katynka78 komentáře u knih

Už jsem měla jeden pokus si pana Fitzeka přečíst a nedala jsem to. U německých autorů fakt cítím tu jejich tvrdost v postoji k životu, v nitru, ve vyjadřování, načetla jsem jich už víc a ten pocit mám pořád stejný.
Tuto knihu jsem vyhrála, takže jsem si říkala, že toto dám. Dala jsem to, ale teda opravdu se fanynkou Fitzeka nestanu.
Pozvánka byla zamotaná, překombinovaná, měla v sobě tolik témat, které sice byly rozvinuté a dávaly smysl, ale působily přehnaně a jejich mix mi přišel až neuvěřitelný.
V podstatě žádná postava v knize nebyla nějak extra sympatická, snad jen pan Gril.
Prošla jsem tím příběhem, vše jsem pochopila, s hlavní hrdinkou jsem docela cítila, ale to bylo tak vše.
Prostě za mě ne. Nesedí mi styl, nesedí mi myšlení autora a i když námět byl zajímavý, tak pro mne nebyl zpracován přijatelným způsobem.
Ale pochopila jsem, proč je u jiných tak oblíbený. Každý máme prostě to svoje, co rádi čteme a co nám sedí. A tak je to dobře. Já ale tady patřit nebudu. Nechám to jiným.

14 18.02.2025

Jedním slovem smekám. Více slovy - četla jsem komiks o bolesti a strachu z nemoci, který byl tak silný a velice, velice tvrdý ve své upřímnosti a zároveň tak osvobozující. Autorka se toho nebála, využila všechny temné stránky boje s těžkou nemocí (tady je to rakovina, ale v podstatě ty pocity můžete připsat ke každé náročné chorobě, se kterou se může člověk potkat), používala jen černou a bílou, z obrázků dýchají všechny fáze nemoci a jejího vlivu na pacientku. Autorka se nebojí říct, jak je to na hovnajs a že kecy o síle jí lezly na nervy. Vyjádřila tam všechny ty fráze a slovní obraty, které se říkají, ale po sté už to slyšet nechcete a o to víc zuříte, když vám to někdo zase řekne.
Nebála se ani toho, a osobně si jí za to opravdu velice vážím, jak se setkávala u lékařů a sester s lhostejností, že ji brali jako kus, jako číslo, jako něco, čeho se sami chtějí zbavit, protože se jejím případem nechtějí zabývat.
Naprosto souhlasím se vším, co tam napsala.
Ale nebojte, na druhou stranu ukazuje, jak je úlevné potkat lidi, kteří rozumí, chápou a pomohou. Jak je skvělé, když vás někdo vnímá stále jako člověka a ne chodící nemoc a nebo v horším případě chodícího hypochondra.
Děkuju moc. Krásná práce!

12 18.02.2025

Vypadá to, že Karin Krajčo Babinská se stává velmi ale opravdu velmi oblíbenou. A není se čemu divit. Každý ji vychvaluje a v podstatě každá recenze "nutí" nové a nové čtenáře její knihy zkusit. A jak jednu přečtou, tak jsou tak nadšení, že jdou do další. Tento efekt paní Babinské moc přeji, protože ji mám ráda i jako režisérku a nyní i jako spisovatelku.
Proto mi neunikla ani její další kniha, kterou měla naše knihovna hned v audioverzi a já šla do toho.
Richard Krajčo tomu dává totiž ještě level výš a ty příběhy si opravdu užívám.
Přesto po přečtení jsem usoudila, že u mne vede pořád kniha Tsunami.
U Čarodějek funguje vše tak, jak má - příběh je promyšlený, psychologický, propracovaný a velice čtivý. Má hlavu a patu a není nic, co byste na závěr nevěděli. Moc milé a kvalitní čtení.
Přesto při srovnání toho, co jsem od ní už četla, působily na mě Čarodějky trochu víc na sílu. Těch zvratů, překvapení, často i takových "nepříjemných odlišností" bylo na mě moc. I přesto, že se jednalo o několik generací čarodějek a každá se s tím vyrovnávala po svém, i tak jsem měla pocit, že je to přeplácané a že by to vydalo na knihy dvě.
Nicméně to je jen můj pocit, ale na mě to bylo moc - i to střídání časů, osob a míst. No z počátku jsem se v tom trochu plácala, protože záleželo, která osoba vyprávěla svou část příběhu, tak tam oslovovala ostatní postavy jinak než jiná osoba v jiné kapitole. Zatímco u jedné to byla maminka, u druhé to byla babička a než jsem si to v hlavě srovnala podle jmen, tak to trochu trvalo.
Samotné čarodějnictví bylo bezvadně vykresleno se svými klady a zápory. Někdo se s tím dovedl srovnat a využívat to ku prospěchu, někdo tomu podlehl z té temnější strany. To bylo vyjádřeno opravdu parádně.

