Khamul1
přečtené 348
Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů
1992,
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
My filologové
2005,
Friedrich Nietzsche
Jo, bylo to velmi zajímavé čtení, ale na rozdíl od Nietzschových Raných textů o hudbě a řeči mě to tas tolik neoslnilo a vracet se k tomu pravděpodobně nebudu.
Rané texty o hudbě a řeči
2011,
Friedrich Nietzsche
Úžasné! Upoutal mě obzvlášť text "K dějinám literárních studií ve starověku a moderní době". Kritika Schopenhauerovy filosofie taky nemá chybu.
Míra lidství. Rosenzweig a Lévinas
1998,
Bernhard Casper
Kniha mě seznámila s Rosenzweigem, přiblížila mi Lévinasovo myšlení a oba myslitele zajímavě porovnala s Buberem a Heideggerem, takže palec nahoru!
Schopenhauer
1993,
Thomas Mann
Bezvadné shrnutí "Světa jako vůle a představy". Doporučuji pro začátečníky ve studiu Schopenhauerovy filosofie.
Drobné spisy a fragmenty
2004,
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
"Byli a budou jednotlivci, kteří vědu nepotřebují, v nichž vidí příroda, a sami se ve svém zření stali přírodou. To jsou ti vskutku vidoucí, praví věštci, praví empirikové, k nimž se ti, kdož si dnes tak říkají, mají asi jako političtí tlučhubové k prorokům Božím." "Nemluvte mi probůh o vědě! Vždyť jste sotva odloupli kousek. Ještě nikdo se neodvážil zřít pravdě do tváře."... celý text
Svět jako vůle a představa II.
1998,
Arthur Schopenhauer
Jde o dodatky k prvnímu svazku díla, takže kniha není příliš jednolitá. Některé části mě přímo uchvátily, některé mě neoslovily vůbec. Za sebe doporučuji k přečtení zejména kapitoly: O nerozumném intelektu, K teorii směšného, O myšlenkové asociaci, O metafyzické potřebě člověka, O primátu vůle v sebevědomí, Charakteristika vůle k životu, O géniovi, Sjednocené poznámky o přírodní kráse, O vnitřní podstatě umění, O historii, K estetice architektury + celé dodatky ke čtvrté knize... celý text
O filosofech a filosofii
2001,
Arthur Schopenhauer
Tahle knížka je vážně o ničem. Schopnehauer prakticky celou dobu tlachá o tom, jak celé dějiny filosofie jsou v podstatě jen předstupněm ke Kantově a jeho vlastní filosofii, která je nepřekonatelná, a kydá hnůj na trojici německých idealistů Fichta, Schellinga a Hegela (jak jinak). Přitom se však vůbec neobtěžuje s nimi nějak rozumně diskutovat a jeho kritika je častokrát neodůvodněná. Ani moc nových myšlenek v téhle knížce není, prakticky se zde pouze opakuje to, co už je uvedeno ve "Světě jako vůle a představa". Kniha může posloužit maximálně jako povrchní shrnutí Schopenhauerových myšlenek podaných v jeho hlavním díle a jejich srovnání s myšlenkami jiných filosofů. Nic víc v ní nehledejte. Jednu hvězdičku dávám za pár opravdu dobrých postřehů, které se v knize nacházejí. Odpadem bych to přeci jenom nenazval. Pár ukázek: "Proto se ode mne lidstvo naučí mnohé, co nikdy nebude zapomenout a mé spisy nepominou." "Odstrčen ze vzduchu a světla, aby mě nikdo neviděl a aby mé vrozené nároky nemohly dospět k uplatnění. Nyní však profesory filosofie až k smrti umlčovaný muž opět povstal, k velkému úleku profesorů filosofie, kteří vůbec nevědí, jak tvář si mají nyní nasadit." "Na Schellinga nyní navázala již jedna filosofická ministerská kreatura, s politicky pochybeným záměrem shora potvrzovaná za velkého filosofa, Hegel, plochý, bezduchý, hnusně odporný, nevědoucí šarlatán, který s bezpříkladnou drzostí, pošetilostí a bláznivostí slátal, co jeho prodejní příznivci vytroubili jako nesmrtelnou moudrost a hlupáci vzali za správné, čímž vznikl dokonalý obdivný chór, jaký předtím nikdo nikdy neslyšel." Takže asi tak.... celý text
Místo člověka v kosmu
1968,
Max Scheler
"Místo člověka v kosmu" překypuje velmi přínosnými postřehy o člověku, zvířatech i rostlinách. Nemám co vytknout.
