvadného příběhu, který má hlavu a patu, který má perfektní smysl pro humor, ideálně ironický, který má plno životních postřehů a pravd. A toto všechno má tato útlá knížečka! A jsem tak ráda, že mám další Odeonku!
Fakt - nadšená, ze všeho, moc bavilo.
Je mi jasné, že každému to nesedne, ani téma, ani směr, kterým se to ubírá, ale mě to bavilo, smála jsem se, přemýšlela, uvažovala, dumala a hlavně, kdyby to byla pravda, tak bych se snad ani nezlobila.
Jo a těch různých nastíněných témat, u kterých ale autor nedává na odiv svůj postoj, ale dává prostor k čtenářovu zamyšlení, to bylo taky parádní.
Fakt, věřte mi, přečtete to rychle, ale nebudete chtít, aby byl konec. Doporučuju!

16 03.07.2024

Mám ráda české autory a paní Bartošovou jsem objevila díky Databázi knih. Téma této knihy mne zaujalo, protože miluju dystopie, miluju lékařské prostředí a moc mne zajímají názory lidí z oboru a jak se říká od fochu.
Tušila jsem, že to nebude jednoduché čtení, ale byla jsem na to připravena. I tak to bylo naprosto šílené, ale bohužel naprosto uvěřitelné čtení. Věřila jsem každému slovu, každé představě autorky, nepochybovala jsem ani chvilku, že by se toto mohlo stát, protože k tomu nebylo až tak daleko.
Tleskám autorce za odvahu napsat tuto pravdu. Pravdu o tom, že jsme křehcí, že jsme ve chvíli ohrožení naprosto nekontrolovatelní a že ve chvíli, kdy nebudou uspokojeny naše základní potřeby, tak se z většiny z nás vytrácejí lidské pohnutky a vše je jen na úrovni přežití. To není výčitka, to je holý fakt.
A jako žena říkám, že tak jak je to všude na světě, v jakékoliv době, stavu a příslušnosti, ženy to bohužel odnesou vždy nejhůře. Bohužel a autorka tady ukazuje proč a jak.
Ale tak jak se nedá nikdy nic paušalizovat, tak ani tady není na místě dělat soudy ohledně pohlaví, je to jen konstatování rovnosti, které nebylo stále dovršeno a z hlediska fyzických dispozic asi ani nikdy nebude.
Ale jak jsou v knize padouši, tak jsou tam hrdinové a stateční lidi, kteří nikdy lidmi být nepřestanou.
Závěr knihy je zvolen velmi vhodně. Opravdu - doporučuji k přečtení.
A já paní autorce ještě jednou děkuju za skvělou, i když tak mrazivou knihu.

15 17.06.2024

Nebyla to úplně na první dobrou volba k nadšenému čtení. Ale ukázalo se, že to byla dobrá volba k dobrému poslechu. Pana Krajča mám ráda a jeho hlas je jak samet, takže jeho přednes byl jistotou, že audiokniha bude víc jak milá.
Co se týče obsahu, tak mne kniha zaujala až tehdy, co o ní vyprávěla moje oblíbená booktuberka Danuška Goliášová, neboli Danago. Ta mne navnadila, že je to tsunami se vším všudy.
A bylo a jsem velmi ráda, že jsem tuto knihu našla a nechala si ji pustit skrz sluch do srdce. Pocity, osud, karma, láska, zmatek a následné vyrovnání se vším, co život dává a bere. Dokonalost. Tušila jsem, že paní Babinská umí, ale že umí až tak, to jsem opravdu nečekala.
A děkuju taky za to, že všechny otázky byly zodpovězeny, nikdo nebyl nedořešen a ač byly některé stránky života opravdu tvrdé, tak je z knihy cítit, že je to život. Ani přikrášlený, ani o nic víc ošklivý. Je zkrátka takový - tsunami.

15 17.06.2024

Milučké, opravdu moc. A jako správná knihomolka potvrzuji, že tento komiks mluví pravdu a nic než pravdu. Jednoduché to prostě nemáme. Ale přísahám, že jsem moc ráda, že to jako knihomolka jednoduché nemám, protože čtení považuju za jeden z nejušlechtilejších koníčků co znám, a proto se ráda budu "trápit" tím, že nemám dost místa na knihy, že se mi prodlužuje seznam nepřečtených knih a knih, které si ještě přečíst chci a že nutně potřebuju být v knihkupectví každý měsíc aspoň 2 x a v knihovně každý týden. A že musím mít registraci ve dvou knihovnách a pořád a pořád pátrat, jak a kde si číst.
A že bez knihy nevyjdu z domu, protože když se mi to stane, tak to se raději vrátím, každá promarněná minuta je opravdu hořce zaplacena nudou.

Děkuju Hance a Lukášovi za super knížku, která pohladí po knižní duši.

10 30.05.2024

Musím autorce velice poděkovat a zároveň složit poklonu. Dokázat popsat, co se s vámi děje, když jste v panice, není vůbec snadné, protože to má většinou takovou abstrakci, že kolikrát nechápete ani vy sami.
Ač mám jinou formu panické ataky než autorka, tak princip, příznaky a pocity jsou stejné. Spoustu postřehů jsem si musela zapsat, protože na mne dýchly svou pravdou a já jsem za to spisovatelce velice vděčná. Moc mi to pomohlo - hlavně věta: " Toto není na pořadu dne." Myslím si, že tato věta se dá uplatnit na spoustu poruch a nemocí.

Díky této knize jsem si taky uvědomila jednu skutečnost - a to, jak je moc dobře, že dneska si můžeme spoustu informací dohledat, najít potřebnou literaturu a na netu třeba navázat kontakt s lidmi, kteří si prochází něčím podobným. A i když vím, že vše si stejně musíme prožít a vyřešit sami, tak pocit, že v tom nejsme sami, že s tím bojuje víc lidí a že můžeme najít různé postupy a rady, jak na to, je moc prima.
Dříve tomu tak nebylo, člověk byl osamocen. Nepsalo se tolik odborné literatury jako dnes, internet nebyl a dostupnost informací nebyla tak široká. Takže ač je hrozné řešit v životě trable, nemoci, poruchy, tak cesta jak na ně tu vždycky je a je dosažitelnější víc než dřív.

13 30.05.2024

Musím přiznat, že věkově zvedám průměr čtenářů knih Neala, ale vůbec mi to nevadí. Jeho vize, jeho představy a nápady se mi velice líbí, protože mám ráda témata, kterými se ve svých knihách zabývá.
Pravdou je, že jsem velice ráda četla jak Smrtku, tak Nimbuse,ale se Zvonem jsem měla problém, takový konec jsem si nepředstavovala a navíc jsem v některých rovinách začala vidět i pukliny v logice, která mi občas nesedí. Ale to je čistě můj osobní problém a tím vůbec nesnižuju kvalitu jeho děl.
Proto jsem se na Kosení velice těšila a musím říct, že jsem ráda, že jsem si ho nechala nadělit od Ježíška a knihu mám doma.
Návrat ke Smrtkám, zabývat se jejich světem, nechat si něco vysvětlit, kdy jsem si řekla: " Jo to je super, tomuto rozumím, toto má logiku.", to bylo naprosto boží. Líbí se mi tato povídková kniha a skoro u každé povídky jsem měla svůj wau efekt. Zařadila bych to hned za první díl Smrtek.

14 30.05.2024