KLHannah přečtené 160

Továrna na vafle 2018, Roman Helinski

Nadchla mě anotace, nadchla mě obálka, ale... ASI SPOILER: Zezačátku jsem hltala každou stránku, čekala jsem, co z toho bude. Do zaběhnutého, občas mrmlajícího ale v podstatě spokojeného kolektivu, vsadíte (asi) Poláka, který si je schopen nad svou genialitou, v přímém přenosu, honit péro. U toho se zvládá tvářit jako skromný a všeobjímající kolega, který sem tam něco utrousí a zaseje do hlav svého stáda myšlenku, která poňoukne ostatní ke konání. To si toho nikdo nevšiml? Ne té zaseté myšlenky, ale toho kapesního kulečníku? Ok, máme tady svým způsobem satiru. Autor se tímto hrdinovým konáním snažil něco naznačit. Každý, ať si v tom najde ten svůj důvod proč ruka v kalhotách. Další, nad čím se nikdo ze stáda ani na sekundu nepozastavil, a že jich tam bylo, je skutečnost, že když opustí továrnu, z čeho budou žít? Trhání zubů je symbol pro, nám lidem vlastní, "když ty, tak já taky." Pojďte a ukažte jim, že jste v něčem dobří, že si například umíte jen tak vytrhnout zub. Navíc, když jim řeknete, že to vlastně děláte pro ně. A pak nastanou dvě věci. Buď vás budou veřejně obdivovat a za zády vás pomluví. A nebo, jak tomu bylo v případě stáda z továrny na vafle, prostě půjdou a ukážou, že to umí taky a ještě líp a víc, i když to není vůbec pravda. A ten, kdo by nechtěl ukázat, že to taky umí, běda mu! Nevím, možná jsem jen neuměla číst správně mezi řádky. Je jasné, že vlastní názor v síle davu nemá místo. A z vlastní zkušenosti vím, že existují charismatičtí manipulátoři, jako byl Arka. Jen jsem prostě nepochopila proč. Proč to všechno dentální šílenství, když se vlastně nic nezměnilo? Stejně zase všichni stojíme u strojů, skládáme krabice, máme pořezaná zápěstí, a už dokonce nemůžeme uždibovat. A ještě musíme chodit k zubaři. Zaplať pánbůh, že v pracovní době, když to Baculatá Gerda (která mi byla asi nejbližší postavou) dobře naplánuje... Pořád jsem čekala, že to celé Arka udělal proto, aby převzal továrnu, stal se ředitelem, který bude v modrém plášti obcházet výrobu. Že se v podstatě stane to, co se stalo, ale že tím ředitelem nebude frajer s bílými zuby, který se naučí vstávat dřív. Ale náš honibrk s jedním vytrženým zubem. V podstatě člen stáda, který si ho ovšem vodí, jako zkušený loutkoherec. Takový konec by se mi asi líbil víc a kniha by pro mě dostala logické vyústění.... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Hanu Hotýlek sice nepředčil, ale nebylo to špatné čtení. Václav se sice nestal mým oblíbeným hrdinou. Ale jeho jednání chápu. Bylo mi líto Oldřicha. Blízký mi byl příběh Jindry a v podstatě i Marie. Mám ráda takové knížky o osudech lidí a ještě raději mám jejich proplétání. Ale takové wow jako Hana ve mně Hotýlek nezanechal.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Moje první kniha od opěvované autorky a byla jsem mile překvapená. Čtivě napsané, s nápadem a citem. Čtenář se hravě vžije do postavy. U poslední části jsem několikrát brečela. Kniha krásně ukázala, jak naše rozhodnutí, ovlivní mnohdy život těch druhých. Jak lži a tajné doufání člověku nasadí na nos ty pověstné růžové brýle. A moje jmenovkyně byla opravdu smolařka, přesto našla vůli žít.... celý text