Celkový závěr - je to krásný příběh, rozhodně doporučuju číst a nechat se unášet uměním vyprávět, ale kdyby se tady trošku ubralo některých věcí, nebylo by to na škodu a ubralo by to trošičku té přeplácanosti.

16 18.02.2025

Tyto pány, tento tým autorů mám opravdu ráda a přiznám se, že doma ty jejich parádní encyklopedie sbírám.
Perfektně provedené, bravurně popsané, kvalitní fotky, jejich postřehy a pocity, to vše najdete v každé jejich knize a směle se s nimi můžete ztotožnit, protože máte pocit, že vám mluví z duše.
A tady u těch Devadesátek ve filmu to bylo ještě daleko více. Procházela jsem každý ten rok a usmívala se a vzpomínala, jak to měla já. Jsem nadšená, jak to rozdělili po letech a v každém tom roku byly rozepsány hlavní filmy, co důležitého se dělo ve světě filmu v zahraničí a jak to bylo u nás, pak tam byl přehled i menších děl a jaké technologie měnily vytváření filmu.
Moc se mi to líbilo, moc moc. Nemám co vytknout, ani nechci. Bravo!

13 18.02.2025

O mně je známo, že jak je v knize lékařské prostředí, tak je to moje:-). A tudíž jsem si říkala, že i Doktorova žena bude fajn kniha. Tušila jsem dle názvu, že se nebude jednat o pacienty a jejich případy, o to víc jsem se těšila na něco trochu jiného.
A to se povedlo, popis života s doktorem byl zajímavý, poměrně rychle se začaly odkrývat pohnutky hlavního manželského páru. Líbilo se mi, jak si každý myslel to svoje a my čtenáři viděli, jak je to u každého z nich odlišné. Velká sranda byla, jak si on myslel, že ona neví, co on dělá a přitom ona moc dobře tušila.
A na základě této psychologie byla vedena celá kniha. Plynula pomalu, zvolna a následně vybafla pár překvapení. Byly tam i netušené věci, ale nic, co by vás posadilo na zadek. Spíše překvapilo a vytrhlo z toho poklidně vyprávějícího manželského života.
Závěr knihy naznačuje pokračování, další zvraty a to se přiznám, že jsem zvědavá, kam to autor povede.
Je to prostě taková nenáročná beletrie, co se snadno zapomene, ale ve chvíli, kdy ji čtete, toho až tak nelitujete. Takový dobrý střed.

10 18.02.2025

Tato velmi často opěvovaná autorka píše spíše ty duchařiny, na které moc nejsem. Tak jsem ji jen brala na vědomí. Ale jak se objevila tato kniha s působivou anotací a tak dokonalou obálkou, tak jsem si říkala, že to je něco pro mě a konečně aspoň poznám, jak Darcy píše.
Téma je jednoduché a často používané i ve filmech - skupina lidí, nehoda, nepříznivé podmínky, docela obtížné až nemožné se ze zapeklité situace dostat a do těch všech nepříznivých okolností se nám objeví první, pak druhá a následně třetí atd. mrtvola.
Hm, máme tady vraha a hezky nám to tady v tom bílém sněhu obarvuje krví.
Docela dobré, čte se to samo, má to tempo, žádné zbytečně dlouhé popisy, stačí nám párkrát napsat, že je tam tma, i ve dne je pod mrakem, takže furt pošmourno, fučí, zima jak na Sibiři a do toho je hlad, chlad a zoufalství.
Jo jsem spokojená, ale objevné to není. Pro mne ale plusem je, že motivem je pomsta, ale kdo a za co, to si musíte přečíst sami.
A taky už dost čtenářů zmínilo, že vrah byl celkem dost dobře odhadnutelný. Tak potvrzuji, že i já, která na vraha často v knihách nepřijde, tak jsem tady taky měla dost silný tip, který mi vyšel a jen jsem čekala na ten důvod, proč to dělá.
Co se musí ale Darcy uznat, tak je ten motiv a propojenost postav, to se mi líbilo.
Za mě děkuju Darcy, až budeš zase psát něco jiného než duchy a strašidelné domy, tak si to pravděpodobně přečtu.

