KLHannah komentáře u knih

Myslím, že paranoidní pijavice je spíš kniha pro ženy. Je o nás, o našich pocitech, snech, činech. Někdy na sebe nejsme hrdé, někdy toužíme po lásce a pochopení, po tom kousku mužského tepla, po někom, kdo by nám to dobře udělal... Zezačátku jsem si nebyla jistá, jestli je to příběh jedné ženy a nebo více. Myslím, že každá v tom najdeme to svoje.

1 20.05.2021

Velimi silné vyprávění, které ukazuje, jak my, v dnešní době, řešíme mnohdy malicherné problémy. Kniha mi nastavila zrcadlo, neumím si představit, že bych žila jako Anna. Vstávala brzy ráno a uléhala po půlnoci, a to vše s malými dětmi. Když přičtu povahu a problémy jejího manžela, divím se, její oddanosti. Čekala jsem, že se sblíží třeba s Viktorem. Ale vydržela oddaně až do hořkého konce.
Mnohdy mi běhal až mráz po zádech, ale mám takové knihy ráda. Pomohou mě utvrdit v tom, že se přeci jen nemáme tak špatně, jako naši předkové.

21 05.04.2021

Je až děsivé, jakou váhu měla církev v roce 1953. Kniha byla pro mě velmi silná. Přistihla jsem se, že pod jejím vlivem přemýšlím o svých činech. Až mě to zarazilo. Co mě zklamalo, i když jsem to zažila u autorovy druhé knihy, je americký konec. Najednou bylo vše zalité sluncem. Uměla bych si představit jiný závěr.

6 11.03.2021

Kniha mě mile překvapila. Maleka si ženská prostě zamiluje, silný, odvážný, zásadový, moc toho nenamluví, a na druhé straně zákona k tomu. Líbila se mi i Marie. Styl jejího uvažování, její dvě poloviny osobnosti. Celkově to mělo nápad a příběh měl dynamiku. Akorát ten konec. Poslední dobou mám smůlu na knihy s divným nebo otevřeným koncem. Tady si možná autor ponechal otevřená vrátka pro druhý díl. A nebo nechal otevřená vrátka pro naší fantazii. Když jsem si ráno nasazovala svůj fitness náramek, měla jsem smíšené pocity.

4 18.02.2021

Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Potom jsem měla problém od knihy odejít, i když jsem někdy nemohla rozeznat, co jsou jen Tessiny strachy a co je pravda. Nebo co se nějakými frázemi snažila autorka naznačit. Taky to může být vlivem překladu, kdo ví. No a konec? Ten byl absolutně hloupý. Ve druhé polovině záměrné navádění na falešnou stopu. Nevím, nějak mě ten konec zklamal.
Taky mi chybělo lepší vysvětlení, jak byla Tessa unesena a jak se ocitla s černookými zuzanami a se Zuzanami v hrobě. Bohužel, jen samé náznaky.

07.02.2021

Chvilku mi trvalo, než jsem se rozvzpomněla, jak to bylo vlastně v prvním díle a hodně mi pomohla tabulka jmen a vztahů na začátku knihy. I když je pravda, že jsem se tak do půlky musela pořád dívat, kdo je vlastně kdo, než jsem si konečně dala postavy do správných škatulek.
Ale bavily mě vztahové propletence a kdo jak se vidí sám a jak ho vidí ostatní. Možná mi chybělo vyprávění ze strany ještě jedné postavy, aby byla zachována podobnost k první knize, tři byly prostě málo. Co bylo stejné jako v první knize, byl ryze americký konec, nad kterým jsem protočila oči. Mám ale dojem, že si autorka poslední kapitolou ponechala trochu otevřená vrátka pro další díl.

2 26.01.2021

Povídky podivných jsou kouzelné dílo. Myslím, že kdyby jim nepředcházela trilogie tak by to pro mnohé byly nesmyslné, až hororové, slátaniny. Ve spojitosti, s nám známým, příběhem podivných je to ovšem něco fascinujícího. Tedy alespoň pro mě. Četla jsem každý večer jednu povídku před spaním. I když mě to svádělo číst dál, vydržela jsem. Některé povídky se mi líbily víc, některé míň. Čekala jsem klasické pohádky převedené do světa podivných, ale tohle bylo úplně něco jiného. Doufám, že by Millard mohl vybrat a sepsat ještě nějaké další oblíbené povídky podivných.

2 14.01.2021

S Ptačím sněmem to u mě bylo úplně naopak než s Mapou dní. Čtvrtý díl jsem hltala a až konec se mi nelíbil. U Ptačího sněmu jsem se prostě nemohla začíst, nešlo to. Zlomilo se to až v okamžiku, kdy Jacob dostal příležitost opět využívat svou podivnost. Můj zájem opět opadl, když se to vše na pár stránkách vyhrotilo a vyřešilo zároveň. Bylo to děsně rychlé, myslím, že si tato část zasloužila větší prostor. V poslední části s větrnou smyčkou mi vadí upozadění všech podivných dětí a hlavně Emy. Na scéně se objevila nová Jacobova láska a on nevidí a neslyší, bez problémů, bez rozmyslu, bez přátel a bez ymbryn, hurá do maléru. No nevím. Epilog konec trošku zachránil. Uvidíme co na to šestý díl.

