katynka78 komentáře u knih

Vzhledem k tomu, že jsem v daném oboru pracovala a trochu víc než sama autorka protože ta byla "jen" řečnicí, tak jsem si tuto knihu nemohla nechat ujít.
Asi takto - pokud vám nevadí téma úmrtí, téma pohřbů, téma života a smrti, pokud vám nevadí černý humor, bez kterého v tomto oboru nejde fungovat, protože by vás to semlelo, tak jděte do této četby.
Autorka totiž ukáže nejen proces její tvorby, její postoj, proč se do toho pustila, ale svým osobitým způsobem ukáže, že je to nádherná práce, že je to vlastně víc než práce - je to poslání, je to lidské, je to něco navíc, co dokážete ze sebe dát, když chcete, aby se lidi rozloučili důstojně.
Často jsem se přistihla, že autorka píše myšlenky, na které jsem při této práci sama přišla a to se mi moc líbilo. Je vidět, že tu práci dělala srdcem a byla tam pro ty lidi. A já ji za to moc děkuju. Ono to totiž není samozřejmostí.

12 03.07.2024

Miluju jakékoliv knihy z lékařského prostředí a to je fuk, jaký je to žánr. U mě doma v knihovně najdete i spoustu poučných lékařských publikací a tato tam je taky. Moc jsem si přála ji mít doma, protože napsat poučnou, užitečnou, poutavou, nenudnou a navíc vtipnou knihu o vážných věcech, to je kumšt.
A tady se to povedlo.
Je to pohled na všechna možná tabu a tajemství našeho těla a věřte mi, že se tam najde každý a nebo tam najdete něco, co prožívá někdo z vašeho okolí.
Zasmějete se, zamyslíte a často se vám i uleví.
Jediné, co mi trochu vadí, ale to je u všech doktorů, je to jejich omýlané - žijte zdravě, nežerte, hýbejte se, atd. Tím se hodí veškerá odpovědost na pacienta. Ale to jsem si už tak nějak zvykla.
Jo jsou choroby, za které můžete, že jste je chytli, ale pak jsou i situace, do kterých se dostanete ne zcela vlastní vinou a to doktoři moc v potaz neberou.
A taky mi tady vadilo, že doktorka docela zdupává léčbu hormony. Tak ať to zruší a najdou něco jiného, když je to tak špatně.

Takže vidíte, najdete tam spoustu užitečného, ale i věci, se kterými nebudete souhlasit. Ale celkově je to dobrá, zábavná a poučná kniha, která stojí za přečtení, protože ozřejmule lidské tělo a vysvětluje, co s ním udělá třeba ozdoba v pupíku. :-)

Co říct? To je jednoduché. Já miluju filosofování o životě a smrti a jak se někde toto téma objeví, tak tam jsem JÁ :-) ! A naprostý bonus je, když je to zahrnuto do bezvadného příběhu, který má hlavu a patu, který má perfektní smysl pro humor, ideálně ironický, který má plno životních postřehů a pravd. A toto všechno má tato útlá knížečka! A jsem tak ráda, že mám další Odeonku!
Fakt - nadšená, ze všeho, moc bavilo.
Je mi jasné, že každému to nesedne, ani téma, ani směr, kterým se to ubírá, ale mě to bavilo, smála jsem se, přemýšlela, uvažovala, dumala a hlavně, kdyby to byla pravda, tak bych se snad ani nezlobila.
Jo a těch různých nastíněných témat, u kterých ale autor nedává na odiv svůj postoj, ale dává prostor k čtenářovu zamyšlení, to bylo taky parádní.
Fakt, věřte mi, přečtete to rychle, ale nebudete chtít, aby byl konec. Doporučuju!

