kikiw kikiw přečtené 132

Pan Bartoš, listonoš

Pan Bartoš, listonoš 2017, Lukáš Csicsely
3 z 5

Graficky zajímavá, i když můj šálek kávy to není. Papír je velice příjemný na dotek, a to si odnesu jako jedinou vzpomínku. Během čtení mi na každé stránce běželo hlavou: "Kolik lidí si doma kreslí do šuplíku a knihu nevydají?". Je to ukázka poctivého řemesla, u kterého nehleďte na obsah.... celý text


Haraburdí aneb Jak se líhnou knížky

Haraburdí aneb Jak se líhnou knížky 2007, Marie Kubátová
5 z 5

Autorka, profesí lékárnice, po svém apatykářka, sesbírala vzpomínky jako léčivé bylinky. Uvařila, extrahovala a destilovala z nich to nejpodstatnější. V malé knížečce je tak vysoká koncentrace milého a líbezného čtení, občas s nádechem hořkosti, ale tu nelze zamaskovat v léčivých tinkturách, stejně jako v životě. Přála bych si být horalkou i ženou, která umí nasadit klobouk, když jde z tlustého do úzkých, jako babičky, o kterých se v Haraburdí vypráví. Přála bych si mít méně vlastního haraburdí a více talentu pro jazyk, abych si jednou dokázala své vzpomínky taky tak barvitě popsat a uchovat. Až jednou ulehnu stařičká na lůžku, s kůží tenkou jako papír, ať mohu ve slabé ruce ještě naposled sevřít zaltou renetu.... celý text


Fialky, tajemství a jiné povídky

Fialky, tajemství a jiné povídky 2023, Daniela Fischerová
4 z 5

Krásně psaná čtivá literatura, řemeslně dokonalé. Obsah mi ale nadmíru nesedl. Kombinací mnoha faktorů jde pro mě o těžko stravitelnou knihu, jsem ráda, že ji mohu odložit (přečetla jsem ji jedním dechem) a už se k ní nevrátím. Koncentrovaný doušek deprese.... celý text


Paní Curieová

Paní Curieová 1964, Ève Curie
5 z 5

Neskutečně laskavé a něžné čtení! Ačkoli se Eva Courieová nestala fyzičkou, prokázala talent literární. Skrze životopis Marie Courieové je zřejmé, že autorka svou matku a rodinu milovala a vážila si jí. A my si díky tomu můžeme Marie Courieové vážit i po lidské stránce. Byla jsem překvapená, kolik toho stihla vykonat a rozhodně se nejedná pouze o vědeckou práci!... celý text


Analfabetka, která uměla počítat

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson
1 z 5

Druhá a poslední kniha od Jonase Jonassona, kterou jsem četla. Měla jsem pocit, že už jsem ji někdy četla a nemůžu se ubránit tomu, že autor vykradl sám sebe. Prakticky totožná zápletka, děj a rozuzlení. Ačkoli zde je hlavní postavou žena, která dovrší v knize 48. narozeniny na rozdíl od stoletého staříka. Ona analfabetka je velmi inteligentní a učenlivá, tudíž záhy přestává být analfabetkou. Postavy jsou velmi ploché, žádnou jsem si nedokázala oblíbit a některé mě vytáčely k nepříčetnosti. Absurdní řešení situací a nekompetence těch, co mají mít alespoň nějaké zkušenosti a rozum mi připomínalo chování medvídka Pú. Přemýšlela jsem, jestli knihu skutečně napsal člověk nebo je to už výtvor AI (zadání by mohlo znít asi jako: "Napiš mi knihu podobající se té předchozí, ale obsaď do hlavní postavy ženu z Afriky.") Chápu, že to bude pro hodně čtenářů oddychovka na jedno odpoledne, ale já se zoufale nudila. Dokonce tak moc, že nelením napsat takový komentář :).... celý text


