KLHannah
komentáře u knih
Hastrman
Miloš Urban
(SPOILER) Stejně jako někteří komentující, jsem viděla film, byla jsem nadšená a chtěla si přečíst knihu. Musím říct, že Havelka s Hudským vytřískali z předlohy to nejlepší, ba ji ještě pozvedli. Upřímně, i proto, že jsem první viděla film, mě první část ničím nepřekvapila. Druhá část, která ve filmu zabrala tři minuty, pro mě ale byla něčím novým. Opět se vrátím k některým místním komentujícím. Nepřišla mi zase tak zelená a eko a bio. Prostě, když mi něco patří a mám vzpomínky a vztah k danému místu, tak o něj bojuju. Co mě spíš zarazilo, byl úplný konec knihy. Za prvé Katynka, které Hastrman splnil přání, a ne jedno, jde prostě dál a za svým bez ohledu na něj. Ale prostě asi jen byla taková, ve své době, i v té nové. Ale zasloužil si opravdu Hastrman přijít o život? Vážně? Čekala jsem spíš přirozenou smrt, pokud se v případě Hastrmana dá o přirozenosti mluvit.
Bavilo mě i rozpolcení barona na člověka a hastrmana. A Odradek? Že by další část duše hastrmana? Bavil mě i styl, jakým byla kniha napsaná. Za mě jako celek celkem fajn, zase něco nového a originálního.
Pozlacené
Namina Forna
Kniha nebyla špatná. Stoupla v mých očích ještě dovětkem autorky na konci knihy, že chtěla upozornit, i přes veškerou emancipaci, na nelehké postavení žen (zejména v Africe a i v USA). Kdyby mi bylo náct, budu po přečtení zářit jako hvězdička. Bohužel mi už náct není, takže na knihu shlížím poněkud jinak. Nápad určitě výborný, začátek se mi moc líbil, ale potom děj nabral až moc rychlý, někdy poněkud předvídatelný, spád. Postavy byly celkem jednoduché, bez nějakých větších charakterových změn. Míra násilí byla akorát tak přiměřená, alespoň pro mě. Úplně si neumím představit, o čem by měl být další díl. Tak uvidíme.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Kniha, kterou jsem si přes všech 688 stránek užila. Líbilo se mi propojení osudů hlavních hrdinů, s náhledem do sporů mezi církví a režimem komunismu. A taky rozkol mezi Vatikánem a církví v Čechách za dob komunismu.
Za mě velice silná kniha a odvedený obrovský kus práce autorky.
Akorát bych uvítala vysvětlivky k latinským slovům užitým v textu a k některým církevním pojmům.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Rozhodně bych nechtěla svým komentářem říct, že není důležité připomínat si takové okamžiky historie, jako je životický případ. A je dost smutné, že se o takových případech veřejnost téměř nedovídá. Protože Životice nebyli s druhem trestu "10 mrtvých Čechů za jednoho mrtvého Němce", jediné. Možná je to i tím, že jedinou uznanou genocidou na českém území, ze stran tehdejšího Německa, je vyvraždění Lidic. Nebo jsem se to alespoň nedávno dočetla.
Pojďme tedy hodnotit ne tragedii samotnou, ale styl, jakým byla kniha napsána. Bohužel mi moc nevyhovoval. Rozhodně je jasné, že autorka se problematice věnovala maximálně, ale příběh jako takový moc nevyzněl. Nevadily mi faktické údaje. Rozhodně mě potěšily fotografie. Ale mrzelo mě, že jsem si k postavám nevytvořila žádný vztah. A tím pro mě příběh ztrácel na dramatičnosti. Postavy se mi pletly, musela jsem se vracet a hledat, kdo je kdo a kdo je čí syn a podobně. To mě v příběhu dost rušilo. Určitě bych si to ráda přečetla jako román, s nějakým odborným posudkem na konci knihy.
Rozhodně jsou ale takové knihy potřeba, aby nám, i dalším generacím, připomínaly, co je schopen člověk spáchat na člověku.
Sestry Foxovy
Lucie Hlavinková
Příběh sester Foxových byl neuvěřitelně smutný. I když ony rozdávaly naději a uspokojení všem svým klientům, samy trpěly svou lží a touhou po svých mrtvých. Příběh se mi ale moc líbil. Styl psaní autorky mi sedl. Žádné dlouhé zbytečné rozhovory a omáčka.
Jediné, co mi chybělo, byl detailnější popis seancí.
