katynka78 komentáře u knih

Musím říct, že jsem si nemohla na začátek roku vybrat lepší knížku než právě tuto. A troufám si tvrdit, že je to jedna z těch nejlepších, co se paní Pawlowské povedly.
Nebyla stránka, kde bych se nesmála, nebyla stránka, kde bych se nezarazila a nemusela nad tím hloubat, že toto znám, že toto je mi povědomé.
Navíc ač se to nezdá a je to schováno za humor a nadsázku, tak v těch řádcích je tolik pravdy!!!!
Bavila jsem se, smála, na srdci mi ta psaná slova dělala dobře, hladila mne po duši a to v poslední době opravdu potřebuju jako sůl.
Takže paní Pawlowská - Díky za každé Vaše slovo!!!!

10 16.02.2024

Psát recenzi k jednomu z nejoblíbenějších detektivních spisovatelů je těžké. Většinou vychvalován, málo kritizován, občas opovrhován. No záleží, z jaké strany se na to díváte.
Osobně se nenechávám ovlivňovat názory před tím, než knihu sama přečtu. Každý z nás má jiný žaludek, každý má jiný pohled na život a v případě knih, 100 knih, 100 názorů.
Předně naprosto a odpovědně vím, že kdyby ty jeho vraždy byly natočeny tak, jak jsou popsány, tak se nemůžu dívat, protože bych dopadla jako pozůstalí těch zavražděných - s nočními můrami a traumaty na krku na pěkně dlouhou dobu.
Kdyby to ale někdo natočil, tak bych byla zvědavá, jak bude Hunter a Garcia vypadat a věřte mi, že dodnes jsem nepřišla na to, kdo by je hrál, protože je považuju za nejlepší knižní detektivy - miluju je oba.
No a taky - příště si počkám opět na audioknihu, protože Jakub Saic je skvělý, díky němu jsem poslechla většinu knih této série a naprosto mi to vyhovuje. Genesis jsem četla a občas jsem se fakt bála číst dál, nechtěla jsem vidět, co a jak kde trčelo a čím se to ufiklo. No prostě číst to je větší síla než to poslouchat. Aspoň pro mě.
A teď k ději. Carterovo schéma mi nevadí, každý spisovatel má takové schéma, které mu pomáhá a kterého se drží. Navíc si myslím, že ve většině lidské činnosti jsou schémata, tak proč ne i u vyšetřování, které má svou posloupnost. Tady mínus nevidím.
Humor, co má Garcia a Hunter je obrovským plusem. Odlehčí danou situaci a ze života každý víme, že ač se to občas nehodí, tak nadlehčení situace může dost pomoct se nadechnout a pokračovat dál. Což u obou detektivů je psychologicky dost potřeba.
Omílání minulosti Huntera tady zmizelo, bylo to v náznacích a myslím si, že díky tomu by se tento díl dal v pohodě číst i jako první. Ale je samozřejmě lepší číst od prvního dílu, ať vidíte ten posun u hlavních hrdinů.
Dokonce mne baví, že nám Carter naservíruje pachatele, který vlastně byl tak slabý, že nezvládl životní průšvihy, co se mu životě děly a hodlal vzít spravedlnost do vlastních rukou. Mám ráda téma pomsty, ale jen určité varianty a tady je trochu kámen úrazu, že někde mu to funguje a já se zarazím a řeknu si dobře, ale někde to nefunguje. A i kdyby se Carter na hlavu stavěl, tak to pachateli s navijákem nesním a má smůlu, nelituju ho, nechápu to, nesouhlasím.
A to se stalo tady, nebudu prozrazovat co se stalo, proč se to stalo, jaký motiv, ale ač tady evidentně mířil na určitou skupinu lidí, tak za sebe říkám, že ač do té skupiny patřím, tak nesouhlasím s pachatelem, neomlouvám, nechápu.
Miluju téma pomsty, ale ne tímto způsobem.
Naštěstí je Carter tak bravurní spisovatel, že nenechá nic nevysvětleno, jakákoliv otázka, co mi vytanula na mysl, byla v závěru odpovězena a vím vše, co jsem potřebovala. A to se mi líbí. Jsou autoři, kteří se dovedou do příběhu tak zamotat, že na spoustu věcí zapomenou. Carter není ten typ, ten to má vymakané a to je to, co se mi na něm líbí ze všeho nejvíc. Vysvětlí, dotáhne do konce, není nic, co by zůstalo v rámci daného dílu nedotaženo.
Ale co je smutné - že se dějí takové věci, ne ty vraždy jako takové (to je taky hrůza, ale to teď primárně nemyslím), ale ty emoce, ty zkušenosti, co vedou pachatele udělat to, co udělal. Ta témata, co Carter píše, jsou zkrátka moc moc hmatatelná a děje se to a to je na tom to nejsmutnější.