18 03.07.2024

Mám ráda české autory a paní Bartošovou jsem objevila díky Databázi knih. Téma této knihy mne zaujalo, protože miluju dystopie, miluju lékařské prostředí a moc mne zajímají názory lidí z oboru a jak se říká od fochu.
Tušila jsem, že to nebude jednoduché čtení, ale byla jsem na to připravena. I tak to bylo naprosto šílené, ale bohužel naprosto uvěřitelné čtení. Věřila jsem každému slovu, každé představě autorky, nepochybovala jsem ani chvilku, že by se toto mohlo stát, protože k tomu nebylo až tak daleko.
Tleskám autorce za odvahu napsat tuto pravdu. Pravdu o tom, že jsme křehcí, že jsme ve chvíli ohrožení naprosto nekontrolovatelní a že ve chvíli, kdy nebudou uspokojeny naše základní potřeby, tak se z většiny z nás vytrácejí lidské pohnutky a vše je jen na úrovni přežití. To není výčitka, to je holý fakt.
A jako žena říkám, že tak jak je to všude na světě, v jakékoliv době, stavu a příslušnosti, ženy to bohužel odnesou vždy nejhůře. Bohužel a autorka tady ukazuje proč a jak.
Ale tak jak se nedá nikdy nic paušalizovat, tak ani tady není na místě dělat soudy ohledně pohlaví, je to jen konstatování rovnosti, které nebylo stále dovršeno a z hlediska fyzických dispozic asi ani nikdy nebude.
Ale jak jsou v knize padouši, tak jsou tam hrdinové a stateční lidi, kteří nikdy lidmi být nepřestanou.
Závěr knihy je zvolen velmi vhodně. Opravdu - doporučuji k přečtení.
A já paní autorce ještě jednou děkuju za skvělou, i když tak mrazivou knihu.

17 17.06.2024

Nebyla to úplně na první dobrou volba k nadšenému čtení. Ale ukázalo se, že to byla dobrá volba k dobrému poslechu. Pana Krajča mám ráda a jeho hlas je jak samet, takže jeho přednes byl jistotou, že audiokniha bude víc jak milá.
Co se týče obsahu, tak mne kniha zaujala až tehdy, co o ní vyprávěla moje oblíbená booktuberka Danuška Goliášová, neboli Danago. Ta mne navnadila, že je to tsunami se vším všudy.
A bylo a jsem velmi ráda, že jsem tuto knihu našla a nechala si ji pustit skrz sluch do srdce. Pocity, osud, karma, láska, zmatek a následné vyrovnání se vším, co život dává a bere. Dokonalost. Tušila jsem, že paní Babinská umí, ale že umí až tak, to jsem opravdu nečekala.
A děkuju taky za to, že všechny otázky byly zodpovězeny, nikdo nebyl nedořešen a ač byly některé stránky života opravdu tvrdé, tak je z knihy cítit, že je to život. Ani přikrášlený, ani o nic víc ošklivý. Je zkrátka takový - tsunami.

17 17.06.2024

Milučké, opravdu moc. A jako správná knihomolka potvrzuji, že tento komiks mluví pravdu a nic než pravdu. Jednoduché to prostě nemáme. Ale přísahám, že jsem moc ráda, že to jako knihomolka jednoduché nemám, protože čtení považuju za jeden z nejušlechtilejších koníčků co znám, a proto se ráda budu "trápit" tím, že nemám dost místa na knihy, že se mi prodlužuje seznam nepřečtených knih a knih, které si ještě přečíst chci a že nutně potřebuju být v knihkupectví každý měsíc aspoň 2 x a v knihovně každý týden. A že musím mít registraci ve dvou knihovnách a pořád a pořád pátrat, jak a kde si číst.
A že bez knihy nevyjdu z domu, protože když se mi to stane, tak to se raději vrátím, každá promarněná minuta je opravdu hořce zaplacena nudou.

Děkuju Hance a Lukášovi za super knížku, která pohladí po knižní duši.

10 30.05.2024

Musím autorce velice poděkovat a zároveň složit poklonu. Dokázat popsat, co se s vámi děje, když jste v panice, není vůbec snadné, protože to má většinou takovou abstrakci, že kolikrát nechápete ani vy sami.
Ač mám jinou formu panické ataky než autorka, tak princip, příznaky a pocity jsou stejné. Spoustu postřehů jsem si musela zapsat, protože na mne dýchly svou pravdou a já jsem za to spisovatelce velice vděčná. Moc mi to pomohlo - hlavně věta: " Toto není na pořadu dne." Myslím si, že tato věta se dá uplatnit na spoustu poruch a nemocí.