Dvě hrsti života 2021, Katharina Fuchs

Kniha, jak už tu bylo psáno, určena spíše ženám. Kniha moc krásná plná malých osobních vítězství i velkých životních proher. Ač je tu podobnost osudů obou hlavních hrdinek, každá pochází z jiných poměrů a každá musí řešit jiné životní překážky. Líbilo se mi i vylíčení nacistické propagandy, její vliv na křehké dětské smýšlení. Ukázka, jak dav nebo skupina mohou zmanipulovat jednotlivce. A to nejen v dětské hlavě. Těším se na další díl, kde budou pokračovat osudy dcer Anny a Charlotte. (spoiler) Anna Tu holku jsem si prostě zamilovala hned na začátku. Když dostala svou první práci v Berlíně, málem jsem plakala. Autorka scénu vykreslila tak dokonale, až jsem tajila dech. Trošku mě mrzelo, že Anna nevyužila tzv. "hozených rukaviček" na lepší práci. A chápu, že i Ella byla naštvaná. Když Annu na konci války ve sklepě znásilnili, říkala jsem si: vidíš, je úplně jedno, jestli si byla poplatná režimu nebo ne, stejně ti ublížili na tom nejcitlivějším místě. Ale ona sama před sebou asi zůstala čistá. Další věc, které jsem se u ní na konci knihy nedočkala, je odjezd za milovaným chlapcem, teď už mužem v nejlepších letech, z dětství. Co jí bránilo? Byla vdova, dceru měla zaopatřenou, sestry a přítelkyně se o sebe také uměly postarat, tak proč seděla ve vybombardovaném Berlíně a nešla za svým srdcem? Protože se bála zklamání, ke kterému došla Charlotte? Uvidíme třeba v další knize. Charlotte Její kapitoly mě zezačátku bavily míň, nevím čím to bylo. Pak nastala doba, kdy se začala vzpírat otci a já si říkala: Jo! Roste z tebe úžasná sebevědomá žena, která to všem nandá svou samostatností a pracovitostí. Když si ovšem bez mrknutí oka a bez jediné myšlenky na ztrátu své sebeúcty (no dobře, nějaký duševní rozkol tam byl), vzala Ernsta, dost mě to zklamalo. A když s ním po jeho rozkolu s tchánem odjela beze slova do Lipska, tím mě zklamala ještě víc. Ve druhé knize jsem si k ní ale našla vztah, díky jejímu chování k dětem a k práci. Postavila se osudu, i když ne tak hrdá, jak bych si přála.... celý text

Hračkář 2017, Liam Pieper

Námět knihy není špatný. Lichotí mi i fakt, že australský autor je profesně propojen s Českou republikou. Ke knize samotné. Na prvních dvou stranách mě zarazila vulgarita, které je podle mě všude zbytečně moc. Ale nevzdala jsem to. A ano, Adam byl nepředstavitelně nudný nadutec, který vidí jen sebe. O to zajímavější byl příběh jeho dědečka. Věřím, že se takové příběhy v reálu klidně odehrály. A je zajímavé sledovat, jak padouch může být ve výsledku uznávaným a milovaným člověkem.... celý text

Nebezpečná hra 2021, Camilla Läckberg

Camillu mám jako autorku moc ráda. Tohle byla taková severská jednohubka na dva večery před spaním. Z textu úplně čišel ten smutek, který měli v srdci naši čtyři hlavní aktéři. Literárně to bylo možná trošku slabší než standard, na který jsme u Camilly zvyklí, ale něco do sebe to mělo.... celý text

Kdo šije u Podolské? 2019, Lucie Hlavinková

Krásná jednohubka. Od autorky moje druhá kniha a nadchla mě ještě víc než ta první. Autorčin styl, vykreslit to důležité a nezamotat se přitom do zbytečné omáčky, se mi moc líbí. Kniha plná různých osudů, životních prozření, chtění a mamonu, plná jednou si nahoře jednou dole. Za mě krásně napsaná připomínka nedávné historie, aplikovaná na osudy lidí, obyčejných i méně obyčejných.... celý text

Hastrman 2018, Miloš Urban

Stejně jako někteří komentující, jsem viděla film, byla jsem nadšená a chtěla si přečíst knihu. Musím říct, že Havelka s Hudským vytřískali z předlohy to nejlepší, ba ji ještě pozvedli. Upřímně, i proto, že jsem první viděla film, mě první část ničím nepřekvapila. Druhá část, která ve filmu zabrala tři minuty, pro mě ale byla něčím novým. Opět se vrátím k některým místním komentujícím. Nepřišla mi zase tak zelená a eko a bio. Prostě, když mi něco patří a mám vzpomínky a vztah k danému místu, tak o něj bojuju. Co mě spíš zarazilo, byl úplný konec knihy. Za prvé Katynka, které Hastrman splnil přání, a ne jedno, jde prostě dál a za svým bez ohledu na něj. Ale prostě asi jen byla taková, ve své době, i v té nové. Ale zasloužil si opravdu Hastrman přijít o život? Vážně? Čekala jsem spíš přirozenou smrt, pokud se v případě Hastrmana dá o přirozenosti mluvit. Bavilo mě i rozpolcení barona na člověka a hastrmana. A Odradek? Že by další část duše hastrmana? Bavil mě i styl, jakým byla kniha napsaná. Za mě jako celek celkem fajn, zase něco nového a originálního.... celý text