21 22.01.2024

Smíchu není nikdy dost a kdo umí lidi rozesmát a být lidský, tak klobouk dolů. Bavila jsem se, líbilo se mi to a rozhodně doporučuju pro pohodové a milé čtení. Jinak já mám audioknihu, která je pro mě snad ještě lepší, než to číst, protože odjakživa miluju mluvené slovo - naučeno od Šimka a Grosmanna, Luďka Soboty a dalších.
Myslím, že paní Pogodová je výborná nástupkyně, která umí i svým pohledem na život lidem vykouzlit úsměv na tváři.

13 08.01.2024

(SPOILER) Nemívám přehnaná očekávání, snažím se předcházet nějakému zbytečnému těšení, které pak přinese jen spíš zklamání a přemýšlení o tom, jestli by to mohlo dopadnout jinak.
U Slibu jsem byla tak nějak okolím přesvědčena, že se mi bude líbit, že to je přesně pro mě. Téma pomsty miluju, a to jak v knihách, tak i ve filmech. Oběť, která povstane z popela a všem ukáže, že ji podcenili a že nic nezůstane nepotrestáno. Jo, to mě baví.
I tady mě to bavilo. Bravurně napsaná psychologie postav, jejich uvažování pod tíhou vlastního svědomí a pod vlivem okolí.
První půlka knihy byla perfektní, i návrat Megan byl velmi dobře popsaný. Postupně sledujeme, jak tíha svědomí u ostatních je velmi silná, ale jen v případě, když jim Megan připomíná, co pro ně udělala. Vidíme však, jak zdánlivě běžný život ostatních je ovlivněn tím, co před lety provedli, že to není snadné se toho zbavit a jak hledají cestu, aby svému svědomí ulehčili. Ale nedaří se a toho Megan využije a zničí jejich myšlenkovou svobodu a všichni uvažují, co s Megan, co s tou situací a jak z toho ven.
Jenomže cesta ven je většinou velmi tvrdá, občas krvavá a nese materiální, lidské a osobní oběti.
Závěr je dle mne nezvládnutý a přílišné hraní Megan na city, na špatné svědomí a její následné vydírání jsou přehnané. To, co pak ostatní z party udělali, je už na mě moc.
Šlo to zvládnout líp. Rozhodně. Do okamžiku, než se to definitivně začalo řešit, to bylo opravdu velmi dobré čtení. Ale závěr je trošku mimo.

Poučení z knihy je však důležité a to je, že vykroutit se z odpovědnosti za to, co jsem udělal, nepřinese úlevu a šťastný život. Naopak. A odnesli to všichni, do puntíku.

12 20.12.2023

Díky Databázi knih jsem narazila, na tuto knížku, o které bych asi zřejmě neměla ani páru. A byla by to obrovská škoda!
Každý knihomol se občas setká s pocitem, zda je jeho četba ještě v normě, nebo zda nečte málo a nebo zda čte dobré knihy a nebo jestli nemá číst hodnotnější knihy (ač teda pojem hodnotnější je relativní).
A v této knize jsme přivedeni na cestu českých čtenářů a to doslova z několika pohledů - z pohledu historie, z pohledu příležitostí, z pohledu vývoje technologií. Moc mě to bavilo a sama jsem si vybavovala dané časové posloupnosti a jak jsem na tom byla já.
Tak třeba já patřím do doby počítačové, ale přesto jsem knihy nikdy neopustila.
Což je dobře, protože přesto všechno je vidět, jak obrovskou sílu kniha má! Jak obavy, že ji odsune internet je naprosto plochý, zbytečně jsme se báli. Kniha je nepřekonatelný prostředek ke zjišťování informací, ke zprostředkování příběhů druhých lidí a je velkým přínosem v rozvoji člověka a vůbec nevadí, když je to jenom v rovině zábavy.
Prostě tato kniha mi ukázala, jak dokonalý svět je kolem knih, že je tolik možností, jak a co číst a že každý má svůj příběh o tom, jak jej knihy provázejí.
Děkuju panu Trávníčkovi, protože je to komplexní pojetí o čtení a čtenářích. Bravo.