1 08.01.2021

U trilogie HG jsme k hladovým hrám přišli jako k hotovému projektu, který funguje jako dobře namazaný stroj, na kterém, pochopitelně, není nic dobrého. V této knize se dostáváme k počátku hladových her, což mělo, pro mě, jistý magický nádech. Bylo kouzelné, to sledovat, když víte, v co to vygradovalo. Příběh Snowa a jeho splátkyně nebyl špatný, ale ten konec, ach ten konec, ten mě trošku zklamal. Ale je fajn si spojit knihu s trilogií a najednou vědět, co Snow věděl o Katnissině lese a 12. kraji, což ona nemohla ani tušit. A určitě by mě zajímal další postup pana Snowa až na křeslo prezidenta, takže další knize byhch se nebránila.

4 03.12.2020

Druhý díl se mi líbil stejně jako první, možná i o malinko víc, protože tam chyběly "americké" scény, které byly v prvním díle. Líbilo se mi, jak se to celé otočilo a jak si Hoši s Benem vyměnili role. Jsem zvědavá, jestli se dočkáme i třetího dílu a velkého návratu a velké pomsty obávaného, skoro čistého, principála.

08.11.2020

Líbil se mi námět i pohled ze dvou stran ústřední dvojice. Myslela jsem, že autorka povede linii příběhu malinko jinak. Ale i tak jsem knihu zhltala během víkendu a těším se na druhý díl.

07.10.2020

A mně se to líbilo. Bavily mě obě linie. Jak konzultace, tak příběh sám. Bavilo mě vymýšlet, kdo by hrál koho. Za mě povedený Viewegh. A že některé momenty a situace příběhu byly absurdní? Byly, přátelé. Šlo přeci o film.

1 21.09.2020

Po dlouhé době jsem sáhla po Vieweghovi. Kniha na mě působila temným, depresivním dojmem. Bylo to takové povídání životem zlomeného chlápka. Pan autor si něčím prošel a dává to do svých knih.

1 03.09.2020

Youngadult literaturu mám ráda, ale tato kniha mi nesedla svou předvídatelností. Nedočetla jsem.

27.08.2020

Knihu jsem dlouho sháněla a těšila se na ni, ale bohužel nedočetla. Byla napsána tak zvláštně, tedy aspoň pro mě, že mi informace o dané lokalitě splývaly, nic jsem si z přečtených padesáti stránek neodnesla. Věřím, že autorka knize věnovala snahu a péči, ale její styl mi prostě nesedl.

1 27.08.2020

Kniha se velmi dobře četla, i když nádechu romantiky tam bylo možná víc, než bylo nutné. Líbila se mi i poslední kapitola, kde autorka vysvětlila, co vzniklo z jejího pera a co opravdu byla pravda.

1 27.08.2020

Čtvrtý díl série nabral nový směr a byl pro mě osvěžující. Líbil se mi i citový rozkol u Emmy. Zlomovým okamžikem se pro mě staly události v restauraci, téměř na konci knihy. Jak jsem do té doby knihu hltala, v tom okamžiku mi to přišlo naprosto rušivé. Nikdo neposlechl Horáce? Nikdo se potom o jeho varování ani nezmínil? Jako by na to autor snad i zapomněl. A popravdě, moc se mi nelíbí, kam děj směřuje, odklání se to od celé myšlenky knihy, si myslím, ale další díl si asi přečtu.

3 06.03.2020

Kniha musela dát autorce velkou práci, ale nemůžu se zbavit dojmu, že z dopisů a poznámek o jejím otci čiší jistý alibismus. Bavilo mě ovšem vyprávění autorky o cestách s matkou a o jejím životě u pěstounů.

1 26.01.2020

Kniha byla od autorky moje první. Nadchlo mě téma filmového prostředí. Na druhou stranu mi přišel příběh malinko naivní. Žofie proplouvala životem s takovou lehkostí, stačilo se usmát a mělo co chtěla. Jedinou hodně reálnou situací bylo, když šla k pohlavárovi prosit o uvedení filmu do kin. Jinak si Žofie s ničím nedělala hlavu, vždy chladnokrevná, nad věcí. A nebo možná ano, ale autorka nešla příliš do emocí. Kniha byla příjemnou oddechovkou a možná se k dalším autorčiným knihám někdy vrátím.

3 22.11.2019

Začátek mě mile překvapil díky Mie, která byla jako vyměněná. Nalilo mi to do žil trochu odvahy, že by třetí kniha v pořadí nemusela být zase tak špatná, jak avizují některé recenze. Zápletka jako vždy zajímavá, líbila se mi i linka kolem Curryho. Čím víc jsem se blížila ke konci tím míň jsem chápala, jak to autor chce na pár stránkách stihnout rozkrýt. Podařilo se. Možná to nebylo zase tak strhující a dech beroucí, ale někdy to tak v životě je, že vysvětlení záhady je ve výsledku prosté a snadné. A že šlo zase o jednoho z vyšetřovatelů? Musíme si asi domyslet, že vždy, než tento případ nastane, řeší naše oddělení jiné případy, do kterých nás autor nahlédnout podrobněji nenechá.

3 05.06.2019