Díky této knize jsem si taky uvědomila jednu skutečnost - a to, jak je moc dobře, že dneska si můžeme spoustu informací dohledat, najít potřebnou literaturu a na netu třeba navázat kontakt s lidmi, kteří si prochází něčím podobným. A i když vím, že vše si stejně musíme prožít a vyřešit sami, tak pocit, že v tom nejsme sami, že s tím bojuje víc lidí a že můžeme najít různé postupy a rady, jak na to, je moc prima.
Dříve tomu tak nebylo, člověk byl osamocen. Nepsalo se tolik odborné literatury jako dnes, internet nebyl a dostupnost informací nebyla tak široká. Takže ač je hrozné řešit v životě trable, nemoci, poruchy, tak cesta jak na ně tu vždycky je a je dosažitelnější víc než dřív.

13 30.05.2024

Musím přiznat, že věkově zvedám průměr čtenářů knih Neala, ale vůbec mi to nevadí. Jeho vize, jeho představy a nápady se mi velice líbí, protože mám ráda témata, kterými se ve svých knihách zabývá.
Pravdou je, že jsem velice ráda četla jak Smrtku, tak Nimbuse,ale se Zvonem jsem měla problém, takový konec jsem si nepředstavovala a navíc jsem v některých rovinách začala vidět i pukliny v logice, která mi občas nesedí. Ale to je čistě můj osobní problém a tím vůbec nesnižuju kvalitu jeho děl.
Proto jsem se na Kosení velice těšila a musím říct, že jsem ráda, že jsem si ho nechala nadělit od Ježíška a knihu mám doma.
Návrat ke Smrtkám, zabývat se jejich světem, nechat si něco vysvětlit, kdy jsem si řekla: " Jo to je super, tomuto rozumím, toto má logiku.", to bylo naprosto boží. Líbí se mi tato povídková kniha a skoro u každé povídky jsem měla svůj wau efekt. Zařadila bych to hned za první díl Smrtek.

15 30.05.2024

Moc milá kniha o tom, jak plyne život, jak plynou dny, které jsou často velmi těžké. Kniha působí lehce a také se tak čte, ale mezi řádky je mnoho pravdy, mnoho krásných myšlenek, které nám mohou pomoct život prožít a ne jen přežít. To vše je zasazeno do míst, kde je mnoho knih a mnoho lidí, kteří knihy milují.
Užila jsem si klid Japonska, vlídnou povahu hrdinů a moc jsem si u čtení odpočinula.
Rozhodně na mne působila tato kniha lépe než Knihonoš, který byl pro mne na sílu a bylo to poznat, že je ta myšlenka tlačena tam, aby se nám líbila. Tady to přichází samo, Japonci jsou prostě jemnější národ ve své povaze, jejich nitro je klidnější a vlídnější, proto mi tato kniha z prostředí knihkupectví sedla mnohem více.

11 21.05.2024

Dlouho jsem kolem toho chodila, protože Mlčící pacientka mne bavila a závěr se mi moc líbil. A jak to tak bývá, tak prvotina super a ta druhá kniha nic moc. NO a tady se mi to trošku potvrdilo.
Námět parádní - to neříkám - skupinová terapeutka Mariana, která prožila za svůj život dost těžkých chvil - mimo jiné brzkou ztrátu manžela, se dostává do další životní krize a opět ne vlastní vinnou. V dobrém úmyslu ochránit svou neteř, ujímá se vyšetřování na vlastní pěst, aby zjistila, kdo zabíjí neteřiny spolužačky z vysoké školy.
Během toho se dozvídáme o Mariině dětství, vztahu s otcem, o jejím manželství a jeho ztrátě a to vše je vklíněno do onoho pátrání.
Podezřelých je několik, ale hlavně jde po zvláštním profesoru Foscovi, který má spolek Pannen. A tak bychom mohli předpokládat, co a jak.
Ale samozřejmě je to jinak a musím říct, že vyřešení oněch vražd bylo vskutku originální a fakt s wau efektem. Jenomže mně to kazilo zdlouhavé a táhlé popisování všeho okolo, zapojování vedlejších postav, které pak tam dál nebyly ukončeny a ještě ke všemu ten závěr - s ním nesouhlasím ani omylem, nelíbil se mi a ještě byl otevřen tak, abychom si domysleli sami, jak bude pokračovat.
Prostě - být to napsáno trošku jinak, bylo by to parádní. Jenže to bylo napsáno unylým, nudným stylem a to celý příběh kazilo. Obrovská škoda.