Úniky z temna

Úniky z temna 2006, Helena J. Wagnerová
5 z 5

Osud rodiny Maternů/Wagnerů po komunistickém převratu v roce 1948 provázela řada pohrom. Přes všechnu nepřízeň doby rodina po celou doby držela při sobě (dcery byly umístěny na čas do sirotčince, rodiče a babička uvězněni). V srpnu 1968 proto neváhali a opustili Československo. Autorka musela prokázat velikou houževnatost, když navzdory nepříznivému posudku a opakované snaze o přijetí na studium chemie nakonec studia dokončila (až po narození syna). Čím víc se kniha blíží ke konci, tím víc je patrná touha celé rodiny po cestování a objevování nových zemí. Autorka od roku 1990 střídavě žila v Praze, na Šumavě, ve Španělsku, někdy na jachtě a občas i ve Švýcarsku. Připadá mi to příznačné, jakmile je člověk násilím vykořeněn, místa z jeho vzpomínek zdevastována, rozkradena a zpustošena, tak se nemůže usadit na jednom místě. Zároveň už napořád touží po svobodě pohybu a objevování. Jsem zhruba ve věku autorky, když s rodinou emigrovala. Nedovedu si představit, že po třiceti letech začínám s celou rodinou úplně od nuly. Ona přitom nezahořkla, dál byla velmi aktivní, vedla společenský a kulturní život, starala se o rodinu a pracovala. Celou knihou se line motiv nových začátků, rodina nad výzvami nemávla rukou, nebáli se stále začínat od začátku (neustálé stěhování, střídání práce, touha po čase tráveném s rodinou v přírodě a při sportu), a to i přes pokročilý věk autorčiných rodičů. Zaujalo mě, kolik míst po Čechách je úzce spjato s mým i autorčiným životem, i když pro ni většinou nešlo o pozitivní zkušenost (naopak já si je zvolila záměrně).... celý text


Rytíř, smrt a ďábel

Rytíř, smrt a ďábel 1982, Gotthold Gloger
4 z 5

Kniha je čtivá, kapitolky krátké, bavilo mě ji předčítat nahlas. Je určená mladším čtenářům. Mrzelo mě, že autor nevěnoval víc prostoru sklonku Albrechtova života a jeho manželce Agnes, kterou vykreslil příliš ploše a jednoznačně. Naopak Albrecht je vychvalován každou větou. Zkratkovitost příběhu a černobílé vykreslení postav je dnes často v rozporu s názory historiků, ačkoli se jedná i o jejich domněnky. Gloger naopak hezky popisuje význam a komplexnost celé řady Albrechtových prací, mnohokrát jsem se vracela k obrazové příloze a všímala si detailů, které mě dřív neupoutaly. Mědiryt, dle kterého je kniha pojmenovaná, však musím ještě vstřebat. (S Dürerem jsem ovce nepásla, ale v knize je často jmenován křestním jménem a při psaní komentáře zůstávám vlivem celkového dojmu z knihy lehce familiérní.)... celý text


Červnové svítání

Červnové svítání 1987, Jiří Strnad
3 z 5

Mé hodnocení je ovlivněno tím, že mám značné mezery ve znalosti dějin a zároveň obdivuji Kryštofa Haranta jako skladatele a osvíceného člověka. Doufala jsem, že se dozvím více informací. Zvraty a přerušované rozhovory na mě byly místy moc trhané. Některé události jsem si během čtení dohledávala a došla k tomu, že jsou v knize pojaty dost volně nebo jako literární námět. Knihu jsem objevila v kinhobudce, je to svižné čtení, jako dělané na cestu (za dvě hodiny máte přečteno). A já ji do té knihobudky zas odnesu zpátky. (Při čtení mě několikrát napadla paralela s Májem. Je zajímavé srovnat, jak se hlavní postavy rozdílně chovají poslední noc svého života, respektive, jak to popisuje básník a žurnalista.)... celý text