Zimní sestra
Megan Collins
Za mě fajn oddechovka. Jelikož mám sama složitý vztah s matkou, tak se mi příběh líbil. Byl to pohled na vyšetřování z jiného úhlu než z obvyklé strany vyšetřovatelů. Ano, konec mohl být trošku dramatičtější, ale někdy se to stává i v životě, že se něco jen prostě po letech vysvětlí. I když je pravda, že o některých motivech určitých postav, by mohlo být řečeno víc.
Pod zámkem
Maude Julien
(SPOILER) Kam až může dojít a jak může ovlivnit život člověka fanatismus toho druhého, obzvláště, když jde o jednoho z rodičů. Rodič by měl být přeci někdo, komu od dětství plně důvěřujeme a nevěříme, že by nám mohl udělat něco zlého. A i kdyby, tak přeci v dobré víře, že to dělá jen pro naše dobro. Sama jsem poznala psychické týrání od rodiče, i když ne v takové míře, jako Maude. Umím si ale dost dobře přestavit její strach a vinu, za věci, za které vůbec nemohla. Pro mě silná kniha, i když pár nejasností a slabých míst by se našlo. Když třeba její otec vypadával z role "vyšší bytosti". Říkala jsem si: je to stářím? A nebo jen Maude konečně začala prohlížet tu hru na vyvoleného.
Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria
Caitlin Doughty
Po všech těch knihách o útrapách druhé světové války a ya postapo jsem si udělala takové malé funebrácké okénko. "Tlouštíci" jsou mile napsaná kniha, založená na reálném základu, která nám dovolí nahlédnout do amerického pohřebnictví a americkém mentality ohledně smrti jako takové. Caitlin nás citlivě zasvětí do svého životního příběhu pracovnice pohřebního ústavu a ukazuje nám, že ať se smrt snažíme schovat sebevíc, patří prostě k životu.
Zkáza Ďáblova akru
Ransom Riggs
Po předchozích dvou, dle mého názoru, ne příliš zdařilých knihách, byl závěrečný díl parádní. Konečně se zase zapojili všichni. Humbuk kolem "sedmi" nakonec nebyl tak velký, což mě potěšilo. Od začátku do konce si čtenář ani jednou nevydechne, naše podivné děti jdou z akce do akce a čtenář se, spolu s nimi, cítí být vyčerpaný. Konec byl hezky dramatický a přelomový. A poslední kapitola dojemná a všeobjímající. Líbil se mi i rituál s ymbrynami. Za mě povedené zakončení série. Ale dala bych si další knihu Povídek podivných...
Kód horečky
James Dashner
Přesně tohle jsem chtěla číst od začátku, co jsem strčila nos do trilogie Labyrint. Kniha z velké části naplnila moje očekávání a doplnila informace o praktikách ZLOSINu. Teresu jsem nikdy neměla moc ráda, i když se její pohnutky daly chápat. Pokud poslední zpráva opravdu pocházela od ní. Thomase mi bylo líto. Vržen do situace díky svojí výjimečnosti, musel sledovat všechno "dobro", které ZLOSIN napáchal.
Jen jsem čekala, že bude víc popsána spolupráce Teresy a Thomase na stavbě a fungování labyrintu. Tohoto tématu se autor dotkl v podstatě jen okrajově, bez větších detailů.
Další důkaz, že i když ve světě zuří pandemie, vždy tu bude nad tím vším bitva mocných a bohatých o nadvládu a moc.
Rozkaz zabít
James Dashner
No, nějak vám nevím. Je pravda, že za půlkou už mě nebavil číst detailní popis soubojů, kdo koho a kam kopl, kdo koho kam kousl a čím koho kdo udeřil. Za tím veškerým, detailně popsaným, bojem o přežití se táhlo vlákénko příběhu. Postavy jsem si celkem oblíbila. Ale přiznám se, že jsem pořád čekala na nějakou akci, nějaké větší návaznosti k Labyrintu. Bavily mě vzpomínkové části. A konec. Konec byl fajn. Jinak mám dojem, že autor tak nějak pořádně nevěděl co psát, tak knihu vyplnil sáhodlouhým popisem událostí. Snad bude druhý díl lepší.
Labyrint (1.-3. díl)
James Dashner
Mám tento typ knih ráda. A taky mi vyhovuje, když mám rovnou všechny díly najednou a nemusím rok čekat na další díl. Labyrint je rozhodně zajímavá myšlenka, boj nakažených a testovaných, který je nám, obzvlášť v této době, velice blízký. Některé pasáže knihy, obzvláště ty ze 3. dílu, ve mně vyvolávaly mrazení.