10 18.02.2025

Nejsem častá čtenářka romantik, moc mne to neláká, bývá to na mne sladké a pokud romantika, tak většinou z lékařského prostředí. Takže čtení této knihy se ke mne dostalo kvůli plnění výzvy a vybírala jsem hodně dlouho. Tady jsem si vzpomněla na nějaké recenze booktuberů a obálka je taky moc hezká, takže jsem zvolila tuto.
Líbila se mi, obsahovala docela i vážné téma závislosti jednoho člověka na druhém a vymanutí se z okov každodennosti a najít odvahu pokročit v osobním vývoji. Hrdinka Olivie mi byla i sympatická a příběh byl čtivý, vtáhl mne do svého světa.
Ale mám tam tolik ale, že je to škoda. Přimhuřuju oči k tomu, že to musí být romantické, že vše musí dopadnout dobře, ale i tak.
Přišlo mi legrační, že hrdinka se přestěhuje a celá nová lokalita jako by na její příjezd čekala, aby je všechny napravila, vysvobodila a zachránila. Musela jsem se trošku i smát v tom, že mne napadlo, co by ti chudáci dělali, kdyby Olivie nedojela. Berte to s nadsázkou, ale prostě to tak bylo - napravila nerudného souseda, otevřela oči nad svým životem sousedce a její dceři, polidštila starší knihovnici, které všichni lezli na nervy, atd. atd. No a samozřejmě se stala středobodem života toho nejkrásnějšího týpka v okolí.
Fajn beru. Líbilo i když s mým smíchem. :-)
A co mne pobavilo a navedlo k určité filosofické úvaze nad knihami, byla jedna scéna - nechci popisovat, abych nedala spoiler - ale hrdinka se tam chovala tak, že může být ráda, že patří do romantické knihy, protože tam ji nikdo nepřepadne, neublíží nebo něco horšího. Všichni jsou čestní a gentlemani.
Být to krimi, tak by se v tomto případě modlila, aby přežila. :-)
Tak to mne opravdu pobavilo a přivedlo k úvahám, které jsem pak horlivě použila i mezi přáteli a začala tak velmi květnatou diskuzi.
Četla jsem dost knih pro ženy, ale prostě takto jsem se s žádnou scénou nesetkala, aby byla opravdu absurdní.

Každopádně to byl pěkný příběh, splnil očekávání, splnil mi bod ve výzvě a já vím, že na chvíli romantiku dám zase k ledu.