12 20.12.2023

Dlouho jsem uvažovala, jak začnu a už vím. Občas jsem si říkala, že vlastně nemám nějak vyhraněný styl, co čtu a čím se v knihách zabývám. A trošku mě to trápilo, když kolem mne každý vykládá o historických příbězích (nebaví mě to), o tématu 2. světové války (četla jsem, viděla filmy, stačí mi to, nepotřebuju číst kvanta o těchto hrůzách) a nebo třeba literaturu faktu. Prostě nijak nevyhraněná čtenářka.
Až přišla Nina Špitálníková se svým Svědectvím. Začlo mě to zajímat, protože u nás komunismus byl velmi silný a zdánlivě neporazitelný. Tolik společných rysů má tento režim v obou zemích a to mne zajímalo.
Říkám si, že u nás "naštěstí" to nedošlo do tohoto stavu, ale věřím, že nechybělo málo.
Prostě přiznávám na rovinu, že mne toto téma fascinuje a zároveň děsí. Našla jsem své téma, ale je mi z něj smutno.
Tato kniha je výborná v tom, že je vyprávěna z perspektivy slečny, která neznala nic jiného než tento systém a měla "štěstí", že byla v té lepší vrstvě, kde měla určité vymoženosti. V nevědomosti a v přesvědčení, že to tak má být, páchala svými svědectvími a sdělováním informací zlo, které režim šíří po celé zemi.
Je dobře, že popsala celou tu cestu, protože tak jsme mohli nahlédnout do smýšlení tamějších lidí. Neodsuzujete ji zcela, protože nevěděla, že její jednání ubližuje, zároveň však cítíte, že ve svém nitru ona sama ví, že je něco špatně.
Když dostane šanci díky svému tatínkovi, aby unikla stále trvajícímu nebezpečí, že udělá chybu a oni ji popraví, tak tomu moc nerozumí.
A nerozumí novému světu v Jižní Korei. Ač se oni snaží jí pomoct a najít svobodu, tak tu vnitřní svobodu a volné jednání ji už v Severní Korei vzali a nešlo to napravit. Bohužel.
Tvrdá cesta za svobodným životem, který Severka nedokázala vstřebat.
Za mne výborně napsaná kniha.

21 20.12.2023

Tento díl jepro mě top! Tento si budu pamatovat opravdu dopodrobna, protože to, co jsem u toho cítila, tak to jsem zatím u žádného dílu až tak moc neprožívala a to jsem citlivka první kategorie! :-)
Možná to přijde jen mně, ale v podstatě Helen psala už brutálnější díly co se týče krve a způsobu vražd. A přesto mi tento díl přišel nejvíce mučivý a bolestný a to v celé své rovině. Navíc mi přijde, že se dotýká témat, která jsou opravdu aktuální a stále ve společnosti tak nějak nedořešená a dostatečně netrestaná a jsou dost často podceňovaná.
A to je právě to, že to pak dopadlo tak, jak to dopadlo. Srdce mě bolelo tak, jako by šlo o moji dceru, srdce mi pukalo nad tím zoufalstvím a marností, co pachatel cítil. Rvala jsem si vlasy z toho, jak byla chuť po pomstě dovedena k dokonalosti ke smůle všech lidí, které denně potřebujeme - záchranářů, hasičů a policistů.
Ač jsem pachatele na závěr opravdu chápala, přesto si myslím, že měl konat jinak, když už tu pomstu musel udělat.
Bolelo mě úplně všechno, brečela jsem od poloviny knihy skoro pořád - jednou ze vzteku, jindy z toho zoufalství. A ta část, kde zjistíme důvod toho všeho, mi vzala dech. Úplně jsem se viděla, jak mi ztuhl obličej, jak se mi oči do široka rozevřely a pusa otevřela a potichu vyslovovala:" Proboha ne, jen to ne."
A ono ano, bohužel. Autorka nám tímto dílem ukázala, jak snadno se může krásný a poklidný život hodných lidí změnit v peklo jen proto, že si to usmyslel jeden blbeček.
A autorka dokázala ještě jednu věc - že děs, zoufalství a hrůzu jde ve čtenáři vyvolat i jinak než potoky krve a množstvím kapitol, kde je jen mučení. Tento díl byl totiž tah na branku citů takovým způsobem, že z toho mrazí. A modlíte se, abyste to nemuseli nikdy řešit.

Jinak linka Luca a Ave je úžasná a já jen doufám, že bude další díl a tam se z nich stanou parťáci nejen v práci, ale i v životě se vším všudy. Prostě jak říkám,tah na city ve všech směrech.