Placeři mi přirostli k srdci. Thomas, Newt, Minho... Líbil se mi i jejich jazyk, jejich slova, které jsem přenesla do svého běžného slovníku, i když nikdo moc nerozumí. Jediný, kdo mi nesedl, byla Teresa. Tak nějak jsem sdílela pocity k ní s hlavním hrdinou. Celou dobu jsem si říkala: Co ta holka vlastně chce? Kdo je? Hraje? Nehraje? Co vlastně hraje, jestli hraje.
Vyhovoval mi, téměř čistě, chlapecký a mužský kolektiv. Teresa s Brendou se daly snést, o pár dívkách z druhé party nemluvě.
Příběh měl spád, napětí, emoce, překvapení, někdy byl až moc krvelačný, ale! Asi mi chybělo nějaké pořádné vysvětlení, co si myslel a kdo byl, Thomas před labyrintem. Možná se dozvím v následujících dvou prequelech.
Zrušený rok – Deník 2020
Michal Viewegh
Kniha mě bavila. Je vidět, že jsou tu dva typy čtenářů. Ti, co Viewegha "jen" čtou a potom ti, co čtou rozhovory s ním, sledují jeho spisovatelskou dráhu, něco o něm ví a třeba se s ním i setkali osobně. Protože ti, co ho "znají", vědí, jaký je a nepřekvapí je jeho narcismus, bohémství a názor a přístup k životu.
Zrušený rok byl pro mě milý náhled do spisovatelova života. Četla jsem všechny jeho deníky, takže jsem věděla, co od knihy čekat.
Každý umírá sám
Hans Fallada (p)
Po otevření knihy a začtení se, na mě čekalo několik překvapení. Když jsem si knihu objednávala, netušila jsem, že byla napsána tak krátce po válce. Myslela jsem, že jde o knihu mnohem mladší. Další překvapení bylo, že je založena na reálném základu, to já ráda. A poslední věc. V dokumentech o Hitlerovi a druhé světové válce vídáme propagandou a touhou po blahobytu zmanipulované lidi. Pochopitelně, že člověk ví, že v Německem zabranými státy, probíhal odboj. Ale nikdy mě nenapadlo, že i v samotném Německu byl odboj tak silný. Možná proto, že jsem se o to nikdy víc nezajímala, že jsem spíš vnímala tu zfanatizovanou vrstvu obyvatel.
Příběh samotný byl depresivní a smutný od začátku do konce. Doslova mě bolelo to číst. Autor výborně vystihl vše. Strach promluvit se sousedy, strach pozvat si někoho domů, protože nikdy nevíte, kdo vás zrovna pozoruje za dveřmi kukátkem.... Ale zajímalo mě, co bude dál, jak to celé dopadne. Ale je pravda, že někdy jsem před spaním knihu neotevřela. Neměla jsem na ten příběh zkrátka sílu.
Za mě zase jiný obraz druhé světové války. Jsem ráda, že se kniha ke mně dostala.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
(SPOILER) Upřímně, i když jsem téměř okamžitě navázala ve čtení na první díl, nemohla jsem se začíst. To politikaření na začátku mě prostě nebavilo, ale po první třetině knihy se to začalo zlepšovat. Toužila jsem zatřást Ženkou, aby se vzpamatovala, že život ji sice uštědřuje ránu za ranou, ale není potřeba stát se mučednicí. Bála jsem se o Barku. Nemohla jsem uvěřit tragickému konci mojí nejmilejší postavy, Julky. Ale přesto doufám v zázrak, že se s ní, ve třetím díle, třeba ještě potkáme. Tomka mi nebylo líto ani trochu, za to Fanky ano. Nevím, co čekat od třetího dílu. Prosila jsem Halku, aby na dostaveníčko s Rusy nechodila, protože mi bylo jasné, co se stane. Nemám moc ráda éru, která se u nás odehrála po 2. světové válce - nástup komunistů k moci, přesto doufám, že v tom karvinském kraji autorka vylíčí celou historii zajímavým a syrovým pohledem, jako éry předešlých dvou dílů.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Mám ráda příběhy "z gruntu" a nebo knihy typu Želary. Šikmý kostel splnil moje očekávání. Líbí se mi provázanost příběhů jednotlivých rodin. Oblíbila jsem si postavy. V popisované lokalitě jsem nikdy, kromě Ostravy, nebyla, ale ráda jsem si rozšířila obzory. Mapky na vnitřních deskách knihy jsou super. A myslím, že druhý díl nebude o nic horší.