11 27.12.2024

Jsem ráda, že jsem si tuto knihu koupila jako audio, které mne velmi bavilo v podání Jitky Ježkové. On měl Luxor akci, takže audioverze vyšla moc hezky.
Do této knihy jsem se pustila hlavně proto, že jsem letos překonala své předsudky ohledně autorčiny prvotiny, která mne přes můj nezměněný názor ohledně postupů vražd, velmi mile překvapila, bavila a i závěr jsem naprosto kvitovala.
Proto jsem měla určitá očekávání i ohledně její druhé knihy a věděla jsem, že jsou skupiny, co se jim Kopírák líbil víc a těm, co se líbil míň než Číslo 20.
Patřím do té první skupiny, ale dlouho to nebylo rozhodnuto a vypadalo to, že obě knihy mne překvapí stejně a obě budu považovat za výborné.
Jenomže tady autorka udělala dvě chyby, které já nemůžu skousnout, protože jsem na tyto nejasnosti, nepřesnosti nebo dokonce nemožné situace trochu alergická.
Myslím si, že to tady můžu napsat, není to nijak extra spoiler. Jako naprosto chápu detektivovu poruchu, ale nezlobte se na mne, když autorka popíše scénu, kdy je detektiv nalezen a zachráněn a přitom popis vyzní tak, že z jeho těla vyteklo minimálně 50 procent krve, tak není možné, aby odmítl odvoz do nemocnice, není možné, aby odešel po svých a není možné, aby se z toho dostal v domácím léčení bez toho, aniž by dostal transfuze. Jako sorry, ale toto mne tak vytočilo, to mne tak praštilo do uší (když jsem to teda měla jako audio), že to nešlo jen tak přejít a okamžitě to příběhu ubralo dost procent dolů. Ne, nebyl ten popis tak, že mu ubylo jen trochu krve, nespletla jsem se. V jeho případě by musel být převezen do nemocnice. Takže toto je celé špatně a to mi opravdu vadí.
Co se týče další věci, která mi opravdu moc a moc vadí, tak je odhalení motivu a jeho opět moc a moc překombinovatelnosti. To mi taky vadilo a tentokrát se u mne wau efekt jako u Kopíráka nekonal.
Takže - kniha je dobrou detektivkou, je brutální tak akorát, je čtivá, odsýpá to, chcete číst a číst a nemá to nějaké prázdné fráze a nebo dlouhé popisy, ale ta fakta nepravděpodobných okolností mi opravdu moc a moc vadí.
Ale pokud tuto autorku máte rádi, určitě si to užijete a až napíše další knihu, tak i já se přidám k těm, co si ji přečtou.

12 27.12.2024

Shari Lapenu mám moc ráda. U ní je navíc zajímavá jedna věc. Všimla jsem si u ní víc jak u jiných autorů, že její knihy nejsou primárně rozděleny na dobré a horší, ale že každému, kdo ji čte, se víc či míň líbí jiná její kniha. Jeden považuje tuto za nejlepší, druhý ji zároveň považuje za nejhorší. S tím jsem se u nikoho jiného zatím nesetkala v tak velké míře jako u ní.
Každopádně co není sporné je to, že autorka má dar poutavého čtení a její příběhy jsou zasazeny do často obyčejných prostředí, mezi běžné lidi a běžné rodiny.
Tak je to i tady a za sebe říkám, že tuto knihu považuju za druhou nejlepší, co jsem od ní četla.
Najdete totiž tady jeden psychologický aspekt, o kterém čtenáři polemizují, zda je to možné a nebo není to možné.
Přikláním se k tomu, že tomu tak bývá a že to rozhodně nemožné není. A to mne bavilo. Shari se toho nebála a to si velmi cením.
Navíc celý ten příběh ukazuje, jak dokáže jeden čin jednoho člověka ovlivnit spoustu lidí kolem sebe a to i zdánlivě cizích. Ukazuje, jak máme v sobě zaryté stereotypy a společenské obrazy daných událostí ale i typů lidí.
Stačí jen číst mezi řádky. A garantuju, že se budete bavit a budete chtít vědět kdo, co a proč.

19 15.11.2024

Už ten název se velice vydařil a láká převážně nás ženy k přečtení. A naprosto nelituju. Letos jsem pokořila několik svých osobních čtecích hranic a jedním z nich je humorná literatura. A měla jsem i štěstí, že ať jsem sáhla po jakékoliv, tak vždy mne bavila.
Ne jinak tomu bylo i u této. Těšila jsem se na ni a její i obrazové zpracování dobrých myšlenek mne pobavilo.
Autorka je opravdu velmi nadaná, co se týče slovní zásoby a stylu vyprávění. Vtáhne vás do svého života plného zajímavých zkušeností a ukáže vám, že si umí udělat srandu i sama ze sebe a z ostatních tak, že to nikoho naprosto nemůže urazit, ale naopak kýváte hlavou, že to je pravda.
Nasmála jsem se, dojala jsem se a moc jsem jí rozuměla.
Doporučuju, doporučuju a chválím.
A autorce děkuju.