23 14.11.2023

Miluju komiks a tento typ komiksu opravdu velice můžu. Často se mi totiž stává, že mi pomohou z blbé nálady, že se u nich zasměju, pobavím a vybavím si sebe sama v podobné situaci. Je to trefné, výstižné a tak přesné.
Kolikrát se k tomu i vracím, protože vím, že se mi v duši rozleje takové příjemné teploučko, ve kterém chci zůstat.
Děkuju autorce, protože je to opravdu moc a moc povedené.

14 01.11.2023

Kniha Pokoj zázraků se ke mně dostala díky Čtenářské výzvě, jejíž bod místnost v názvu jsem chtěla splnit.
Anotace mne zaujala, tak proč ne.
Vážné téma kómatu je zde zpracované do jemnější formy, kdy sice při čtení cítíte mráz po zádech a ten strach, který jakožto rodič byste určitě zažili, ale zároveň je čtení lehoučké, netíživé, jak by se původně díky tématu mohlo zdát.
Celkově to patří pro mě k průměru, nezanechalo to nějak extra výraznou stopu, ale zároveň jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože rozhodně patří k dobrému čtení. Ono můžete vážné věci napsat tak, že je vám zle a kolem sebe máte z toho temno, ale jde to i jinak. Třeba tak nějak klouzavě, že víte, že se to může stát, ale vás se to netýká, necháte problém v knize a jen dočtete, jak to dopadne. V případě románu se většinou očekává, že ten konec bude minimálně uspokojivý a tady byl víc než to.
Nebýt výzvy, nečtu to, ale díky za to, že výzva je a četla jsem to, protože jinak bych si tu knihu nevybrala. Asi tak.

13 01.11.2023

Mnoho lidí považuje komiks jako něco, co přečtou za chvilku (ano, to je pravda), ale zároveň, že je to spíše zábava, spíše jednoduchá četba, spíše něco, co jen tak projdou a je to.
Mnoho lidí také považuje komiks jako neplnohodnotnou literaturu v poměru ke klasické knize, která skutečně vyžaduje delší čtení, protože má zkrátka a dobře mnoho písmenek.
Jenomže - je také mnoho lidí, co ví, že komiks je velice bravurní disciplína, protože k těm písmenkům musíte dosadit všeříkající obrázek, který si jinak čtenář tvoří sám. A to není vůbec jednoduché.
Naštěstí je u nás tradice komiksu vcelku velká (Čtyřlístek, Rychlé šípy) a tím pádem je mnoho lidí, co komiks milují, považují jej za plnohodnotnou literaturu a dávají prostor novým autorům. Navíc mám pocit, že je tento typ knih na vzestupu a osobně letos jim dávám opravdu velký prostor.
Právě paní Jislová patří k těm autorkám, které tento žánr zvedají výše a výše. Je to proto, že z počátku se její komiksový příběh jeví jako pohoda, příhody ze života s nadhledem a jako oddechovka. Jenomže nenechte se mýlit!
V jejím díle je tolik důležité poselství, ať vezmete jakýkoliv její komiks.
Má to hloubku, má to švih, má to směr, který vás nutí přemýšlet. A najednou to nejde jen tak přečíst a jít, najednou přemýšlíte, uvažujete a zpracováváte.
A tímto chci říct, že jí moc a moc děkuju, protože je umění dát do obrázku tisíce slov, které dokáže vyjádřit tím, jak to všechno namaluje.
Komiks rozhodně doporučuju.

15 01.11.2023

Přiznám se k jedné věci, ale podotýkám, že se za to nestydím. Jako knihomolka se často vyhýbám vážným, tvrdým tématům, protože v životě dostávám občas zabrat (ostatně jako každý člověk, i když někdo víc a někdo míň) a tudíž si čtením nechci nějak tížit hlavu a spíše volím to, co je pro mne odpočinkové ač je to většinou krimi.
Ale občas se najdou tituly, které mi do hlavy vehnají booktubeři a já pak jdu do knihovny a ta knížka tam na mne čeká a volá a já prostě musím!
A toto byl ten případ - a naprosto vážně prohlašuju, že nelituju jejího čtení, přestože mi bylo z jejího obsahu zle, ale z její formy mi bylo krásně.
Dokonalý český jazyk, plný dvojsmyslových slovních obratů, které dovedou čtenáře tam, kam jej jeho vlastní nitro dovolí. Je to pravda, co se děje hlavní hrdince, a nebo to není pravda a je to jen v její hlavě?
Kloním se k tomu, že to byla pravda a že její okolí, které to nechtělo řešit, velmi silně zapříčinilo její osobnostní úpadek až na samé dno neúcty k sobě samé.
Bylo mi líto, že z počátku její odhodlání a síla dostaly postupně doslova na zadek a Daniela to vzdala. Ale jak to vzdala, to si musíte přečíst, protože to každý čtenář může vnímat jinak.
A mě napadá otázka - co z toho mají ti, kteří dovedou druhé takto manipulovat? Hnus fialový, fuj. A pak, kdo je v té knize normální?