11 16.04.2024

Jsem ráda, že jsem objevila nového autora lékařských příběhů, které mám obecně moc a moc ráda. Pan Veselka je navíc skutečným lékařem, takže jeho pohled na věc je opravdu erudovaný a neočekávám nějaké výcucy z prstu.
Kniha Špitál se bude u mne řadit k velmi zdařilým povídkovým počinům a to je co říct, protože povídkové knihy nemám moc ráda a zatím u mne vede jen od Tomáše Zástěry.
U Špitálu mne dostalo pár věcí. První z nich je, že autor naprosto bravurně dokáže popsat pohled na nemocniční prostředí z různých stran a perspektiv a tím poznáte, že je velmi empatický, vnímavý a rozhodně není zahleděn jen do své vlastní pozice a práce. A to je obrovské plus a já doufám, že tento pohled má i jako odborník ve své praxi. Takže se tady píší příběhy jak lékařů, tak sester, tak pacientů, ale také nemocí, pocitů a věcí. Jakých? To si musíte přečíst, protože právě to je kouzlo na těchto povídkách, že objevujete ony pohledy a v závěru každé povídky dáváte autorovi za pravdu a navíc - moc rádi.
Líbí se mi i kritičnost a rizikovost, kterou se nebojí popsat a ukázat. Dalo by se říct, že odkrývá pocity, o kterých sice mi obyčejní smrtelníci víme, ale které jsou nám skryty a nepřiznány. Tak tady dostane odpověď a věřte, že ač není v některých případech kladná, tak přesto budete spokojeni.
Kniha je dost ovlivněna dobou covidu, ale protože jsem to zažila, tak mi to i vyhovuje. Už to prostě bude patřit do historie lidstva, tak proč před tím utíkat.

Za mne - jdu hledat další knihy pana Veselky, protože vím, že to bude moc a moc fajn.

11 16.04.2024

Ke knize jsem přistupovala trošku s rezervou. Když je člověk na dně delší dobu, tak většinou je na slova útěchy a povzbuzení už alergický, protože vidí, že se nic nemění.
Ale je rozdíl, jak ta slova podáte. Ono - drž se, ať máš sílu, jak jsi na dně - to už se odrazíš a bude líp atd., to pak už leze na nervy. A nejhorší je takové to - nesmíš, musíš, zvládneš to, neblbni. Tak toto už nepomůže vůbec.
Člověk na dně většinou už nemá sílu, je slabý na těle a na duchu a slova "musíš" jen odrazují.
Člověk na dně potřebuje čas, teplo, něhu, lásku a pochopení, že nic nejde hned. A to právě poskytuje tato kniha, která mu říká, že je vše v pořádku, že vše má svůj důvod i ta špatná nálada a chuť se na vše vykašlat, ale že je to jen o čase, že tak jak to přišlo, tak to půjde - víte kam.
A je to pravda, neskutečná ale pravda. Pan Haig si tím prošel, zažil ty šílené pocity a propady. Myslel si, že bolest duše se už nedá zvládnout. Ale dal si čas, nevzdal to a jak se z toho dostal, tak na sebe dává pozor a píše něžně a s citem knihy o tom, jaké to je, když se vám nechce žít.
A to je to kouzlo - jemu to věříte, jeho slovům uvěříte, protože je za nimi ta zkušenost, ten prožitek, který měl on sám.
Takže žádné rádoby odborné knihy psychologů, kteří to znají jen teoreticky, to nepomůže, ale pan Haig je ten pravý člověk, který ví, jak podat slova útěchy a naštěstí o tom napsal celou knihu. Děkuju.