9 15.11.2024

Kdo mě zná, tak ví, že Patrik Hartl patří k mým oblíbeným českým autorům pro jeho umění popsat běžný život tak, aby to byla pohoda a zároveň to přineslo uvědomění, že toto se opravdu stát může, že se to děje mnoha lidem, i když v menší míře.
No a toto svoje umění dokázal krásně přetavit i do své první dětské knížky a musím říct, že se mu kniha opravdu povedla. Milá, veselá, vlídná a trochu s poučením. A taková má být dětská literatura.
Navíc i ty obrázky jsou moc hezké a kvalita papíru patří k velmi dobrým, což dneska nebývá tak zvykem.
Za mne potlesk.

10 15.11.2024

Letos jsem ve svém osobním čtení pokořila několik témat či okruhů a jedním z nich je japonská literatura. Zjistila jsem totiž, že její styl je pro mne velmi jemný, interní a zároveň mi poskytuje velkou řadu emocí a filosofického rozjímání, což mám ráda. A když se tam objevují otázky ohledně smyslu života a co přichází po něm, tak to mám opravdu velmi v oblibě.
Kniha přináší poklidné čtení, jemné náznaky a rozhodně nejste extra vystresovaní. Jen prostě napnutí, jak to dopadne.
Ale mezi námi - každý sám ve svém nitru hledá svoje vlastní odpovědi na základě svých zkušeností, prožitků a životní cesty. Tak se může stát, že třeba hrdinovi rozumět nebudete ze svého pohledu, ale rozhodně mu budete rozumět z jeho pohledu. A to autor napsal moc hezky.

18 15.11.2024

Původně jsem tuto knihu nechtěla číst. Nelíbila se mi anotace, protože mi přišlo velice jednoduché vzít již známé případy a známé sériové vrahy a spojit je do jednoho příběhu. Takové usnadnění vymýšlení způsobů vražd. A to nemám ráda. Jako chápu, že už je toho všude kolem hodně a vymyslet něco originálního je složité, ale až takto si to usnadnit mi přijde fakt jako trochu "trapné".
Nicméně se o tom všude furt mluvilo, brala jsem to na vědomí a přecházela to.
Až jeden den se zase Irenka z Knihánkova zmínila a já šla do knihovny a ten Kopírák tam byl a ta ořízka je moc hezká, tak jsem si to půjčila.
Můj verdikt je - je to čtivé, velice mne to chytlo, dočítala jsem do 1 hodiny do rána. Ale můj původní pocit z knihy se nezměnil. Prostě je to jednoduché to takto poskládat, sorry.
Co ale oceňuju, tak ty hlavní postavy, jejich životy a jak to nakonec do sebe zapadlo.
Vraha jsem odhadla hned, jak se tam o něm začali víc zmiňovat a i když se mě pak autorka pokusila zmást, tak se to nepovedlo. Jen ten motiv, proč to bylo tak jak to bylo, ten mi trochu unikl. Určitě bych se nenechala ovládat a dělat něco, co je mi proti srsti. Ale to už je věc autorky. Mě těší, že jsem toho šmejda odhalila.
Bylo to nechutné, ale dostalo mě to.
I závěr mě ale trochu zklamal, protože to byla taková bestie, že bych si jako čtenář zasloužila trochu víc zadostiučinění, ale je mi jasné, že autorka chtěla trochu vybočit a to se povedlo. Ale je mi to líto, přála jsem si ten konec jinak.
Takže ač jsem to vlastně zkritizovala jak už dlouho nic, tak to má 4 hvězdy - vtáhne vás to, čtete jak šílení a je to prostě dobrý thriller.