15 24.10.2023

Ohohohoooooo!
Tak toto dílko je naprosto povedeným psychologickým thrillerem, takto si představuju, že by to mělo být na pořádnou jízdu, která se pomalinku rozjíždí a unáší vaši mysl tak, že musíte vědět, jak a co a proč a nač a že je to naprosto neuvěřitelné, že někdo se rozhodne vás zničit a povede se mu to. A že těch ničení tady ale je!!!! To ale musíte odkrýt sami, protože tato kniha obsahuje mírné wau efekty a byla jsem z toho nadšená.
Autorky si přesně hrají s vašimi sympatiemi, servírují vám informace tak, jak chtějí, aby jste jejich příběh vnímali a to je bravurní práce, protože si myslíte, že víte, kdo jaký je a ony si napíší pak další informace a najednou vyvalíte bulvy a nevíte, co si máte myslet!
Jedním slovem prostě paráda! Nemusí být prolita krev, i když vám někdy při čtení přímo řve v žilách. Opravdu moje thrillerová duše si pochutnala.

Co mne ale totálně vytočilo a to není výtka ke knize jako takové - že nejprve je Amber popsána jako chudinka ošklivá a pocit jsem z ní měla jako ze šmudly a najednou se nám vyloupne jako sexy kočka. A tím pádem původní mužské opovrhování ve stylu "neopřel bych si o ni ani kolo" se změní v "přemýšlím, kde ji ohnu", takže toto mi trošku vadilo, ale vím, že takové je bohužel mužské myšlení a ta kniha to prostě dobře vystihuje. A taky je to v tom příběhu velice důležité.

Takže šup do čtení, užijte si to a pokud se vám nechce číst, tak doporučuju jako audioknihu, byla bravurně načtená!

21 06.10.2023

Na tuto knížku musela přijít doba, jelikož nejsem moc zastánkyně romantických a sladkých příběhů a občas jsem zklamaná i u těch děl, která se výše zmíněným neoznačují, ale nakonec to z nich vyleze.
Tady se ale autorka vyloženě trefila do mého vkusu a jistě ji potěší, že i můj manžel byl nadšen. Humor byl vkusný, místný, trefný a nebyl vůbec trapný, což je velmi náročná disciplína.
Vzhledem k tomu, že prožívám ne úplně happy období, tak mám buď chuť na krváky a drsné příběhy, nebo naopak vyhledávám humor. Romantika mne nebaví, ale humor je velkou záchranou od úplné skepse. Zároveň co si budeme povídat, typy humorů jsou různé a každému sedne něco jiného, takže jsem měla trošku obavy. Ale naštěstí pro mne má autorka ten styl, co mi naprosto sedne a který mne baví.
Nenáročné, nenásilné, naprosto pohodové a milé čtení o kamarádkách, které hledají partnerské štěstí, ale nacházejí jen trable. Naštěstí to neberou často tragicky a umí to velmi dobře zpracovat.
Rozhodně doporučuju přečíst těm ženám, které by rády spáchaly nějakou tu pomstičku na neposlušném týpkovi (dcera by řekla cápkovi), ale ve skutečnosti na to nemáte povahu a odvahu, tak zaručuju, že tady se velmi pobavíte a svou tajnou touhu aspoň částečně uspokojíte.
Jsem moc ráda, že tuto knížku mám a musím poděkovat Wendy z Malého knižního vesmíru, protože nebýt jí, tak o té knize nevím a navíc díky ní jsem tuto knihu získala jako výhru. Takže nejen paní Kožmínové, ale hlavně Wendy - děkuju.

