KLHannah
komentáře u knih
Vodník
Tereza Bartošová
(SPOILER) Je znát, že oproti první knize šla kvalita textu (ať už se to týká obsahu nebo korektury) nahoru. Námět nebyl špatný a asi je to mnou a půjdu možná trošku proti proudu, ale tohle téma s bílým masem mi přijde už trošku ohrané. Propletené to bylo hezky, ale stačila by mi zamotaná klasická vesnická mordovačka, klidně s nějakým odloženým případem z minulosti jako v první knížce.
Další, co mi u autorky trošku vadí jsou stále se opakující motivy (zahrnuji i první knihu autorky). Hrozné teplo, cigaretka, hrnek s cibulákem, ufňukané, nešťastné a vystresované ženské, kterým se pořád něco klepe, ať už ruce, prsty, nebo nohy.
Na druhou stranu si autorčiny knihy umím představit jako námět na povedený seriál Kriminálka Příbram.
Komentáře ke třetí knize Dceřina kletba jsou ale pozitivní, tak hurá na ní.
Klekánice
Tereza Bartošová
(SPOILER) Mám ráda české autory, obzvlášť u detektivek. Bonusem jsou čeká jména a známé lokace (představím si spíš Příbram než švédskou Fjällbaccu). Zaujala mě jak obálka, tak název knihy, otírající se o knihu balad od Erbena. Začátek super. Čekala jsem téma odložených případů se současnou kriminální zápletkou. Odložené případy se bohužel vyřešily na pár stránkách a současná krimi zápletka byla ve výsledku tak absurdní a ničím nepodložená (Proč? Kdo? Koho vydíral?). Velká část knihy byla dost psycho. Překvapilo mě, že se o nešťastnou matku oběti nezajímala její matka, která byla zmíněná na začátku příběhu. Bylo tam spoustu nedotažených linek. A popravdě bych byla radši, kdyby vrahem bylo rodinné pedofilní prokletí, než mafie. Navíc se mi asi 3x stalo, že jsem si musela přečíst souvětí vícekrát, ale stejně nedávalo smysl. O pár korekturních chybách nemluvě. Přesto mě "knižní jednohubka" neodradila od dalších knih autorky. Vyšetřovatelé jsou příjemní, tempo tak akorát. Tak snad promyšlenost textu bude míst stoupavou tendenci.
Ředitel a hydra
Jan Jícha
Popravdě, ještě na padesáté stránce jsem si říkala: co to, sakra, je? Vůbec jsem nechtěla pokračovat ve čtení, v polici na mě čekala řada dalších, lákavějších, knih. Ale jelikož kniha byla na doporučení kamarádky, která byla nadšená, říkala jsem si, že tomu dám ještě šanci. Zhruba od půlky se ve mě vzbudil jistý zájem o osudy aktérů knihy. Shrnuto, podtrženo. Dalo se to. I když do další autorovy knihy asi nepůjdu.
Zvon
Neal Shusterman
(SPOILER) Nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Spíš mě zarazilo, jak se ten příběh takříkajíc zvrtl úplně jiným směrem. Smrtky byly ve třetím díle spíš takový doplněk. Nevadilo mi sledovat Faradaye, jak hledá Zemi Šlofíků. Čekala jsem, co objeví a co se stane. Jak Goddart dostane na prd*l a z Citry bude moudrý vrchní sekáč. Možná by mi nevadilo, kdyby Citra zemřela a Rowan nesl dál její poslání. Ale takhle to "velké vítězství" nějak vyznělo do ztracena. Nicméně, pojistka smrtek zakladatelek byla dobře vymyšlená. V podstatě ji na nesmrtelný svět mohly aplikovat rovnou a žádné smrtky vůbec nemusely být. Ale možná to byla zkouška charakteru. Zkouška, která ne úplně dopadla.
Zkrátka a dobře. Myslím, že cesta do vesmíru mohla být vynechána. Na druhou stranu, třeba si autor nechal otevřená vrátka pro další díl.
Nimbus
Neal Shusterman
Co se týče AI jsem docela skeptik a myslím si, že nám v reálném světe přinese v budoucnu spíš to horší, než to dobré. Ale v případě Nimba jsem propadla jistému okouzlení. Líbil se mi jeho pohled a přístup k řízení světa. Jak neporušovat svůj vlastní zákon ale najít kličku. Až tedy na ten konec, kdy Nimbus začal vystrkovat růžky.