14 21.09.2024

Autorka píše, že začla běhat až kolem padesátky, což u mě nehrozí, ale název Diagnóza žena mne vyloženě zaujal a musela jsem to zkusit. A udělala jsem moc a moc dobře. Každou chvíli jsem se přistihla, jak u té knihy kývám souhlasně hlavou, že jsem na tom stejně nebo podobně, že mám na tu danou věc stejný názor či stejné zkušenosti. Bavilo mě to, nasmála se a často i zalitovala, že to tak je všude. Autorka ale vždycky k dané kapitole, kterou napsala s humorem a kde třeba byly i trošku horší poznatky, tak na závěr vždy uvedla nějaké to životní milé moudro, které danou věc zjemnilo. A to se mi moc a moc líbilo.
Knížku jsem si moc užila a půjdu si přečísti i další její knížku. Ale jak říkám, běhat mne nedonutí:-) .

18 22.08.2024

Většinou vše okecám na dlouho, ale tady ne, tady to bude rychlé. Robert Bryndza za mě umí psát jakýkoliv žánr, miluju jeho styl psaní, čte se mi to moc dobře a jsem moc ráda, že i taková oddechovka mu jde. Je tady vidět, jak je ovlivněn stylem života, který žije, protože v jeho knihách hraje roli Británie, hraje roli Slovensko, jsou tam homosexuálové a je tam humor. Umí psát dobře i myšlení žen a to se mi moc líbí. Nasmála jsem se a bavila se. Líbilo se mi to. Doporučuju.

12 22.08.2024

Předem upozorňuji, že jsem nejen čtenářský nadšenec, ale i filmový a televizní nadšenec a toto se ve mně často pere. Od doby, kdy se u nás vysílají reality show, tak jsem i fanoušek tohoto formátu, ale pozor, vybírám si! Na každou nekoukám. Ale když to začínalo, tak jsem koukla na každý typ tohoto pořadu a tudíž prohlašuji, že patřím do generace "Vyvolených a Big Brothera". ( i když stejně nejvíc miluju Survivora a tančící Stardance:-) ).
Proto mne lákalo si přečíst tuto knížku. Jedna už o reality show byla a ta mne velice zklamala, tak jsem k této Vile přistupovala rezervovaně a tudíž opatrně. A nemusela jsem. Vše bylo tak dobře napsané, výstižné a troufám si říct, že z pohledu diváků tam toho mohlo být klidně víc.
Bylo mi celkem jasné, že autorka zabředne do oblasti spíše napětí než jako láska a happy face, že bude chtít odkrýt tu temnější stránku lidské bytosti. A to se povedlo! Nejen v ohledu, kam až je člověk schopen zajít a nevadí mu to, ale i v ohledu pochybností, smutku, strachu u těch, co toto nebyli ochotni podstoupit a nebo se naopak zalekli, že by toho schopni byli.
Motiv samotné události byl i uvěřitelný, ale jen z části - z části té praktičnosti a důvodu, proč tato show vznikla. Ale už nebyl uvěřitelný v lidech, co to spáchali.
Co se týče charakteru postav účinkujících ve Vile, tak si troufám tvrdit, že bych tak nějak neurážela ty lidi, co se ve skutečnosti do těchto show hlásí, protože tam je určitě víc než jen "ta lacinost". Ale spojitost a mnoho shodných vlastností tam autorka vyjádřila znamenitě.
Za mě - super zábava na čtení, napínavé, trochu popřemýšlíte, ale za pár dnů to zavřete stejně jako ty dveře Vily a už si nevzpomenete.Tak je to totiž i u ostatních skutečných reality show. Když běží, tak vás to baví, chytí a nepustí, ale jakmile je určen vítěz a show skončí, tak už za pár dní si po tom nevzdechnete. Tak to je. To je úděl těchto show.