11 05.04.2024

Robert Bryndza je autor, který je pro mě dost srdcový a líbí se mi jeho styl psaní. Není zbytečně krvelačný, vše dovysvětluje a nic nepřehání. Tak ho vnímám a mám jej takto opravdu moc ráda.
Ale tady musím kriticky přiznat, že toto se mu nepovedlo. Občas se to prostě stane, že i váš oblíbený autor napíše něco, co vám nesedne. A tak pro mne to bude tato kniha.
Je moc popisná, dost jsem se nudila, kdyby to byl jiný spisovatel, tak to ani nedočtu. Trošku jsem se začala chytat tak kolem 120. strany a být to jiný autor, tak to dávno odkládám a nedočítám.
Pak těch nástrah, co bylo na hlavní hrdinku nalíčeno, to bych osobně dávno nepřežila, ale Maggie je zkrátka superžena a vše přežije.
Co se mi ale líbilo, tak to byl nápad na potrestání hlavního padoucha, to se mi moc líbilo a hlavně to bylo dost reálné, to by se dalo skutečně použít.
Jinak fakt půlkou knihy jsem se de facto protrápila, protože mě stačí pár větami naznačit prostředí a jaká je tam atmosféra, ale nepotřebuju číst, kde a jak spadlo listí, jak dlouho bouchaly vlny o skály a jak se furt měnilo počasí. No nic, už recenzi ukončuju, vždy to mám dlouhé, ale tady ať už víc neubližuju.
Těším se na Eriku.

30 18.03.2024

Začnu tím, že už loni jsem se u sebe sama přesvědčila, že dovedu být kritická i k těm autorům, kterých si velmi vážím a že i ti moji srdcoví mě mohou v některém svém díle zklamat.
Nebojte, tak tady to není vůbec potřeba, jen jsem chtěla uvést, že kdyby mi ten příběh nesedl, tak bych to dokázala napsat, přestože každý o mě ví, že tuto českou autorku naprosto respektuju, obdivuju a kde můžu, tak ji vychvaluju.
A jsem tak ráda, že s tou chválou můžu pokračovat dál.
Mě totiž fascinuje, jak právě paní Karolová u mě dokázala svým psaním vyvrátit to, co jinak u knih nemám ráda (náznaky, pocit, že bych chtěla ještě další kapitolu) a přiznám se, že jen opravdu jen u ní mi to nevadí, protože moc dobře vím, proč to tak je a proč to tak píše a mně to obrovsky vyhovuje. A je to hlavně proto, že to, co potřebuji vědět, se vždycky dozvím a ostatní není tak podstatné. A tak to funguje i v reálném životě, nikdy nebudete vědět o všem a všech všechno, vždy vám zůstane nějaký otazník a nenaděláte s tím nic.
Ale k příběhu - no bylo to velké očekávání a hned 14.3.2024 jsem letěla do knihkupectví a knihu si koupila.
Víkend byl jasný a bylo to bezvadné. Mozkové buňky najely a já po celou dobu čtení uvažovala a kombinovala. Musím říct, že tím, že některé věci vím, tak mě napadly, ale opět to nevadilo, protože motiv postav mi nebyl znám a o to šlo.
Ale konec omáčky a jde se na věc.
V knize jde v první řadě o nový začátek v životě – nový start, v novém městě, domě, v nové práci. Jde o totální změnu dosavadního života. A jak to, tak bývá, tak si ty nové začátky každý vždycky malujeme narůžovo. V příběhu jsou v podstatě dvě hlavní postavy, na kterých to celé stojí. Obě mi byly určitým způsobem blízké – jedna milující řád a vše tak, jak má být, druhá chudák se jí nedařilo. V každé jsem se viděla. V tom příběhu je totiž navíc krásně vidět, jak se život dovede měnit – v jednu chvíli je vše v pohodě a najednou prásk a je malér. Zároveň je to možné i obráceně, dlouhou dobu malér a najednou prásk, přichází naděje a radost, které máte na dosah ruky. A kdo by po tom nesáhl, no ne? Já rozhodně!
A tak kráčíte po té nové životní cestě a koukáte a odkrýváte nejprve tu radost, ale následně zjišťujete, že ta původní růžová budoucnost má přeci jen šmouhy.
A vy jako čtenář začínáte ty šmouhy odkrývat a za mě jich tam bylo opravdu plno. A hlavně jsou to šmouhy aktuální, současné a žádné vycucané z prstu, jsou i nebezpečně reálné a nechci prozrazovat víc, ale paní autorce můžete opravdu věřit to, co píše.
Při čtení jsem občas doslova nestíhala ty přesahy a moje vlastní myšlenky, moje úvahy jely na plné obrátky. A to mě baví a moc za to děkuji. Nebudu prozrazovat, co všechno je v tom příběhu ukryto, protože zase – každý tam může vidět něco jiného a já vám svou vizi nutit nebudu, vždyť to nedělá ani sama autorka, ale věřte mi, zase to tam je! Právě její bravurní způsob navedení na hlubší zamyšlení je, že danou věc nepokrytě napíše do jedné či dvou vět, a pak jako by nic jedeme, pokračujeme dál v hlavní linii a vy si sami určíte, zda v té naznačené odbočce si vezmete něco pro sebe a nebo ne. A to je právě to kouzlo knih paní Karolové a teď jsem to práskla.
No nic, zas to mám dlouhé, ale za mě – příběh má krásnou myšlenku, ukazuje sílu lásky a to na více úrovních. A nezlobte se na mě, ale já to tam fakt všechno vidím a za knížku moc a moc děkuju.
Jo a ještě za Vršavu!!!!!