Smrtka Anastázie získala v mých očích vážnost, smrtka Lucifer měl můj obdiv. Zvrat událostí byl ještě jakž takž uvěřitelný. A konec? Konec knihy byl famózní. Říkala jsem si, že to přeci nemůže být pravda. Ale byla. Hurá do třetího dílu.
Smrtka
Neal Shusterman
Nechápu, proč jsem čtení této série tak dlouho odkládala. Celá myšlenka knihy a rovněž její zpracování mě uchvátilo. Všechny hlavní postavy vám přirostrou k srdci. Popravdě jsem čekala poněkud jiný vývoj situace, ale i tak to bylo parádní. Konec knihy byl uspokojivý, ale naštěstí máme ještě dva další díly, kde osudy našich hrdinů a hrdinek budeme moci sledovat.
Poprava
Alexander Gordon Smith
(SPOILER) Číst pátý díl Výhně bylo jako číst úplně novou knihu a potkávat v ní staré známé. Poprava byla pohlazením po duši a důstojným uzavřením celé pentalogie. Furnace, alespoň pro mě, ztrácí svou masku padoucha a na pár řádcích se stává nešťastným klukem. A nejen Furnace je nám ukázán v jiném světle, než jsme ho doposud znali. Z berserků se stávají domácí mazlíčci, z chlápků v černém někdo, kdo za vás ochotně položí život. Líbilo se mi propojení současnosti a minulosti. Přišlo mi, jako by kniha byla napsána malinko jiným stylem než ty předchozí. Myslím, že pozorní čtenáři v ní našli odpovědi na všechny nezodpovězené otázky z předchozích knih. Konec nebyl tak temný, jak jsem si přála. A série se klidně mohla jmenovat Donovanův odkaz.
Město strachu
Alexander Gordon Smith
Čtvrtý díl, na rozdíl od některých čtenářů, hodnotím čtyřmi hvězdami. Nejhorším dílem série pro mě tak stále zůstává díl druhý. Čtyřka byla o fyzické síle, psychické síle, síle přátelství a touze po pomstě. Je fakt, že tohle byl převážně Alexův díl. Těším se na pátý díl, který nám snad smysluplně ságu uzavře a dozvíme se ještě víc informací o našich záporácích. A možná bych si i přála, aby vzniknul i nový záporák. Prostě, aby to nekončilo happy endem.
Odchýlení
Victor Dixen
(SPOILER) Kdy bude třetí díl??? Upřímně, dvojka neměla takový wow efekt, jako byla jednička. Prostředí a postavy už známe, děj se místy vlekl. Začátek měl pro mě dlouhý rozjezd, ale chápu, že autor musel trošku do děje uvést ty, kteří by se dostali k druhému dílu dřív než k prvnímu a nebo čistě jen pro připomenutí. Nemohla jsem se dočkat, jak se našich dvanáct statečných rozhodne. Bylo tam i pár matoucích situací, třeba proč Alexej vytáhl Léonor do toho "sadu"? U jedničky jsem si stěžovala, že tam chybí žárlivost, tak alespoň ta se v druhém dílu objevila. Konec byl ovšem překvapivý a my se můžeme těšit na další díl. Je tam toho rozehráno opravdu mnoho. Nemůžu se dočkat.
Jen ještě takový poznatek, možný bych v knize uvítala někde na začátku medailonek každého obyvatele Marsu. Stačí pár vět a a kdo je jeho protějšek. Holky celkem dávám, ale někteří kluci se mi občas pletou. Vyjma Marcuse a Alexeje.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Slepá mapa byla milým pohlazením po duši. Trošku mi to ze začátku připomínalo Šikmý kostel od Karin Lednické, ale naštěstí kniha nebyla tak smutná. I když tam pár dramatických okamžiků bylo, to zase ano. Všechny ženské hrdinky si člověk oblíbí. A muži také nejsou na vedlejší koleji. Bylo tam vše, co tam mělo být. A vůbec se nedivím, že spisovatelská kariéra paní Mornštajnové, se po její prvotině, kterou Slepá mapa je, rozběhla směrem k těm nejvyšším příčkám, co se čtenosti týče.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Další podařená kniha od paní Mornštajnové. Líbila se mi víc než Hotýlek, na první příčce se u mě drží stále Hana. Ale i Tiché roky měly v sobě hořkost život a i pár medových doteků. Tyhle rodinné příběhy, které se zdají být obyčejné, jsou mnohdy zajímavější a mají více zvratů a překvapení, než příběhy vymyšlené.