12 22.08.2024

Už vím, že Karin Krajčo Babinská umí psát. A díky tomu ji vnímám ještě víc jako milou a opravdu vnímavou osobnost. Její Tsunami mi ukázalo, že je to ten styl, který můžu mít ráda. Proto jsem se pustila do její další knihy, která teda byla napsána dřív, ale já ji četla jako druhou. A když to tak vezmu, tak se autorka vyvíjí a to velmi dobrým směrem. Číst to tak, jak to napsala, tak jsem spokojená jako želva. Tím, že to čtu obráceně, tak tady nejsem tak nadšená, ale jsem spokojená.
Příběh z prostředí celebrit, které ale řeší stejné problémy jako my, co nejsme tak vidět, byl čtivý, zajímavý, poutavý a místy opravdu umí zasáhnout. Je tady několik šokujících momentů a v jednom jsem se "bohužel" našla, takže pocity byly velmi silné a to i ve chvíli, kdy se postava knihy nějak nebránila. A to ji nějak předurčilo k tomu, že vydržela v dospělosti určité zacházení a to bylo špatně. Naštěstí tady vidíme progres a to je důležité a nesoucí víru.
Co mi na knize ale vadí, tak jsou některé nezodpovězené otázky. Někdy můžou být, ale cítíte, že to do příběhu patří a nijak vám nevadí, že tam ty otázky vznikly. Ale tady mi to vadilo. Na konci jsem měla tolik nevyjasněných věcí, že mi to přišlo až moc. Taky mi vadilo to přebíhání z minulosti do přítomnosti, těžko se mi orientovalo.
Ale to všechno beru tak nějak jakože dobře teda no, když autorka myslí.
Celkový dojem z knihy je, že Karin je skvělá, že umí popsat vše, co je potřeba a že umí ve čtenáři vyvolat opravdu silné emoce a pocity, které si nese ještě docela dlouho po dočtení. A to je pro mne důležité, proto doporučuju jako oddechovku, ale pozor s přesahem a občasným zaražením ve smyslu wau efektu.

16 22.08.2024

Krátká kniha, která obsahuje mnoho témat, která člověka při čtení napadnou a chtě nechtě nad nimi musí uvažovat. Ale ruku na srdce, každý čtenář taky zná anotaci a věděl, do čeho jde. Ale jaké to bude, to už zjistí až při čtení.
Musím přiznat, že doporučení mne přesvědčila a zároveň i trochu vystrašila tím, jak to bude hrozné a jak mi bude zle.
No, pokud čtete Chrise Cartera, tak ohledně popisů postupů vražd jste tak nějak otrlí a tady vás to nezaskočí. Co ale většina doporučujících tím "zle" myslela, nebylo ten způsob, ale spíše to "proč" to dělali.
To je ta hrůza, která vás napadne při čtení a název "Kreténi" je dle mne ještě slabé slovo. Naprosto bezpáteřní postavy, které myslí na svoje pohodlí, zábavu a libido. Na nic jiného. Ale ve chvíli, kdy zjistí, že by měli zaplatit za své činy, tak už se bojí. A za sebe říkám, že je to dobře, nebylo mi jich líto ani trochu. Toto se nedělá a není pro to omluva. A tím pádem heslo Karma je zdarma - platí naprosto přesně.
Autorovi děkuju za podprahové otázky, nastavení čtenářova uvažování a ujasnění si postoje k takovým lidem. Ujistila jsem se, že stáhnutí trestu smrti je obrovskou chybou. A nikdo mne nepřesvědčí o opaku, protože při vykonání trestu smrti neklesáte na úroveň vraha a ani úplně nezabráníte tomu, aby jiní vrazi přestali vraždit, ale dosáhnete pro pozůstalé a oběti spravedlnosti. O tom to je. A tak to mám nastaveno pořád. Pokud se někdo rozhodne pro svou zábavu zničit život druhému člověku a potažmo jeho rodině a těm, co ho mají rádi, tak pak nemá právo na svoje žití. V tu chvíli přestává být člověkem a stává se "kreténem".