18 18.03.2024

Téma této knihy mne zaujalo z toho důvodu, že jsem se vždy zajímala o tzv. "spravedlnost". Kolikrát v televizních novinách vidíme, jak zákon chrání spíše pachatele a že jejich obhájci umí pro ně prosadit větší práva, než by se správně mělo dostat obětem a jejich pozůstalým.
Proto jsem se pustila do čtení,, i když zprvu jsem se obávala toho, že tady přeci jen jde o děti a to je oblast opravdu velice citlivá. Ale vzpomněla jsem si na film Oko za oko se Sally Field a tam to bylo naprosto to stejné. Ten film jsem viděla jen jednou a nikdy nezapomenu na tu hrůzu, s jakou vrah zabil její dceru a jak se jí vlastně soud vysmál a vrah byl v pohodě. Hm, tak matka vzala spravedlnost do vlastních rukou a i ten detektiv ač věděl, tak to nechal tak a dostalo se jí tak aspoň malého zadostiučinění, které jí pomohlo jít životem dál.
A tady jde o to samé. Zkrátka - když vidíte, že jste v právu, ale jiní mají moc a peníze se z toho vysekat, zkrátka když si žijete svůj život a do něj vstoupí někdo, kdo vám ho zničí tak, že nechcete ani dýchat, ale on si žije krásně dál a nic ho netrápí, tak si prostě najdete ze zoufalství, vzteku a chuti po spravedlnosti vlastní cestu.
A Camille takovou cestu dostala, protože její případ byl mediálně známý a ona sama tomu nenechala vyhasnout. A jednoho dne dostala pozvánku do tzv. Kolektivu, kde zpočátku věřila, že najde porozumění od těch, kteří prošli stejným peklem.
Pak se z toho vyklubala pro ni hra, která ji má zabavit a ji to začalo pomáhat. A následně pochopila, že se opravdu jedná o dosažení spravedlnosti, která jediná může zmírnit utrpení, nekonečnou bolest a nenahraditelnou ztrátu, kterou úmrtí dítěte bezesporu je.
Po celou dobu příběhu cítíte veškeré emoce, napojíte se na Camille a už v tom jedete s ní. Odvykládá svůj příběh a ani na chvíli si nemyslíte, že by si její dcera svůj osud zasloužila. A tak prahnete po tom, aby viník byl taky potrestaný.
Vidíte, jak Camille o svůj život postupně přicházela, jak zůstala osamocená, s léky, s depresemi, s nechutí se o sebe starat. Ale zároveň tam vidíte naději, jak orgány její dcery pomohly jiným lidem a tím jedním je Luke, který si Camille našel a stal se jejím přítelem.
Přesto Camille v Kolektivu pokračuje a my získáváme další a další příběhy jiných nešťastnic, které zůstaly kvůli nezodpovědným a sebestředným lidem bez svých milovaných dětí.
Začínáme rozplétat, jak Kolektiv funguje a myslím si, že je to opravdu velmi povedené a že by to tak mohlo fungovat (dneska jde přes net fakt všechno a každý ví, že dark web existuje, takže v pohodě uvěříte daným postupům).
Cítíte úlevu za každého potrestaného darebáka, cítíte úlevu pro každou maminku, která tak pomstí své dítě a říkáte si, že tak a je to potrestáno a můžete jít. Ale omyl! Jak jste se dostali jednou do soukolí Kolektivu, jak vás může napadnout, že byste se dostali ven, když víte, co víte a když jste udělali to, co jste udělali?
A to je právě to - z počátku parádní pomsta, kterou i já jsem byla ochotná tolerovat, dostává najednou jinou, temnější tvář. I taková spravedlnost, pod rouškou pomsty za děti, může mít své trhliny, skuliny a omyly.
Ale nebojte, pokud jste maminka, tak ať už zjistíte v knize o Kolektivu cokoliv, nikdy nepřestanete být na straně Camille. A nikdy nebudete pochybovat, že vše má být potrestáno. Jen to musí být opravdu spravedlivé a ne omylem, nebo dokonce zneužité pro své vlastní jiné potřeby.