10 06.10.2023

Knihy, kde je hlavním tématem smrt a to v takové fantazijní podobě, mám ráda. Tyto příběhy totiž dávají prostor k filosofování, nutí vás se nad spoustou věcí zamyslet a ne to slupnout jako malinu.
První, kdo na konci zemře je právě takovým počinem a jsem ráda, že jsem si jej koupila.
Hodina smrti, která tady hraje hlavní roli, má poskytovat jistotu, že se ten daný den nemusíte bát, že zemřete, protože vám nezavolala. A když vám zavolala, tak víte, že nastal váš soudný den a máte tak možnost vypořádat si své věci, rozloučit se a nebo třeba stihnout to, co jste ještě neprožili, ale toužíte prožít.
Jenomže tady nejsme v Oba na konci zemřou, kde už je to zajeté a lidi tomu už věří, ale jsme na úplném začátku. Hodina smrti teprve začíná a to znamená, že se mohou vyskytnout chyby a lidi samotní ještě neví, jak to funguje a jak se k tomu mají postavit.
Ústřední postavy jsou Orion, jehož srdce je nemocné a on čeká na transplantaci a Valentino, který přijíždí do New Yorku plnit si sny.
A právě kolem nich se odvíjí hlavní dějová linie plus pak pár odboček, které spolu souvisí.
Musím říct, že se mi tato kniha líbila víc než ta první. Přišla mi taková něžnější, plná naděje a lidskosti.
Obsahuje plno dalších témat, nad kterými se můžete zamyslet a to se mi opravdu líbí, to mé srdce plesá stejně jako to Orionovo a Valentinovo. Ale hlavně je to příběh lásky, takže když nebudete chtít filosofovat, tak se nechte unášet tim, co vám láska a naděje dokáží dát. A to je to hlavní.

11 18.09.2023

Pana Hartla mám velice ráda. Zná psychologii jak mužů, tak žen. Je to poznat tím, že mi myšlenky a činy postav přijdou uvěřitelné a za to jsem ráda.
Co ale je často poznat a pan Hartl to přiznává, je to, že si skrz postavy prožívá své fantazie, na které ve skutečnosti nemá odvahu, protože je plachý a svou ženu miluje. A ty představy jsou občas i trošku naivní, ale zase to nevadí, protože když o něčem fantazírujete, tak se meze nekladou.

Začala jsem příběhem Verunky. Její trable byly jak ze života a ona sama byla skvělá. Zvládla toho opravdu hodně, v jednu chvíli mi připomínala Superwoman. Fandila jsem jí hlavně v tom, že si dokázala sama sebe vážit a to ženy často neumi.
Co se týče Jáchyma, tak jsem jeho pohled brala jako doplněk k příběhu Verunky. Jeho životní etapy byly dobrodružné a jak jsem psala výše i méné uvěřitelné.
V závěru musím říct, že Okamžiky štěstí se mi podařilo přečíst až na druhý pokus, protože napoprvé asi nebyla ta správná konstalace. Ale ten další čtenářský start už byl dobrý a knížku jsem si užila. Přesto nápad s dvěmi začátky nepovažuju úplně za šťastný, takže považuji tuto knížku za tu slabší. Přesto ale mám stále a budu mít stále knihy Patrika Hartla ve svých žebříčcích hodně vysoko.

15 18.09.2023

Komiksy a grafické romány, které dostávají v dnešní době opět větší prostor, by měly být považovány za stejně hodnotné publikace jako beletrie, jelikož jejich přečtením není čtenář o nic ochuzen, ač se to na první pohled může zdát. Je to myšleno tak, že tam není mnoho textu a tím pádem je kniha přečtena rychleji. Jenomže je to jen zdání!
Kolikrát si už člověk řekl, že mu obraz řekl víc než tisíc slov? Mnohokrát a právě proto miluju i komiksy. Dovedou mi svými svými okýnky říct často víc než několik odstavců písmen.
U Atentátu to platilo dvojnásob. Nevím, zda bych vydržela číst tuto publikaci, kdyby byla beletrií, ale v tomto zpracování mi velmi vyhovovala.
Izraelsko - palestinská otázka mne zajímá už mnoho let, přiznám se, že se klonim více k židovské víře než muslimské. Proto mi nečinilo problém se orientovat v této problematice v textu. Ale je více než jasné, že pohnutky obou stran mi nemohou být blízké, když v tom nevyrůstám, takže psychologie postav byla pro mne zajímavá.
Nedokázala jsem ale i přes veškerá vysvětlení hlavních hrdinů pochopit jejich postoje, ač jsem se snažila a jen jsem se utvrdila v tom, co si pořád myslím a ani tato kniha můj názor nezměnila.
Ani jedna strana nechce ustoupit, za svoje přesvědčení již tolik generací obou stran zaplatilo vysokou daň a nemá to světlo na konci tunelu. A ač se někteří snaží o klidnější život, tak stále je plno zastánců starých pravd a křivd, že ten konflikt stále trvá a asi trvat bude. Atentát zkrátka ukazuje postoje obou stran, ztráty obou stran, ale neukazuje cestu ven.
Rozhodně je to ale příběh, který ukazuje, jak to tam bylo, je a asi ještě dlouho bude. A nic to nepřináší, alespoň očima Evropanky, to nic nepřináši, jen smutek a beznaděj. Jenomže oni mají jiné myšlení než my.
Rozhodně doporučuji přečíst, je to poučné, mnohé to ukazuje, vysvětluje. Ale chce to číst ve chvíli,kdy na to budete nachystaní a mít na to sílu.