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Knih s touto tématikou je mnoho. Osobní příběh Violy byl jistě silný. Mnoho popisovaných věcí mi nahánělo mráz po zádech. Co mě nejvíc "bolelo" za vypravěčku, byl pro mě naprosto nepřestavitelný pilinový chléb. To pro mě bylo horší než pokusy doktora Mengeleho. Popravdě, čekala jsem zpověď týrané nebožačky doktorem Mengelem, to jsem si od názvu slibovala. Věřím, že lidsky to, co Viola prožila, bylo hrozné, ale myslela jsem, že budu číst něco jiného.
První láska na začátku se mi moc líbila, byla krásným kontrastem k situaci, která nastala. Jak člověk přijde o důstojnost, jak se najednou bojí úplně jiných věcí, jak se změní jeho tužby...
Návod na vraždu pro hodné holky
Holly Jackson
(SPOILER) Na knihu jsem se těšila, mám YA ráda, ale... Nevím jak v Británii, ale už téma samotného projektu je trošku bizardní (chápu, že o tom kniha je). Možná by to bylo méně divné, kdyby Pipa studovala školu se zaměřením na právo, kriminalitu, psychologii... Méně by to bilo do očí.
Hned v úvodu, v zadání hrdinčiny práce je jasně doporučeno, ne-li zakázáno, aby kontaktovala rodiny oběti a údajného vraha. A co se stane? Ta chytrá a slušná premiantka jde zaklepat na Raviho dveře? Zvídavost? Touha zjistit pravdu? Myslím, že opravdová slušňačka, za kterou jsme měli Pipu pokládat, by tohle prostě cíleně neudělala. Možná kdyby k jejich prvnímu kontaktu došlo až v obchodě, kdy se ho Pipa zastala, bylo by to nahodilé a neporušila by doporučení tak přímo. Ale stalo se, stali se z nich parťáci. Přesto se Pipa do všeho nebezpečného vrhala téměř sama. Jaký pak mělo za smysl jejich spojenectví, když ji Ravi neustále monitoroval přes mobil, protože měl strach?
A teď pozitiva. Kniha se mi velice dobře četla, navzdory výše popsaným sekům. Líbilo se mi, že hledáček spravedlnosti ukazuje každou chvíli na někoho jiného a až do poslední chvíle jsem netušila, kdo teda vlastně zabíjel a proč.
Pipa byla prostě až moc dokonalá, mohla si alespoň kousat nehty. Ale jejího pejska mi bylo opravdu líto, až jsem slzu uronila.
Seznam hostů
Sanne Averbeck
Mám ráda knihy z takového prostředí, baví mě sledovat intriky s tím spojené. Obdivovala jsem Carolu, jak dokáže každý krok promyslet a využít ve svůj prospěch, neumím si představit, že bych tohle vydržela, neprojevit se spontánně. Líbilo se mi i místo, kam byl děj zasazen. Hamburk mám ráda a bylo to zase něco jiného než Anglie, Švédsko a Amerika.
Naopak, co mě hodně zklamalo, bylo vyústění děje. Motiv absolutně nejasný. Mám spíš dojem, že autorka nevěděla jak to rozseknout, tak zkusila ohromit brutalitou. I tak nelituji, že jsem knihu četla.
Ještě malá poznámka k obálce. Sklenice se takhle do plna nikdy nenalévá. Pokud si ji nedáte sami doma.
Svědectví
Margaret Atwood
Musím říct, že Svědectví splnilo pro mě to, co Příběh služebnice ne. Přesně tohle mě bavilo číst, nemohla jsem od knihy odejít. Je fakt, že svědecká výpověď 369B mi moc nesedla. Ta holka byla prostě na ránu, ale každý jsme nějaký. Naopak, koho mi bylo nevěřitelně líto, byla Beka.
I když kniha dokázala odpovědět na spoustu otázek, které dokázala vyvolat první kniha. Zanechala i něco nezodpovězeného. Zajímal by mě pohled i do gileádského mužského světa. Kdo je vychovával, existoval ve výchově gileádských chlapců nějaký protipól tet? A jak vlastně probíhal samotný převrat. Co k takové ctnosti lidi vede? A z první knihy víme, že ne všichni velitelé byli ctnostní.
Nevím, zda se mi dostane odpovědí na moje otázky. I tak mě kniha velice potěšila.