U každé jeho knihy píšu, že je Robert Bryndza můj autor číslo jedna, který mne dostal zpátky do sedla ve čtení. A napíšu to i tady, protože tento osmý díl s Erikou opět dokázal, že autor se pořád zlepšuje a zlepšuje a je to paráda. Netajím se ani tím, že Eriku mám od něj nejradši, protože kdo má celou sérii přečtenou, tak vidí, jak myslí i na její vývoj, progres a jak je svou mentalitou blízká našemu vnímání. To na ní miluju.
Anděl smrti je pro mne hned po Temných hlubinách další nejoblíbenější díl. Jelo to jak po drátkách a nemám co bych tam vytkla. Téma pomsty obecně je jedno z mých top a tady to bylo na plné pecky. A ač jsem na vrahy vždy naštvaná, tak tady je to trochu s pochopením, protože pomsta je prostě pomsta a má svůj důvod. A tady ten důvod byl opravdu velice oprávněný.
Akorát mne trochu zaráží, jak tady v komentářích často čtu, že je konec otevřený. Tak tady bych dodala, že si to nemyslím. Vrah byl odhalen, motiv taky, vše vysvětleno ohledně vrahova příběhu a jestli někoho mate závěrečné - nevinen, tak si troufám tvrdit, že to přeci ve skutečnosti často žádný vrah dobrovolně a hned nepřizná, že je vinen a u soudu bojuje do poslední chvíle. Takže tady neshledávám nějaký otevřený konec.
Jediná záhada je ten týpek v baloňáku, to možná bude pokračovat v dalším díle, uvidíme. Ale ten se tam objevil párkrát, sice zásadně, ale nijak mi nekazí dojem z knihy.
Co jinak dodat? No rozhodně číst, číst a číst! Robert Bryndza je v této sérii ve formě!

25 24.07.2024

Jak to tak pročítám, tak vidím, že moje pocity se shodují s většinou, co je tady psáno. Ale chci to říct i svými slovy.
Helen psát umí, opravdu patří mezi moje oblíbenkyně a zatím, na rozdíl od jiných autorek, jsem se u ní nezklamala. Mám od ní přečteno vše, co napsala až na její čerstvou novinku, na kterou se ale určitě chystám.
Tato kniha ale jaksi ukazuje, že i skvělý autor může mít slabší kousky. Jenomže je slabší kousek a slabší kousek. A zatímco u jiných třeba najdu nelogiku, klišé, totální děs, u Helen ne. Tato kniha je napsána dobře, je promyšlená, má spoustu podprahových sdělení a i určitý přesah na společenská témata, která jak se zdá nebudou ani s vyspělou společností brzy vyřešena.
Autorka má dobrý smysl pro humor a ten nevynechává ani tady, má smysl pro naději, radost a i lásku. Nic z toho v žádné její knize nechybí a rozhodně to nikde není vtlačeno na sílu. Patří to tam jako sám život. To Helen umí a já jsem ráda, že to má v každé svojí tvorbě, protože to je takové její know - how.
Co mi tady ale neskutečně vadilo, že nedokázala u hlavní hrdinky vytvořit ten pocit, že se o ni máte více strachovat. I když byla tolikrát v nebezpečí, i když je hodná, milá, chytrá a houževnatá, tak mi to nějak klouzalo po povrchu. A tak to bylo i u ostatních postav, nějak jsem to vnímala tak nějak povrchně. Byli zajímaví, ale nedokázali mne zaujmout natolik, abych musela poslouchat dál a dál.
Stejně jako místo, kde se děj odehrává, ten ostrov, který je ohraničený, samostatný, kam se musíte náročně dostávat, tak i ty postavy byly jako ostrov - samostatné nepřístupné jednotky.
K závěru už ale jste napnutí a přemýšlíte kdo a proč udělat to, co udělal. Nevím, zda jsem spokojená s motivem, bohužel si myslím, že je to u hlavního padoucha opravdu hnus fialový. Základ ale celkové zápletky je zajímavý, čarodějnictví je dobrý námět. Ale se závěrem knihy působí jako taková berlička.
No a konec - to se přiznám, ač jsem psala, že mi postavy nebyly až tak blízké, tak jsem přeci jen oplakala. Bylo mi to líto, ten závěr mohl být optimističtější, ale to bychom my čtenáři zase říkali, že je všude samý happy end. I když jak chcete mít happy end, když je tam tolik mrtvých, že? Ale kdo četl, tak ví, co tím myslím, jedna linka tak vypadala a člověk doufal. Ale nejen smrti byly na konci, ale i zmařené naděje a zlomená srdce.
Za mne - klidně si přečtěte, ale fakt je to zatím to nejslabší a patří to k průměrným detektivkám.

10 24.07.2024