Doručovatelky
Alex Smith (p)
Ke knize jsem se dostala přes jiné knihy autora (sérii Lockdown), které se věnují úplně jinému žánru. Mám ráda autorův styl vyprávění. Zaujal i název a obálka.
Postavy byly fajn, hlavní hrdina byl akorát tak akční, akorát tak chytrý. Zajímavá byla i jeho životní linka s únosem jeho ženy. Jediné, co mě rušilo, byly jeho dcery. Kdyby byly starší (5,8,10), byla by situace kolem nich pro mě asi snesitelnější. Ale batole, které se po někom neustále plazí, mě v ději celkem rušilo.
Detektivnímu příběhu samotnému nemám moc co vytknout. Líbil se mi začátek, který nás uvedl do situace. Vyšetřování mělo spád a zvrat. A že nemám ráda otevřené konce, tady mě to navnadilo na další díl.
Pravda nebyla k dostání
Lucie Hlavinková
(SPOILER) Knihy paní Hlavinkové mám ráda. Příběhu knihy Kdo šije u Podolské? se tento sice nevyrovná, ale i tak jsme knížku zhltla za čtyři večery. Jana, jedna z hlavních hrdinek toho příběhu byla místy sympatická a místy protivná, stejně jako všechny puberťačky. Každá rodina má svou, menší či větší záhadu, která, dříve či později, vyplave na povrch. Každá rodina má své černé ovce. Každá ves i město má své sousedky Blechové, ruštinářky Janákové, prasáčky Nováčky... Mé sympatie měla třídní hvězda Mašlová, na rozdíl od Svatěny, která mi přišla úplně hloupá a mimo mísu. Od Petrova příběhu jsem čekala víc, ale byl jen jakousi výplní a spojnicí mezi postavami a událostmi. O adventistech sedmého dne jsem do přečtení knihy měla jedinou znalost a to, že existují.
Kniha mi dala zase jiný pohled na komunismus a jinou skupinu utlačovaných režimem. Jen mě mrzelo, že úchyl Nováček nebyl potrestán podle práva a že se děvčatům nedostalo zadostiučinění.
Kult
Camilla Läckberg
(SPOILER) Z prvního dílu jsem byla zklamaná, ale druhý díl mě mile překvapil. Ubylo hádek mezi Vincentem a jeho ženou, které mě v prvním díle dost iritovaly. Respektive nebyly vůbec žádné. Celkově mi přišlo, že v této knize přebrala opratě Camilla a byl to, oproti prvnímu dílu, více její styl.
Příběh, navzdory své tragičnosti, plynul pozvolna, ale tempo mi vyhovovalo. Nevadily mi ani rodinné linky policistů, na které jsme beztak od Camilly zvyklí. Celkově to byl takový příběh o rodinných soužitích. Každý důvtipnější čtenář časem pochopil, odkud vítr fouká. Ale zajímalo mě, v co to vyústí.
Konec byl celkem uspokojivý, ale smrt miláčka policejního sboru mě zasáhla. Musela jsem si řádky přečíst dvakrát, abych uvěřila, že to autoři opravdu tak napsali.
Líbilo se mi "toužení" Miny a Vincenta jeden po druhém. Bylo to milé a člověk by si i přál, aby si opravdu zavolali dřív, než za dva roky. Co mi přišlo trošku prvoplánové byla rozkrývající se homosexuální linka jednoho z policistů. Prostě je to moderní, tak to tam dáme. Nemám nic proti homosexuálům, ale čeho je moc...
Těším se na další díl! Snad nebudu zklamaná.
Vyslání: Na výčitky už je příliš pozdě
Victor Dixen
Nutně potřebuju druhý díl!