12 30.08.2023

(SPOILER) Na tuto knihu jsem se těšila z mnoha důvodů. Jednak téma reality show mám ráda celkově, jednak anotace slibovala velké gradace a naposledy jednak mám velice ráda psychologii a zde se jí nabízelo opravdu hodně.
Mno, těšení není špatná věc, ale někdy se nevyplácí, protože občas přinese když ne zklamání, tak minimálně vystřízlivění.
Zprvu bravurně načrtnutý rozjezd, který mi poskytoval slibné čtení a stupňující očekávání, se stal při dalším a dalším postupu knihy trpkým. Bohužel autorka se nám někde v textu zapomněla a vynechala spoustu věcí, které mi jakožto čtenářce velice chyběly. Ale než řeknu co, tak přeci jen tady vyzvednu spoustu jiných věcí, které kdyby byly doplněny o ty, co mi chyběly, tak by ta kniha byla na potlesk ve stoje.
Velice chválím odvahu, s jakou se spisovatelka pustila do spousty aktuálních témat - vše měla nastudováno a nic nebylo smyšlené, navíc každé to téma poskytuje čtenáři samotnému chuť se nad tím zamyslet a uvažovat. To miluju!!!
V prvé řadě je tady nastolena otázka politické scény a jejího vlivu na obyvatele - s tímto autoři Reality show pracují a chtějí vrátit spravedlnost do rukou obyčejných občanů, kteří často čekají na spravedlivý proces u soudů zbytečně. Proto vyberou několik velmi vlivných a bohatých lidí,kteří svým podnikáním sice získali bohatství a vliv, ale zároveń ničí např. prostředí, zdraví jiných lidí a to v rozsahu více než větším. A tyto lidi uvězní v jejich domovech na Štědrý den a zařídí, aby se o jejich nekalých činech dozvědělo co nejvíc občanů prostřednictvím televizní show, kde diváci mohou hlasovat o tom, jak tyto lidi potrestat.
To vypadalo na pořádnou jízdu a já byla tak navnaděna prvním dopodrobna popsaným
případem, který se týkal výroby levného oblečení, které pod značkou bio a eko nebylo až tak čisté svým původem a postupem výroby. Bylo tady vše - důkazy, vysvětlení, obhajoba, hlasování diváků a trest. Toto se mi velmi líbilo a bylo to perfektní!!!
A takto jsem si představovala všechny ty případy.
Jenomže chyba lávky a troufám si tvrdit, že i chyba autorky. Sice čtení bylo i dál velmi zajímavé a poutavé, ale ztratilo drive, protože se autorka zabředla do vyprávění toho, jak vznikla myšlenka této show, kdo ji založil, proč ji založil, jak pokračovalo tvoření a příprava. I to by ušlo, ale dále pokračuje povídáním milostných peripetií tvůrců této estrády. A tady si myslím, že je kámen úrazu. Tak chtěla vše popsat, tak vysvětlit, že potom se nedostal prostor na všechny ty uvězněné viníky a čtenář tak přišel o velkou zábavu.
To mě mrzelo - opravdu moc, protože se to jmenuje Reality show, takže to mělo být celé o této show a klidně, ať tam je vše okolo, ale měl tam být i ten avizovaný počet účastníků. To je velké mínus a mě to velmi mrzí, protože to bylo tak skvěle rozjeté a byla jsem nadšena, opravdu nadšena.

Pokud bych měla doporučit čtení této knihy, tak říkám ano, je k zamyšlení, přemýšlení nad mnoha palčivými otázkami dnešní doby a spousta myšlenek a domněnek je velmi trefných a budete se s nimi shodovat. Ale bohužel z hlediska toho, co kniha slibuje v anotaci, se nedočkáte dotaženého slibu až do konce a s tímto to čtěte, ať nejste z toho tak smutní jako já.