Za mě rozhodně doporučuji všem, kdo mají rádi téma pomsty, psychologii, silnou emocionální jízdu a kdo se nebojí, že ho to může dostat.
Za mě rozhodně parádní jízda.

11 26.02.2024

Další letošní tj. 2024 humorná knížka. Prostě chce se to víc bavit a smát, než jen číst o těch mordech. Tak jsem sáhla po tak krásném názvu a s chutí se začetla.
Německá autorka mne překvapila, protože to nejsou jen rádoby vtipné historky či postřehy z partnerského života, ale jsou podloženy i studiemi a lékařskými zjištěními, které tomu dávají větší váhu a to se mi líbilo.
Občas jsem se i vážně zamyslela, přemýšlela, zda to tak platí i u nás a často se smála nad tím, jak je to v každém vztahu podobné, i když to má jiné kulisy, podmínky a jiné protagonisty.

Rozhodně doporučuju.

10 16.02.2024

Letos tj. 2024 jsem se rozhodla, že budu do čtení zařazovat víc i zábavné a vtipné knihy, protože smíchu není nikdy dost a je ho potřeba jako sůl.
Tato knížka má krásnou obálku a veškeré ilustrace v ní jsou moc a moc hezké, na mou notu, jak se říká. Navíc jsem kdysi od tohoto autora či autorky měla tu plátěnou tašku a moc se mi líbila, byla má oblíbená.
Co se týká textu, tak jsem se bavila parádně. Ono v podstatě na toto téma vyšlo více knih, akorát byly z jiných oborů, ale byly vždy zábavné, úsměvné a vtipné.
Prostě jak pracujete s lidmi, tak je to vždy k nějakému zápisu, ať k smíchu, tak i bohužel k pláči.
A o tom je ta knížka, jak se občas stane, že se něco stane a je z toho něco jiného, než bylo původně myšleno. Tady naštěstí to není až tak o zdraví, i když vlastně můžete přijít o zdravý rozum, pokud nebudete dost odolní.
Výhoda je, že jak pracovníci, tak zákazníci si nenechávají navzájem nic dlužni.

12 16.02.2024

Vždy prohlašuju, že od fanynky Patrika Hartla nemůžete čekat objektivní hodnocení, protože mám na jeho tvorbu svůj názor, který se často nesetkává s pochopením, ale to mi neva.
Vždy tvrdím, že pan Hartl umí vyjádřit jak ten mužsky svět, což je logické když je sám muž, tak i ten ženský svět a to je už co říct! Umí popsat myšlenkové pochody, rozvětvit jednu myšlenku do různých směrů a z těch se vracet zase k základu, aby nebylo nic nedotaženo.
A v Gazelách to dokazuje takovou měrou, že jsem koukala i já, která mu fandí. Tlusté knihy mne odrazují, ale tady mi to letělo pod rukama, pořád to jelo, to bylo tak čtivé! Tři kamarádky, naprosto správné ženské, které ve svém životě řeší běžné věci jako kterákoliv z nás. Jak se líbím, co mám dělat, jak se zachovat u dětí, co má přednost - děti, manžel nebo rodiče? Všechny tři občas nevěděly, kde jim hlava stojí a musely vše zvládnout, přes to nejel vlak. A pan Hartl to uměl napsat s lehkostí, i když ta témata byla vážná (nemoci rodičů, trable v partnerství, rozvod, konflikty v práci atd. atd. ).
Zapojení Prvoka, Karla a Tečky bylo nenásilné, neměli ste pocit, že to tam musel vmáčknout, bylo to přirozené. A to se mi moc líbilo. I to, jak se jim dál daří bylo fajn čtení.
Jediné, co je trošku takové diskutabilní, jsou ty časté zmínky konkrétních slavných osob, věcí a v každé knížce někdo, kdo je známý, bohatý, kdo se zná s vlivnými lidmi a tak. Ale zase proč ne, tak se můžeme aspoň trošku zasnít.