Kniha má skvělý námět. Doslova jsem ji zhltla. Autor je sice muž, ale skvěle popsal dívčí pocity. Nebylo to přeslazené, ufňukané. Bylo to zkrátka tak akorát. Postavy byly pestré, některé nám byly představeny více, některé jen okrajově. Atmosféra naprostého fanatismu na Zemi, lehký nádech šílenství na Cupidu, hoch s nevyjasněnými záměry na zahradě nejmocnější ženy USA, hra na život a na smrt... Jediné, co mi v nejsledovanější celosvětové reality show tak nějak scházelo, byla člověku tolik blízká vlastnost - žárlivost.
Mám ráda knihy z více pohledů. Čtenář má všechny informace. Přikláním se k názoru ostatních komentujících, že nám autor příliš brzy odkryl vše o projektu Noé. Ale zase s tím mohla moje fantazie pracovat. Jak to autor zaobalí, o čem bude druhý díl. Je mi jasné, že mnozí by na knize našli sto a jeden důvod, proč je odlet na Mars, v knize popsaným způsobem, nemožný. Ale tohle není odborná literatura, tohle je ya. YA která mě nadchla. Umím si knihu představit jako film.
Za dveřmi tma
Anna Bailey
Trvalo mi pár stránek, než jsem se začetla, ale pak už jsem hltala stranu za stranou. Nejsmutnější na celé knize je, že takové rodiny, jako byla ta Noahova, opravdu existují. Ať už v nich vládne slovo boží, vojenský řád a nebo jen potřeba jednoho z rodičů si něco dokázat.
Někdo tu psal, že měl problém vytvořit si kladný vztah k postavám. Já jsem si oblíbila skoro všechny. Jude, Emma, Noah, Dolly... Jediný, kdo mi tak celkem nepřirostl, byla překvapivě oběť - Abi.
Další čtenáři si tu stěžují na velkou část věnovanou církvi a nesnášenlivosti k rasám a LGBT komunitě. A opět, i v reálném životě se tohle děje. A je potřeba o tom psát. A bylo krásně ukázáno, že jeden může brát víru jako trest (Noah) a jeden jako cestu a oporu ve svých myšlenkách (Jude).
Nicméně, závěr knihy byl uspokojivý. Kniha není akčním trhákem nebo detektivkou, jde spíš o náhled do životů, pocitů, propletence osudů a povahových rysů vystupujících postav v jednom malém americkém městě.
Dcery jezera
Wendy Webb
Příběh lehce plynul, čtenáře nečekají žádné velké zvraty, ale ráda jsem se prošla po městečku u jezera, které má svá tajemství. Líbilo se mi to moc, až na duchařinu na konci. A Simona chce mít za bratrance psotě každý!
Sedm schodů k moci
Josef Klíma
Mou chybou bylo, že jsem první viděla seriál, který mě fascinoval. Kniha není špatná, dobře se četla, ale ničím mě už nedokázala překvapit. Přesto čtyři hvězdy, protože námět je velice sympatický.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Husí kůže. Ano, to je přesně to, co mi po přečtení zůstalo. Mrazivé je, že hrdinka se svým traumatem není jediná. Že jsou spousty malých děvčat a chlapců, kteří trpí nezájmem rodičů, rodiny a okolí. Je spousta dětí, které nutí dospělí mlčet, protože o tom, co je doma, se před cizími přeci nemluví. Je spousta dětí, které ve skrýši pod stolem čekají, kdy se přiblíží les. A je dobře, že se o tom píše.
Stará škola
Petr K. Procházka
Upřímně? Byla jsem trošku zklamaná. Čekala jsem pátrání po původu Erbenových balad a dostala jsem pohádkový příběh plný kouzel. První část mě hodně bavila. Prostředí kolem Filipa mě nadchlo. Pak přišla nudná Erbenova část, tam jsem se hodně přemlouvala. A přišly první pohádkové prvky... Knihu jsem měla na krku tři měsíce a ne a ne ji dočíst. Konec měl sice hezkou myšlenku, ale čekala jsem prostě něco jiného. Proč jsem knihu neodložila? Byla jsem zvědavá, co z toho nakonec vyleze. A přiznávám, že když bych knihu četla jako dítě (i když na dítě tam těch erotických narážek a podnětů bylo až až), tak bych byla nadšená. Nevadí mi, i jako dospělé, kouzla a fantazie, ale tady mi to prostě nesedlo.