Pozlacené 2022, Namina Forna

Kniha nebyla špatná. Stoupla v mých očích ještě dovětkem autorky na konci knihy, že chtěla upozornit, i přes veškerou emancipaci, na nelehké postavení žen (zejména v Africe a i v USA). Kdyby mi bylo náct, budu po přečtení zářit jako hvězdička. Bohužel mi už náct není, takže na knihu shlížím poněkud jinak. Nápad určitě výborný, začátek se mi moc líbil, ale potom děj nabral až moc rychlý, někdy poněkud předvídatelný, spád. Postavy byly celkem jednoduché, bez nějakých větších charakterových změn. Míra násilí byla akorát tak přiměřená, alespoň pro mě. Úplně si neumím představit, o čem by měl být další díl. Tak uvidíme.... celý text

Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková

Kniha, kterou jsem si přes všech 688 stránek užila. Líbilo se mi propojení osudů hlavních hrdinů, s náhledem do sporů mezi církví a režimem komunismu. A taky rozkol mezi Vatikánem a církví v Čechách za dob komunismu. Za mě velice silná kniha a odvedený obrovský kus práce autorky. Akorát bych uvítala vysvětlivky k latinským slovům užitým v textu a k některým církevním pojmům.... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2022, Karin Lednická

Rozhodně bych nechtěla svým komentářem říct, že není důležité připomínat si takové okamžiky historie, jako je životický případ. A je dost smutné, že se o takových případech veřejnost téměř nedovídá. Protože Životice nebyli s druhem trestu "10 mrtvých Čechů za jednoho mrtvého Němce", jediné. Možná je to i tím, že jedinou uznanou genocidou na českém území, ze stran tehdejšího Německa, je vyvraždění Lidic. Nebo jsem se to alespoň nedávno dočetla. Pojďme tedy hodnotit ne tragedii samotnou, ale styl, jakým byla kniha napsána. Bohužel mi moc nevyhovoval. Rozhodně je jasné, že autorka se problematice věnovala maximálně, ale příběh jako takový moc nevyzněl. Nevadily mi faktické údaje. Rozhodně mě potěšily fotografie. Ale mrzelo mě, že jsem si k postavám nevytvořila žádný vztah. A tím pro mě příběh ztrácel na dramatičnosti. Postavy se mi pletly, musela jsem se vracet a hledat, kdo je kdo a kdo je čí syn a podobně. To mě v příběhu dost rušilo. Určitě bych si to ráda přečetla jako román, s nějakým odborným posudkem na konci knihy. Rozhodně jsou ale takové knihy potřeba, aby nám, i dalším generacím, připomínaly, co je schopen člověk spáchat na člověku.... celý text

Sestry Foxovy 2017, Lucie Hlavinková

Příběh sester Foxových byl neuvěřitelně smutný. I když ony rozdávaly naději a uspokojení všem svým klientům, samy trpěly svou lží a touhou po svých mrtvých. Příběh se mi ale moc líbil. Styl psaní autorky mi sedl. Žádné dlouhé zbytečné rozhovory a omáčka. Jediné, co mi chybělo, byl detailnější popis seancí.... celý text

Zimní sestra 2020, Megan Collins

Za mě fajn oddechovka. Jelikož mám sama složitý vztah s matkou, tak se mi příběh líbil. Byl to pohled na vyšetřování z jiného úhlu než z obvyklé strany vyšetřovatelů. Ano, konec mohl být trošku dramatičtější, ale někdy se to stává i v životě, že se něco jen prostě po letech vysvětlí. I když je pravda, že o některých motivech určitých postav, by mohlo být řečeno víc.... celý text

Pod zámkem 2018, Maude Julien

Kam až může dojít a jak může ovlivnit život člověka fanatismus toho druhého, obzvláště, když jde o jednoho z rodičů. Rodič by měl být přeci někdo, komu od dětství plně důvěřujeme a nevěříme, že by nám mohl udělat něco zlého. A i kdyby, tak přeci v dobré víře, že to dělá jen pro naše dobro. Sama jsem poznala psychické týrání od rodiče, i když ne v takové míře, jako Maude. Umím si ale dost dobře přestavit její strach a vinu, za věci, za které vůbec nemohla. Pro mě silná kniha, i když pár nejasností a slabých míst by se našlo. Když třeba její otec vypadával z role "vyšší bytosti". Říkala jsem si: je to stářím? A nebo jen Maude konečně začala prohlížet tu hru na vyvoleného.... celý text

Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria 2017, Caitlin Doughty

Po všech těch knihách o útrapách druhé světové války a ya postapo jsem si udělala takové malé funebrácké okénko. "Tlouštíci" jsou mile napsaná kniha, založená na reálném základu, která nám dovolí nahlédnout do amerického pohřebnictví a americkém mentality ohledně smrti jako takové. Caitlin nás citlivě zasvětí do svého životního příběhu pracovnice pohřebního ústavu a ukazuje nám, že ať se smrt snažíme schovat sebevíc, patří prostě k životu.... celý text

Zkáza Ďáblova akru 2021, Ransom Riggs

Po předchozích dvou, dle mého názoru, ne příliš zdařilých knihách, byl závěrečný díl parádní. Konečně se zase zapojili všichni. Humbuk kolem "sedmi" nakonec nebyl tak velký, což mě potěšilo. Od začátku do konce si čtenář ani jednou nevydechne, naše podivné děti jdou z akce do akce a čtenář se, spolu s nimi, cítí být vyčerpaný. Konec byl hezky dramatický a přelomový. A poslední kapitola dojemná a všeobjímající. Líbil se mi i rituál s ymbrynami. Za mě povedené zakončení série. Ale dala bych si další knihu Povídek podivných...... celý text

Kód horečky 2017, James Dashner

Přesně tohle jsem chtěla číst od začátku, co jsem strčila nos do trilogie Labyrint. Kniha z velké části naplnila moje očekávání a doplnila informace o praktikách ZLOSINu. Teresu jsem nikdy neměla moc ráda, i když se její pohnutky daly chápat. Pokud poslední zpráva opravdu pocházela od ní. Thomase mi bylo líto. Vržen do situace díky svojí výjimečnosti, musel sledovat všechno "dobro", které ZLOSIN napáchal. Jen jsem čekala, že bude víc popsána spolupráce Teresy a Thomase na stavbě a fungování labyrintu. Tohoto tématu se autor dotkl v podstatě jen okrajově, bez větších detailů. Další důkaz, že i když ve světě zuří pandemie, vždy tu bude nad tím vším bitva mocných a bohatých o nadvládu a moc.... celý text

Rozkaz zabít 2016, James Dashner

No, nějak vám nevím. Je pravda, že za půlkou už mě nebavil číst detailní popis soubojů, kdo koho a kam kopl, kdo koho kam kousl a čím koho kdo udeřil. Za tím veškerým, detailně popsaným, bojem o přežití se táhlo vlákénko příběhu. Postavy jsem si celkem oblíbila. Ale přiznám se, že jsem pořád čekala na nějakou akci, nějaké větší návaznosti k Labyrintu. Bavily mě vzpomínkové části. A konec. Konec byl fajn. Jinak mám dojem, že autor tak nějak pořádně nevěděl co psát, tak knihu vyplnil sáhodlouhým popisem událostí. Snad bude druhý díl lepší.... celý text

Labyrint (1.-3. díl) 2015, James Dashner

Mám tento typ knih ráda. A taky mi vyhovuje, když mám rovnou všechny díly najednou a nemusím rok čekat na další díl. Labyrint je rozhodně zajímavá myšlenka, boj nakažených a testovaných, který je nám, obzvlášť v této době, velice blízký. Některé pasáže knihy, obzvláště ty ze 3. dílu, ve mně vyvolávaly mrazení. Placeři mi přirostli k srdci. Thomas, Newt, Minho... Líbil se mi i jejich jazyk, jejich slova, které jsem přenesla do svého běžného slovníku, i když nikdo moc nerozumí. Jediný, kdo mi nesedl, byla Teresa. Tak nějak jsem sdílela pocity k ní s hlavním hrdinou. Celou dobu jsem si říkala: Co ta holka vlastně chce? Kdo je? Hraje? Nehraje? Co vlastně hraje, jestli hraje. Vyhovoval mi, téměř čistě, chlapecký a mužský kolektiv. Teresa s Brendou se daly snést, o pár dívkách z druhé party nemluvě. Příběh měl spád, napětí, emoce, překvapení, někdy byl až moc krvelačný, ale! Asi mi chybělo nějaké pořádné vysvětlení, co si myslel a kdo byl, Thomas před labyrintem. Možná se dozvím v následujících dvou prequelech.... celý text

Zrušený rok – Deník 2020 2021, Michal Viewegh

Kniha mě bavila. Je vidět, že jsou tu dva typy čtenářů. Ti, co Viewegha "jen" čtou a potom ti, co čtou rozhovory s ním, sledují jeho spisovatelskou dráhu, něco o něm ví a třeba se s ním i setkali osobně. Protože ti, co ho "znají", vědí, jaký je a nepřekvapí je jeho narcismus, bohémství a názor a přístup k životu. Zrušený rok byl pro mě milý náhled do spisovatelova života. Četla jsem všechny jeho deníky, takže jsem věděla, co od knihy čekat.... celý text