A ještě taková drobnost, která není takovým spoilerem, ale jak pan Hartl ví, že totálně nesnáším klíšťata? A jak ví, jaké mám představy? No to tam napsal! Takže usuzuji, že mi asi nějakým způsobem bydlel v hlavě, když to psal. :-)))

Za mne rozhodně doporučuji, protože je to pro mne hned po jeho prvotině nejlepší kniha, co napsal.

28 16.02.2024

Je to tak, konečně se stalo to, že vychvalovaná kniha do nebes mne nezklamala, jak tomu bývává zvykem.
Ne že bych si z toho až tak sedala na prdel, ale bylo to dobré. Bylo to fakt dobré!

Ač už několikrát probírané téma, tak za mne, pořád se o tom musí psát, dokud tyto typy lidí nebudou mít v gatích naděláno. Žádné ubližování, žádné týrání není dovoleno! A hotovo!

O tom je Pomocnice, o tom, že každý si má sebe vážit, každý má chápat, že co nečiní dobře jemu, nemá činit druhému. Každý má chápat, že když se někdo rozhodne ubližovat jen tak, pro svou zábavu, protože ho to baví, protože se cítí jaksi king, tak to není správné chování, to není správné jednání a jednoho dne tomu nastane konec! A ne moc hezký! A o tom je Pomocnice.
A už se těším na další díly, když už vím, že je to série, ale nebojte, tato kniha je ukončená. A velmi dobře ukončená, moc se mi to líbilo. Paráda!

Můj osobní názor je, že pokud se nějaký člověk ze své vůle rozhodne ubližovat druhým jen tak, pro svou zábavu, tak prostě jaksi ztratil nárok na to, aby s ním bylo zacházeno humánně jak se s člověkem zacházet má. On ubližoval, on trápil, on trýznil, tak jaké pak co pak, potrestán budeš.
Jo a nějaké hlášky typu - neklesej na jeho úroveň - neberu. Takoví lidé nikdy nepochopí, že se chovali nesprávně, dokud sami neokusí jaké to je, když ...

A o tom je Pomocnice:-)))

19 16.02.2024

Jsem zaujatá, protože tohoto autora jsem si zamilovala od první knížky a ač uznávám, že některé jsou slabší, tak celkově je to výborný autor. Britský humor je mi blízký, tudíž jeho vyjadřování mě velmi baví. A i když se to zdá občas za hranou, nevadí mi to a povznesu se nad tím a směju se.
Troufám si tvrdit, že tato kniha se velice dobře blíží kvalitě prvotiny, kterou napsal.
Je to takový mezník mezi jeho novým životem a tím, na který jsme v Bude to bolet, doktore? zvyklí. Je tu krásně vidět, jak se musel rozhodovat, s čím vyrovnat a co zvládnout, když opustil dráhu doktora.
Co mi však přišlo zatraceně líto byl fakt, že i muž a potažmo gay musí bojovat s některými smutky, které bych spíše přisuzovala nám ženám. Vůbec jsem neměla páru o tom, jak to může muž vnímat a jaké pohnutky jej k tomu vedou.
Adam Kay v této knize opět ukazuje, že ani muži to nemají snadné, Odkrývá bolestivé zkušenosti, které by mne ani nenapadly a bylo mi z toho opravdu úzko.
Jsem ráda, že píše, jsem ráda, že to zvládl. Moc si ho vážím.

10 16.02.2024