11 30.08.2023

Rozumím tomu, v čem je tato kniha výborná. A to je hlavně v tom, že se dozvíme ze soukromí Huntera konečně něco víc než jen to, že mu maminka zemřela tak brzy.
Ale ač je tato linka důležitá, nutná a vám je Huntera strašně líto a rozumíte víc a víc jeho osobnosti, která kupodivu přes to všechno, co prožila, nepotřebuje chlastat, tak za mě díl Zloba je nejslabší. Pachatel tady byl takový divný, za mne slizký ale takovým prázdným způsobem.
Uvítala bych, kdyby to vysvětlení Hunterovi minulosti bylo v jiném díle než v tomto a kdyby po něm šel jiný pachatel než tento. Prostě mi to nesedlo, drhlo to a vadilo mi to.

Ale o to víc Huntera kvůli jeho životním bolestem miluju a obdivuju. Takže jdu na další díly.

19 06.08.2023

Pane Bože, ten Carter mě taky dostal! Jeho detektiv Hunter a Garcia jsou za mě jedni z nejlepších hlavně v jedné věci - v souhře a jejich vzájemném humoru, který neztrácí skoro nikdy (pokud skoro neumírají, to pak mají o sebe ty správné obavy a je krásné, jak se nenechají ve štychu). Baví mě, když se můžu zasmát i chytrému humoru v knize, která primárně ale k zasmání vůbec není.
Tento případ byl velmi dobře promyšlený (Carter to má skoro všude, jen ve Zlobě mu to drhlo a humor tam nebyl), opravdu motiv pachatele byl k zamyšlení a možná by ho člověk i pochopil, ale já u tohoto dílu sama pochopila jednu věc - pokud to v sobě nemáte dané, tak nikdy ani ta sebevětší nenávist a chuť na pomstu vás nedovede k tomu, abyste dělali taková zvěrstva jako pachatel v této knize. To prostě ač to pak vysvětloval, jak chtěl a já chápala, jak velká bolest to byla, tak bych to nesvedla.
Ale možná tím chtěl autor říct, že zlo formuje vždy zlo.
Potom ale je zvláštní, že druhý případ byl také otřesný a tam zlo takový vliv nemělo, tam dobrota srdce stále vyhrávala a nemstila se. Dobrý kontrast obou případů navzájem.
Ale musím říct, že zatímco šikana u mě by neměla šanci a rozhodně bych se tím nenechala takto zničit, tak to týrání u druhého případu mi dělalo daleko větší zle a zuřila jsem, jak odporný pachatel byl.

Zkrátka toto bylo zase super bez jediné logické chybičky a forma audio je naprosto bravurní.

32 06.08.2023

Knížka mne lákala dost dlouho. Mám totiž ráda katastrofické filmy, mám ráda téma pomsty a tím byl vlastně naplněn předpoklad, že se mi kniha bude líbit.
Ale ouha, já se fakt snažila, ale nebylo to nějak ono. Ač tolik prostoru pro naprosté drama, napětí, možná kousání nehtů, tak přesto všechno, co se tam dělo, jsem byla nějaká klidná. Bylo mi jedno, kdo jak a co. Toto by totiž sedlo do filmu, to by byl masakr, ale v té literární podobě to ten říz, co to mělo mít, nemělo. Obrovská škoda.

Ale abych jen nekritizovala - hlavní postava Jack se mi líbila. Jackovi jsem naprosto rozuměla, chápala jsem ho a díky němu jsem u té knihy nějaké ty emoce měla - moc jsem mu totiž přála, aby svou pomstu provedl a aby se mu opravdu ulevilo. Fandila jsem mu a jen o něj jsem se celou dobu bála. Ostatní mi byli jedno, protože buď byli ploší, nezajímaví, nebo to byli takoví pošahanci a nebezpeční lidi, že skutečně jsem myslela jen na to, jak se státnímu rozpočtu uleví, pokud tam zahynou.

Celkově ale hlavní postavy byly opět nesmrtelné, vždy se trefily a nebo to odhadly, odkud nebezpečí jde. Bylo tam dost nepřesností a docela bily do očí.
Zatímco na začátku knihy bylo popsáno, že mapa věznice je složitá, tak při jejím průchodu vždy vše našli, bylo to v pohodě. A zatímco na konkrétní místo šli velmi dlouho a bylo to daleko, tak když se vraceli z důvodu nebezpečí na předešlé stanoviště, tak tam byli za chvíli a vždy trefili.
Ale to jsou taková klišé v tomto žánru, to dovedu odpustit, to i u takto laděného filmu tak je.

Takže za mne, neurazí a nenadchne, jen občas máte trošku obavy, ale opravdu jen malinko.

10 16.07.2023